CO SE Z DĚTSTVÍ NEDÁ VRÁTIT
Autor: Eliz, 13 let
VŠEM HODNÝM BABIČKÁM
Vůně starého domu, kterou jsem cítila hned, jak jsme otevřeli dveře, se z mé hlavy nikdy nevytratí! Stejně jako kroucené zábradlí podél schodů a babiččiny boty vyskládané před dveřmi bytu. A pak babiččina vůně, která byla cítit po celém bytě. Na nic z toho nikdy nezapomenu.
Ani na vrzající podlahu nebo na zvonek nad lednicí, na který jsem tak ráda zvonila.
Nikdy nezapomenu na dělání pravého kakaa do mého popraskaného hrnku ani na tvoje pohádky. Na pohádky které jsi mi vždycky vyprávěla před spaním, na ty, které jsem měla tak strašně ráda.
A co teprve naše výlety na Petřín k Hladový zdi, a taky když jsme se chodily podívat do kostela, jaký má Jezulátko šatičky. Nebo naše oblíbená hra s kostkami, stavěly jsme z nich dětský hřiště, pamatuješ? Já jo a nikdy na to nechci zapomenout.
Nikdy nechci zapomenout na to, co jsem s tebou prožila, byly to krásný chvíle, krásný dětství. Je spousta věcí, které bych nejradši přeskočila, ale tyhle chvíle ne.
Jak ráda bych to znovu zažila, jak ráda bych se do té doby vrátila, do doby večeří ve vaně a našich krásných Vánoc. Ale už nikdy se tam nevrátím. Ty se už nikdy nevrátíš.
Tak ráda bych tě znovu viděla, znovu cítila tvoji vůni a znovu tě objala. Tak ráda bych se s tebou rozloučila, moc bych to chtěla aspoň na chvíli vrátit, dala bych cokoliv, aby to bylo možný.
Ale nejde to, já vím že to nejde. Ale pořád na to budu vzpomínat. A pořád si budu přát, aby se to aspoň na chviličku vrátilo!
Eliz, 13 let
Zdroj:
Ze slohové práce na téma "CO SE Z DĚTSTVÍ NEDÁ VRÁTIT", 16.1.2007, AZ RODINA.cz - informační portál (nejen) pro rodiče, www.azrodina.cz