Animace-eon

Kariéry už jsem si užila a teď si užívám dětí

Autor: Tina, 44 let

Tina vystudovala střední školu s maturitou má dceru (7 let) a syna (4 roky), absolvovala kurz práce na PC od společnosti Attavena, o.p.s. Paní Tina pracuje na poloviční úvazek v malebném jihočeském městečku. Má za sebou již mnoho pracovních zkušeností, které v nynějším zaměstnání dobře zúročuje. Má štěstí, že její aktuální pozice umožňuje dobře sladit rodinu a práci.

Jak dlouho jste byla doma?

Šest let. Mám dvě děti, které jsou po třech letech, asi měsíc se tam překrývá.

Než jste měla první dítě, co všechno jste dělala za práci?

Když jsem odešla ze školy, tak jsem nastoupila na měsíc jako účetní, protože jsem vystudovala střední ekonomickou školu v Praze. Měsíc se mi to líbilo, potom už ne, tak jsem po měsíci odešla a začala jsem učit. Učila jsem dva roky, prvňáky a druháky a dále pak osm let na druhém stupni.

A chtěli po vás nějaké pedagogické minimum?

Ne, v té době jsem učila neaprobovaná. Začala jsem také studovat vysokou školu, pedagogickou fakultu. Dělala jsem jí dva a půl roku a potom jsem toho nechala, protože mi nešla matika. Po deseti letech ve školství jsem se vdávala a šla jsem za manželem do Mostu. Manžel tam pracoval na elektrárnách, proto jsem hledala zaměstnání tam. Prodávala jsem v knihkupectví, dělala jsem účetnictví u soukromníka, každý půlrok jsem dělala něco jiného. Potom jsem šla do spořitelny. Tam jsem začala pracovat jako klasická řadová účetní.

Pak šel manžel pracovat do Jižních Čech, což nás přivedlo sem. Pracovala jsem ve spořitelně v Mostě, pak v Praze a potom v Českých Budějovicích. Postupně jsem přecházela a různě postupovala, dělala jsem vedoucí finanční účtárny a v Budějovicích už finančního náměstka.

Takže jste pod sebou měla lidi…

Měla, ve spořitelně jsem jako vedoucí měla tak čtyři pět lidí, které jsem řídila.

Tak to jste měla dobrou práci…

Měla, jenže jsem pak chtěla děti, tak jsem odešla na mateřskou. Musela jsem si vybrat, buď děti nebo kariéra, protože tohle je taková funkce, kterou vám nikdo nepohlídá.

Věděla jste tedy, že když odsud odejdete, tak už se tam nevrátíte?

Věděla. To byla jmenovaná funkce a tu vám nikdo nepohlídá. Podle zákona vám jí pohlídají šest měsíců, jenomže to já jsem nechtěla, mít děti a věnovat se jim jen půl roku. Kariéry už jsem si tam užila, no a teď si užívám dětí.

A vždycky jste dělala na plný úvazek?

Vždycky, spíš ještě na větší, protože jsem dělala náměstka. Dojížděla jsem do Budějovic, takže jsem se domů vracela třeba v šest sedm večer. Manžel směnuje, takže jsme se setkávali tak občas večer, to s dětmi vůbec nejde.

Takže na to místo jste se vrátit nemohla..

Nemohla, když jsem řekla, že po půl roce ne, tak jmenovali někoho jiného.

A mohla byste se tam vrátit na jiné místo?

Ano, přeřadili mě na řadovou účetní. Už když jsem odcházela jsem jim řekla, že ne, že do Budějovic nepůjdu, protože by to bylo s malými dětmi náročné. Potom jsem otěhotněla podruhé. Šest let mě vedli někde v účtárně a potom jsem se s nimi dohodla na ukončení pracovního poměru i s odstupným. Tady ve městě by mě mohli zaměstnat, jenže jenom na přepážce. To mě zase neláká, protože je to práce na směny a člověk tam je třeba do šesti do večera.

Ještě k té minulé práci, k té spořitelně, mohou se tam vracet maminky do práce po RD?

Můžou, ale většinou se nevrací kvůli pracovní době. Je to dost problematické, protože spořitelna je pro veřejnost. Práce dopoledne, pak je volno a potom do večera. Ženy po mateřské se tam většinou nevrací.

Takže jste věděla, že se do spořitelny nevrátíte, byla jste doma. Jak jste našla tuto práci?

Chodila jsem tam s dítětem jako rodič (jedná se o dům dětí). Jednou jsme jeli na hory. Já jsem tam pomáhala s programem pro děti. Byl tam také pan ředitel, který mě oslovil, jestli bych nedělala účetní. Protože paní, co to dělala předtím na účtařinu nebyla. A já sem si říkala, proč ne. Abych nepřišla o peníze z úřadu práce, tak jsem pracovala na dohodu. Jen tak sem si přivydělala, později mě zaměstnal na poloviční úvazek. Byla to věc náhody.

Takže to nebylo tak, že byste v té době sháněla práci, chodila po Úřadech práce a koukala na internet?

Ne, vůbec. Na Úřadě práce jsem byla, ale víceméně kvůli příspěvku. Byla jsem tam asi půl roku. Dávali mi nějaké nabídky, ale jen samé dojíždění. Nabízeli mi práci v Budějovicích, ale to jsem už předem říkala, že ne, kvůli dojíždění, protože mám dvě malé děti.Jinak obecně tady moc příležitostí k zaměstnání není. Občas se něco uvolní, ale protože je to vlastně vesnice, kde se lidé znají, tak se to třeba ani na úřad práce nedostane. Člověk se spíš věci dozví šuškandou, jedna pani povídala. Řeknou si to spíš známí mezi sebou. Maminka, která se sem přistěhuje je v tomhle v nevýhodě. Bavila jsem se s několika maminkami, které se přistěhovaly z Moravy. Mezi sebou se neznaly a Dům dětí pro maminky s dětmi tehdy ještě nefungoval. V jedné místnosti ve sklepě jsme založili mateřské centrum, abychom se mohli scházet a popovídat si.

Mnoha maminkám, obzvláště těm méně výřečným, tohle centrum pomohlo udělat první krok v komunikaci mezi sebou. Bylo to v něm takové domácí, sedli jsme si, popovídali…na Vánoce jsme dělali besídky, uvařili dětem dětský punč, každá maminka něco přinesla, vybírala se pětikoruna za návštěvu, z toho se pak něco nakoupilo.

Časem mateřské centrum zaniklo, protože tady začal fungovat dům dětí a charita, která dělá také dopoledne pro maminky s dětmi. Ty to mají na faře a je to zaměřené spíše na náboženství, ale dělají spoustu dobrých akcí. Hrály i divadlo a tak, takže pro maminky je tady příležitostí dost.

Takže s nějakými požadavky zaměstnavatelů na Vás jste se po RD nesetkala?

Ne, nesetkala. S ředitelem tady je to v pohodě. On mě vidí pro dům dětí jako ideální, protože mám roky praxe v účetnictví i v pedagogice.

Shrňme si to – deset let jste byla ve školství a ve spořitelně dvanáct let.

Myslíte si, že zaměstnavatelé umožňují slaďování práce a rodiny, že třeba v něčem vychází vstříc, setkala jste se s tím? U mě ano, s ředitelem se vždycky dohodnu, vychází mi vstříc. Občas si do práce vodím děti, mám kancelář sousedící s tělocvičnou, tak si otevřu dveře, malý si hraje v tělocvičně a já pracuju. Panu řediteli to nevadí a také mu nevadí, když si vezmete práci domů.

Jakou roli hraje ve sladění práce a rodiny Váš manžel?

Manžel má osmihodinové směny, takže ví, že tam musí být „od do“, a déle tam být nesmí, protože ho přijde vystřídat zase někdo jiný. Takže já vím rok dopředu, kdy manžel bude doma a kdy nebude. Sice chodí některé soboty a neděle, nebo chodí noční, ale má dopoledne volná. Když něco potřebuju vyřídit na úřadech nebo vzít děti k doktorovi, tak to pro něj není problém.

Vy to máte, jak vidím, ideální. Když jste byla ve spořitelně, byly tam nějaké problémy?

Tam to bylo horší. Kdybych to měla říct procentuálně, tak spíš víc maminek má problém sladit práci s hlídáním. My jsem výjimka, ale jinak maminky mývají problémy, protože jakmile řeknou, že mají malé děti, tak je buď nechtějí zaměstnat, nebo vyžadují aby tam byly určitou dobu.

Bavíte se spolu se svými kamarádkami o prácí a možnosti uplatnění s malými dětmi? Předáváte si nějak zkušenosti? Napadá vás třeba nějaký příběh vaší kamarádky?

Jedna maminka, kterou mám v kroužku, má dvě holčičky. Té mladší je pět a starší je ve čtvrté třídě. Stěžují si, že maminku teď vůbec nevidí. Pracuje na městě a hodně si stěžuje, protože musí dodržovat úřední hodiny a být v práci do šesti hodin večer. Když přicházíme do kontaktu s městem, tak je to trochu problematické. Protože lidé jsou tam voleni na čtyři roky. Někdo je tam třeba dobrý, dá se s ním mluvit. Jenomže po čtyřech letech odejde a přijdou tam další noví a zase ten vztah budujete znovu. Ať mění starostu a radu, proč ne, ale proč mění i ty další články. Jenže to je politika, to jde mino nás (úsměv).

Můžete se při hlídání dítěte spolehnout na někoho jiného? Třeba babičku?

Ne, my máme jednu babičku daleko a druhou nemocnou. Babičky jsou už staré. A nikdy nám nemohli pomoci, protože byly daleko. Vždycky jsme byli sami. Ale řeším to kamarádkami. My to máme domluvené tak, že třeba i k doktorovi vezmeme všechny čtyři děti. Nebo na angličtinu chodíme tak, že jedna hlídá čtyři děti, druhá jde na hodinu, a pak se vystřídáme. Tak jsme se dohodly. V podstatě si takhle i děti vyhrají spolu a my si je navzájem pohlídáme. I na kroužky a na všechno. No a divadla a tak, to nechodíme. To musíme oželet, aby děti večer spaly doma a ne jinde. To je už složitější, tak prostě nechodíme.

Myslím si, že jestli jste se takhle domluvily, že je to skvělé. Že se dokážete domluvit.

Jde to, chce to oslovit kamarádku, která vám trochu sedí. Já jsem původně, když jsme ještě neměli děti, měla kamarádky ve své věkové kategorii. Potom jsem je musela opustit, protože to bylo o něčem jiném. Nemůžete s nimi jet na hory, na dovolenou, protože oni jdou večer do hospody. Vy nejdete, protože musíte přizpůsobit program dětem.

Tak jsem si našla kamarádky v okruhu svých dětí. Protože jinak to nejde. Teď máme okruh kamarádů, se kterými jezdíme na vodu, na hory, na dovolené. Jsou mladší, ale to nám nevadí. Je třeba okruh věcí, o kterých se spolu nebavíme, protože jsou různé věci, na které máme jiné názory, ale jinak to nevadí. Omládnete (úsměv). Jste na pískovišti, povídáte si tam, prostě omládnete, protože jste pořád v okruhu mladých lidí.

Baví vás pracovat na PC?

Ano. Ve spořitelně jsem na něm pracovala, tam jsem byla i na kurzu na Excel a Word. Spořitelna mě vysílala na kurzy, takže od Attaveny jsem chodila jen na zkrácený pro oživení. Ani jsem nedělala zkoušky, protože zkoušky i certifikát už mám. V podstatě to, co potřebuju, to umím. A to navíc, co se naučíte na kurzu zapomenete, pokud s tím neděláte. Jde o to nebát se počítače. Myslím si, že nejvíc maminky oceňují kurz z toho důvodu, že se přestanou počítače bát a že se nebojí na něm něco zkusit, protože už budou trochu vědět jak to funguje, a že se to třeba dá resetovat. Mladí lidé a děti s tím problém nemají. Když posadím mojí sedmiletou holku k počítači, tak mačká cokoliv, nebojí se.

Takže používáte počítač od té doby co jste nastoupila do spořitelny, to je nějakých sedmnáct let. Co všechno tedy na něm umíte?

Hodně pracuju v Excelu, Word mi tolik nesedí. Jako účetní mám ráda takové ty tabulky, co mi sčítají čísla, zadávám si do něj různé vzorečky a to se mi líbí. Také pracuju na účetním programu, který mám v práci a s internetem.

A doma máte počítač ? A přístup na internet ?

Ano.

Když jste byla doma, než jste tady začala pracovat, využívala jste počítač také?

Ano, počítač jsme měli. Neměli jsme internet 24 hodin, ale měli jsme připojení přes pevnou linku. Občas jsem na něm dělala, i když časově se to moc nedalo s těmi dětmi zvládnout. Spíš jsem to považovala za ztrátu času. Radši jsem čas věnovala dětem.

Doma jste ho používala spíše pro zábavu, hledání informací nebo na práci?

Pro práci. V té době už jsem vedla kroužky, takže jsem si na ně připravovala materiály nebo jsem si to tam nahrávala a potom nechávala v práci vytisknout různé diplomy a podobně.

Jinak děcka ho používají. Mají v něm ty svoje hry, tedy ne hry střílecí, to jsem jim zatím zakázala, ale výukové hry, jak jsou Ajax, že tam má matematiku a tak. Kluk má hru na barvy, že jede vláček a on má kliknout. Začal s tím od dvou let. Líbí se mu to, zase je to něco jiného. Dcera chodí na angličtinu, kolikrát tomu nerozumí, ale dokáže reagovat, nezná ještě všechny slovíčka, ale pozná jedno slovíčko a souvislost s obrázkem.

Ona hned koukne a klikne a já říkám, jak to, že tomu rozumíš? „ No to bude asi tohle “ a šup, trefí se. Zatím máme jeden, ale až bude potřeba, tak koupíme ještě další, nový si necháme my a tenhle dáme dětem.

Byla jste ještě na nějakých speciální kurzech? Už jste říkala, že ve spořitelně ano. Dělala jste ještě nějaké jiné? Ani se to nemusí týkat počítačů.

No, jedině co se týká řídící práce, to jsem chodila na manažerský kurz. Ale to se všechno týkalo spořitelny, tady občas jedu na nějaké školení, třeba na uzávěrku účetní pro příspěvkové organizace. Přeci jenom účetnictví v bankovnictví je něco jiného než příspěvková organizace. Takže se to vlastně doučuju a v rámci doučování občas na nějaké školení jedu. Víceméně jsou to jednodenní semináře, na nějakém delším jsem nebyla.

Vidíte v práci na počítači pro sebe budoucnost? Že na něm budete dál pracovat?

Ano, určitě. Já doufám, že tady budu na celý úvazek, až dá město souhlas a budou peníze.

Teď tedy čekáte až vás vezmou na plný úvazek?

Pracuju na čtyři hodiny a mě to vyhovuje, protože holka končí ve dvanáct, kluk taky. Nenechávám ho spát ve školce, protože mi připadá, že potom z toho dne nic není. Odpoledne mám dvě hodiny kroužek, kde mám i svoje děti, takže mě to takhle vyhovuje a netlačím na to. Ale do budoucna bych tady klidně na plný úvazek byla, mám to slíbeno. Nemusela bych být jako účetní na plný úvazek, ale mohla bych být na půl úvazku účetní a částečně pedagog, záleží na penězích. U nás je to složitější, protože část nám dává v dotacích město a část kraj. Na pedagogické účely dává kraj a na provoz město.

Vy to máte skoro ideální (úsměv). Je něco, co by pro Vás bylo ještě lepší?

Teď je to opravdu ideální. Dobré by ještě bylo, kdybych dělala někomu účetnictví, třeba malým soukromníkům až děti vyrostou nebo až se budu doma nudit (úsměv). Tak něco takového. Neplánuju se vrátit na práci, kterou jsem dělala předtím.

A nějaký volný čas pro sebe máte?

Ano, já se věnuju rodině. Volný čas věnuju práci s dětmi, mám to jako koníčka.

A finančně, jako rodina, kolik procent z toho co byste potřebovali máte, jak vycházíte?

Měla jsem docela dobrý plat, takže jsme si našetřili, nestěžujeme si. Nežijeme od výplaty k výplatě. Nesleduju účet, jestli tam budu mít, když mi budou srážet na mateřské. Nebo některé maminky čekají, jestli jim ze sociálky pošlou peníze, tak to u nás ne.

Jsme nenároční, nejezdíme k moři, jezdíme na takové finančně nenáročné dovolené do tuzemska.

Děkuji za rozhovor.

 

Zdroj:
Publikace NA VIZITCE JMÉNO MATKA, 2007, Attavena, o.p.s. (vzdělávání v oblasti práce s informačními technologiemi)  www.attavena.cz

11485086
Banner_flexikurz