Animace-eon

Spoléhám na to, že jazyky jsou pořád potřeba

Autor: Agáta, 28 let

Agáta vystudovala pedagogickou fakultu (obor Anglický jazyk, Německý jazyk) má dceru (2 roky) a syna (4 roky). Bydlí v malé obci. Ještě nikdy nepracovala na plný úvazek. Už při škole si však přivydělávala a nyní při rodičovské dovolené pracuje na úvazek částečný. Plánuje další dítě.

Agáta_normal

Na začátek mi řekni několik základních údajů o sobě. Co děláš, kolik máš dětí, jak dlouho jsi s nimi doma…

V roce 2001 jsem dokončila vysokou školu, a protože jsem už v té době byla těhotná, tak jsem do žádné práce nenastoupila. Nyní jsem doma pět let a mám dvě děti. Doma bych chtěla ještě nějakou dobu zůstat, protože bych chtěla další děti.

Kolik bys jich chtěla?

Asi čtyři, ale uvidíme, jak to budeme zvládat. Když budu tak akorát zvládat tři, tak další už asi chtít nebudu (úsměv).

Teď něco o tvém vzdělání. Co jsi vystudovala?

Pedagogickou fakultu, angličtinu a němčinu pro druhý stupeň, ale do práce jsem nikdy nenastoupila. Při škole i doma jsem si přivydělávala doučováním, ale to bylo spíš soukromě. Nyní vedu v mateřském centru kroužky němčiny pro děti.

Na plný úvazek jsi tedy nikdy nepracovala. A co úvazek částečný?

Spolupracuju na půl úvazku na jednom projektu o látkových plenách. Dříve jsem také dělala různé doučování, překládání, a tak podobně.

Co pro tebe znamená poloviční úvazek v praxi? Dva dny v týdnu?

To je různé. Na brožuře o plenách jsem třeba dělala docela intenzivně. Jezdíme na semináře o plenkách, děláme nějaké poradenství něco vyřizujeme přes e-mail, domlouváme přes internet. Takže fixní doba to není.

Tak to je asi i pro tebe výhodnější?

Určitě, pro mě ano.

Máš nějakou představu o tom, kde by ses chtěla ucházet o práci, až ti jednou skončí mateřská?

Myslím, že bych se držela jazyků a asi bych to chtěla zkusit ve školství. Na druhou stranu mě hodně ovlivnilo to, že jsme si tady založili mateřské centrum. Práce s malými dětmi a vůbec to podnětné prostředí. Asi by mě nebavilo dělat něco stereotypního.

Myslím, že bych chtěla buď pokračovat profesionálně tady v mateřském centru nebo se vydám do školství...

Takže nemáš strach, že bys těžko hledala práci?

Spoléhám na to, že jazyky jsou pořád potřeba. Teď je angličtina už od třetí třídy povinně. Zatím je na to málo aprobovaných učitelů, což je pro mě výhoda, i když se to může za čtyři, pět let změnit.

Co myslíš, jaká práce by pro tebe byla ideální? Místo, lokalita, úvazek, typ firmy...

Ideální by to bylo v místě bydliště, ale vím, že tady moc šanci nemám, protože tu učitelky mají a asi ještě dlouho mít budou. Takže alespoň v blízkosti, aby mohl člověk dojet autobusem a nedojížděl hodinu. Pro mě by byl ideální poloviční úvazek. Myslím si, že přitom se dá dobře zkoordinovat práce a rodina. Dělat něco s dětmi a hlavně když jsou pak větší, tak je vozit na kroužky a z kroužků.

Bavíš se třeba s jinými maminkami, které se vrací po mateřské do práce?

Většinou si začínají něco hledat asi tak půl roku před vypršením čtvrtého roku dítěte, aby potom nepřišly a nestaly se nezaměstnanými, protože rovnou nic nenajdou. Hledání práce není vždycky úplně ideální, protože je to tak … člověk přijde a má ty děti ... (úsměv).

Víš o některých problémech, se kterými se tvé známé potkaly při návratu do zaměstnání po mateřské?

Jedna kamarádka pracovala v diagnostickém ústavu. Po mateřské jim šla říct, že se chce vrátit na původní místo. Dost je tím naštvala, protože kvůli ní museli někoho propustit, nějakého pána v důchodu. Nepočítali s tím, že by se tam vrátila. Ale běžná praxe to asi není. Zpátky jí vzali, s tím nic nenadělali, měla na to nárok.

Napadají tě nějaké další problémy, které se týkají trhu práce?

Napadá mě, možná jsou to jen jižní Čechy, že bez známostí se člověk nikam nedostane. Když nemáš známé, tak se na nějaké lepší pozice nedostaneš. Nebo je to alespoň jednodušší, když tě někdo zná.
Myslím, že handicapem, když jde žena žádat o práci může být pro ni to, že má děti, které jsou občas nemocné. Zase na druhou stranu, pohled toho zaměstnavatele je takový: mít tady zaměstnaného někoho, kdo tu víc nebude než bude? Ono je to obojí těžké. Nevím, jestli se tam dá najít nějaká cesta.
Já to třeba teď vidím v našem mateřském centru, máme tam paní, která nastoupila v úterý a ve čtvrtek nepřišla, protože jí malý onemocněl. A to jsem si říkala: „A je to tady.“ Nám tady takhle vypadne program. Když už to tam stojí jenom na jednom člověku, tak je to potom náročné...

A to jste v podstatě jenom mateřské centrum, které třeba když zavře, tak se zas tak moc neděje.

Možná se ani nezavře. My jsme ale zase rádi, že tam máme mámu od dětí, která dětem rozumí. Takže to není zase až tak strašné. Ale dovedu si představit, kdy žena pracuje na pozici, kde to tak je. Když si třeba vezmeme nějakou továrnu, kde je pět lidí na dílně a jedna žena „vypadne“. Ty čtyři pak dělají za ní. Pak už je to asi zaměstnavateli jedno, ale těm ostatním to zprotiví.

Když by se tě zaměstnavatel u pohovoru ptal, jak budeš řešit situace, když dítě onemocní, co bys řekla?

Tak bych řekla, že si to zařídím, ale neřekla bych nic konkrétního.

Co si myslíš, že by mohlo zmiňované problémy vyřešit?

Myslím, že systém polovičních úvazků vůbec není špatný. Takhle to funguje v zahraničí, a i když je třeba dítě nemocné, tak na ty čtyři hodiny není problém sehnat si někoho na hlídání, než na celých osm hodin. Pokud máte dva lidi na půl úvazku mohou se navzájem zastoupit, když je potřeba.

A jak bys třeba vnímala to, že některé podniky mají jesle nebo školky při firmě?
Myslíš, si, že to může být pro maminky zajímavé?

Možná, že to nemusí být špatné, když máma jede s dítětem do místa, kde má práci a nemusí ho vodit do školky zvlášť někam jinam, a pak ho zase složitě vyzvedávat.
Mnozí rodiče by určitě ocenili to, že dítě mají blízko sebe, třeba kdyby došlo k úrazu či náhlé nemoci. Navíc by do stejného zařízení docházely i děti spolupracovníků, což může posílit sociální vazby mezi nimi.

Na druhou stranu existují rodiče, kteří jsou ochotni obětovat čas a benzín a vozit děti i do vzdálené školky, která odpovídá jejich představám a nárokům, například vzdělávacím programem a nabídkou aktivit, otevřeným přístupem učitelek k rodičům, náboženskou orientací, nebo pouze tím, že taková školka je obecně považována za
jednu z nejlepších v okrese. Já osobně bych zvažovala oba tyto přístupy. Mé děti ale zatím do školky nechodí.

Jak to máš s hlídáním dětí, pomocí v domácnosti?

Mám manžela, který děti hlídá, prarodiče jsou daleko a pak ještě možná kamarádky, které jsou na mateřské, ale to si člověk asi nenechá pohlídat nemocné dítě.

Máš nějaký volný čas pro sebe?

Času vyloženě pro sebe moc nemám. To je ale tím, že si ho neumím udělat. Mám pořád pocit, že bych měla něco dělat a „nabalím“ si toho na sebe moc.

Teď bych se ráda trochu pobavila o počítačích. Určitě ti jsou blízké, máš manžela, který se jimi zabývá.

Na počítači pracuju už dlouho, protože to byla nutnost už během mého studia. Na psaní veškerých seminárek a diplomové práce. Tam se člověk naučil základy. Jsem ráda, že jsem se to naučila a že v tom pokračuju, protože kdybych na počítači neuměla, tak nemám práci, kterou právě dělám – jak mateřské centrum, tak pomoc na projektu o látkových plenách.

Takže bys byla handicapovaná, kdybys to s počítačem neuměla?

Já to vidím spíše na ostatních. Třeba v centru jsem jedna z mála, která na počítači umí, takže mi nikdo nemůže pomoci třeba s tím, napsat něco do zpravodaje, udělat plakátky. Ty ženy to prostě neumí a nemají k tomu vztah a čekají až budou kurzy od Attaveny (úsměv).

Co všechno na počítači umíš?

Takové ty základní věci, Word, úpravy fotografií, „Desktop publishing“- to je sazba brožurek a plakátů. To jsem se naučila, když jsem začala spolupracovat na již zmiňovaném projektu. Naučil mě to manžel.
Počítač používám hlavně na komunikaci – poštu, internet na vyhledávání různých informací pro sebe i pro centrum a na ty plenky, jsou tam různé diskusní skupiny, do kterých člověk přispívá nebo si je alespoň čte, aby byl stále v obraze.

Máte doma internet?

Internet teď doma nemáme, ale je v mateřském centru, doma jsem ho zrušili, protože dělal problémy.

A bez něj si to dokážeš představit?

Ne moc dlouho. Je to otázka pošty, protože už má člověk nějaké věci rozjednané...

Kurzy tedy žádné nepotřebuješ? Chtěla by ses v něčem zlepšit v práci s počítačem?

Třeba není špatné umět si stahovat filmy z internetu a nebo vyloženě něco na grafiku a grafickou úpravu, tomu třeba nerozumím...

Myslíš, že bys to upotřebila pro sebe nebo to spíš bereš tak, že by se ti to hodilo do

budoucna do práce?

Do práce možná taky, ale to bych se pak musela zabývat vyloženě grafickou sazbou a to asi tak dobrá nikdy nebudu. Spíš jen tak pro sebe, třeba kvůli obrázkům, fotkám, alespoň se naučit to základní.

Vidíš v práci na PC pro sebe budoucnost?

Vidím. A proč? Jednak je to důležité, protože už to všude vyžadují, takže když na něm člověk neumí, tak má mínus, ať už dělá cokoliv. Přijde mi, že to člověku může ulehčit práci, když si jednou něco napíše a uloží, tak to může použít i vícekrát, třeba kdybych měla učit.

Ještě k těm maminkám, které neumí na počítači. Jak to vnímají? Nebo si myslí, že to ve své práci potřebovat nebudou?

Moje kamarádka například vždycky pracovala rukama, ale přijde mi, že má intelektově na víc. Má maturitu, sice je brašnářka nebo něco takového, ale na počítači vůbec neumí. Kdyby chtěla jít pracovat někam do kanceláře nebo někam, kde by se živila tím, že umí mluvit a zařizovat věci, tak by bez znalosti práce na počítači neměla asi moc velkou šanci. Zatím říká, že se nic učit nebude, že si počká na kurzy. Zato je ráda, ale že by sama sedla a třeba od manžela se učila, tak to nechce.

Mám zkušenost, že ženy, které na počítači neumí k tomu doma manžel ani nepustí,
aby mu tam něco neudělaly nebo nesmazaly. Ne každý manžel má trpělivost, aby je to učil. Takže se třeba naučily něco prohlížet na internetu, ale to je všechno. Aby si napsaly nějaký dokument nebo i založily schránku je pro ně problém. Mně to vždycky
přišlo normální, že umím na počítači, ale teď se stýkám se ženami, které to neumí.

Napadá tě ještě něco k tomu všemu, chceš něco dodat?

Ne, asi jsme to vyčerpaly všechno.

Děkuji za rozhovor.

 

Aktuální situace:

Paní Agáta nadále vede kroužky pro děti, v jejím profesním životě se toho příliš nezměnilo, ale v soukromém životě čekají radostnou událost – v červenci se jí narodí miminko.

Zdroj:
Publikace NA VIZITCE JMÉNO MATKA, 2007, Attavena, o.p.s. (vzdělávání v oblasti práce s informačními technologiemi)  www.attavena.cz

11485086
Banner_flexikurz