Výchova, vzdělávání, vztahy

Staňte se fanouškem WWW.AZRODINA.CZ NA FACEBOOKU

NEBEZPEČÍ V SOUŽITÍ MLADÝCH MANŽELŮ S PRARODIČI

Autor: PhDr. Ilona Špaňhelová

Soužití novomanželů s jejich rodiči ve společné domácnosti bývá, až na výjimky, plné problémů a často končí rozkolem mezi oběma generacemi, v horším případě i rozpadem mladého manželství. V úvodu jsou zpracovány dva modelové příklady, které se v obměněných podobách stávají mladým manželským párům. Problém, jak někdy řešit soužití s prarodiči, může být pro jednu ze stran velmi obtížný, proto jsme připravili několik návodů k řešení, které lze využít i v poradenské praxi.

Magda je matkou v domácnosti, má tři malé děti a žije ve stejné vesničce jako její i manželovi rodiče. S rodinou sice bydlí samostatně v paneláku, ale jen ve dvou místnostech, proto velmi často navštěvuje své rodiče, kteří mají rodinný dům. Děti si tam mohou hrát na zahradě, o víkendu u nich tráví také většinu času. Je to pro ně výhodné, rodiče jim pomáhají i finančně.
Manžel sice namítá, že by měli trávit víc času společně jen jako rodina, aby jim prarodiče nezasahovali – podle něho příliš – do výchovy. Magda s tím však nesouhlasí, jí tento stav vyhovuje.

Jana je také matka v domácnosti. Má dvojčata, která právě nastoupila do školky, a k tomu ještě malého syna. Ona naopak bydlí se svou rodinou velmi daleko od svých rodičů a ještě dál od rodičů manželových. Její rodiče i rodiče manžela ještě pracují, takže se spolu vídají jen opravdu zřídka.
Manžel podniká, proto není moc doma, Jana je na všechno sama. Manžel se snaží jí pomoct, ale podle něj je zapotřebí, aby rodinu v první řadě uživil. Protože opravují starý dům, cítí velkou finanční zátěž.

Podívejme se na soužití mladého páru a rodičů z obou stran hned od začátku. Začátek není až od jejich svatby, ale od té chvíle, kdy se spolu mladí seznámí a navzájem se poznávají.

V tomto období by určitě měli poznat i rodinu, ze které pochází jejich partner. Pokud totiž například v rodině partnera je situace taková, že matka něco řekne a všichni bez jediné připomínky poslouchají, může to být varovným signálem pro partnerku, že patrně něco není v pořádku.

Z původní rodiny si každý partner nese do dalšího vzájemného vztahu zvyklosti, ochotu hledat vzájemný kompromis, řešení situace. Pokud partner a partnerka spolu začínají budovat na základě lásky vzájemný vztah, musí se daleko víc dívat jeden na druhého a hledat společné stanoviska, názory, návrhy… Musí je hledat nově, tak jak vyhovují jednomu i druhému. I za cenu, že budou zcela rozdílné od těch, která znají ze své původní rodiny.Musí se jakýmsi způsobem od své rodiny odpoutat a začít hledat nové pohledy na svět, nový přístup k životu a k jeho hodnotám spolu se svým partnerem.

To, co je důležité při budování vzájemného vztahu na prvním místě, je, že mladý člověk nový přístup k životu hledat se svým partnerem chce. Chce do toho vložit svoje nasazení, odhodlání, někdy i sebezapření.

Další podmínkou budování vzájemného vztahu je to, že oba partneři chtějí hledat svůj pohled na svět, na své budoucí děti spolu.

Ve vzájemném vztahu by i rodiče partnerů měli poznat, že nejsou vyloučeni ze života partnerů, že jejich děti slyší jejich doporučení. Rodiče by si však neměli osvojovat právo, že to co řeknou, bude platit i v rodině jejich syna nebo dcery. Navzájem by v rodinách měla panovat úcta a respekt jedněch k druhým.

Pro každou nově vzniklou rodinu platí pravidlo, že to, na čem se shodne muž a žena, opravdu platí. Je to tedy rozhodnutí jich dvou, ne rozhodnutí např. syna a jeho matky. Rozhodovat o věcech se musí učit nový manželský pár spolu. Je to pro něj nová zkušenost, někdy nepříjemná, někdy úžasná, nicméně je to zkušenost.

Protože rodiče manželů mají jistě delší zkušenost z manželského života, mohou v některých věcech mladému páru poradit nebo pomoct. Nikdy však dělat nějakou věc za tento manželský pár, bez jejich souhlasu.

Mnohdy je to i pro ně velká zkouška, protože si myslí, že to ví daleko lépe než mladí manželé.

Ve společném soužití hraje také velkou roli to, zda mladí manželé bydlí společně s rodiči, nebo zda bydlí samostatně. Samostatné bydlení je někdy náročnější, je to ale daleko vhodnější pro nově vznikající manželské soužití.

Pokud mladí manželé nemají jinou možnost (myslím tím např. podnájem), je zapotřebí si ještě před tímto vzájemným soužitím pevně stanovit pravidla.

V každém soužití mladého páru s rodiči, v každé komunikaci mezi generacemi platí pravidlo – manžel si „vyříkává“ nedorozumění, náročné požadavky se svými rodiči a manželka také se svými. Z jakého je to důvodu? Je jednoduchý.

Pokud potřebuje sdělit syn např. své matce, aby vždycky, když k nim jde na návštěvu respektovala pravidlo, že před tím zaklepe nebo návštěvu avizuje, vezme matka tento fakt od svého syna daleko snadněji než od své snachy. Před svým synem se nebude bát na něco zeptat, nebude se bát říct svoji poznámku. Syn, protože matku také zná delší dobu než jeho žena, uvidí, jestli matku jeho požadavek překvapil, rozladil nebo jestli jí přijde naprosto normální a plně ho akceptuje.

Dále platí při společném soužití pevně nastavená pravidla pro mladý pár i pro rodiče.

• Vhodné je vybudovat – pokud je to možné a jedná se o dům – dvě samostatné bytové jednotky. Pokud to možné není a mladí manželé bydlí s rodiči v bytě, je vhodné plně respektovat ze strany rodičů jejich výsadní právo obývat pokoj takovým způsobem, jaký je pro mladý pár nejpříjemnější.

• Stejné právo v kuchyni – je vhodné, aby měly obě ženy stejné právo v kuchyni a aby se domluvily na určitých pravidlech a určitém řádu, který musí obě kuchařky dodržovat.

• Pokud žije mladý pár s  rodiči, je také vhodné, aby tento pár dával pravidelně každý měsíc určitý příspěvek, na kterém se spolu s rodiči domluví, za společné poplatky v domácnosti. Mladý pár se tak učí hospodařit s penězi a nést odpovědnost.

Co s nenávistným vztahem ke snaše

Pokud se v některých případech stane, že například matka syna začne mít nenávistný vztah ke své snaše, doporučuji odstěhovat se hned ze společné domácnosti, pokud jednomu i druhému z nového manželského páru na tom druhém opravdu záleží.

Pokud se totiž stane, že manželé zůstanou ve společné domácnosti, může se stát, že tento nepřátelský vztah mezi matkou a snachou poroste a bude v něm snaše tak nepříjemně, že se bude chtít dát rozvést. Může to být také tak, že syn je tak závislý na své matce, že nevnímá nebo nevidí nebo nechce vidět, co všechno prožívá jeho žena a nechce to řešit. Je daleko vhodnější, aby snacha poznala tento vztah mezi tchýní a jejím budoucím manželem ještě v době před svatbou.

Pokud však tato nenávist skutečně vypukne, musí se manželé navzájem slyšet, reagovat na sebe a společně s tím chtít něco udělat. Pokud jeden z partnerů rezignuje a nebude to chtít řešit tento vzájemný vztah dlouho nevydrží.

Jaké mohou být signály toho, že se rodiče mladých manželů nevypořádali s tím, že jejich dítě se oženilo, vdalo?

Může to být:

• psychické vydírání dítěte od rodiče (rodič potřebuje, aby mu dítě přišlo pomoct, navštívit ho atp. v daleko větší míře, než je přirozené, vyžaduje si jen jeho osobní pomoc, přehání …) – na tuto pomoc mají přijít oba partneři, pokud se na tom shodnou, aby rodič viděl, že je to opravdu pár, který stojí při sobě,

• pomoc ze strany rodiče je velká, někdy přemrštěná, avšak ten chce za svoji pomoc „odplatu“ ze strany mladého páru (bývá to někdy finanční pomoc, díky které se rodič domnívá, že má pak právo od svého dítěte chtít něco, co je pro něj nevýhodné, pak je zapotřebí nejprve se domluvit na postupu mezi novomanželi a na základě tohoto rozhodnutí tuto pomoc popřípadě i odmítnout,

• vměšování se do všeho (rodič si nenechá ujít příležitost, aby se svým názorem nebo přístupem nevmísil do vztahu mladého páru, není to však z jeho strany doporučení nebo návrh, je to v postoji „no, vy jste se zbláznili, když toto uděláte, tak…“), dítě toho rodiče, který toto dělá, se má ozvat a požádat ho, že slyší jeho názor, ale bude celou situaci řešit až doma s manželem v klidu,

• zvýšená pomoc při hlídání dětí mladých manželů (pokud o pomoc mladí manželé požádají, je to pomoc, kdy by rodič měl respektovat pravidla, která pro svoji výchovu mladí manželé stanovili a která uznávají). Pokud je nerespektuje a nechce na ně přistoupit, měl by ho o to jeho syn/dcera znovu požádat a vysvětlit mu důvod – např. jednotná výchova, která nedělá v hlavičce dítěte zmatek, ale naopak přináší mu jistotu pro jeho život.

Na vině mohou být i mladí manželé

Jaké mohou být naopak signály ze strany mladých manželů:

• mladí manželé naprosto své rodiče ignorují, neslyší jejich připomínky, je jim všechno jedno,

• mladý manžel preferuje jen jedny prarodiče, na prarodiče svého protějšku je negativně zaměřený nebo je ignoruje, vyhýbá se jejich přítomnosti,

• mladí manželé přetěžují své rodiče, neuznávají to, že i oni mají svůj život, své koníčky, zatěžují je příliš, co se týká péče o jejich dítě, prakticky je využívají nebo zneužívají,

• mladí manželé žijí v určitém „vakuu“, nechávají se nepřiměřeně finančně podporovat ze strany rodičů, nedovedou se s rodiči domluvit na pravidlech soužití, těmto situacím se vyhýbají a nechtějí je řešit.

Vliv prarodičů na výchovu dítěte

I zde platí pravidlo, že výchova dítěte se odvíjí od toho, na čem se domluví dítě spolu s rodičem. Tato pravidla má rodič sdělit prarodiči, ke kterému dítě jde na návštěvu, a prarodič je má respektovat.

Jistě s nimi nemusí souhlasit. Pokud je to tak, má svůj nesouhlas sdělit rodiči a spolu s ním se poradit, zda něco z těchto pravidel je možné přejít, nebo to možné není.

Mezi rodičem a prarodičem se často dochází k jevu, jako by chtěli navzájem mezi sebou soupeřit, kdo má pravdu a kdo je lepší ve výchově. Nejde tak ani o to, zda prarodič chce dát dítěti bonbon před obědem proto, aby mu udělal radost, ale proto, že se přece „máma nezblázní“, když dítě bonbon sní. Někdy si to prarodič pojistí i tím, že dítěti řekne: „A ne abys to říkal mamince!“

Často však prapůvodem všeho je určitý nerespekt nebo dokazování si pravdy vůči druhému. Co se pak stane s dítětem? Dítě pak z toho má často v hlavě zmatek, neví, co je vlastně správně, a neví si rady. Samozřejmě, že podle své přirozenosti pak využívá to pravidlo, které je pro něj výhodnější, lepší a vyžaduje toto pravidlo i na svém rodiči.

Rodič pak bývá zaskočen, nazloben, rozčílen. Napřed na dítě a vzápětí hned i na prarodiče. Pokud k tomuto rozčílení dojde, potom, co z rodiče opadne prvotní výbuch, doporučuji rozmluvu na neutrální půdě bez dítěte o tom, co se stalo a nastavení pravdivých pravidel pro chvíle, kdy bude prarodič s dítětem. Pokud prarodič není schopen tato pravidla respektovat, měl by se rodič spolu s ním dohodnout alespoň na kompromisu, který je schopný on i prarodič dodržet.

Co by tedy mělo být pro rodiče i prarodiče základními body v jejich soužití:

• vědomí, že jsou jedni pro druhé přínosem,

• vzájemný respekt, tolerance a úcta,

• vzájemné naslouchání svých potřeb a přání,

• komunikace, ve které se nebojí jedni druhým říct svá přání a požadavky, jedna ani druhá strana to nevnímá jako útok, ale jako pomoc při jejich vzájemném soužití,

• zkušenost, že prarodiče jsou velkým plusem pro život svých vnuků, učí se od nich jejich životní moudra, respekt ke stáří, toleranci…

Pokud jsou dodržena alespoň některá tato pravidla, je to velkým kladem pro rodiče, prarodiče a také pro děti. Děti jsou často našimi pozorovateli, kteří se učí zpočátku z toho, co uděláme my – rodiče. Teprve potom se dítě umí postavit k věcem se svým názorem, umí polemizovat, usuzovat. Pokud chceme, dejme jim příklad.

PhDr. Ilona Špaňhelová

privátní psychologická praxe, Praha

www.spanhelova.cz        

Zdroj:
Měsíčník PRÁVO A RODINA, 2005, http://www.linde-nakladatelstvi.cz/