PORODNÍ BOLESTI MAJÍ SVÁ PRO I PROTI
Autor: Henci Goer
Níže uvedený text je upraven podle knihy „Průvodce přemýšlivé ženy na cestě k lepšímu porodu“, vydané v nakladatelství One Woman Press v r. 2002. Knihu lze zakoupit v knihkupectvích nebo na internetové adrese www.kosmas.cz
Přirozený porod nabízí ženě s ničím nesrovnatelnou příležitost odhalit své vnitřní zdroje, schopnosti i síly. Takováto zkušenost může mít ohromnou cenu. Každá žena si však k porodu přináší jiné názory, jiná očekávání a jiné zkušenosti a řada z nich se o přirozený porod vůbec pokoušet nechce. To, že se někdo rozhodne pro analgetika nebo epidurál, samo o sobě nic nevypovídá o síle jeho charakteru. Podobně je tomu v situaci, kdy se žena, která o přirozený porod stojí, v jeho průběhu rozhodne jinak. Ani v takových případech nelze hovořit o tom, že žena nějak „selhala“. Nikdo nedokáže předem říci, jak dlouhý nebo bolestivý porod bude, a každý člověk má hranici, kdy si prostě řekně „dost“. V mnoha nemocnicích navíc bohužel přistupují k přirozenému porodu s averzí. Řada žen, které toužily rodit přirozeně, stejně nakonec skončí s analgetickou medikací, protože se jim nedostane dostatečné emocionální podpory či praktické pomoci od personálu, ba někdy dokonce ani od těch, kterým bylo příliš zatěžko vidět, jak jejich milovaná bytost trpí.
Přirozený porod má ale své mnohé pozitivní účinky. Bolest a stres, jež jsou s ním spojeny, mají význam jak pro vás, tak pro vaše dítě. Nervy v děložním hrdle – a postupně také ve svalstvu pánevního dna a pochvy – přenášejí jak vjem roztahování a napínání tkáně, tak bolest. Tyto rozpínací receptory signalizují hypofýze, což je součást mozku, že má vyplavit více oxytocinu. Sekrece většího množství oxytocinu zintenzivňuje porod a způsobuje další dilataci děložního hrdla. Ve chvíli, kdy je hrdlo dokonale otevřeno a hlavička napíná pánevní dno a pochvu, vyvolává příliv oxytocinu nutkání tlačit, a epidurál tím, že činnost nervů umrtvuje, tomuto mechanismu pozitivní zpětné vazby brání. Bolest vás vede. Právě ty polohy a právě takové aktivity, jaké jsou vám nejpohodlnější a nejpříjemnější, jsou zároveň nejvhodnější z hlediska dobré progrese porodu, případně také napomáhají tomu, aby rodící se miminko zaujalo ve vašem těle optimální pozici.
Váš organismus reaguje na porodní bolesti vylučováním celé řady přirozených porodních hormonů, které vám nejen umožní zdárně porodit, nýbrž vybaví vás i silou a energií pro kojení a období šestinedělí.
Zároveň je zapotřebí říci, že přirozený porod obvykle bolí, a to hodně. Jinou otázkou je, zda je to špatné. Existují různé druhy bolesti a ne vždycky je bolest utrpením, jak vám potvrdí každý, kdo se někdy věnoval aktivitám, k nimž je potřeba síly a vytrvalosti. Rodící žena může zažívat poměrně silnou bolest, a zároveň se těšit z lásky a podpory svých nejbližších, prožívat úžas nad nesmírnou mocí tvořivých sil, které proudí jejím tělem, a nad vlastní schopností čelit všem výzvám, které jí porod přináší. A naopak – žena s epidurální analgezií nemusí cítit vůbec žádnou bolest, a navzdory tomu cítit sklíčenost a stres, protože si připadá opomíjená, nerespektovaná a bezmocná.
Bolest samozřejmě může být utrpením, jak vám leckterá již porodivší žena bez váhání poví, ale zase i tady je třeba znát okolnosti. Zdá se, že zásadní význam má to, kdo o nasazení analgetické léčby rozhoduje. Bolest se stává problémem jen tehdy, je-li lék proti bolesti ženě upírán, nebo nedostává-li se jí takové podpory a pomoci, jakou potřebuje, aby bolest dokázala sama zvládnout.
Bolest také nemusí trvat tak dlouho, jak se domníváte. Jedna porodní instruktorka na základě detailních záznamů, které si o kontrakcích své ženy vedl jeden nastávající tatínek, spočítala, jak dlouhou dobu při porodu, který trval 24 hodin, žena strávila v bolestech. Sečtením všech bolestivých chvil dospěla k době 3,5 hodiny. Zdaleka ne všechny bolesti, zahrnuté do této doby, byly prudké a intenzivní. Porodní bolesti se od jiných bolestivých stavů v lidském životě liší v několika důležitých ohledech, díky nimž se dají lépe snášet. Jsou relativně ohraničené, je známa jejich příčina a zřídkakdy trvají déle než 24 hodin. Kontrakce zpravidla netrvají déle než minutu, přicházejí v poměrně pravidelném rytmu a v intervalech mezi nimi bolest zpravidla ustává.
Znamená to, že chvíle, kdy pociťujete bolest, jsou krátké, v pauzách mezi nimi dostáváte příležitost si odpočinout a znovu nabrat sílu a příliv další bolesti můžete předvídat, připravit se na něj. Jak jednotlivé kontrakce, tak porod sám zpravidla začínají zlehka a pozvolně, a teprve s odstupem času nabírají na síle, což vám dává příležitost jim přivyknout, zadaptovat se na ně. V tomto směru se porod podobá horké koupeli. Skočíte-li do ní, zdá se být nesnesitelně vřelá, ale když teplotu zvyšujete postupně, dokážete ji snést.
A konečně – za svou bolest a za všechno své úsilí je žena nakonec nádherně a jedinečně odměněna: díky tomu se porod daleko více podobá maratónskému běhu nebo zdolávání vysoké hory, nežli zážitku, který by připomínal zranění či nemoc.
Henci Goer je publicistka, propagátorka přirozených porodů a dula. Text byl publikován s laskavým svolením nakladatelství One Woman Press.
Zdroj:
časopis APERIO, 2/2003 - www.aperio.cz
