Animace-eon

SLAĎOVÁNÍ RODIČOVSTVÍ A KARIÉRY

Autor: Mgr.Monika Čuhelová

Jak sladit rodičovství a kariéru? Tuto otázku si dle mého názoru a zkušeností klade většina žen, které mají děti. Prozatím si ji však neklade většina mužů, což vzhledem ke stále trvajícímu společenskému pohledu na roli matky a otce není divu. Přesto - píšu prozatím, protože pevně věřím, že tomu v budoucnu bude jinak.

Tento článek je, vzhledem k jeho publikování v Bulletinu Sítě Mateřských center, určen především pro čtenářky - ženy. Ne, že by si v něm své nemohli najít i muži, téma se týká obou rodů stejně. Jde mi spíše o to, že se budu věnovat mateřství a ne rodičovství či otcovství, budu psát "mohly" a ne "mohli". To jen pro objasnění genderové vyváženosti článku.

Já sama se tématu slaďování věnuji jak profesně, tak lidsky, takže vím, o čem mluvím a píši. Mé dvě děti, práce na poloviční úvazek, dům, muž, pes, kočka, zahrada, aktivity - to vše přede mne otázku co nejlepšího slaďování všech těchto činností ke spokojenosti nás všech klade takřka denně. A což teprve, když běžný týdenní stereotyp přetrhnou věci a události neběžné, oslavy svátků či nemoci dětí? Ráda bych se s vámi tedy na následujících stánkách podělila o své odborné znalosti, ale i osobní a mezilidské zkušenosti, které se týkají otázky: Jak mám sladit rodinu a práci?

Ale tato otázka není přesná. Přesné vyjádření je v názvu článku, problém se týká  SLAĎOVÁNÍ. Ta nedokonavost či dokonavost slovesa - obojí sladím (pozor, neplést si se slovesem osladím) či slaďuji -  je velmi podstatná. Na vyjasněnou hned v úvodu. SLADĚNO nebudete mít asi nikdy. Slaďování práce a rodičovství je nikdy nekončící záležitost. Je to práce sama o sobě, stejně tak jako budování vztahu či výchova dětí. Život se mění, mění se podmínky. Jinak budete hospodařit s časem v momentě, kdy máte děti malé, kdy máte jedno dítě či více, kdy jste na děti sama či máte kolem sebe pomáhající okolí. Jinak se slaďuje ve chvíli, kdy je dítě nemocné, jinak, když doma máte puberťáka či puberťačku. To je nutné si uvědomit, můžete toho o slaďování hodně znát a praktikovat, stejně je život stále se měnící realita, která vás kolikrát může zaskočit. I z toho lze čerpat sílu, protože, když máte pocit, že v současné chvíli vám to opravdu nejde, věřte že bude jinak a možná i lépe. Přes měnící se podmínky  existuje několik zajímavých faktů i zaručených rad, které nám mohou k naší i rodinné spokojenosti pomoci. Upozornění - téma je natolik široké a rozsah článku omezený, takže zmíněno bohužel nemůže být vše.

Individualita ...

Přes určitá obecná pravidla a možnosti, jak s časem pracovat, je nejdůležitější si uvědomit, že jsme každá jiná. Proto hned zpočátku si zkusme dát jeden nejdůležitější cíl či pravidlo, kterým je - nesrovnávat se! Je možné, že závistivě koukáme na okolní matky či otce a říkáme si, jak je možné, že oni tak zvládají a my ne. Myslím, že toto je slepá cesta, neznáme natolik jejich životy, abychom z nich mohli čerpat kritiku pro sebe. Ale můžeme z nich čerpat něco jiného, což jsou - RADY, POUČENÍ, PRAKTICKÉ NÁVODY. Pokud se vám zdá, že vaše kamarádka báječně zvládá roli matky, jiná má doma báječně uklizeno, další má v kuchyni sepsané povinnosti pro sebe, manžela i děti, další ... Příkladů, jak kdo zvládá je kolem nás mnoho. A nic nám nebrání v tom, abychom k nim přistoupili otevřeně a ne sebekriticky. Tedy nebát se zeptat. Pokud váš dům opravdu nepřipomíná úhlednou klícku a kamarádka má vždy krásně uklizeno, zeptejte se jí. Zeptejte se jí, jak to dělá, co používá za čistící prostředky, kdo co u nich uklízí atp. Možná, že zjistíte, že uklízí po nocích místo čtení a řeknete si, že takto to opravdu vy dělat nechcete, ale možná zná opravdu pár dobrých tipů, jak si v domácnosti poradit. Že stačí pravidelně zametat a ne vytírat, že si lze práci v domácnosti rozdělit do jednotlivých dnů, že je lepší uklízet každou sobotu celý den. Opět, záleží jen na vás, co vám vyhovuje a která cesta vás dovede k větší spokojenosti, co se slaďování týká. A neptejte se jen na domácí práce, ale na vše, z čeho sama pro sebe můžete čerpat větší sílu porvat se s denními úkoly. Jak si kdo píše do diáře, jak se stará o nemocné děti... Můžete se ptát svých matek, babiček, prostě kohokoliv, z koho cítíte, že vám může něco poučného říct. Důraz kladu na svépomocné ženské skupinky, kdy se ženy, např. v Mateřských centrech, mohou sejít a opravdu mohou zevrubně "slaďování" probrat. Věřte tomu, že si z takovýchto setkání můžete mnoho odnést. Jelikož pořádám na dané téma celodenní semináře, vím, o čem mluvím. Těch fint a receptů opravdu existuje veliké množství a není nad teorii, která je již v praxi osvědčená. I já sama si z každého semináře odnáším několik poznámek o tom, jak která žena slaďuje a já sama se svých přítelkyň a známých ptám, jak to a to dělají. Vřele proto doporučuji! Takže - mějte na paměti vaši individualitu, že to, co vyhovuje vám, nemusí vyhovovat ostatním (a z toho plyne - nesuďte ostatní za to, že ona nezvládá, má doma nepořádek, či nevychované děti!) a naopak čerpejte poučení z běžného života. Ptejte se a zkuste nějaké ty osobní diskutující skupinky na téma "slaďování" třeba u vás v mateřském centru.

Změna myšlení...

Slaďování práce a rodiny se týká mnoha aspektů, věřím, že se mi v tomto článku podaří zmínit se alespoň o několika z nich. Je to samotné vnímání vlastního mateřství, své práce, partnerství, domácích prací, výchovy dětí? Témat je mnoho, ale pro jejich zdárné vzájemné vyladění je nutné začít pracovat sama na sobě, sama u sebe. Začít musíme u toho nejpodstatnějšího, u vlastního myšlení, přemýšlení o světě a  své roli v něm. Změna se týká dvou podstatných prvků - obsahů našeho myšlení a způsobu, jak na dané věci pohlížíme.

Obsahem myšlení mám na mysli to, co si každá z nás představí, když si řekne - to je dobrá matka, to je dobrá výchova, to je správný muž či dobře vychované dítě. Opět je to o naší vlastní individualitě a vyplývá z toho poselství - není jeden ideál mateřství, jeden ideál dobrého muže, každá z nás "to máme jinak". Proto, než se začnete cítit jako krkavčí matka, zamyslete se nad tím, zda se tak cítíte opravdu vy sama, zda vaše dítě opravdu trpí, či zda jde jen o z venku nainstalované myšlení "dobrá matka je".  Stejně tak pro kvalitní fungování vztahu či rozdělení prací v domácnosti je často nutné bořit zavedené stereotypy a přestat si myslet, že "tak to přeci je dáno, role jsou rozdány". Protože mnoho z toho, o čem jsme přesvědčeny, že "tak přeci je" není nic jiného, než něco vytvořeného, vymyšleného a generacemi předávaného. Ale o tom v dalších kapitolkách. Protože druhé podstatné, co se našeho myšlení týká, je změna jeho způsobu, aneb - NAUČIT SE MYSLET POZITIVNĚ.  Z mnoha výzkumů plyne, že pozitivní myšlení je nejdůležitějším nástrojem pro zvládání takřka všech životních událostí. Přesto mnoho z nás myslet pozitivně neumí. Mám klientku, pro kterou je pozitivní myšlení  nálepkou, uměle vykonstruovanou dovedností a lží. Není tomu tak a pozitivně myslet a pocítit blahodárné důsledky pozitivního přístupu se může naučit každá z nás. Zkuste si sama sobě položit otázky:

Onemocní mi dítě a já mám mnoho práce. Co budu dělat, jak se k tomu postavím?

Mám práci večer doma a usnu při uspávání dětí. Co budu cítit ráno, až se probudím?

K oběma situacím lze přistupovat několika různými způsoby. A obě lze přijímat pozitivně. Pokud máte nemocné dítě, buďte s ním. Přestaňte se trápit tím vším, co byste měla vlastně dělat jiného. Buďte s ním, čtěte mu pohádky, konečně pročtěte všechny ty komiksy z knihovny, namalujte obrázky. Čerpejte sílu z toho, že jste máma, máte nemocné dítě, to se přeci stává a buďte tu pro něj. Určitě se i dříve uzdraví a až se tak stane, práci doženete či ji předáte někomu jinému. Pointa je v tom, že s nemocí dítěte, tímto faktem, nenaděláte nic. Pouze můžete změnit přístup a místo negativního několikadenního stresu a nadávek určených samy sobě můžete pro své dítě i sebe něco dobrého udělat. Jde jen o to, se to naučit. Stejně tak v situaci druhé, kdy jste místo práce spala, je pozitivní řešení to, kdy se smíříte s tím, že se tak již stalo a vidíte pozitivum v tom, že jste minimálně dobře vyspaná a práce vám půjde lépe od ruky. Protože - opět si můžete zpětně nadávat, ale opět s tímto faktem již nenaděláte nic. Pouze ho můžete pozitivně zpracovat.

Poselství: Věřte a viďte ve svém životě, že všechno zlé je k něčemu dobré a že pozitivní myšlení vám pomůže slaďovat ze všeho nejlépe.

Mateřství...

Každá z nás, ať tomu věříme či ne, pracuje s nějakým svým vlastním konceptem ideální matky. Vyplývá i z potřeb dětí, o nichž si myslíme, že je děti mají. Jedna strana mince je naše "ideální matka", druhá je ta, kterou nám "vnucuje" společnost. Příkladů znám z praxe několik, kdy si žena myslí, že by něco měla dělat, aby byla dobrou mámou a často jí to není vlastní. Obecně mateřství prochází v historii velkou proměnou a dnešní model "dobré matky" by v minulých letech neobstál. Pro naši spokojenost je nutné o této proměně vědět, vědět, že pojetí správného mateřství se mění a je na každé z nás, držet se toho, co pro nás dobrá či ideální máme je. Téma je velmi obsáhlé a příklady lze vidět všude kolem nás. Ráda je kolem sebe vyhledávám. Například v dnešní době je často jako "ideální matka" viděna ta, která své děti pouze miluje a žádné negativní city nemá. Je to možné? 

Hajej dítě, kolébu tě,

Abys spalo, neplakalo,

své maměnce pokoj dalo.

Jestli nedáš pokojíčka,

Hodíme tě do rybníčka

A z rybníčka do Dunaje,

Chyť si ho tam, hastrmane!

Tak tato ukolébavka jasně říká, že i dříve matky měly negativní city, proto, když se budete na své dítě zlobit, nemyslete si hned, že svou roli "dobré matky" nezvládáte. Tím samozřejmě nechci říci, že by mámy měly být na své děti zlé, pouze to, že i matka má právo se zlobit a není proto špatná máma. Stejnou proměnou prochází i koncept - kdy odejít od dítěte do práce? Společností je nám vnucován určitý model, kdy je dobré odejít, kdy je moc brzy a kdy je moc pozdě. Opět - mějte na mysli svou individualitu a individualitu svých dětí a nenechte se sebou manipulovat. Mám přítelkyni, která odešla od své dcery do práce ve dvou letech. Dcera byla velmi spokojena u babičky, přítelkyně v práci. Zdálo by se to býti ideálním. Přesto ona sama o sobě v každé druhé větě prohlašovala: "jsem matka - hyena, opustím dítě, musí být u babičky". Proč? Proč, když byly obě spokojeny? Pravděpodobně cítila ten velký tlak společnosti, poslouchala řeči svého okolí, že správná matka má být s dítětem doma do tří let. Pokud vy sama něco podobného prožíváte, jste sama takto hodnocena či takto hodnotíte, zamyslete se nad tím. Neexistují univerzální pravdy a recepty na to, kdy má máma od dítěte jít do práce, jak se má správná máma chovat, co má dělat. Podporujte tedy spíše sama sebe i matky ve svém okolí v sebeuvědomění si toho, co vlastně chci. Protože není nad spokojenou mámu. A správná a spokojená máma, to můžete být i vy, ale opravdu se řiďte tím, co chcete vy. Na semináři jsme například probíraly téma psaní deníčků pro děti. Takové to, kdy dětem píšete, kdy začaly mluvit, chodit, co řekly a co udělaly. Vycházím z vlastní zkušenosti, kdy mi vadilo, že jsem druhému dítěti prostě nějak nestíhala ten deníček psát. Když jsem si stěžovala kamarádce, řekla mi velmi podstatnou větu: "Jak, že na to nemáš čas, prostě děláš něco jiného!" A já si uvědomila, že pro mne je opravdu důležitější, abych měla pro svou dceru napsáno, kdy řekla poprvé máma, než abych měla uklizený stůl. Začala jsem tedy deníček psát na úkor ostatních věcí. A jedna maminka mi na semináři říká: "Tak já sem jedu, abych se uklidnila a dozvím se, že jsem špatná máma, protože nepíšu deníček!?" Ale o tom to právě je, nikomu neříkám (a vy to také nedělejte!), že je špatná máma, protože něco nedělá. Já píšu deníček, protože sama chci, protože je to pro mne důležité, pokud to pro vás důležité není, tak to nedělejte! Je to o vašich hodnotách, vašich důležitých věcech v životě a každá z nás to máme postaveno jinak.

Není lepší a horší máma, jste vy a vaše spokojenost a vaše spokojené dítě. Stejně tak pozor na mediálně vytvořený tlak, kdy čtete o všech superženách, které s úsměvem vše stíhají. Nenechejte se tím manipulovat, nechejte to plynout kolem sebe a maximálně si z toho opět vezměte pozitivní radu pro sebe, co lze dělat jinak, vylepšit a pozměnit. Celkově pozor na média a vůbec všechny rádce (a tím myslím bohužel často i psychology v manželských poradnách). Mnohdy pracují s konceptem tradiční role ženy a tradiční role muže, který vám osobně vyhovovat nemusí. Je dobré si toho všímat, tento stereotyp lze nalézt všude kolem nás - když se političky ptají, jak stíhá kariéru a děti (kdo by se ptal politika - muže? Nikdo!), když se muzikantek ptají, co dělají v noci jejich děti, když ony koncertují (opět - mužů se nikdo neptá).

WORK - FAMILY BALANCE

S tímto pojmem, který se slaďování rodiny a práce týká,  se můžete setkat, věnují se mu již i odborné časopisy či konference. A ono balancování je tu na místě. Stejně tak se tématu týká i termín "time-management", nebo-li umění řídit svůj čas, pracovat se svým časem, dnem, dny a týdny. Existují určitá obecná pravidla balancingu, mezi něž patří:

Určit  si míru spokojenosti se svým životem. Prakticky si vezmete  tužku a  papír, který rozdělíte na dva sloupečky s nadpisy spokojená a nespokojená. Pod ně konkrétně vepíšete, s čím jste a nejste spokojená- a dle toho konáte. Jen pro zajímavost, který seznam máte delší? 

Definovat své cíle.  Opět si vezmete tužku a papír, napíšete si svůj cíl, stanovíte termín a to, co pro jeho dosažení musíte udělat vy i vaše okolí.

Vytvořit si koláč vlastního dne, což je jedna z nejoblíbenějších metod time-managementu. Opět si vezmete papír a  na něj si nejprve napíšete činnosti, ze kterých se skládá váš den. Činnosti shlukujete - např. žehlení a praní je domácnost. Namalujte kruh a jednotlivým činnostem vymezte určitou procentuální část, které vám ve dni zaberou. Pořádně se na koláč podívejte, máte tam opravdu všechno? (Jen pro upozornění, opravdu se mi na seminářích několikrát stalo, že tam ženy měly děti, domácnost, samy sebe, práci-ale opravdu, ale opravdu tam neměly svého partnera. Je možné, že pro něj již čas nezbývá?).

Ověřit si,  jak vyvážený je váš život a to tak, že si podobný kruh vytvoříte znovu, ale ve smyslu dne takového, jaký byste ho vy sama chtěla mít. Co je jinak? Co bych chtěla, aby bylo lepší? Co pro to mohu udělat?

Udělat si obhlídku budoucnosti - představte si samu sebe, jak budete vypadat za deset let, co chcete, co nechcete, co musíte udělat - představa dne pracovního a volného. Klidně konkrétněji - s kým bych chtěla žít, kolik mít dětí, chci pracovat???

Tolik příklad metod, jak lze pracovat sama se sebou a se svým časem. Žijeme prostě jen jednou a nikdo jiný za nás lépe žít nebude. Proto se snažme dosahovat toho, co bychom rády. Nechceme přeci za deset let plakat, že ten život je ale úplně jiný, než bychom ho my samy chtěly mít.

Střípky slaďování...

Domácí práce děláme v rodině všichni, máma není neplacená hospodyně, ale je hospodyně a táta je také hospodář a děti také hospodaří každý na svém. Zadávejte svým dětem jejich povinnosti již do dětství, v momentě, kdy jsou schopny jich dosáhnout a radujme se z toho, že je dělají s radostí. Pokud tříletému dítěti zadáte, že každý den musí nakrmit kočku, tak ji bude krmit rádo, protože se bude cítit "již velké" a stane se z toho jeho každodenní rutina, jako je čištění zubů. Stejně tak pracuje doma i partner. Opravdu existují rodiny, kde mají vypsaný seznam úkolů, které má kdo na starosti. Pokud někdo něco nedělá, ani náhodou to nedělejte za něj. Společně vytvořte systém , kde napíšete, o co se kdo stará. A nejlépe jej někam vyvěste. Malé děti, které ještě neumějí číst, ale již doma pracují, mají své úkoly "napsány" formou obrázků. A také - doporučuji se opravdu řídit tím, že "každá věc má své místo". Ušetří vám to mnoho času jak při uklízení tak při nekonečném hledání. Ale opět berte nedostatky s rezervou a nehledejte záminku pro každodenní konflikty v nedodržení tohoto pravidla. Ono "snažit se" a "být dokonalí" je velký rozdíl.

Nicméně - pokud si myslíte, že tzv. "tradiční rozdělení rolí" v domácnosti i životě je to pravé pro vás, ráda uklízíte nebo si prostě myslíte, že muž má vydělávat a žena se má starat o rodinný krb - nic proti tomu. Ale určitě pak nenaříkejte, že vše děláte sama a je celkem jasné, že na nic jiného pravděpodobně čas mít nebudete. Domácí práce jsou prostě nekonečný koloběh a jsou vidět jen tehdy, když se nedělají. Kamarádka mi mailem poslala tento výborný příběh, jehož autorku či autora bohužel neznám.

Otec se vrací z práce a vidí, jak jeho děti sedí v pyžamech před domem a hrají si v blátě s prázdnými krabičkami od pizzy a číny, které jsou rozházené po celé zahradě. Vrátka na ulici jsou otevřená dokořán, zrovna tak dveře od auta. Uvnitř leží pes čerstvě vyválený v blátě a nikde ani stopa po druhém psu. Muž vešel do domu a uviděl ještě větší nepořádek. Lampa převrácená a běhoun skrčený u zdi. Uprostřed pokoje hlasitě hrála televize a jídelna byla zaházena hračkami a různými díly šatníku.V kuchyni to nevypadalo lépe. Ve dřezu stála hromada nádobí, rádio hrálo na plné kolo, zbytky snídaně rozházené po stole, na vrchu na prostírkách leží kočka. Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze, rozbitá sklenička pod stolem a u zadních dveří uplácaná hromádka písku. Muž rychle vyběhl schody, stoupajíc na další hračky a šlapajíc po oblečení. Ale nehleděl na to, jen hledal svou manželku. Bál se, že je nemocná nebo se jí něco vážného stalo.  Viděl jak dveřmi koupelny prosakuje voda. Nakoukl tam a uviděl mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo v hromadě špinavého prádla a mezi vším další rozházené hračky. Kilometry toaletního papíru se vinuly mezi tím vším a zrcadlo a stěny byly pomalované zubní pastou. Rychle se otočil a spěchal do ložnice, kde naše svou manželku,ležící v posteli a čtoucí knihu.  Podívala se na něj, usmála se a zeptala se ho jak se měl celý den. Podíval se na ni nedůvěřivě a zeptal se:"Co se tu dnes stalo"? Usmála se znovu a odpověděla: "Pamatuješ se, drahý, jak se mě každý den, když se vracíš z práce, ptáš: "Co jsi dnes dělala celý den"? "Ano,"odpověděl muž nejistě. "Tak dnes......DNES jsem nedělala NIC!"

Práce a vaše rodina se vzájemně vylučovat nemusejí. Je rozdíl, zda pracovat někam odcházíte, zda pracujete doma, jak staré máte děti. Přesto, pokud už děti máte, je nutné s  nimi počítat. Počítat s tím, že bývají nemocné, že život se mění. Proto zkuste být vždy TADY A TEĎ, neodkládejte věci, pokud je lze udělat hned. Je to stará známá rada, ale je platná. A pokud vás chytí období lenosti, kdy se vám opravdu pracovat nechce, tak raději relaxujte a sbírejte síly. To stejné platí pro dětské nemoci, tady a teď se děje toto, proto budu řešit toto. Pro mne bylo obrovskou zkušeností studium mé druhé vysoké školy a porovnání se studiem té první. Protože první jsem studovala bez dětí, druhou s dětmi a najednou jsem musela změnit svůj styl práce a prostě počítat s tím, že co neudělám hned, to třeba budu dělat někdy mnohem později, než jsem doufala, protože mi onemocní děti, budou Vánoce a nemohu přeci dětem říci - vanilkové rohlíčky nebudou, protože píšu seminárku. Proto pracujte systematicky a práci pokud není nazbyt neodkládejte! Ale někdy je odklad pro zachování duševního zdraví nutností. Jen musíte najít správnou míru.

Nezapomínejte na svého partnera, mějte chvíle sami pro sebe a važte si jich. Opravdu se snažte trávit spolu čas kvalitně, povídat si spolu o jiných než o provozních věcech. A nezapomínejte také na své přátele a svou širší rodinu.

Samozřejmě chcete mít čas pro své děti a možná máte pocit, že se jim věnujete málo či ne tak, jak byste ráda. Dva mé recepty jsou:

Každý den věnujte chvíli času každému svému dítěti. Záleží na vás, jak dlouhá ta chvíle bude, zda půl hodina či dvě hodiny. Jde o to, abyste měla dobrý pocit, že jste opravdu pro své dítě něco udělala - přečetla si s ním knížku, popovídala o zvířátkách, namalovala obrázek. Myslím, že i v tom nejhektičtějším čase se ta malá chvilka pro dítě dá vyšetřit. Odměnou vám bude váš dobrý pocit, že jste tu byla pro dítě na sto procent  a samozřejmě svému dítěti tímto dáváte mnoho. Je to lepší, než být s dítětem celý den a pouze ho nervózně odhánět vařečkou.

Zkuste si jeden večer v týdnu vyšetřit pro sebe a svou rodinu. Společně s partnerem a dětmi si udělejte čas hodinku, dvě, pravidelně třeba každý pátek od šesti do osmi a hrajte si stolní hry, udělejte táborák, prostě cokoliv vás napadne. Ale - opravdu pravidelně každý týden tento večer bude patřit jen rodině, bude to váš rodinný večer.

Podstatné pro slaďování práce a rodiny je samozřejmě dobré plánování a přehledné sepsání činností a úkolů, které vás čekají.  Naučte se používat či lépe používat svůj s diář a  kalendář. Nedoporučuji lístečky, ty vnášejí do systému chaos, lépe je každou položku napsat a s radostí po splnění odškrtnout. Podívejte se se svými přítelkyněmi do diáře, okoukejte své finty, jak která co zapisuje a co dělá se splněným a nesplněným úkolem. Dobře přehledný a naplánovaný diář, to je cesta k úspěchu. Pro rodiny, jejichž všichni členové mají své kroužky a pohybují se různě mimo domov, vřele doporučuji  rodinný kalendář, kde má každý své políčko a o každém tak každý ví, kdy kde bude. Možná si váš partner sice pamatuje, že máte ve středu cvičení a v pátek jógu a váš syn v úterý fotbal a dcera v pondělí balet a ... Prostě myslím, že napsat si to, to je prostě pro nás pro všechny lepší. A pro děti, které ještě nečtou, se opět osvědčila forma obrázků. I ony jsou rády, když se mohou podívat a vidí - aha, dnes jdu plavat, tak to bych si měl/a nachystat batůžek! A pak ten výborný pocit, když vidíte, co jste vše udělali...a co vše děláte... či co byste mohli...

Důležitou složkou je vždy komunikace, kde pro lepší slaďování platí tato pravidla:

Otevřená komunikace - otevřeně vyjadřujte své pocity, názory, požadavky - hlavně prostě komunikujte a nenechávejte vše v sobě. Můžete tak snadno předcházet nespokojenosti.

Naučit se a nebát se říkat o pomoc - opět otevřeně o pomoc říkejte, okolí mnohdy vůbec nedojte, že vy už prostě nezvládáte či že chcete pomoci. Okolí nevidí, že je doma nepořádek, vnímá svět jinýma očima, má jiné priority. A není to jeho chyba, je to o vás a o tom, že si o pomoc říci neumíte či nechcete.

Tolerance - nezabývejte se maličkostmi, pokuste se stát tolerantní bytostí. Opět - každý máme jiné priority, to, co je důležité pro jednoho, nemusí být tak důležité pro druhého a dokolečka vytýkané výčitky nic neřeší.

Vstřícnost - vstřícně pomáhejte, vycházejte vstříc a vstřícně pomoc přijímejte.

Co je důležité - opravdu lpěte jen na tom, co je důležité a společně se na tom, co je pro koho z vás důležité, dohodněte. Tím nemám na mysli jen obecně důležité věci, jako jsou zdraví a láska, ale i maličkosti - pro mne je důležité, aby byl uklizený stůl, když přijdu domů, partner nemá rád nepořádek v předsíni. Tyto dvě důležité věci nechť jsou tedy denně splněny a budeme se po příchodu domů cítit mnohem lépe. A pokud to k naší spokojenosti nestačí či jsme nestačili tyto dvě podmínky splnit? vždyť důležitá je přeci láska a zdraví?

Humor - ano, naučit se brát život s humorem, každodenním nedostatkům se zasmát, transformovat zlost ve smích. To je jedna z nejdůležitějších položek dobré komunikace i spokojeného života.

Všem ženám také doporučuji naučit se tzv.  "mužský model", nebo-li model mého muže. Opravdu teď vycházím z vlastní zkušenosti a tomuto modelu pracovně  říkám i "Martinův model". Můj muž rád běhá a běhal by nejraději každý den, což se neslučuje s nekonečnými opravami starého domu. Přesto si jde často zaběhat. Já jsem vždy nejprve chtěla mít udělanou všechnu svou práci a teprve potom jsem se chtěla věnovat svým koníčkům a jeho přístup jsem nechápala. Jednou v  létě jsem zjistila, že jsem už týden nebyla jezdit na kole, protože - půjdu jezdit na kole, až vyperu prádlo, až ho pověsím, až vyndám nádobí z myčky, až se uspí dítě, vypleju plevel, napíšu článek - a na kolo nedošlo. Proto jsem se naučila stanovit si pouze několik prací a pak opravdu odejít a věnovat se sobě, neodkládat své radosti. S tím souvisí i základní pravidlo duševní hygieny - pokusit se jedenkrát denně dělat to, co se vám chce. Opravdu si každý den udělat radost sama sobě, udělat něco pro sebe.

Celkově se pro slaďování práce a rodiny hodí osvojit si alespoň něco z duševní hygieny, umění relaxace,  pravidelnost, spánek, zdravé jídlo, nestresovat, odpočívat, asertivní jednání či autogenní trénink.

Závěrem...

Myslím, že z celého článku je jasné, že není  universální recept, jak sladit a slaďovat rodinu a práci. A především určitá pravidla a rady, které existují, jsou vždy založeny na konkrétní situaci a hlavně se nesmí křečovitě dodržovat, protože to by se ze života vytratila hravost a humor. Možná, že se vám tím pádem některé rady mohou zdát až rozporuplné, ale i takový je život. Položte si tedy sami sobě otázku, co by vám pomohlo, aby se vám slaďovalo lépe? Něco z toho nezměníme (např. nabídku polovičních úvazků), něco se můžeme snažit aktivně měnit (prosazování rovných příležitostí), ale v něčem se třeba rezervy najdou. Lze se podívat, zda-li kolem nás není vhodná hlídací služba, zda naše sousedka opravdu nechce být s našimi dětmi, zda si dítě mohu vzít do práce s sebou - prostě ve slaďování zapojte vše, co vás napadne. A k tomu přidejte některé "recepty" z tohoto článku.  A pokud vám to slaďování opravdu nejde, můžete se závěrem zeptat: Co počká a co uteče? Uteče mi práce? Uteče mi dětství dětí? Co je pro mne důležité? a až si odpovíte, s odpovědí se smiřte a buďte klidnější - ony si vás další otázky brzy najdou a slaďovat začnete znovu.

A úplným závěrem...

A když tak dopisuji a kontroluji tento článek, tak:

-dítě s horečkami přes 40 odvážím na pohotovost, dostává antibiotika na angínu!

-druhé dítě odvážím k babičce, protože ho nezvládám transportovat do školky!

-a přivážím ho od babičky, protože déle hlídat nemůže!

-stejný den jsem začala pracovat na poloviční úvazek !

-k angíně se přidává střevní viróza, nutnost jezdit píchat ATB do nemocnice do nožiček!

-a celá rodina postupně odpadáváme na střevní virózu!

 
Úspěšné slaďování přeji a hodně sil a lásky v životě.

Mgr. Monika Čuhelová

Zdroj:
JAK NA IT, 18.9.2007,  www.jaknait.cz

11485086
Banner_flexikurz