Kaloba_baner_965x100

SOUŽITÍ S POSTIŽENÝM DÍTĚTEM OČIMA PSYCHOLOGA

Autor: PhDr. Ilona Špaňhelová

V tomto příspěvku se chci zamyslet nad tím, jaké je soužití s postiženým dítětem. Nebudu rozlišovat, zda je to dítě psychicky nebo fyzicky postižené. Podívám se na danou problematiku obecně.

Jedna maminka, která má dítě na vozíku, mi při návštěvě vyprávěla: „Víte, když vyjedu ven s dcerou, vždycky jsem alespoň částečně středem pozornosti, lidé se na mě dívají, jak s dcerou komunikuji, malé děti mají i nějakou poznámku.“

Jsem si jistá, že to je tak. Naši mysl a pozornost do určité míry přitahuje nějaká odlišnost člověka. Jestliže potkáme dítě na vozíku, dítě mentálně retardované, všimneme si ho. Jestliže potkáme dítě s dredy, dítě s několika náušnicemi, dítě v roztrhaných kalhotách, všimneme si ho. Je to do určité míry odlišnost u tohoto dítěte, která nás přitahuje. Otázkou zůstává, co si o takových dětech druhý člověk myslí. Vzbuzuje to v něm soucit, překvapení, obdiv? Kdo ví.

Pokud bychom měli stanovit alespoň nějaká základní pravidla pro soužití s postiženým dítětem, vypadala by zhruba takto:

  1. Je zapotřebí, aby se rodič dozvěděl všechna potřebná odborná doporučení a také určitou prognózu pro dané soužití. Je velmi vhodné, aby rodiče nějaký odborník vedl, provázel a dovedl jim odpovědět na případné otázky. Jestliže je dítě například mentálně postižené, měl by se rodič dozvědět od odborníka, jaký je to druh postižení a co může od dítěte očekávat. To znamená, jaké mentální úrovně je dítě schopno dosáhnout, co po něm rodič i ve výchovných pravidlech může chtít a co po něm může vyžadovat. To stejné platí pro úroveň fyzickou. Rodič se má dozvědět, jak s dítětem cvičit, jak chodit na rehabilitaci, co by dítěti prospělo. Je velmi vhodné najít takového odborníka, kterému rodič důvěřuje a který je jakýmsi rodinným lékařem – přítelem. Tato praxe však v České republice ještě není bohužel velmi rozšířena.
  2. Rodič sám má myslet na svoji psychohygienu (rozvoj a podpora duševního zdraví), aby měl dostatek síly k dalším dnům s postiženým dítětem. Pokud se rodič sám neumí psychicky i fyzicky „dopovat“, je tu pak určité riziko, že v některou chvíli dojde k jeho vyhoření, velké únavě. Jestliže se například rodič stará o dítě, které je fyzicky postižené a neumí se o sebe samo postarat, to znamená, že rodič jej musí zvedat, nosit, přemisťovat, je zapotřebí, aby také rodič měl možnost navštěvovat svého fyzioterapeuta, aby to jeho tělo zvládalo i do budoucna. Nevím, zda existují také skupiny rodičů, které by se mohly scházet a vyměňovat si navzájem zkušenosti s postiženými dětmi, ale například internetová poradna by byla pro tyto rodiče velmi vítaná.
  3. Rodič se má učit žít přítomností. Nemá cenu zabývat se tím, kdo je vinen, že je jejich dítě postižené – to znamená minulostí. S tou už nejde nic udělat, stala se. Také nemá cenu zabývat se do velké míry budoucností. Rodič neví, co se stane za hodinu, natož jak bude vypadat jejich život s dítětem za rok. Čili soustředit se na to, co je tady a teď a plně užívat a prožívat tento okamžik. To je v mnoha případech pro rodiče velmi obtížné.
  4. Velkou důležitost hraje v životě takové rodiny humor. Mnohdy zjemní nebo obrousí hrany, které mohou být těžké nebo náročné. Humor není v podání takové rodiny ironie. Je to umění se nad některými věcmi rozesmát a zlehčit je, pokud je to možné a pokud pro to má celá rodina dar.
  5. Pokud je to pro rodinu možné, je velmi vhodné, aby taková rodina měla více dětí. Pozornost v rodině se tak může rozprostřít na více členů. Pokud jsou další děti zdravé, udržují v jakési psychické kondici i další členy rodiny a často i postižené dítě samotné. Nejenže mohou takto děti s postiženým dítětem v některých chvílích pomoct, dělají mu ale především společnost, a to přináší radost jednomu i druhému dítěti. V určitém směru se může stát, že dítě, které je zdravé, se může v některou chvíli (především v období puberty) za postiženého sourozence stydět. Záleží na rodičích, jaký přístup k dětem mají a jak je otevřená komunikace mezi rodiči a dětmi. Soužití s postiženým sourozencem je především životní zkušenost. I když mohou mít někdy zdraví sourozenci negativní pocity, jako je vztek, naštvání, někdy i stud, je to spíše přirozený stav. Rodič by se nad tím neměl pozastavovat a dítě hned kritizovat. Naopak, měl by se zdravým dítětem mluvit o tom, jak se cítí a co tento jeho pocit vyvolalo. Rodič by pak měl dítěti vysvětlit, že tento jev se může stát, co ho vyprovokovalo. Měl by mu vyprávět i o svých pocitech.
  6. Pokud má tedy rodina ještě další dítě, nemělo by mít toto dítě povinnost starat se o handicapovaného sourozence. Tak jako v rodině se o děti stará vždy rodič, mělo by to být stejné i v rodině s handicapovaným dítětem. Pro zdravé dítě by mělo být přirozené, že má doma svěřený úkol, tak by stejně mělo být přirozené někdy pomoct přidržet sklenici s pitím postiženému dítěti nebo udělat něco jiného, o co ho rodič požádá. Psychicky i morálně tak dítě přirozeně roste v soužití s handicapovaným dítětem. Nemělo by však být pro zdravé dítě absolutní povinností, že musí postiženému dítěti dělat chůvu. Hlavně v období puberty se to mohlo zvrhnout v nechuť ze strany zdravého dítěte.
  7. Rodič, který žije s postiženým dítětem, často vidí a soustřeďuje se na to, co v rodině chybí, co rodina nemá a nesoustřeďuje se na to, co má, čeho už „dosáhla“. To je někdy velká škoda, protože pak se rodič přirozeně neraduje z toho, co se dítě naučilo nového, jaký pokrok udělalo, ale těší se na to, co se naučí, čeho dosáhne.V kontextu toho, o čem jsem psala je to myšlení rodiče na budoucnost. Doporučení je naopak soustředit se na přítomnost.
  8. Rodiče postiženého dítěte mají také velký úkol, který stojí dost námahy, hledat všechny sociální dávky, příspěvky, které jsou pro ně možné, aby mohli s dítětem vyžít a dopřát mu určitý standard – to platí především pro handicapované děti fyzicky.                                                                         
  9. Pro rodiče starost o postižené dítě znamená často větší únavu. Únava není rezignace, je přirozená. Je ale zapotřebí „dobít baterky“ již zmiňovanou psychohygienou. Těmto rodinám pomáhají v mnohém opravdoví přátelé. Jsou to přátelé, kteří plně respektují jejich postižené dítě. Jsou to přátelé trpěliví, kteří vydrží pomalé a často i nesrozumitelné povídání postiženého dítěte. Jsou to přátelé, kteří věnují čas této rodině. Jsou to přátelé, kteří mají „naslouchající ucho“ pro rodiče. Jsou to přátelé, kteří mají odvahu vzít dítě na vozíku na loď a sjíždět s ním třeba Vltavu. Podpora a opora pro rodinu s handicapovaným dítětem dělá z přátelství opravdové přátelství.                                       Naopak ten, kdo nepřijme tuto rodinu (a jsou to někdy i blízcí rodinní příslušníci) zesiluje odlišnost rodiny s handicapovaným dítětem a na základě tohoto faktu je rodina zranitelnější.
  10. Jakákoliv změna, která je pro rodinu přijatelná, rodině pomáhá z vytržení ze stereotypu, který může někdy prožívat. Takže sáňkování, sjíždění řeky, jít se spolužáky do cukrárny, jsou věci, které má rodina a především postižené dítě v této rodině velmi rádi.
  11. V některých chvílích rodič zapomíná na emoce u svého postiženého dítěte. U dětí s postižením jsou tyto emoce často dominantní. Zdravé dítě si tyto emoce může uvolnit, když sportuje, skáče, běhá. Postižené dítě tyto emoce samozřejmě má také, ale na jejich uvolnění v některých případech dospělý nemyslí nebo zapomíná. Je tedy zapotřebí hledat způsob, jak tyto emoce u dětí uvolňovat a dát jim správný průchod, aby nezůstávaly v dítěti. Mohly by způsobit velké napětí v dítěti, které by mohlo směřovat v některých případech i do agresivity.
  12. Velmi důležitý je také přístup k dítěti. V některých případech mají například prarodiče tendenci dítě až přehnaně omlouvat nebo se k němu stavět jako k malému, nezkušenému, jako k tomu, jehož názor se nemá brát v úvahu. To je podle mého názoru špatně. Někdy také přísnost ve vztahu k tomuto dítěti je odsuzována lidmi v okolí. Pokud je dítě psychicky naprosto v pořádku, má mít rodič pro výchovu stejná pravidla jako pro zdravého sourozence. Rodič nemá dítě přehnaně omlouvat, když ví, že to, co udělalo, udělalo vědomě špatně, a dítě ví, že se to dělat nemá. Má dítěti nastavit jasné zrcadlo a dát mu mantinely, aby dítě vědělo, kam až ve svých projevech může zajít. Pokud je dítě handicapované mentálně a je schopno dosáhnout mentální úrovně například tříletého dítěte, měl by k němu rodič stejně přistupovat jako k dalšímu svému dítěti do věku tří let. Přístup k dítěti, který se týká jeho výchovy, by měl být tedy naprosto stejný jako ke zdravému dítěti. Znamená to pro dítě i jakési ocenění, kdy se k němu dospělý chová jako ke zdravému dítěti.
  13. Pokud je to pro rodinu možné, je velmi užitečné dát dítěti nějakou starost o něco nebo o někoho. I dítě mentálně postižené má možnost vynášet koš. Dítě na vozíku se může starat o psa, který je mu dán jako asistenční pes. Tato starost o něco nebo o někoho dělá z dítěte důležitého člena rodiny. Roste jeho sebevědomí, které je pro ně samotné velmi důležité.
  14. Pro dítě je také důležité (samozřejmě jak je to možné podle jeho postižení) být někdy samo se svými přáteli, kamarády, bez dohledu dospělé osoby. Vzpomínám si na vyprávění 12leté holčičky na vozíku, která mi říkala, jak byla sama s kamarádkami ze třídy v cukrárně. Říkala, jak to byl úžasný pocit, jak se holky o ni staraly, pomáhaly jí jíst cukroví. Jak se smály, vyprávěly si, který kluk se jim líbí, jak ten kluk vypadá… Tato dívka říkala, že to byla jedna z jejích nejkrásnějších chvil, kterou zatím prožila.
  15. Tím, jak dítě roste, se rodič dostává také do náročnější situace, jak reagovat na lásky dítěte, když začne rodiči vyprávět, jak se mu nějaký kluk nebo děvče líbí. Tuto náročnost je zapotřebí žít a prožívat spolu s dítětem. Pokud to dítě je schopné pochopit a rodič se domnívá, že je k tomu dobrá a klidná chvíle, má mu říct, že neví, jestli se dítě v budoucnu vdá nebo ožení… Vysvětlit mu důvody a snášet s ním i tento náročný fakt.

Pokud bych chtěla shrnout, co dává a co bere soužití s postiženým dítětem, shrnula bych to do těchto bodů.

Soužití s postiženým dítětem obohacuje rodiče i děti:

  • rodiče i děti si navzájem váží života, tak jako mnohý, kdo projde těžkou zkouškou,
  • dává jim prožitek jiného rozměru, mnoho věcí pro ně není důležitých,
  • učí se nezastavovat nad malichernostmi,
  • dovedou se radovat nad maličkostmi,
  • více si váží opravdového přátelství,
  • váží si vstřícnosti ze strany jiných lidí.

Jaké jsou klady vzájemného soužití s postiženým dítětem?

Pro dítě je to především pocit, že není samo. Má někoho, na koho se může obrátit, kdo ho má rád, poskytuje mu lidské teplo, porozumění a přijetí. Znamená to pro něj i jistou ochranu, pocit bezpečí a jistoty. Pokud si s něčím neví dítě rady, může se zeptat, může se poradit, rodič pomáhá dítěti se vyznat v daných věcech.

Dítě si buduje v dané rodině určitou míru sebevědomí a důvěry. Rodina je pro něj jakýsi přístav jistoty, kde se může dítě dále rozvíjet a kde mu bude poskytnuta základní péče, bude o něj postaráno. Zároveň tato zkušenost ze života s postiženým dítětem staví i rodiče do role tolerantnějšího člověka, který respektuje druhého a prožívá životní zkušenosti, které by jistě jinak neprožil. Tento rodič se stává jaksi „dospělejší, zkušenější“.

Je to vzájemné obohacení dítěte i rodiče. Jistě i další sourozenci, pokud v rodině jsou, jsou připraveni k větší toleranci a vnímavosti ve vztahu k jiným lidem.

Jaké jsou zápory vzájemného soužití?

Mnohdy je to velká únava rodičů, nepochopení ze strany často i těch nejbližších. V některých případech mi rodič řekl, že je to péče o postižené dítě „napořád“. Někdy si rodiče dělají starost, kdyby se jim něco stalo, jak pak bude dítě žít dál, co s ním bude.

V mnoha případech se ale shodnou na tom, že je to „jen“ kdyby, o kterém nikdy neví, jak dopadne, co se stane. Je to především již zmiňovaná úloha rodiče v žití přítomnosti. Pokud by se totiž zadíval do budoucna, bylo by tam daleko více otazníků než v roli rodiče, který se stará o zdravé dítě.

Soužití s postiženým dítětem je tedy vzájemným obohacením. Pro rodiče i samotné dítě. Je na okolí, aby přijalo tuto rodinu jako normální jednotku, aby se snažilo ji poznat a pochopit. Pokud to rodina přijme, mohou se stát sousedé i přáteli. Toto přátelství není však „jen tak nějakým“ přátelstvím. Je to přátelství, kdy jej rodina s postiženým dítětem vnímá jako pevné, trvalé.

PhDr. Ilona Špaňhelová

privátní psychologická praxe

www.spanhelova.cz 
 

Zdroj:

Měsíčník PRÁVO A RODINA, 2006, http://www.linde-nakladatelstvi.cz/


SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:

Banner250minimal
Radek_banga_-_v_prodeji_250x250

PRŮZKUM JAK FUNGUJE VÁŠ LÉKAŘ V DOBĚ KORONAVIRU

Prosíme, pomozte zmapovat, jak ordinují lékaři v ČR, co se děje s dlouho naplánovanými vyšetřeními či operacemi a jak je vůbec zjišťována běžná lékařská péče.

Užijte si klidný podzim, poradíme jak

Podzim není na první pohled příliš lákavé období. Ubývá denního světla, nepotěší ani klesající teploty a častější déšť. Navíc nám po letním, leckdy volnějším, režimu přibývá povinností v práci a starostí doma, třeba se školou povinnými dětmi. Nezapomeňte však, že podzim je zároveň krásný čas, kdy nás ven lákají nádherně zbarvené listy a zpět nás vábí teplo domova. Přinášíme proto pár tipů, jak si ho užít v klidu.

Chřipkové období aneb Jak probudíme náš imunitní systém?

Dobře fungující imunitní systém je základem celkově vyváženého stavu a naší výkonnosti. Vždyť stále více lidí trpí až neobvykle často nachlazením, a to nejen v typických dobách vyššího výskytu nachlazení během zimy. Mnozí z nás se prokýchávají a prostonávají od jedné infekce k další.

MÁTE ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY A NEVÍTE SI RADY?

Jako řešení se nabízí diagnostika vašeho zdravotního stavu, nalezení příčiny a tomu odpovídající léčba, která příčinu odstraní. Původní česká společnost Energy takto úspěšně pomáhá lidem již přes 20 let…

VINCENTKA A ŠTÍTNÁ ŽLÁZA

S žertovnou nadsázkou se říká, že Vincentka obsahuje téměř celou Mendělejevovu periodickou tabulku prvků. Je to velmi silně mineralizovaná, jodová uhličitá minerální voda z přírodního léčivého zdroje, hydrogenuhličitan-chlorido-sodného typu, se zvýšeným obsahem fluoridů a kyseliny borité, studená, hypotonická. Obsahuje ionty sodíku, draslíku, vápníku, lithia, hořčíku, fluoru, chloru, jódu a železa.

ASEKOL naděloval smysluplně

Každý rok je to stejné. Přijdou Vánoce a všichni si lámou hlavu s dárky. Ať už se jedná o běžné smrtelníky, kteří nevědí, co dát dědečkovi a babičce, nebo nadzvukové supermany firemního marketingu, kteří svádí stále stejný boj a rozhodují se mezi „mazáním“, tedy ověřenou lahví alkoholu, nebo něčím novým, na co jejich klienti nemusí být zvyklí. Ať už se jedná o rodinný kruh nebo velkou korporaci s několika stovkami klientů, boj je to vždy lítý. A alkohol většinou vyhrává.

Život s dítětem na vozíčku

Ačkoli se to nemusí zdát spravedlivé, najde se i malé dítě, které je od narození nebo zásahem osudu upoutáno na invalidní vozík. To ale neznamená, že by muselo vést chudší život než ostatní děti.

Ať jsou i Vaše děti zdravé … Kolostrum pomáhá dětem v období nemocí

Mnohé rodiče jistě zarazí zvýšená nemocnost u dětí, které začnou navštěvovat mateřskou školku nebo školu. Existuje mnoho teorií proč tomu tak je.

JAK NA PROBLÉM S ÚNIKEM MOČI?

INKONTINENCE – INTIMNÍ ZÁLEŽITOST, O KTERÉ SE NEMLUVÍ. JAK JI ZABRÁNIT?

HLEDÁTE NĚCO PŘÍRODNÍHO NA PODPORU IMUNITY? ZKUSTE VČELKU!

Léto skončilo, slunečných dnů ubývá a podzim se už hlásí na scéně. Začíná tak období, které zkouší obranyschopnost naši i našich dětí...

KTERÝ TLAKOMĚR JE SPOLEHLIVÝ A JAK SPRÁVNĚ MĚŘIT TLAK?

Zvýšený krevní tlak je nemoc uspěchané doby, která potichu zabíjí. Vysoký krevní tlak je totiž jednou z nejčastějších příčin úmrtí a invalidity. Příznaky však bývají po dlouhou dobu nerozpoznatelné, neboť většina pacientů trpících hypertenzí se cítí zdráva. Závratě, bolesti hlavy, hučení v uších a další symptomy se vyskytují spíše výjimečně. Jediným spolehlivým řešením je pravidelná kontrola tlaku v ordinaci lékaře nebo přímo doma za pomoci profesionálního tlakoměru. Pouze včasná diagnóza a správná léčba poskytují účinnou ochranu před následky hrozivými pro krevní oběh a srdce.

Jak nastartovat zažívání?

Ve všedních dnech se dokážeme v jídle chovat umírněně – pak ale přijdou volné dny a s nimi jakoby se v naší hlavě něco přeprogramovalo. Smažené pokrmy, chlebíčky a do toho sladkosti a návštěvy, kde s jídlem a většinou i alkoholem vesele pokračujeme. Náš žaludek dostává pořádně na frak.

Žaludeční nevolnost? Novinka se zázvorem uleví i těhotným a dětem

Žaludeční nevolnost patří k nejčastějším zdravotním potížím dospělých i dětí, ovšem její příčiny mohou být různé. Jednak způsobené vlastní vinou, pokud se přejíte nebo na oslavě vypijete o skleničku víc, než je zdrávo. Především dětem pak bývá od žaludku zle při cestování a zcela samostatnou kapitolou je těhotenská nevolnost, která trápí až tři čtvrtiny gravidních žen. Přirozeným pomocníkem pro léčbu takových žaludečních obtíží často doprovázených nechutenstvím bývají byliny, zejména osvědčený zázvor. Nyní je v lékárnách nově k dostání zázvorový extrakt v tabletách Antimetil.

MLÉČNÁ KRUSTA (TZV. SEBOROICKÁ DERMATITIDA)

Problém mnoha kojenců a tím pádem i maminek. Miminku se vytvoří na hlavičce tuhé nažloutlé šupinky, někdy se mohou objevovat i v oblasti obočí. Co s tím?

KTERÝ TEPLOMĚR JE DOBRÝ? CEMIO METRIC 308 SMART. ŽÁDNÉ SKLEPÁVÁNÍ, STŘEPY ANI BUZENÍ NEMOCNÉHO DÍTĚTE. NAVÍC HO VYUŽIJETE I JINAK!

Kvalitní teploměr patří k základnímu vybavení každé domácí lékárničky. Bez teploměru se neobjedete doma ani na cestách, zvlášť pokud máte malé děti. Jenže jaký teploměr vybrat, aby byl opravdu spolehlivý a jen tak se nerozbil? S obyčejnými digitálními bývá potíž v přesnosti, do skleněného zase stačí malinko klepnout a pohroma je na světě. Ty nové sice už neobsahují rtuť, takže nemusíte honit jedovaté kuličky po podlaze, nicméně střepům se stejně nevyhnete. Navíc sklepat je na původní nízkou hodnotu často vyžaduje nadlidský výkon...Naštěstí existuje řešení, které vás všech výše uvedených problémů zbaví a ještě získáte několik bonusů navíc. Teploměr Cemio Metric 308 SMART.

CRP testy si našly cestu i do domácích lékárniček

Určitě to taky znáte. Ráno se probudíte s ucpaným nosem, bolavou hlavou a v krku tak trochu škrábe. To nic není, uvařím si čaj a vyrazím do kanceláře. Ale co když se mi rozjíždí třeba angína, to asi v kanceláři pochvalu nedostanu. Mám tedy jet k doktorovi? A zabít půlden v čekárně plné nemocných lidí, aby to stejně skončilo u toho čaje a paralenu? Kdyby tak existoval způsob, jak dilema mezi „rýmičkou“ a skutečnou nemocí rozhodnout rychle a v pohodlí domova. Pozor, už existuje! Jmenuje se CRP test.

DEJTE SE PO ANTIBIOTIKÁCH RYCHLE DO KUPY

Chladnější měsíce roku jsou rájem pro spotřebu antibiotik. Ta nás sice snadno vyléčí z angín i dalších neduhů, nicméně po sobě zanechají v našem těle tak trochu spoušť. Ničí totiž i prospěšné bakterie: probiotika, která se nachází ve střevech.

KVALITNÍ POLŠTÁŘ PRO ZDRAVÉ SPANÍ

Životní styl většiny z nás není zrovna ideální. Trávíme spoustu času u počítače, nezřídka v poloze, která naší páteři dvakrát neprospívá. Na pravidelný pohyb nám většinou chybí čas. Ordinace rehabilitačních lékařů a fyzioterapeutů pak praskají ve švech, protože nezdravý životní styl si vybírá svou daň v podobě různých potíží, způsobených nesprávně přetěžovanou páteří. Krční páteři přitom uděláme velmi dobrou službu kvalitním ortopedickým polštářem, který by měl být nedílnou součástí ložního vybavení každého z nás. Můžeme tak svému tělu prospět, i když právě spíme.

11499205
Noc vydala svůj plod, Markéta Kotková - malířka intuitivních obrazů, tel.: 724 341 359