ZNAKUJÍCÍ DĚTI
Autor: Pavla KÖPPLOVÁ
Někdy se nedaří najít s dítětem společnou řeč, ať se snažíte sebevíc. Obzvlášť pak ve věku, kdy dítě ještě nemluví. Podle autorek znakové řeči pro batolata domluvu usnadní, když dítě naučíte znakovat.
Znaková řeč pro zdravé děti učí děti používat zhruba sto jednoduchých gest, kterými komunikují se svými nejbližšími. Pro lepší představu: jde například o klasické zvednutí ruky při „papá“ nebo „mám tě rád“ vyjádřené rukama překříženýma na ramenou. Vlnka opsaná dlaní znamená motýla, rozevření prstů zase světlo.
V roce 1982 si dvě vysokoškolské profesorky z kalifornské Davis University, Linda Acredol a Susan Goodwyn, na svých dcerkách všimly, že spontánně využívají jednoduchá gesta, aby si pomohly s tím, co ještě nedokázaly říct. Začaly metodu rozpracovávat a výsledkem byl dvacet let trvající výzkum, podporovaný i americkým Národním institutem zdraví. Vyplynulo z něj, že znakování má pozitivní vliv nejen na rozvoj jazykových a poznávacích schopností dítěte, ale v neposlední řadě i na jeho emocionální vnímání. Většina dětí začíná znakovat kolem prvních narozenin, a když se začínají učit slova, znaky postupně přestávají používat.
Z Ameriky do Čech
Michaela Tilton, propagátorka této metody u nás, žila v USA jedenáct let, a když se s rodinou stěhovala zpátky do Čech, rozhodla se s sebou přivézt i znakovou řeč. „Znaková řeč pomáhá rodičům otevřít okénko do dětské mysli a tím upevňuje pouto mezi rodiči a dětmi. Třeba naše Sofia si sama vybírá témata, o kterých se mnou chce mluvit. Vybírá si, o co má zájem, a tím se učí, co ji baví. Má radost, že se může podělit o svůj svět,“ vysvětluje přínos znakování na příkladu své patnáctiměsíční dcerky Sofie.
Dítě pomocí gest a znaků často sdělí rodičům i věci, kterých by si jinak třeba vůbec nevšimli nebo neuvědomili. Když děti zjistí, že komunikace funguje, cítí se na sebe hrdé a budují si sebevědomí. Metodu si často pochvalují rodiče, kteří vychovávají děti ve vícejazyčném prostředí. „Znaky vytvářejí jakýsi most, pomáhají dětem spojit význam dvou odlišných slov s jedním znakem, takže pochopí, že jednotlivé pojmy mohou být vyjádřeny různými zvuky,“ ilustruje jeden z aspektů znakování Michaela Tilton.
Každý znak, gesto, nevyjadřuje jen konkrétní pojem, ale vlastně myšlenku. Co je na metodě sympatické, je fakt, že nic není striktně dáno. Rodiče mohou znaky s dětmi upravovat podle toho, jak jim vyhovují.
Zbytečná novořeč?
Dítě samozřejmě komunikuje dávno předtím, než pronese první slovo či smysluplnou větu. Batolata běžně reagují na gesta, písničky, říkanky, ukazují na to, co je zaujme. V podstatě tedy není nic převratného na tom, že sdílejí určitý kód s těmi, kdo se o ně starají. „Každá maminka, která s dítětem tráví většinu času, už podle výrazu pozná, co dítě potřebuje. Ví, co znamená, když zoufale brečí nebo k ní natahuje ruce. Pro ženy, které si myslí, že to nedokážou, se vytvořila tato novořeč,“ neskrývá svůj skeptický názor na metodu znakové řeči Jaroslava Fabíková, dětská psycholožka z FN Motol. Podle ní byla tato metoda vymyšlena spíše pro americké matky, které se po šesti týdnech od porodu vracejí do svých zaměstnání. Jsou pak zmatené, protože nemají dostatek času naučit se číst neverbální komunikaci svých dětí. „Maminky dají sobě i dítěti mnohem víc, když s ním budou. Když se naučí číst jeho vlastní gesta a reagovat na ně. Když matka dítěti v tomto věku rozumí, intuitivně a třeba i s občasnými omyly, dává mu to pocit bezpečí,“ říká psycholožka s třicetiletou praxí ve fakultní nemocnici.
Z pohledu logopedky a speciální pedagožky Daniely Pravcové může být znaková řeč pro batolata docela dobrá stimulační metoda pro rozvoj komunikačních schopností batolete. „Současné užití znaků a slov může příznivě rozvíjet slovní zásobu, jak pasivní, tak aktivní. I když nelze vždy vyloučit, že znakování dítě přibrzdí při slovní komunikaci. Dítě, kterému hrozí těžší řečová porucha, si může komunikaci použitím znaků natolik zjednodušit, že pak necítí potřebu mluvit,“ dodává.
Elektronické chůvičky, CD s hudbou, která učiní děti chytřejšími… Kadence nejrůznější pomůcek, metod, trendů ve výchově dětí nabývá na síle spolu se vzrůstající křivkou porodnosti. Zda mezi nimi obstojí i znaková řeč pro batolata, záleží především na rodičích. A i když znakující děti chvílemi připomínají cvičené opičky, jakákoliv snaha najít s nimi společnou řeč ještě dříve, než začnou mluvit, se určitě počítá.
Zdroj:
INSTINKT, 6.12.2007, www.instinkt.cz
