UMÍTE SE POHÁDAT?
Autor: Serge a Carolle Vidal-Graf
Jak bude hádka mezi partnery vypadat, to závisí na tom, jaký „koktejl“ vznikne spojením dvou různých osobností. Může existovat mnoho různých kombinací: Cholerik s necholerikem: To je ze statistického hlediska nejčastější kombinace. Dva cholerici: Tato kombinace je nejvíc vyčerpávající ze všech, ale zato je vzájemný vztah takových partnerů velmi intenzivní! Dva necholerici: To je nejvzácnější a také nejklidnější kombinace. Ovšem po delší době v takovém vztahu hrozí nuda.
Cholerik s necholerikem
Je zajímavé analyzovat, jak na sebe partneři reagují v konstelaci cholerik/necholerik, která je nejčastější. V takovém páru je to neustále jeden z partnerů, který projevuje hněv a nespokojenost. Druhý zase neustále napětí vyrovnává, dává najevo klid a umírněnost.
Necholerik je ten, kdo buď hněv popírá: „Já se takhle brutálně a vulgárně nikdy neprojevuji. Jsem přece civilizovaný člověk!“ nebo transformuje energii hněvu do jiné formy, která je pro něj přijatelnější.
Energie hněvu je transformována například do
hyperaktivity:
„Uklidím nebo posekám trávník, i když to zrovna není potřeba.“
somatizace:
„Ach, ta záda mě dneska zase berou!“
viktimizace:
„To mám za všechno. Jak se ke mně můžeš chovat tak špatně, když jsem k tobě tak hodný/hodná.“
Když necholerik nevědomky potlačí projev hněvu, začne se často chovat odtažitě, chladně, ironicky, nebo se snaží druhého šikanovat. Cholerik také nevědomky přejímá energii tohoto potlačeného hněvu. Protože projevovat hněv mu nečiní potíže, rozčílí se vlastně místo svého partnera a za něj. Tento proces energetické regulace je užitečný, protože dojde k projevení hněvu. Necholerikovi se díky explozi cholerika uleví a dojde ke zmírnění napětí. Dá se tedy říci, že je to lepší než nic. Přesto je to složité a neuspokojivé, protože necholerik vlastně nepřebírá zodpovědnost za svůj hněv, zatímco cholerik na sebe bere vztek, který mu původně nepatřil. Úkolem cholerika v tomto páru je tedy projevovat hněv za oba!
V takové konstelaci necholerik nejčastěji používá „pasivní agresivitu“. Tato rozšířená praxe spočívá v tom, že děláme různé „nevinné“ drobnosti, které druhého dráždí, až ho nakonec naštvou k nepříčetnosti. Mezi pasivně agresivní jednání můžeme zařadit
zapomínání:
„Úplně mi ty tvoje narozeniny vypadly z hlavy, mám teď tolik práce, že pořád na něco zapomínám.“
opakované projevy roztržitosti:
„Ale, to mě mrzí! Zase jsem zapomněl vynést koš.“
omyly nespáchané „schválně“:
„Jé, to je mi líto, koupila jsem omylem světlé pivo. Vždyť přece vím, že ho nemáš rád.“
Cíle je dosaženo, když rozrušený cholerik vybuchne. Pasivně agresivní partner tedy využívá hněvu toho druhého. Bude si stěžovat na jeho agresivní chování, a tak se zbaví nashromážděných výčitek. Přitom si uchová čisté svědomí a hlavně udrží svou roli „toho hodného“, protože on přece ty nepřátelské projevy nevyvolal.
Necholerik se někdy pozná podle nepřítomného výrazu. Zadržovat hněv vyžaduje velké množství energie – je to jako držet vlastním tělem dveře, na které tlačí ohromná masa vody. Získat odstup od druhých, zůstat chladný ve vztahu k partnerovi, to jsou nezbytné podmínky k tomu, abychom neplýtvali energií a dokázali udržet zavřené ty dveře, kterými by mohl uniknout vztek! Tato forma vztahu však není neuspokojivá.
- Necholerik nepřebírá zodpovědnost za svůj hněv. Prostřednictvím svého partnera se zbavuje části své emocionální reality.
- Cholerik přebírá hněv, který mu nenáleží. Po určité době to může mít svému partnerovi za zlé. „Ten to má až moc snadné! Hraje si na hodného a na mě se ostatní dívají jako na tu zlou, která dělá problémy. Už mě nebaví, že si ostatní říkají nebo myslí: ‚To je ale chudák, nemá to v životě snadné.‘ To je nespravedlivé.“
PŘÍKLAD PASIVNĚ AGRESIVNÍHO CHOVÁNÍ
Heleně je 53 let a je zaměstnána jako úřednice v administrativě. Ivanovi je 55 let, pracuje doma. Žijí spolu už dvacet osm let, ale nikdy se nevzali. Jejich tři děti už s nimi nebydlí. Helena se pozdě odpoledne vrací domů.
HELENA: Ahoj, miláčku. Jak se máš?
IVAN: Hmm…
HELENA: To nevypadá moc dobře! Co se děje?
IVAN: Nic.
HELENA: Jak nic?
IVAN: No nic, opravdu.
HELENA: No dobrá. Jo, prosím tě, máme úterý, vytáhl jsi ven popelnice?
IVAN: Jaký popelnice?
HELENA zvýší hlas: Co tím myslíš, jaký popelnice? To si děláš legraci? Ty si nepamatuješ, že se popelnice vyvážejí ve středu ráno a že jsme se dohodli, že je budeš vytahovat ven ty?
IVAN: Aha, už si vzpomínám. Jsem nějak roztržitý, co?
HELENA drtí mezi zuby: Ale to nevadí, miláčku, já je vytáhnu sama, jako vždycky.
IVAN hraje překvapeného: Ty se zlobíš?
HELENA rozčileně: Já se nezlobím, já BĚSNÍM.
IVAN klidně: Ale snad o tolik nejde. Jsou to jen popelnice, ty naděláš!
HELENA: Ano, nadělám, protože s tebou je to pořád dokola. Na něčem se dohodneme, jenže já se na tebe stejně pak nemůžu nikdy spolehnout.
IVAN: Že nikdy? Ty přeháníš. Před čtrnácti dny jsem si na to vzpomněl, v tom týdnu, kdy jsi byla u sestry.
HELENA plačky: Úplnou náhodou, že jo? Když tu nejsem, vzpomeneš si.
IVAN trochu nedůtklivě: Ale co si myslíš? Že to snad dělám schválně?
HELENA křičí: Tím jsem si jistá! UŽ TOHO MÁM AŽ PO KRK! Nesnáším tě! Tohle musí přestat! Vždyť se z tebe zcvoknu! Žít s takovým chlapem, to je k nevydržení!
IVAN ukřivděně a vyčítavě: Uklidni se, co zase děláš? Rozčiluješ se pro nic za nic. Měla jsi špatný den, nebo co? Nechápu, proč si to musíš vybíjet na mně. Vyjedeš na mě kvůli nesmyslným popelnicím. Vždyť o nic nejde. Já nevím, proč se musíš hned rozčilovat!
HELENA: Přestaň! NENÁVIDÍM TĚ! BUĎ ZTICHA!
Odejde z místnosti vzteky bez sebe. Ivan se znovu noří do práce…
Zdroj:
Ukázka z knihy Jak se dobře pohádat s partnerem z nakladatelství Portál
