Animace-eon

MATEŘSKÁ VINA

Autor: PhDr. Eva Labusová

Pokud čekáte, že následující řádky přinesou informaci o přečinech, jež bývají řešeny za přítomnosti advokátů, obhájců a soudců, mýlíte se. Po stopách "mateřské viny" (=sociologický termín z anglického "motherguilt") lze vyrazit i bez právních institucí. Bohatě stačí, když zapátráme v každodennosti. Ojedinělé psychologické výzkumy i dotazníková šetření potvrzují, že výčitky svědomí různého druhu trápí v souvislosti s mateřstvím trvale nebo dočasně velkou většinu žen. Jde však o jev natolik běžný a všudypřítomný, že mu není věnována téměř žádná pozornost. Udělejme výjimku a pokusme se nahlédnout do utajovaného světa mateřských pochybností, výčitek a pocitů provinění.

 

Začala jste po rodičovské dovolené opět naplno pracovat? Pak nejspíš znáte tlak okolo žaludku, když po ránu opouštíte své děti, abyste je po velkou část dne ponechala v péči cizích osob. Rozhodla jste se pro mateřství na plný úvazek? Pak si zřejmě čas od času kladete otázku, kam se poděly vaše osobní ambice a původní profesionální plány a rovněž vám není příjemné, že navzdory svému všestrannému nasazení nejste schopna podpořit rodinný rozpočet a že jste finančně závislá na svém manželovi.

Pracujete na částečný úvazek a snažíte se rodičovství a zaměstnání "rozumně" kloubit? Pak možná víte své o protivném schizofrenním stavu, kdy žijete ve dvou rolích, z nichž žádné nečiníte zadost, a přitom všem nakonec nejvíce trpíte vy sama, protože štvaná mezi povinnostmi doma a v práci nenacházíte čas zohledňovat základní potřeby sebe samé.

"Po rozvodu mi nezbylo nic jiného, než se vrátit do zaměstnání, a to na celý úvazek. Samozřejmě, že mě trápí, že mám dceru do pozdního odpoledne v družině a že nemám přehled o tom, jak tam tráví čas, ale co mám dělat?", krčí rameny pětatřicetiletá Lucie, inženýrka chemie. "Připadám si nemorálně, když mám někdy všeho plné zuby a když jasně cítím, jak bych si od dětí chtěla odpočinout," vyznává se dvaatřicetiletá Lenka, psycholožka, která je už šest let v domácnosti. "Závidím manželovi jeho nezávislost a jeho jistotu, že on má pro své pracovní plány vcelku neohraničené pole působnosti. Může se spolehnout, že já péči o rodinu obstarám. Jsem mu vděčná, že nás dobře uživí, ale často se s pocitem likvidace svých vlastních hřiven ptám - k čemu jsem vůbec studovala? Můj muž pracuje v bance a na zmírnění tempa, pokud si chce udržet svoji pozici a plat, prý nemůže ani pomyslet. Protože mladšímu synovi jsou teprve dva roky a bývá často nemocný, žádné jiné řešení pro sebe zatím nevidím. Tak si ve volných chvílích aspoň čtu odbornou literaturu," říká Lenka.

"Pracuji jako lékařka a svoji práci miluji," přispívá do diskuse čtyřicetiletá Kateřina: "Můj manžel je také lékař, studovali jsme spolu. Máme dvě děti sedm a pět let, s péčí o ně nám pomáhají moji rodiče, kteří už jsou v důchodu. Moje matka je ze staré školy, i za socialismu, kdy pracovala jako účetní, jí péče o domov byla absolutně vším. Jsem ráda, že moje děti nejsou v cizí péči, ale trápí mě, že já mám na ně tak málo času. Moje matka říkává - ty jsi divná máma, v mojí době by ti ženské jako já nasadily psí hlavu. Nakonec se tomu spíš zasmějeme, ale když na to někdy v noci myslím, upřímně si kladu otázku, zda jsem děti vůbec měla mít."

Problém, který neexistuje

Existence fenoménu "mateřské viny" je v západní společnosti permanentně umlčována. Od žen se všeobecně očekává nadšení a loajalita vůči rodině a schopnost vše zorganizovat tak, aby ani rodina, ani zaměstnání nestrádaly. Platí nepsané pravidlo přirozené mateřské lásky, která má ženu přenést přes všechna úskalí, ale také pravidlo, že ženy, které se vydají do pracovního světa a chtějí tu dosáhnout úspěchu, stojí na startovací čáře spolu s muži. A právě oni, jen výjimečně omezení praktickými rodinnými povinnostmi, dosud zpravidla určují tempo práce i její rozsah.

"Nedivme se tomu, že bezdětnost začíná být všední záležitostí nebo že tolik rodin má maximálně jedináčka," říká australská publicistka Ita Buttrose. "Feministické průkopnice, které jinak pro osvobození ženy udělaly tolik dobrého, v otázkách rovnoprávnosti v rodině úplně zapomněly na jednu věc - že totiž výchova dětí a péče o ně je všestranně náročná činnost. Ženám se otevřela možnost vstoupit do světa práce, ale obrovské břemeno domácích povinností s nimi jejich mužské protějšky povětšinou sdílet nehodlají. Pracující matky se tak ocitly ve velmi nevýhodné situaci. Balancují práci a rodinu vší svou silou a navenek se tváří, jak báječně jim to jde. Chtějí mužům dokázat, že jim stačí. Samozřejmě, že jim stačí, ale v mnoha případech na rozdíl od nich musejí kromě všech pracovních nároků zvládat i domácnost, zajistit hlídání dětí a dohlížet na jejich školní a mimoškolní povinnosti...

Zbytek textu na:
http://www.evalabusova.cz/clanky/materska_vina.htm

Zdroj:
časopis APERIO, IV/2005 - www.aperio.cz

11485086
Banner_flexikurz