Animace-eon

Své děti jsem porodila doma

Autor: Anežka, 37 let

Anežka vystudovala vysokou školu v Německu (obor psychologie) má pět dětí: tři syny (1 rok, 11 a 13 let) a dvě dcery (3 a 9 let), bydlí v malé vesničce. Má za sebou pestrou historii. Dvanáct let byla v Německu, nyní žije s partnerem na farmě ekologického zemědělství, podniká, studuje a k tomu stíhá dělat spoustu dalších věcí. Především se zabývá problematikou domácích porodů.

Anežka_normal

Máte pět dětí. Jak dlouho jste s nimi byla na mateřské?

První syn se narodil v roce 1993, druhý v roce 1995, pak dvě dcery v roce 1997 a 2003 a poslední chlapec v roce 2005. Na mateřské jsem byla od roku 1993 do roku 2001 a přitom jsem studovala vysokou školu v Německu. Při dalších dvou dětech jsem již zároveň s mateřskou podnikala.

Jak vypadala Vaše profesní dráha?

V roce 1989 jsem odešla do bývalého NDR, kde jsem dva roky pracovala u postižených dětí. Poté jsem v Německu rok studovala takovou přípravku pro zahraniční studenty, kteří chtějí na vysokou. Následně jsem hodně cestovala po světě. V roce 1993 jsem začala v Německu studovat vysokou školu, kterou jsem ukončila v roce 2001. Během této doby se mi narodily tři děti. V roce 2000 jsem si udělala živnostenský list a začala pomalu podnikat. Do Čech jsem se vrátila v roce 2001 a pokračovala v podnikání v oblasti prodeje babyšátků. Jeden rok jsem zároveň pracovala na farmě a další rok ve středisku volného času, kde jsem měla na starost volnočasové aktivity pro děti. V roce 2004 jsem ještě pracovala na malinký dvacetiprocentní úvazek v psychologické poradně. Nyní jsem na rodičovské s nejmladším synem a zároveň podnikám.

Na jaký úvazek jste dělala ve vyjmenovaných zaměstnáních? U podnikání se to asi nedá přesně říct, že?

Nedá, co se týče práce ve středisku volného času, tak tam jsem dělala na plný úvazek, v psychologii na dvacet procent a v podnikání asi tak na poloviční úvazek až mě to postupně zabralo celý den.

Máte nějaké zkušenosti s řízením lidí?

Jako psycholog jsem nikoho neřídila, u volnočasových aktivit jsem vedla kroužky, v podnikání jako živnostník mám asi třicet distributorů. Ty ale přímo neřídím, pracují samostatně. Neřídím žádné lidi kromě své vlastní rodiny (úsměv) … vlastně, v podnikání se z mé občasné spolupracovnice stala zaměstnankyně, takže dnes řídím i jí.

Profesně se nyní zabýváte podnikáním a jinak se zabýváte čím? Myslím tím koníčky.

Babyšátky, plenky - profesně, dulení (dula doprovází maminky k porodům) – to není profese, potom se ještě angažuju v některých činnostech ohledně mateřství a porodnictví. Což znamená, že se zabývám sledováním dění a občasným vstupováním do procesu humanizace českého porodnictví. Občas napíšu nějaký článek na internet, občas dělám přednášky v mateřských centrech, poslouchám porodní příběhy žen, komunikuju s primáři porodnic. Své děti jsem porodila doma a psala články o tom, jaké jsem s tím v Čechách měla potíže a lidé se na mě obracejí s žádostmi o radu, když chtějí např. rodit doma a nemají s kým. Tímhle tématem se zabývám již několik let, není to žádná profese, nejsou z toho žádné peníze, spíš nějaká úcta, ale mě to hodně uspokojuje. Mám pocit, že něco posouvám dobrým směrem. Tohle považuju za své hlavní poslání. Ostatní věci dělám také ráda, ale pro to, že se musím něčím živit, zatímco pro tohle žiju.

Říkala jste, že Vám podnikání zabíralo hodně času. Jak to máte nyní?

Je to lepší, mám paní na pomoc v domácnosti a spolupracovnici v podnikání. Tím, že je mám, mohu dělat věci víc v klidu a méně ve stresu. Nemusím se nervovat, když se věci vyvinou jinak, protože to základní funguje nezávisle na mě. Když mám kolem sebe tolik lidí, pořád se něco děje a mění a já chci mít prostor to vnímat a žít. Kromě toho mi to pomáhá i v tom, že mohu i někam odjet. Nikdy jsem nechtěla pracovat na plný úvazek, protože s dětmi to úplně nejde, takže bych řekla, že pracuju šest hodin ve dne a pak v noci.

Jaké máte zkušenosti se zaměstnavateli? Měli na Vás někdy požadavky, které se nedají sloučit s péčí o děti?

Setkala jsem se s tím v oblasti, která nespadá pod pracovní právo a to se týkalo mého studia porodní asistence na vysoké škole. Tam byl problém s praxí, kam se chodilo v šest hodin ráno. Tak brzy jsem nemohla na praxi nastoupit kvůli kojení. Škola moji rodinu vůbec nerespektovala, ale to je mimo pracovní právo.

Takže se zaměstnavatelem problémy nebyly, ale se školou v rámci praxe ano.

Existuje zákon, který říká, že žena, která kojí dítě, může požadovat úpravu pracovní doby, ale to neplatí pro studenty. Studenti nemají nárok na úpravu pracovní doby při praxi. Mají nárok nevykonávat činnost, která je neslučitelná s těhotenstvím a mateřstvím, ale nemají možnost uplatňovat úpravu doby. To tam jaksi v novele zapomněli připsat.

Představíte-li si, že byste musela chodit do práce na osm hodin, dokázala byste to vůbec s tolika dětmi skloubit? Pracovat od rána třeba do čtyř hodin?

Kdyby mi s dětmi pomáhala paní, kterou mám teď, tak by to zřejmě šlo, ale bez ní asi ne. Ale mně se ani nechce pracovat osm hodin denně, plus doprava. Já jsem takhle svobodnější.

Výpomoc s hlídáním dětí je dobrá…

Ano, když máte třeba děti nemocné a musíte do práce, kde na vás čekají klienti, tak člověk děti doma nemůže nechat samotné. Když je těch dětí pět, tak se snadno nakazí navzájem a doba, po kterou byste je musela hlídat by byla dlouhá a v zaměstnání tak dlouho chybět nemůžete.

Bavila jste se s některými maminkami, na něž zaměstnavatelé měli požadavky, které se nedají skloubit s péčí o děti?

Mám pocit, že ženy, které mají problematické nebo nemocné dítě po mateřské do práce raději ani nejdou. Raději než aby později bazírovaly na svých právech se o práci ani nezajímají a nezkouší nějakou najít. Moje sestra má hluchoněmou holčičku a je s ní doma, nikam se nechystá, protože ví, že by to bylo těžké.

V čem Vy osobně vidíte největší problém při uplatňování maminek na trhu práce?
Jak z hlediska maminek, tak třeba i zaměstnavatele.

Problém vidím v tom, že je málo polovičních úvazků nebo úvazků zkrácených. Protože ta máma, když je dítěti tři nebo čtyři, najednou nemůže od nuly pracovat osm hodin. Pro ní je daleko příznivější, když by pracovala tři, čtyři nebo šest hodin. Postupně by mohla navyšovat svůj úvazek s tím jak děti rostou a postupně se osamostatňují. A ne z nuly na sto procent.
Nemocnost je možná někdy potíž, chápu i zaměstnavatele. Připadá mi dobré mít paní na pomoc v domácnosti, babičku nebo někoho, kdo Vám pomůže. Když je dítě nemocné, tak můžete odejít. Ne, že bych na dítě kašlala, ale mám možnost odejít, když potřebuju. Vím, že dítě je už ve věku, kdy mě může postrádat a zároveň vím, že je u něj někdo, kdo se o něj postará.
Pokud jsem potřebovala, brala jsem děti dost často s sebou, třeba i do školy. V Německu to nebyl žádný problém, ovšem v české škole to problém je. Jako podnikatelka si můžu vzít dítě s sebou do práce. V některých typech zaměstnání je určitě možné, aby tam děti nějakým způsobem byly. Jde také o toleranci ostatních.

Kdybyste byla zaměstnavatelem, umožnila byste maminkám brát děti s sebou?

Pokud by si tam ta máma dítě pohlídala, byla za něj zodpovědná a to dítě jí i pomůže, ano, to bych jí to možná i dovolila. Záleží na věku dítěte a na tom, jak spolu matka a dítě fungují. Moje babička například prodávala tašky a moje máma za ní chodila do krámu, když byla holka. Ale ona byla živnostník, to je zase jiná pozice.

Tak tam je to trochu jiné, protože ona musí pracovat tolik, aby se uživila a nemá nad sebou takový bič.

Líbila by se mi pracovní místa, kde by ženu chápali celostněji. To znamená s tím, že má nějaké vazby, že po škole dítě nepůjde do družiny a bude třeba dvě hodiny s mámou v práci než pojedou společně domu. Takhle to funguje tady u mně a bylo to tak i na středisku pro děti.

Máte k tomu nějaký postřeh z Německa?

Němci to mají buď tak, nebo tak. Mají sice skvělé školky pro děti, ale to je školka a zaměstnání je něco jiného. Já jsem tam byla jako studentka, takže jsem to mimo školu neřešila a ani jsem nebyla v těch sférách, kde bych se s tím setkala.

V druhé části rozhovoru bych se ráda zaměřila na věci ohledně Vašich postojů k počítačům a informačním technologiím. Pracujete na počítači?

Počítače byly nutností už na škole, kde jsme museli odevzdávat různé práce, takže se člověk naučil především práci ve Wordu. Teď pracuju v Linuxu, ale neumím pracovat s Excelem a grafickými programy. Hlavně používám textové editory.

Máte počítač s přístupem na internet?

Ano. S partnerem máme každý svůj pracovní počítač a mladší děti na ně přístup nemají. Můj nejstarší syn žije v Německu s bývalým manželem. Má k dispozici počítač, ale co vím, tak na něm hlavně hraje hry a nahrává si písničky. Ostatní děti žijí se mnou. Druhému synovi bude dvanáct let a doposud kvůli škole počítač nepotřeboval natolik, že by musel mít svůj vlastní. Občas s dovolením používal můj. Nicméně brzy bude mít opravdu svůj vlastní (můj starší počítač). Nepořizuju dětem počítač s žádným velkým nadšením, protože děti na počítači nepracují jen kvůli škole, ale daleko častěji na něm hrají hry, které já považuju z většiny za škodlivé.

K čemu ho nejčastěji používáte?

Hodně ke komunikaci, e-mail a potom potřebuju vytvářet různé soubory. Dělám ceny, sortiment zboží, všechno k podnikání. Ve volném čase ho moc nepoužívám, vadí mi, že na něm trávím tolik času.

Absolvovala jste nějaký kurz na zvýšení kvalifikace?

Ne, žádný, ale ráda bych uměla Excel a účetnictví. Takhle to dělám v ruce, v počítači by to šlo snadněji.

Co třeba nějaký zkusit?

Nejsem si jistá, jestli bych se přihlásila, ale za osobní individuální přístup bych zaplatila sto korun za hodinu. Přijde mi, že v kurzu by člověk ztrácel čas. Potřebuju konkrétní věci, individuální přístup. Nepotřebuju věci obecné. Mám pocit, že když budu na kurzu, ztratím tam hodně času učením toho, co nepotřebuju či umím a vyjde to nastejno jako když si ty informace budu komplikovaně a zdlouhavě hledat sama – což doposud dělám.

Vidíte v práci na PC pro sebe budoucnost?

Asi je to nutnost, ale docela ráda bych to někdy omezila. Hlavně komunikace přes e-mail mi zabírá moc času. Nejraději bych lidem zavolala, ale takhle má zase člověk uložené, co napsal. Bráním se tomu, mít vše na počítači a bez něj ani ránu, ačkoliv to u nás tak někdy už vypadá. Když vypnou elektřinu, oba s partnerem nadáváme, protože se nehneme z místa (úsměv).

Teď se trochu zasněte a představte si, co by pro Vás bylo ideální pokud jde o práci.

Určitě, aby byla v souladu s rodinou, bez toho to už nejde. Něco už praktikuju. Domácí práce mě baví, ale jsem ráda, že mám čas dělat i jiné věci, protože je tam někdo, kdo mi pomůže. Chodí k nám jedna paní, která přichází o půl desáté, do té doby dělám domácí práce já. Pro mě je měřítkem určitá stabilita situace a schopnost dělat věci v klidu.

Podnikání Vám tedy vyhovuje?

Vyhovuje, i když je to někdy stres. Nemám pocit, že by moje děti trpěly tím, že mě méně vidí. Neměla jsem ten pocit ani v Německu, kde jsem vodila malé děti na šest hodin denně k chůvě. Myslím, že můj vztah k dětem není negativně poznamenaný tím, že s nimi trávím menší kvantitu času. Nižší kvantita neznamená automaticky nižší kvalitu. Nemám vnitřní problém s tím, že moje děti hlídá chůva a v domácnosti mi pomáhá cizí osoba, ale některé ženy s tím problém mají. Nikdy jsem nebyla svým dětem k dispozici takovým způsobem, že bych se starala pouze o ně a nic dalšího nedělala. I novorozeňátko jsem integrovala do toho, co jsem dělala, ať to bylo studium či podnikání. Přijde mi, že to naše západní pojetí mateřství má své úskalí v tom, že umožňuje rozmazlování dětí tím, že rodiče svůj život příliš přizpůsobí dítěti. V chudých zemích to nejde, tam to musí být naopak.

Máte nějaký volný čas pro sebe? Jak ho trávíte?

Čtu knihy nebo odpočívám tak, že si sedneme s přítelem, upíjíme čaj a povídáme si. Kromě toho ráda zpívám v kostele žalmy, v kroužku hraju s dětmi na flétnu, zajímají mě nové knihy, spíše ty odborné, koukám z okna obýváku ven do zelena…Všechno co dělám mě baví a když v práci děláte to, co vás baví, tak potom práce a volný čas splývají.

Kolik byste jako rodina potřebovali na měsíc financí, abyste byli schopni fungovat?

Já to vůbec nepočítám. Mám pocit, že tak patnáct až dvacet tisíc, spíš dvacet, ale nevím, jestli to odpovídá realitě.

Chtěla byste k tomuto rozhovoru ještě něco dodat?

Dodám jen to, že mi připadá dobré to, co se zavádí od ledna, že budou mít ženy na mateřské sedm tisíc. Někdo to kritizuje, já si ale myslím, že to přinese víc třetích dětí. Ne těch prvních, ale těch, když už si žena říká: „Už bych nemusela být doma a měla bych jít vydělávat peníze“, že jí to pomůže právě v rozhodnutí mít další dítě.

Děkuji za rozhovor.

Aktuální situace:

Paní Anežka podniká a současně je na rodičovské dovolené. Studuje na vysoké škole, ale denní studium má nyní přerušené. Přerušila především díky neshodám na škole, které spočívaly hlavně v rozdílnosti názorů na určité věci. Neví, jestli se do této školy vrátí, ale ráda by studovala dál – buď pokračování ve studiu jako porodní asistentka nebo doktorandské studium psychologie. V Excelu se již pracovat naučila a nyní v něm dělá účetnictví.

Zdroj:
Publikace NA VIZITCE JMÉNO MATKA, 2007, Attavena, o.p.s. (vzdělávání v oblasti práce s informačními technologiemi)  www.attavena.cz

Radek_banga_-_v_prodeji_250x250
Banner_flexikurz