DĚTI A HRANICE

Autor: PhDr. Eva Labusová

Zasvěť už chlapce do jeho cesty. Neodchýlí se od ní, ani když zestárne. (Přísloví 22,6)

Nedávno k nám přišli na návštěvu známí s osmiletým synem. Zrovna měli za sebou jednu nepříjemnost a byli jí plní: Jejich Pavlík jezdil na dětském hřišti na kole a přitom porazil šestiletou holčičku, dcerku jiných známých, s nimiž se v parku náhodou setkali. Holčička upadla, ale zase se zvedla, takže to vypadalo, že se nehoda krom nárazu a odřeniny odehrála bez následků. Ještě týž den večer však rodiče dívky zatelefonovali a sdělili Pavlově matce, že nakonec přece jen skončili v nemocnici a že Anička má nalomené zápěstí a sádru.

Pavlíkovi rodiče se v následujících dnech vydali za Aničkou domů, aby jí poskytli zadostiučinění aspoň prostřednictvím nově nakoupených knížek. Avšak oproti očekávání nebyli přijati nijak vlídně, a naopak se od Aniččiných rodičů, s nimiž až dosud měli korektní vztahy, dočkali nepříjemného rozhovoru. Pavlíka prý vedou přespříliš benevolentně - kdyby divoce nejezdil na kole v místě, kde si hrály jiné děti, a kdyby uposlechl upozornění přítomných dospělých, že je to nebezpečné, k úrazu nemuselo dojít.

"Připadalo mi to přehnané," líčila to zpětně naše známá. "Taková věc se přece mezi dětmi přihodí a my se upřímně snažili dát najevo, že je nám to líto," vrtěla nesouhlasně hlavou.

"Co tomu říká Pavlík?" zeptala jsem se.

Odpověď mě šokovala: "Nic, my jsme mu to ani neřekli. On by se asi trápil, kdyby věděl, že Anička má kvůli němu sádru. Přece nebudeme malému děcku něčím takovým zatěžovat hlavu."

Pavlíkovi rodiče patří zřejmě k moderním, pomyslela jsem si. Domnívají se, že přílišné lpění na kázni a zodpovědnosti potlačuje rozvoj dětské osobnosti a individuality. "Když má dítě od rodičů hojnost lásky, nemůže z něj přece vyrůst špatný člověk," potvrdila moje myšlenky Pavlova matka, zdůrazňujíc, že by ze syna nechtěla mít tichošlápka, neschopného prosadit své zájmy a potřeby. Zmíněná příhoda potvrdila časté rodičovské dilema současnosti, a totiž otázku, kolik rodičovské důslednosti při vymezování hranic vlastně potřebují dnešní děti?

Od extrému k extrému

Není to tak dávno, kdy se na podobné téma nediskutovalo. "Velká část historie rodičovství v západní společnosti připomíná někdy až děsivý výčet výchovných metod a postojů odhalujících násilí a zneužívání základních dětských potřeb. Děti musely jediné: poslouchat. Dcery ještě o mnoho více než synové, přičemž obě pohlaví byla ve svém osudu vydána především do vůle otce, o jehož rozhodnutích se v čase kultu otcovství nepochybovalo," připomíná ve své knize Parenting for a Peaceful World australský psycholog Robin Grille.

Jeho slova potvrzují i autoři nedávno vydané publikace Radostné dětství?, mapující historii dětství v českých zemích. Čtenář se dovídá, že ještě v celém 19. století bylo cílem vychovat z dětí hlavně bytosti schopné obstát v drsném světě. Zhýčkané dítě bylo synonymem špatnosti a názor "vychování tvrdé dělá děti zdravé" byl v různých obměnách běžně prosazován jak v praktickém životě, tak i v pedagogické a lékařské literatuře té doby.

Vlastně až druhá polovina 20. století dopřála dětem, aby na ně bylo nahlíženo jako na autentické a legislativně chráněné bytosti s velkou potřebou lásky. Spolu s tím se ovšem kyvadlo dějin výchovy přehouplo do druhé krajní polohy a autoritářskou výchovu nahradily rodičovské postoje liberální, postrádající někdy schopnost vymezit dětem byť jen základní hranice.

K čemu vedeme děti dnes?

Současní rodiče mají na výběr z mimořádně bohaté nabídky výchovných teorií a stylů. Možná i proto ve svých kompetencích tak často tápou a nedokáží posoudit vhodnou formu své autority.

"Je třeba spatřovat rozdíl v autoritě formální a neformální," vysvětluje sociolog Jiří Kučírek. "Formální autorita vyplývá z našeho postavení či funkce, ve skutečnosti může být ale zanedbatelná nebo dokonce žádná - to v případě, že nám ji druzí nepřiznávají. Rozhodující je vždy autorita neformální, tedy taková, které se těšíme bez ohledu na své formální společenské zařazení. Malé dítě má přirozený sklon přiznávat svým rodičům jak autoritu formální, tak i neformální, ovšem vývoj vzájemných vztahů je dán nastavením pravidel. Cílem rodičů by měla být jejich autorita neformální. Právě jí jsou děti ovlivňovány ve svém chování v dětství a vlastně i po celý další život."

Rodič s vysokou neformální autoritou obvykle nemá problém vymezit dítěti hranice. Zároveň své děti respektuje. Také jim přeje lepší život (např. vyšší vzdělání a větší úspěch), než měl on sám. Nevyvážený postoj k formální autoritě bývá naopak typický pro rodiče trpící pocitem vlastní nedostatečnosti či neúspěchu. Takoví od dětí buď vyžadují bezbřehou poslušnost a nepřiměřeně je kritizují, nebo naopak vlastní autoritu zpochybňují a schopnost střízlivého posouzení skutečných potřeb dětí postrádají.

Vymezení hranic - základní dětská potřeba

Aby lidská společnost mohla fungovat, musí její jednotliví členové respektovat domluvená pravidla. Na vyšší úrovni jsou tato pravidla dána platnými zákony, v běžném životě jde ale spíše o to, jak kdo vnímá hranice práv a svobod u sebe a u druhých. Cit pro takové hranice se vyvíjí od malička.

"Vzorce chování, které si děti osvojí v prvních letech života, určují, jak budou žít jako dospělí. Pokud má dospělý člověk problém s dodržováním žádoucích hranic, pak si tento problém zpravidla nese již z dětství," píší v knize Děti a hranice američtí psychologové Henry Cloud a John Townsend. Tito odborníci také uvádějí typické problémy s hranicemi, jež si lidé pěstují od dětství a v dospělosti za ně jen platí vyšší cenu:

  • neschopnost říkat "ne" vlastním ničivým impulzům
  • neschopnost stanovit meze zraňujícímu chování druhých
  • neschopnost přijmout "ne" od druhých a respektovat jejich hranice
  • neschopnost odkládat uspokojení svých potřeb, pokud jsou něčí potřeby urgentnější
  • potíže s vytvářením a udržováním důvěrných vztahů s druhými
  • neschopnost produktivně řešit konflikty
  • neschopnost přiznat a napravit vlastní pochybení
  • závislosti a nutkavé chování
  • nepořádnost a nedotahování věcí do konce

Dítě potřebuje jasně vědět, co smí, co nesmí a jakou má zodpovědnost. Pokud vyrůstá v okolnostech, které je tohle nenaučí, nemůže dost dobře získat vládu sama nad sebou a pro neznalost hranic bude pro své nevhodné chování opakovaně trpět. Celkově se sníží pravděpodobnost jeho úspěšného procházení životem.

"I proto je rodičovská role tak náročná - děti se rodí bez vědomí hranic a snaží se pro zdánlivou příjemnost takového stavu ovládat všechny kolem sebe. Vědomí hranic si osvojují výhradně prostřednictvím výchovy. Záleží na rodičích, zda dětem zbudují vědomí toho, jak užitečné je v životě sebeovládání, schopnost přijmout zodpovědnost a umění lásky postavené na svobodné volbě prospívat druhým. Naše dlouhodobá psychoterapeutická zkušenost ukazuje, že subjektivní pocit úspěchu v životě je určován naším charakterem. Pozoruhodné životy lidí, kteří navzdory těžkým podmínkám prožili spokojený a naplněný život svědčí o tom, že náš úděl je do značné míry určen právě naší schopností respektovat pravidla férové hry," připomínají Cloud a Townsend.

Pro jaký život vychováváme svoje děti?

 

Zbytek textu na:
http://www.evalabusova.cz/clanky/deti_a_hranice.php

Zdroj:
časopis MIMINKO 1/2008, www.casopis-miminko.cz

Azrodina_portal_250x250
11499230

Historický úspěch pro Českou republiku, český seriál #martyisdead získal cenu Emmy známou jako televizní Oscar

Mezinárodní akademie televizních umění a věd dnes vyhlásila v New Yorku internetový seriál #martyisdead jako vítěze mezinárodní ceny Emmy. Stalo se tak v průběhu slavnostního ceremoniálu 48. ročníku International Emmy Awards, který se letos poprvé konal online. Seriál o aktuálním tématu kyberšikany se stal historicky prvním českým seriálem, který získal tuto prestižní cenu. Emmy v kategorii krátkých seriálů převzali během online přenosu producenti Milan Kuchynka a Vratislav Šlajer. Spoluproducentem je i Jakub Koštál, režisérem Pavel Soukup.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ! - UKÁZKY ZPĚTNÉ VAZBY

Reakce žáků, studentů, pedagogů i rodičů na preventivní program Radky Bangy.

VYŠEL PŘEPRACOVANÝ MANUÁL PRO SPOKOJENÉ RODIČE, DĚTI I UČITELE – KNIHA RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN

Původní kniha Respektovat a být respektován vyšla v r. 2005 a od té doby se jí prodalo téměř 100 000 kusů. Za těch 15 let od vydání vyšla nová literatura, realizovaly se stovky kurzů se stejnojmenným názvem. A tak se autoři rozhodli knihu přepracovat. Z původní čtveřice autorů se toho ujaly J. Nováčková a D. Nevolová. Na více než 350 stranách autorky rozkrývají, jak vychovávat děti k sebeúctě a zodpovědnosti. Pomáhají porozumět potřebám dítěte a upozorňují na velká rizika metod, kterými jsou děti vedeny k poslušnosti i na neblahé důsledky takového jednání. My dospělí samozřejmě většinou vše děláme v dobré víře, že pro děti činíme jen to nejlepší, jenže opak bývá pravdou...

Za staré mobily pomoc do dětských domovů

Sběrová kampaň společnosti ASEKOL s názvem Věnuj mobil pravidelně pomáhá dobročinným organizacím. Za sběr vysloužilých mobilních telefonů daruje ASEKOL nové mobilní zařízení vybrané organizaci a navíc se postará o správnou ekologickou likvidaci starých zařízení. Letos se do této sběrové kampaně zapojili i zaměstnanci společnosti Avast, kteří během jednoho roku sesbírali 173 starých nefunkčních mobilů a odevzdali je k odborné recyklaci. Za tento počin ASEKOL věnoval 2 nové přístroje, které byly předány organizaci Dejme dětem šanci.

DĚTI SE VE ŠKOLKÁCH SKVĚLE BAVÍ

Současné školky umí děti patřičně zaujmout. Stačí několik málo okamžiků a dítě si nové prostředí školky velice oblíbí. Školky totiž nabízí nejen seznámení se stejně starými dětmi, ale naučí je mnohé činnosti zábavnou formou, takže si ani nevšimnou, že se učí něco, co se jim bude v budoucím životě dost hodit.

UKAŽTE DĚTEM PESTROBAREVNÝ SVĚT

Víte, kolik odstínů zelené se objevuje ve světě kolem nás? Proč si muži pořád pletou růžovou a fialovou? Už v dětství je důležité naučit se barvy správně rozeznat a pojmenovat.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ!

HUDEBNÍ PROGRAM zaměřený na PREVENCI RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ úspěšně probíhá již od r. 2011, kdy vznikl pod záštitou zmocněnkyně vlády ČR pro lidská práva Moniky Šimůnkové. RADOSLAV "GIPSY" BANGA se s žáky a studenty podělí o svůj osobní příběh i své zkušenosti a motivuje je k aktivnímu a smysluplnému životu bez násilí, konzumace drog, xenofobie, rasismu, intolerance, agrese, kriminality a dalších variant rizikového chování.

Jak kondolovat na pohřbu a psát kondolenci

Ztráta člověka je bolestivou událostí jak pro nejbližší rodinu a přátele zesnulého, tak pro jeho širší okolí. Pokud jste se dozvěděli o úmrtí prostřednictvím smutečního oznámení, parte nebo od pozůstalých, je vhodné vyjádřit soustrast jeho nejbližším. Způsob kondolování se odvíjí od toho, zda se pohřbu účastníte osobně, nebo chcete kondolenci předat poštou.

SKVĚLÝ RYCHLÝ MOUČNÍK PRO NEČEKANOU NÁVŠTĚVU VÁS NAUČÍ MARKÉTA PAVLEJE V GOURMET ACADEMY

Taky máte svých pár oblíbených moučníků, které jedete pořád dokola a chtěli byste zase překvapit něčím novým? Hledáte něco osvědčeného, co nedá moc práce, ale výsledek bude tak úžasný, že se po něm okamžitě zapráší? Přesně takový moučník jsem se naučila na Kurzu jarního pečení s Markétou Pavleje (v rámci Gourmet Academy). Galleta má navíc tu výhodu, že je velmi variabilní, takže při jednom pečení, uspokojíte i rozdílné chutě členů rodiny a hostů.

LEU BRAIN STIMULATOR - DIDAKTICKÁ HRA OD 4 DO 104 LET!

Zábavná a poutavá hra s pedagogicky vysokou hodnotou pro lidi všech věkových kategorií ( s výjimkou malých dětí do 3 let). U dětí stejně jako u dospělých je mozek stimulován různými způsoby a tímto je podporován ve svém vývoji. Díky velkému množství čím dále tím náročnějších úkolů a ještě mnohem vyššímu počtu variací her zůstane hra vždy výzvou, která znovu a znovu upoutá děti a dokonce i lidi ve vysokém věku.

NEWSLETTER bEDUin - TÝDENNÍ PRŮVODCE SVĚTEM VZDĚLÁVÁNÍ

Přináší inspirativní informace pedagogům, rodičům i všem ostatním, kteří se o vzdělávání zajímají. V aktuálním vydání se můžete např. podívat jaká jídla dostávají děti ve školních jídelnách v různých zemích světa nebo se dozvědět víc o novele zákona o ochraně veřejného zdraví, která nutí rodiče k očkování. Setkáváte se ve škole s nesnášenlivostí? Podívejte se na praktický manuál pro učitele Chci to řešit! Pokud se přihlásíte k odběru, můžete pravidelně dostávat informace k zajímavým tématům i v dalších týdnech.

HLEDÁTE DOBRÉ KURZY ANGLIČTINY, KTERÉ BAVÍ DĚTI I DOSPĚLÉ? ZKUSTE MORTIMER ENGLISH CLUB!

Výuka jazyků, konkrétně angličtiny může vypadat různě, a většinou tomu odpovídají i výsledky. Pokud nechcete pořád dokola začínat v nezáživných kurzech nebo odradit děti hned z počátku nudnou výukou, zkuste MORTIMER ENGLISH CLUB. Díky těmto kurzům se naučíte anglicky zábavně a všemi smysly. V nabídce jsou kurzy angličtiny pro děti, dospělé i seniory. Kurzy mohou být inspirací i pro všechny, kteří hledají zajímavou možnost pracovního uplatnění nebo podnikání.

PROČ ZAČÍT S EKOLOGICKOU VÝCHOVOU U DĚTÍ

Děti, které vidí rodiče, jak třídí odpad, to dělají samy. Naučí se to, protože rodiče odpad třídí. V rodinách, kde se odpad automaticky třídí, se takto nenápadně pěstuje "pečovatelský" vztah k přírodě. Ve školách pomáhají vzdělávací projekty společnosti ASEKOL.

Asekol_cervene_k_468x60px__05