PSYCHICKÉ POTÍŽE U OSVOJENÝCH DĚTÍ

Autor: PhDr. Ilona Špaňhelová

Před studiem na vysoké škole jsem nějakou dobu pracovala jako vychovatelka v dětském domově. Byl to dětský domov rodinného typu, což znamenalo, že děti byly ve skupině od 3 do 18 let. Měly se o sebe starat, zajímat se jeden o druhého a navzájem si pomáhat a předávat si zkušenosti. Velké dítě mělo pomáhat malému. Byla jsem vychovatelkou u skupiny chlapců. Byli to kluci, kteří si přáli jediné: aby už konečně přišel jejich rodič a vzal si je domů. Bylo jim jedno, že doma budou mít asi horší oblečení, že možná někdy nebudou vědět, co bude k jídlu, a jestli bude vůbec něco...Jejich základní touha byla být DOMA. Bude to místo, které znají, na které jsou zvyklí. Nebudou mít řád, dokdy musí být po škole zpátky v děcáku, nebude přesně určená hodina, kdy se bude večeřet. Ale hlavně: bude tam čas na to, aby je máma nebo táta objali, vyslechli si jejich stesky. Pro mnohé to byla utopie, protože k tomu nikdy nedošlo. Přání však měli veliké. Děti se domů nedostali, rodiče byli např. ve vězení. Někteří odešli např. na Vánoce domů a vrátili se s tím, že už tam nepůjdou, protože to bylo hrozné. Zanedlouho se ale jejich touha znovu vrátila. Protože touha dítěte po někom, kdo bude „jeho“, na koho se může spolehnout, kdo mu bude blízký, je obrovská.

Z pohledu psychologa na problematiku osvojení je pro dobrý a optimální psychický vývoj dítěte úplně to nejlepší osvojit jej hned, tzn. v co nejkratší době, což v našich podmínkách není právě zvykem. V následujícím příspěvku se budu zabývat předpoklady, které by měla splňovat rodina, která by si chtěla osvojit dítě.

Rodina je místo, kde jsou přítomni otec i matka. Oba dva mohou dávat dítěti identifikační vzory pro jeho další vývoj. Dítě jasně vidí, jak se má chovat muž a jak se má chovat žena, jaké jsou jejich role. Vidí a vnímá, jaký je také jejich vzájemný vztah. Jak se k sobě chovají u jídla, ve chvíli nedorozumění, jak spolu řeší konflikt, jak se domlouvají na výchově, jak si prožívají a jak reagují na radost, jak plánují společně strávený volný čas. Pro dítě je taková rodina jasným příkladem a příklad je pro něj velmi důležitý. Čerpá z něho a chce ho v mnoha případech napodobit.

Jaké předpoklady má mít rodina, která si chce osvojit dítě?

  • Bezmezná otevřenost a přijetí dítěte

Dopředu rodina neví, jaké povahové vlastnosti se u dítěte objeví, jak bude reagovat na zvyklosti rodiny. Jak si bude prožívat období vzdoru, pubertu... Pokud však skutečně dítě přijímají takové, jaké je (nebo bude), nemají svá velká přání a očekávání.

  • Jasné rozhodnutí rodičů, že si osvojují dítě ne kvůli vlastnímu potěšení, splnění nějakého svého snu, touhy, ale pro dítě samotné.

Samozřejmě, že u rodičů musí být touha po osvojení. Pokud by nebyla, byl by jejich přístup k osvojení planý, plytký. Prvotním předpokladem je osvojit si dítě kvůli němu samotnému. Kvůli tomu, aby mu poskytli pocit jistoty a bezpečí v rodině, kam ho přijímají.

  •       Být připravený na všechno

Rodina nemůže předpokládat, jak se bude dítě vyvíjet, jaké vzory bude přijímat, jaké názory jej ovlivní. Obecně bych však mohla říct, že to nevědí ani rodiče, kteří vychovávají své biologické dítě. To je může také v mnoha ohledech překvapit.

  • Vzájemná podpora a jednota ve výchovném přístupu

O dítě se nestará jen máma. Je důležité i širší rodinu vtáhnout do nové rodinné situace, připravit je na to, že si chtějí osvojit dítě a že se toto dítě může vyvíjet jakýmkoliv způsobem.

  • Přijmout přirozenost dítěte

Rodiče nevědí nebo nedovedou předpokládat, jaká přirozenost se u dítěte vyvine. Jaké geny jsou v dítěti skryté. Prvotní připravenost rodiče na bezmezné přijetí dítěte mu může pomoct, kdyby se dítě najednou začalo vyvíjet tak, že si s tím rodič neví rady a je zaskočen.

  • Trpělivost rodiče

Trpělivost rodiče je velmi důležitým předpokladem pro výchovu dítěte. Dítě se nemusí vyvíjet podle „lékařských nebo psychologických tabulek“, důležitější je trpělivost a snaha rodiče dítě naučit to, co má vědět, dávat mu poznat svět tak, jak je schopno jej vstřebávat.

  • Vyzvednout přednosti dítěte

Je zapotřebí hledat přednosti dítěte a vyzvedávat je. Ukazovat i dítěti, co je na něm krásného, dobrého a až pak ukazovat dítěti, v čem má svůj přístup, svoje mínění a své rozhodnutí změnit.

  • Moudrost a otevřenost rodiče

Rodičem se člověk nerodí. Nezná dopředu své reakce, své rodičovské přístupy. Neví, jak se v určitou chvíli zachovat, co říct, co udělat. To všechno poznává ze své rodičovské zkušenosti. Je tedy důležité „nehrát“ si na odborníka, ale poznávat sám sebe, poznávat své přístupy a především hledat, co by bylo pro danou situaci nejlepší. Poznávat a hledat má rodič i ze zkušeností druhých. Je důležité zůstat v kontaktu s odborníky i s rodiči, kteří mají již delší zkušenost s osvojenými dětmi, a další poznatky s nimi konzultovat, vyměňovat si názory.

  • Otevřenost, jasnost a láskyplná pevnost v komunikaci

Pro výchovu dítěte je důležité ze strany rodiče, aby byl v komunikaci otevřený a jasný. Pokud si rodiče osvojí dítě malé, které si vezmou z kojeneckého ústavu, mají mu jistě říct, že nejsou jeho biologičtí rodiče, jsou ale jeho láskyplní rodiče. Mají mu také vysvětlit, co tyto pojmy znamenají. Může se totiž stát, že když se dítě dostane do prvního kontaktu s jinými dětmi např. v mateřské škole, mohou si o tom děti povídat, že „to není tvoje máma ...“

Pokud to však již dítě bude vědět, bude mít jistotu, že jeho máma ho má ráda a je tedy jeho mámou. Jedna maminka, která má osvojené děti, mi říkala: „Pro naše děti bylo vše jasné, když jsme jim řekli – ty nejsi moje dítě, které se mi narodilo z bříška, ty jsi moje dítě, které se mi narodilo ze srdíčka – a to pro děti ve věku 3 let stačilo.“

U dětí se v kojeneckých ústavech a v dětských domovech v mnoha případech projevuje jejich deprivace. Deprivace znamená strádání dítěte. U těchto dětí je to především strádání ve smyslu psychickém nebo citovém. Dítě není uspokojováno ve smyslu potřeby lásky a jistoty.

Maminka osvojených dětí mi vyprávěla dva příklady na toto téma:

„Když jsme si brali dítě z kojeneckého ústavu, byli jsme upozorněni, že to bude dítě, které nebude slyšet. Dělali u něj totiž sluchovou zkoušku, sestřička si při ní posadila dítě na klín a za ním cinkali zvonečkem. Dítě na to vůbec nereagovalo. Chlapeček však slyší velmi dobře. Zřejmě si musel v danou chvíli zkoušky dle maminky naprosto „užít“ ten pocit, že je u někoho na klíně. Byl to pro něj daleko větší a důležitější vjem než to, že má poslouchat nějaké cinkání.“

 „Z kojeneckého ústavu jsme si vzali 2,5letou holčičku. Dva roky jsme se potýkali s jednou její zvláštní vlastností: vždy, když jsme dětem – měli jsme doma čtyři – rozdávali bonbony, tato holčička nezvládla pocit, že nebude první. Vždy a za všech okolností. Pokud nebyla první, komu jsme dali bonbon, následoval velký pláč až k neutišení. Nebyl to vzteklý pláč, ale takový, kdy se opravdu něco děje. Nejdříve jsme tomu nerozuměli. Až pak jsme se od jiných rodičů a od odborníků dozvěděli, že je to vlastnost dítěte z ústavu. Dítě má strach, že bonbon nedostane. Má obavu, že když nebude první, „neurve“ si už bonbon a nebude ho mít, zatímco ostatní budou mít větší štěstí, jim se to podaří. Teprve po dvou letech jistoty, že holčička vždycky bonbon dostane, se vše uklidnilo. Chce to hodně trpělivosti a porozumění reakci dítěte.“

Deprivaci – strádání dítěte – lze tedy nahradit nebo zaplnit pocitem jistoty, bezpečí, přijetí, otevřenosti, lásky. Nelze však dopředu říct, kdy toto všechno dítě nabude, kdy bude mít jistotu, že toto všechno je mu dáno. Je možné, že v mnoha případech se bude chtít o této jistotě přesvědčit, bude si nejisté.

Co pomáhá dítěti, aby znovu nabylo pocitu jistoty?

Je to především láskyplný a pevný přístup rodiče k dítěti. Jestliže dítě v některém věku, především ve věku puberty, začne rebelovat a vyjadřovat se: „Nebudu to dělat, kdybych byl u svého rodiče nebo v děcáku, tak bych to nemusel...“, pak je zapotřebí, aby rodič s velkou pevností a láskou trval na svém. Pokud má ještě další děti – i svoje vlastní – je zapotřebí, aby se choval ke všem naprosto stejně. Všechny děti jsou jeho.

Další důležitou fází je pro dítě nabídka tělesného kontaktu. Jeho hlazení, vyjadřování mateřské nebo otcovské lásky vůči němu. K tomu přistupuje každé dítě jinak. Ze strany rodiče je ale důležité, aby to dítěti nabídl a nabízel.

V každém věku dítěte je důležité, aby s ním rodič komunikoval, vysvětloval, zdůvodňoval. Aby jej měl rád, neočekával však od něj vděčnost. Jakékoli očekávání od dítěte je velmi náročné, rodič nikdy neví, zda v rámci očekávání dostane nějakou odpověď.

Náročným obdobím v životě dítěte je jeho puberta. V tomto věku se nejvíce začne dítě bouřit, ve chvílích, kdy se mu něco nelíbí, se začne odvolávat na svoji biologickou rodinu, kterou mnohdy ani dobře nezná. Domnívá se však, že něco, co se mu nelíbí, by fungovalo v biologické rodině jinak, z jeho pohledu jistě lépe.

Tady je zapotřebí, aby rodič „nezazmatkoval“ a držel se dál výchovných postupů, se kterými má dobrou zkušenost, které dříve ve výchově platily. Rodič má jasně nastavit dítěti pravidla. Pokud se s dítětem domluví, že přijde např. z kina v danou hodinu, platí to.

Komunikace mezi rodičem a dítětem má být otevřená. Rodič má dítěti dát prostor, aby řeklo, jak ono samo danou věc vnímá, co si myslí, co by chtělo. Rodič má také dítěti říct, co chce a hlavně své rozhodnutí odůvodnit. V mnoha případech je pak výchova dítěte v tomto pubertálním věku o kompromisech, na kterých se rodič spolu s dítětem domluví. Tento kompromis má pak jasně platit.

Pokud mají rodiče také své vlastní děti, má být výchova všech jednotná. Dítě, které je osvojené, velmi dobře a citlivě vnímá rozdíly, míru pochvaly, pohlazení, kritiky.

Rodič se má snažit poznávat a orientovat se v povahových vlastnostech a tendencích dítěte. Nemá je chtít apriory měnit – to neví, zda by se mu někdy podařilo – má je přijmout a pracovat s nimi, hledat na nich to pozitivní a to vyzvednout.

Ve výchově mají platit jasná pravidla a oboustranná důvěra. Když se dítě přesvědčí, že mu rodič důvěřuje, chce často i on sám tuto důvěru oplatit a naplnit ji tím, že plní věci tak, jak se domluví s rodičem. Nemusí to být ale pravidlo. Dítě se může dostat do opozice, může ho zlákat parta, kamarádi.

V mnoha případech je pro děti v období puberty typické, že chtějí poznat svého biologického rodiče. Touží poznat člověka, který mu dal fyzický život. Jaký tento člověk je, jak vypadá, jaké má názory, přístup k životu… Osvojitel se nemá tohoto procesu bát. Je to přirozenost lidská, že po tom chce dítě pátrat, zajímá ho to. Osvojitel mu v tom má pomoct „najít“ tohoto biologického rodiče, nabídnout mu, že za ním zajede spolu s dítětem. I tato vstřícnost ze strany osvojitele dítěti často pomáhá.

Dítě v období puberty více hledá a zkouší, kde je rodičova hranice. Kam až může zajít, co ještě může vyzkoušet, co si může dovolit. Jasné ukázání a nastolení této hranice pro dítě znamená jistotu. Jistotu v tom, že se tato hranice nebude měnit podle nálady rodiče. Podle toho, jak se vyspal, co se stalo v jeho zaměstnání.

Převládají u dítěte spíše jeho geny, nebo vše dovede ovlivnit výchova osvojitele?

Z mého pohledu jsou u dítěte více rozvinutější jeho geny. Rodič je samozřejmě může ovlivňovat do té úrovně, že bude dítě navigovat, jak s nimi zacházet. Pokud je například reakce dítěte rychlejší než rozum, má rodič dítě vždy upozornit, aby více přemýšlelo než začne jednat. Má mu to ukazovat na příkladech jeho chování. Má uvést i svůj příklad, vysvětlit dítěti, co jemu pomáhá, v čem mu se osvědčilo to či ono.

Pokud je například dítě agresivní ve svém chování, je rychlé, často až zbrklé, má mít daný jasný výchovný model, kdy si nebude vybíjet agresivitu vůči druhému člověku. Má se však učit s agresivitou „zacházet“. Pomáhat rodiči štípat dřevo, pracovat, fyzická práce mu může pomoct zbavovat se agresivity. Přeměňovat ji v energii využitou jiným způsobem. Rodič má pomáhat dítěti poznávat sám sebe, orientovat se v sobě a nacházet mechanismy, jak překonávat svoji povahu a přeměňovat ji jiným způsobem.

PhDr. Ilona Špaňhelová

privátní psychologická praxe

www.spanhelova.cz 

Zdroj:

Měsíčník PRÁVO A RODINA, 2006, http://www.linde-nakladatelstvi.cz/


Související odkazy:

Azrodina_portal_250x250
11499230

Historický úspěch pro Českou republiku, český seriál #martyisdead získal cenu Emmy známou jako televizní Oscar

Mezinárodní akademie televizních umění a věd dnes vyhlásila v New Yorku internetový seriál #martyisdead jako vítěze mezinárodní ceny Emmy. Stalo se tak v průběhu slavnostního ceremoniálu 48. ročníku International Emmy Awards, který se letos poprvé konal online. Seriál o aktuálním tématu kyberšikany se stal historicky prvním českým seriálem, který získal tuto prestižní cenu. Emmy v kategorii krátkých seriálů převzali během online přenosu producenti Milan Kuchynka a Vratislav Šlajer. Spoluproducentem je i Jakub Koštál, režisérem Pavel Soukup.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ! - UKÁZKY ZPĚTNÉ VAZBY

Reakce žáků, studentů, pedagogů i rodičů na preventivní program Radky Bangy.

VYŠEL PŘEPRACOVANÝ MANUÁL PRO SPOKOJENÉ RODIČE, DĚTI I UČITELE – KNIHA RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN

Původní kniha Respektovat a být respektován vyšla v r. 2005 a od té doby se jí prodalo téměř 100 000 kusů. Za těch 15 let od vydání vyšla nová literatura, realizovaly se stovky kurzů se stejnojmenným názvem. A tak se autoři rozhodli knihu přepracovat. Z původní čtveřice autorů se toho ujaly J. Nováčková a D. Nevolová. Na více než 350 stranách autorky rozkrývají, jak vychovávat děti k sebeúctě a zodpovědnosti. Pomáhají porozumět potřebám dítěte a upozorňují na velká rizika metod, kterými jsou děti vedeny k poslušnosti i na neblahé důsledky takového jednání. My dospělí samozřejmě většinou vše děláme v dobré víře, že pro děti činíme jen to nejlepší, jenže opak bývá pravdou...

Za staré mobily pomoc do dětských domovů

Sběrová kampaň společnosti ASEKOL s názvem Věnuj mobil pravidelně pomáhá dobročinným organizacím. Za sběr vysloužilých mobilních telefonů daruje ASEKOL nové mobilní zařízení vybrané organizaci a navíc se postará o správnou ekologickou likvidaci starých zařízení. Letos se do této sběrové kampaně zapojili i zaměstnanci společnosti Avast, kteří během jednoho roku sesbírali 173 starých nefunkčních mobilů a odevzdali je k odborné recyklaci. Za tento počin ASEKOL věnoval 2 nové přístroje, které byly předány organizaci Dejme dětem šanci.

DĚTI SE VE ŠKOLKÁCH SKVĚLE BAVÍ

Současné školky umí děti patřičně zaujmout. Stačí několik málo okamžiků a dítě si nové prostředí školky velice oblíbí. Školky totiž nabízí nejen seznámení se stejně starými dětmi, ale naučí je mnohé činnosti zábavnou formou, takže si ani nevšimnou, že se učí něco, co se jim bude v budoucím životě dost hodit.

UKAŽTE DĚTEM PESTROBAREVNÝ SVĚT

Víte, kolik odstínů zelené se objevuje ve světě kolem nás? Proč si muži pořád pletou růžovou a fialovou? Už v dětství je důležité naučit se barvy správně rozeznat a pojmenovat.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ!

HUDEBNÍ PROGRAM zaměřený na PREVENCI RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ úspěšně probíhá již od r. 2011, kdy vznikl pod záštitou zmocněnkyně vlády ČR pro lidská práva Moniky Šimůnkové. RADOSLAV "GIPSY" BANGA se s žáky a studenty podělí o svůj osobní příběh i své zkušenosti a motivuje je k aktivnímu a smysluplnému životu bez násilí, konzumace drog, xenofobie, rasismu, intolerance, agrese, kriminality a dalších variant rizikového chování.

Jak kondolovat na pohřbu a psát kondolenci

Ztráta člověka je bolestivou událostí jak pro nejbližší rodinu a přátele zesnulého, tak pro jeho širší okolí. Pokud jste se dozvěděli o úmrtí prostřednictvím smutečního oznámení, parte nebo od pozůstalých, je vhodné vyjádřit soustrast jeho nejbližším. Způsob kondolování se odvíjí od toho, zda se pohřbu účastníte osobně, nebo chcete kondolenci předat poštou.

SKVĚLÝ RYCHLÝ MOUČNÍK PRO NEČEKANOU NÁVŠTĚVU VÁS NAUČÍ MARKÉTA PAVLEJE V GOURMET ACADEMY

Taky máte svých pár oblíbených moučníků, které jedete pořád dokola a chtěli byste zase překvapit něčím novým? Hledáte něco osvědčeného, co nedá moc práce, ale výsledek bude tak úžasný, že se po něm okamžitě zapráší? Přesně takový moučník jsem se naučila na Kurzu jarního pečení s Markétou Pavleje (v rámci Gourmet Academy). Galleta má navíc tu výhodu, že je velmi variabilní, takže při jednom pečení, uspokojíte i rozdílné chutě členů rodiny a hostů.

LEU BRAIN STIMULATOR - DIDAKTICKÁ HRA OD 4 DO 104 LET!

Zábavná a poutavá hra s pedagogicky vysokou hodnotou pro lidi všech věkových kategorií ( s výjimkou malých dětí do 3 let). U dětí stejně jako u dospělých je mozek stimulován různými způsoby a tímto je podporován ve svém vývoji. Díky velkému množství čím dále tím náročnějších úkolů a ještě mnohem vyššímu počtu variací her zůstane hra vždy výzvou, která znovu a znovu upoutá děti a dokonce i lidi ve vysokém věku.

NEWSLETTER bEDUin - TÝDENNÍ PRŮVODCE SVĚTEM VZDĚLÁVÁNÍ

Přináší inspirativní informace pedagogům, rodičům i všem ostatním, kteří se o vzdělávání zajímají. V aktuálním vydání se můžete např. podívat jaká jídla dostávají děti ve školních jídelnách v různých zemích světa nebo se dozvědět víc o novele zákona o ochraně veřejného zdraví, která nutí rodiče k očkování. Setkáváte se ve škole s nesnášenlivostí? Podívejte se na praktický manuál pro učitele Chci to řešit! Pokud se přihlásíte k odběru, můžete pravidelně dostávat informace k zajímavým tématům i v dalších týdnech.

HLEDÁTE DOBRÉ KURZY ANGLIČTINY, KTERÉ BAVÍ DĚTI I DOSPĚLÉ? ZKUSTE MORTIMER ENGLISH CLUB!

Výuka jazyků, konkrétně angličtiny může vypadat různě, a většinou tomu odpovídají i výsledky. Pokud nechcete pořád dokola začínat v nezáživných kurzech nebo odradit děti hned z počátku nudnou výukou, zkuste MORTIMER ENGLISH CLUB. Díky těmto kurzům se naučíte anglicky zábavně a všemi smysly. V nabídce jsou kurzy angličtiny pro děti, dospělé i seniory. Kurzy mohou být inspirací i pro všechny, kteří hledají zajímavou možnost pracovního uplatnění nebo podnikání.

PROČ ZAČÍT S EKOLOGICKOU VÝCHOVOU U DĚTÍ

Děti, které vidí rodiče, jak třídí odpad, to dělají samy. Naučí se to, protože rodiče odpad třídí. V rodinách, kde se odpad automaticky třídí, se takto nenápadně pěstuje "pečovatelský" vztah k přírodě. Ve školách pomáhají vzdělávací projekty společnosti ASEKOL.

Asekol_cervene_k_468x60px__05