12838562__1_

POROD, to je teda porod!

Autor: PAVLA KÖPPLOVÁ

PROČ CHTĚJÍ NĚKTERÉ ŽENY RODIT DOMA? A PROČ JIM NA TOM TAK ZÁLEŽÍ? Zvykli jsme si považovat porod za lékařský zákrok. Už i do běžné řeči prosáklo pochvalné „ten doktor odrodil už stovky dětí“. Jako bychom zapomněli, že rodí především ženy. Tři z nich se INSTINKTU svěřily, proč po zkušenostech z českých porodnic raději své nejmladší děti přivedly na svět doma. Dnes ve čtyři ráno se nám narodil Eliáš. Rozednívalo se a zpívali ptáci. Jdu dětem připravit snídani. I takhle může znít esemeska, která oznamuje narození dítěte. Na rozdíl od klasických zpráv typu „jméno-váha-výškahurá!“ si ji člověk pamatuje i roky poté, co přišla. Proč vlastně?

„Měla jsem pocit, že se všechno děje tak, jak má. Harmonie,“ líčí své pocity z porodu nejmladšího syna Eliáše Martina Pojarová, ředitelka rodinného centra Nová Trojka. „Věřila jsem, že si moje tělo řekne. Nevnímala jsem to jako bolest, ale jako práci, strašnou práci. Zmizel mi zbytek světa, vůbec jsem nikoho kolem sebe nechtěla.“
I když měla předem pečlivě promyšlených a domluvených několik variant porodu podle toho, jak se bude cítit a jak bude porod probíhat, syn nakonec přišel na svět doma ve vaně.
Děti byly ten den u babičky, během porodu ji doprovázela porodní asistentka a nablízku byl i její muž Tomáš, jinak náměstek ministra zahraničí. „Moc jsem ocenila, že vycítil chvíli, kdy má odejít vedle do pokoje. Tomáš mě respektoval asi nejvíc, jak mě kdy v životě respektoval. Nejdřív se s tím, že budu rodit doma, těžko sžíval, ale pak se se mnou i připravoval. Nešla bych do toho proti jeho vůli.“ Martina Pojarová si pochvaluje, že porod v domácím prostředí svým způsobem oživil i domov celé rodiny. „Najednou nás bylo na miminko hodně,“ vzpomíná.
Vyrovnala se i s rizikem, že při porodu doma nemusí všechno dobře dopadnout. „Věděla jsem, že se to může stát a že pak bude vina ležet na mně. Musela jsem přijmout i tuhle zodpovědnost.“
S odstupem téměř tří let, které od porodu brzy uplynou, si nejvíc váží pocitu, že to sama zvládla. Ale rozhodně nechce svůj přístup k porodu někomu vnucovat.
Eliáš byl v tom roce teprve druhé dítě, které zapsala matrika v Praze 6. V této čtvrti totiž není žádná porodnice.

Ukradený porod

Na porod svého nejstaršího syna Edy Martina Pojarová nevzpomíná moc ráda. Byla mladá, její známé mluvily o porodu jako o něčem, na co je lepší rychle zapomenout, tak se na něj ani nijak zvlášť nepřipravovala. „Když to zvládly ostatní, zvládnu to přece taky. A v nemocnici mi pomůžou. Nedošlo mi, že mi s tím pomůžou po svém. Hrozně jsem je poslouchala, snažila se spolupracovat, což zní vlastně strašně absurdně,“ vzpomíná s odstupem deseti let.
Při samotném porodu jí lékař rutinně píchl oxytocin, který má porod vyvolat a uspíšit. Snažila se být statečná a v duchu si říkala, že to snad přežije.
„Pak ale najednou řekli, že abych to zvládla, dá mi anesteziolog epidurál na tlumení bolesti. Proč bych něco namítala? Vždyť jsem vyrostla v lékařské rodině,“ vysvětluje, proč ji nenapadlo nesouhlasit. Po anestezii sice nastala úleva, ale porod se zkomplikoval. Přestala totiž cítit kontrakce, tak jí sestry skočily na břicho a tlačily vlastně za ni.
„Těsně po porodu jsem měla dojem, že mi právě zachránili život, že jsem špatná rodička a oni mě vysvobodili. Byl to medicínský zákrok, porodili mi dítě, nebyl to můj porod, vedli ho oni. Viděla jsem zakrvácené, čerstvě narozené dítě, které odnesli někam pryč, a mně dali rohlík a kakao,“ vybavuje si Martina.
Přiznává, že jí trvalo asi rok, než jí došlo, že všechno nebylo úplně v pořádku. Než pochopila, že člověk je za sebe zodpovědný sám a že lékaři nesou za pacienty úplně jiný druh odpovědnosti. „Lékaři mají za úkol, aby se narodilo zdravé dítě a rodička nezemřela. To se jim povedlo a určitě to dělali s nejlepším vědomím a svědomím. Ale nebylo to přece jen to, co jsem chtěla já. Pochopila jsem, že to má být porod mého dítěte, že to za mě nikdo neudělá.“ Podruhé porodila s porodní asistentkou v Centru aktivního porodu, které tenkrát ještě fungovalo v pražské nemocnici Na Bulovce. „Podařilo se mi úplně uvolnit, s ničím jsem nebojovala. Porod je pak něco jako prazážitek. Chováte se jako zvíře, posloucháte své tělo a to vás vede. Musíte se podvolit něčemu, co nemůžete zastavit, a jediná možnost, aby to dobře dopadlo, je neodporovat. Každý odpor totiž vede ke komplikacím,“ snaží se zachytit slovy prožitek ze dne, kdy se narodila Ráchel.
Připouští, že ji tehdy uklidňovalo, že porodní sál – pro případ komplikací – byl na Bulovce v bezprostřední blízkosti. „Mimořádně nepříjemné mi ale bylo chování sester na oddělení šestinedělí. Díky němu se rázem stáváte nesvéprávnou osobou, která – podle nich – není schopná ani umýt své dítě,“ nebrání se kritice tamějšího personálu. Tři dny, které tenkrát strávila v porodnici, považuje za promarněný čas. A byl to i jeden z důvodů, proč se třetí dítě, Eliáš, narodilo doma.

Vše pod kontrolou. Ale čí?

Kolik narozených dětí, tolik porodních historek. Přitom ještě většina našich babiček a dědečků přišla na svět doma v posteli, jen za pomoci porodní báby. O generaci později se žena v porodnici stala „rodičkou občanů“ a dítě mohla nanejvýš ukázat otci přes sklo nebo mříže. Její práva a pocity se na klinice smrskly na minimum.
„Když se ohlédnu za svým prvním porodem v konvenční porodnici, vybaví se mi především strach. Tělo se mi ve chvíli, kdy porod nastal, stáhlo úzkostí a napětím. Byla jsem vyděšená a v totální křeči. Snažila jsem se překonat rostoucí paniku. Nedovolila jsem si ani muknout, aby to nevypadalo, že to nezvládám, že mě něco bolí… Když se ozval nějaký výkřik, bylo to kvitováno úšklebky a silnou nevolí,“ popisuje svůj porod Lenka Topinková v knize Možnost volby.
Americká porodní asistentka Ina May Gaskin zdůrazňuje, že rodičky potřebují rozumět tomu, jak jsou jejich mysl a tělo propojené a jak na sebe vzájemně působí. „Je nesmírně důležité, aby věděly, jak strach ovlivňuje rytmus dýchání. A že míru strachu může člověk snížit, když dýchá pomalu a zhluboka,“ vysvětluje.
Čeští porodníci a gynekologové dosahují mimořádných výsledků, například při záchraně nedonošených dětí, a ve statistikách kojenecké úmrtnosti patříme už dlouho ke špičce. Podle kritiků zaběhnuté lékařské praxe jsou ale zvyklí a priori přistupovat k těhotenství a porodu jako k riziku. I tehdy, kdy to není vůbec nutné.
Bezpochyby existuje spousta žen, kterým vyhovuje klasický porod v medicínském provedení, kdy se mohou spolehnout na doktora a operační sál. A pro ty, které mají zdravotní potíže, bývá porod v porodnici jedinou možností.
Na druhou stranu, porodnice zbavily porod intimity, která k němu po staletí patřila. V překotném rytmu denní rutiny a návalu rodiček se z nemocnic vytrácí citlivý lidský přístup – i když právě ten je pro hladký průběh porodu zásadní.
„Lékařské zákroky, které jsou často jen preventivní nebo banální, zasahují do normálního průběhu porodu. Žena ztrácí klid a soustředění, přestává si věřit a všechno vázne. Následují tedy další intervence, které jsou ale vlastně zbytečné,“ myslí si Eliška Kodyšová, psycholožka a konzultantka společnosti Aperio pro porodnictví.

Emoce stranou

„Doktoři v porodnicích ignorují pocity rodiček. Nesnaží se pochopit, že psychika výrazně ovlivňuje průběh porodu, a často dělají z žen hysterky,“ shrnuje své zkušenosti ze svých porodů Irena Závadová. Sama je lékařkou a dnes i matkou čtyř dětí. „Medicína emoce obvykle nepřipouští, nemůže je změřit. Pro doktory to většinou není věc, o kterou by se měli zajímat. Je to pro ně neuchopitelné, vědecky nezpracovatelné. Přitom právě emoce jsou v těhotenství a při porodu extrémně důležité. K tomu, abyste porodila zdravé dítě, přece potřebujete taky klid.“
Irena Závadová poprvé rodila „klasicky“ v porodnici. Lékařka a bývalá kamarádka z medicíny jí při vyvolávaném porodu doporučila, ať si určitě nechá dát epidurál, že to jinak bolí „jako čert“. Po epidurálu se jí ale kontrakce zastavily, lékaři zpanikařili a udělali císařský řez. „Dodnes si to vyčítám a nerada na to vzpomínám. Člověk leží na jipce, omámený, a vůbec neví, že má dítě,“ líčí i po letech s rozladěním.
Při čtvrtém porodu zůstala doma. „Čtrnáct dní po termínu mi praskla plodová voda, zavolala jsem porodní asistentku. A pak jsem během pár hodin, úplně ponořená do sebe, porodila v ložnici Emilku,“ vypráví.
Proč nechtěla do porodnice? Připouští, že spíš kvůli drobnostem. Vizita budí matky i děti v šest. Člověk se musí převléknout do pyžama. Nebo jíst jídlo, co se moc jíst nedá. A navíc už měla doma tři děti.
Měla strach? Při porodu už ne. Důvěřovala porodní asistentce a navíc, tři minuty od jejího domu je nemocnice. „Obdivuju ženy, které rodí doma své první dítě. I když mě vlastně mrzí, že jsem musela projít tím vším, abych teprve počtvrté rodila doma. Ale byla to moje cesta,“ ohlíží se Irena Závadová.

Zvládnu to!

Porod často bývá klíčem pro další vztah k dítěti. „Zážitek z porodu hodně ovlivňuje i to, jak si potom vedete jako matka. Aktivně prožitý porod dává ženě pocit, že rodičovství není snadné, ale stojí za to a dá se zvládnout,“ říká psycholožka Eliška Kodyšová. Když se ona sama svěřila svému muži, že by chtěla porodit své třetí dítě doma, pronesl jen: „Ty ses snad zbláznila.“ Pak si ale řekl, že je lepší rodit doma než v odstavném pruhu na dálnici (předchozí dcera se totiž narodila v autě cestou do porodnice) a ženu podpořil. „Můj porod doma rozhodně nebyl snadný. Ale vnímám ho jako svůj, jako svůj a mého syna Olivera. Viděla jsem, že porodní asistentka nepochybuje, že to zvládnu, a to byl posilující pocit,“ vzpomíná Eliška Kodyšová.
Představy žen o tom, co je pro ně při porodu bezpečné a příjemné, se přitom mohou velmi rozcházet. Některé vyhovuje fakultní klinika a „autoritativní“ přístup lékařů, pro jinou je nejlepší zázemí nemocnice s možností řídit průběh porodu podle svého, další potřebuje prostředí vlastního domova a péči porodní asistentky. Ale na výběr moc není. U nás se dá rodit buď v klasické porodnici, nebo doma. Jiná možnost dnes neexistuje.
Centrum aktivního porodu na Bulovce je zavřené, vyhlášená vrchlabská porodnice momentálně obměňuje tým lékařů (rozumějme: lékařů nakloněných přirozeným porodům). A jediný porodní dům u nás, dům U Čápa v Praze 4, stále nezískal registraci nutnou k tomu, aby se v něm mohlo rodit.
„Problém je v tom, že se už přes padesát let porody centralizují v porodnicích. A ty se tváří, že nikde jinde se děti narodit nemohou. Vzdělávání porodních asistentek se postupně zaměřilo na poskytování péče v porodnicích a tradiční znalosti se vytrácely. Technika nahradila ruce a u mnohých, jak se zdá, také srdce. Hlava si zvykla obsluhovat přístroje a zapomněla se dívat na ženu-matku jako na celého člověka, který má nejen pochvu a dělohu, ale i zbytek těla. Nebo dokonce i duši!“ To je názor porodní asistentky Zuzany Štromerové, která se zatím marně snaží přivést k životu porodní dům U Čápa. A tak těm, které nechtějí znovu okusit leckdy drsné prostředí porodnic, nezbývá než rodit doma. U nás se na to zatím spousta lidí dívá jako na výstřelek, ale třeba v západní Evropě, disponující nejmodernější medicínou, není porod doma až tak mimořádný. V některých částech Británie přichází doma na svět každé desáté dítě, v Nizozemsku rodí doma skoro třetina žen.
Podle studií Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou u zdravých prvorodiček porody doma – s vyškolenou porodní asistentkou nebo lékařem – stejně bezpečné jako porody v nemocnici. A u žen, které nerodí poprvé, byly výsledky domácího porodu lepší než u porodů v nemocnici.
České zákony a vyhlášky porod doma nezakazují, ale ani ho nijak nepodporují. Prostě se s ním jakoby nepočítá.

Jako s bohyní

Reakce na domácí porody často hraničí s hysterií. Jsou prý nebezpečné a ženy při nich hazardují se životem svým i svých dětí. To se ale nedá říct ani o jedné z těch, se kterými INSTINKT mluvil. Naopak – jsou vzdělané, poučené, zodpovědné a bezesporu také statečné.
Při vyprávění o svých porodech všechny dřív nebo později v jedné chvíli prohlásily: „Víte, slovy se to dá ale jen strašně těžko popsat.“
Možná se to ale za ně podařilo Julii Kristevě, bulharské psychoanalytičce a spisovatelce, v knize Jazyk lásky: „Napjatý ušní bubínek, vytrhující zvuk z hluchého ticha. Vítr v trávě, vzdálený křik racka, ozvěny vln, klaksonů, hlasů anebo nic? Anebo jeho pláč, pláč mého sotva narozeného dítěte, křeč synkopicky uspořádaného prázdna… Mé tělo již není moje, kroutí se, trpí, krvácí, dostává rýmu, hryže si rty, slintá, kašle, osypává se a směje. Když se však navrací jeho radost, radost mého dítěte, jeho úsměv mi omývá jen oči.“
Podle americké porodní asistentky Iny May Gaskin ženy při porodu potřebují, aby se s nimi zacházelo „jako s bohyněmi“. Když tohle doporučení postavíte vedle současných poměrů v běžné české porodnici, těžko se můžete divit nastávajícím matkám, které hledají jiné než „klasické“ řešení. Třeba díky tomu časem přibude těch, které o narození svého dítěte řeknou: Zažila jsem pěkný porod.


SPOR O POVINNÝCH 72 HODIN

Dvaasedmdesát hodin je minimální lhůta, po kterou musí české rodičky po porodu zůstávat v porodnici. Před několika lety ji svým přípisem doporučila ministryně zdravotnictví Milada Emmerová. Že se jí nemocnice striktně drží a těm, které se chtějí vrátit domů dřív, dělají problémy, ukázal nedávno případ z Hořovic na Berounsku. Třicetiletá učitelka Eva Hanzelková odtud – se zdravým chlapečkem – odešla už osm hodin po porodu, proti vůli lékařů. Ti případ nahlásili sociálním pracovníkům a ti zase soudu, který dal za pravdu lékařům. Výsledkem byla absurdní situace, kdy si pro paní Hanzelkovou a jejího syna přijela domů policie se sanitkou a odvezli je zpátky do nemocnice. Ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková se Evy Hanzelkové zastala: „Postup lékařů je protiprávní, protože porušuje ústavně zaručená práva na svobodu, soukromí a rodinný život,“ prohlásila. „Doktoři mají zkrátka zažité, že k jejich povolání patří kontrola nad vším,“ řekl mluvčí ministerstva Tomáš Cikrt. Lékaři ovšem upozorňují, že z jejich hlediska je hlavně u prvorodiček (což byl i případ Evy Hanzelkové) 72hodinová lhůta naprosto rozumná. V té době se totiž může objevit novorozenecká žloutenka a jiné poporodní zdravotní problémy. Lékaři – opět podle metodického pokynu ministerstva – také nechtějí pouštět děti domů, dokud nedostanou očkování proti tuberkulóze. Paradoxem je, že doma bývají novopečení rodiče v péči o dítě odkázáni sami na sebe. Naprostá většina z nich nevyužívá službu porodní asistentky, hrazenou v symbolickém rozsahu tří návštěv z veřejného zdravotního pojištění. V jiných zemích Evropské unie jsou ale ambulantní porod i návštěvy porodní asistentky v domácnosti šestinedělek běžné. Podobně ve Spojených státech – zdravá žena se zdravým dítětem tu v porodnici tři dny rozhodně nezůstává. A už vůbec ji k tomu nikdo nenutí.


CO VYHÁNÍ ŽENY Z PORODNIC?

  • Ranní vizity
  • Sestry budí rozsvícením matky i děti v šest, aby jim změřily teplotu.
  • Sprcha, společná dalším dvaceti třiceti ženám po porodu.
  • Sestry často oddělují matku a dítě v prvních chvílích po porodu, pokud matky výslovně nejsou proti.
  • Mnohdy zbytečné zákroky: například nástřih hráze, klystýr a cévkování.
  • Nedostatečná kapacita porodnic, která stresuje rodičky ještě před porodem.
  • Mizerná strava. Není výjimkou, když den po porodu matka dostane k obědu hrachovou kaši s párkem.
  • Až na výjimky není možné být během porodu ve vodě. To přitom prokazatelně zmírňuje bolesti.

Zdroj:

INSTINKT, 15.11.2007, www.instinkt-online.cz 


Související odkazy:

 

12990150
11112922

JAK PROŽÍT ŠESTINEDĚLÍ V POHODĚ

Období počátků mateřství bývá obecně společností vnímáno jako jedno z nejkrásnějších v životě ženy. Někdy se ovšem dostatečně nezdůrazňuje, že se vždy jedná o náročný životní úsek. I když porod proběhl dobře, maminky se mohou zpočátku cítit zaskočeny tolika změnami a nároky novorozeného miminka. To na začátku potřebuje fyzický kontakt s matkou prakticky dvacet čtyři hodiny denně, aby se dobře rozeběhlo kojení, dítě bylo spokojené a mohlo se ideálně vyvíjet. Období šestinedělí je zároveň také velmi důležité pro samotnou matku. Potřebuje hodně odpočívat a nabírat síly na další měsíce a roky mateřství.

Darujte tu nejjemnější dětskou kosmetiku HiPP

Přemýšlíte o pěkném, ale i praktickém dárku pro novopečenou maminku, miminko nebo kamarádku s citlivou pletí? Kosmetika HiPP patří mezi to nejkvalitnější, čím můžete dětskou i dospěláckou pokožku potěšit.

NE KAŽDÁ ŽENA CHCE PORODIT DOMA, ALE VĚTŠINA ŽEN POTŘEBUJE SVOJI PORODNÍ ASISTENTKU!

České zdravotnictví se rádo chlubí svými úspěchy v oblasti porodnictví a neonatologie, zejména jednou z nejnižších úmrtností novorozenců. O čem se ale mluví podstatně méně, je (ne)svoboda matek v porodnicích, množství rutinních, ale často zbytečných invazivních lékařských zákroků a separace dítěte, či nemožnost rodit v porodním domě či doma se zajištěnou péčí, za což leží odpovědnost výhradně na státu. Země, které nabízejí daleko pestřejší systém péče během porodu, přitom mají statistické výsledky srovnatelné, některé dokonce i lepší, například severské státy.

JAK CVIČIT V TĚHOTENSTVÍ? DOBRÁ JE GRAVIDJÓGA

Těhotenství není nemoc a rození dětí je pro ženu přirozeným údělem. Nejlepší pohybová aktivita v těhotenství je GRAVIDJÓGA.

KDYŽ UŽ TO PO PORODU NENÍ TAM DOLE JAKO DŘÍV

Depilace intimních partií je dnes samozřejmostí. Zřejmě i proto ženy začaly řešit, jak vypadají na intimních místech. Nejmodernější metoda rejuvenace ženského vnějšího genitálu přístrojem ProtégeIntima a laserové ošetření g-set přináší bezbolestné řešení – vyhladí pokožku, srovná asymetrie, stáhne povolenou pochvu po porodu a poradí si i s inkontinencí.

JAK POZNÁM, ŽE JSEM TĚHOTNÁ?

Pro potvrzení těhotenství už dnes stačí zajít do lékárny a koupit si kvalitní těhotenský test. Tušíte od kdy se těhotenské testy využívají a jak fungují? Věděli jste, že už si můžete koupit i krevní těhotenský test, který umožňuje rychlou a přesnou diagnostiku v klidu domova?

DOPŘEJTE SVÝM DĚTEM KOSMICKÝ KOMFORT

Která z nás by si nepřála, aby se naše miminko cítilo jako v bavlnce? A to bez ohledu na to, jaké panuje počasí, zda chodíme pěšky nebo jezdíme převážně autem, zda trávíme většinu času ve městě nebo v přírodě. A určitě by se nejedné z nás ulevilo, kdybychom mohly tuto starost úplně pustit z hlavy a mít jistotu, že je dětem prostě krásně, a jen si užívat společné chvíle.

LÁTKOVÉ PLENY - JAK VYBRAT TY PRAVÉ V RŮZNÝCH SITUACÍCH?

Rozhodli jste se svému dítěti dopřát látkové pleny? Pravděpodobně při jejich výběru přijde na pořad dne některá z těchto praktických otázek. Možná budete přemýšlet, co za plenky zvolit do šátku, nebo jak látkovat, když nemáte moc místa na sušení. Někoho zajímá, jak při látkování co nejvíce ušetřit náklady a jiný chce ušetřit vlastní práci. Určité pleny sedí drobným dětem a jiné malým „pucínkům“. Ideální typ pleny pro vás se liší v různých situacích. Na 6 typických otázek při používání látkových plen odpovídaly látkovací poradkyně a zkušené maminky z týmu Brány k dětem – největšího českého ochodu s ekologickými potřebami pro děti i celou rodinu.

DĚTI A CHEMIE K SOBĚ NEPATŘÍ!

Zodpovědným rodičům nejspíš není třeba vysvětlovat, jaké riziko představuje pro jejich děti chemie, běžně používaná v domácnosti. Možná ale spousta z nás netuší, že se škodlivými látkami mohou děti přijít do styku také nošením některého oblečení a užíváním hygienických potřeb či kosmetiky. Je potřeba si uvědomit, že i malé množství může při dlouhodobém působení nadělat velké škody na zdraví celé vaší rodiny. Pro ty, kteří nechtějí nic riskovat, jsme dali dohromady několik tipů, jak se obejít bez chemie.

Jako maminčino pohlazení Bupi Baby mycí pěna – dotek přírody pro vaše děťátko

Pokud jste si právě přinesli z porodnice domů malinkatý vrnící uzlíček, je vám naprosto jasné, že pro své miminko potřebujete jen to nejlepší, nejněžnější a nejzdravější. A nejen pro novorozence je určená jemná a maximálně šetrná Bupi BABY mycí pěna s vysokým obsahem přírodních složek, ocení ji také všichni alergici a lidé s citlivou pokožkou.

KLIDNÉ MATEŘSTVÍ? UŽÍVEJTE SI HO I VY!

Trápíte se tím, že vaše miminko nespí a je neklidné? Hledáte odpověď na otázku, zda je skutečně v bezpečí a zda pro něj děláte to nejlepší? Těšila jste se na mateřskou dovolenou, ale trápí vás jen stres a obavy?

NOSTE SVÉ DĚTI POHODLNĚ

Rádi bychom vám představili babynosítka značky Tula. Nosítko je praktickým pomocníkem maminek a tatínků. Oceníte jej jak při běžných domácích činnostech jako je uklízení, vaření – kdy se děti „pletou pod nohy“ a nebo chtějí nosit či vidět, co právě maminka vaří.

KRÁSNÝ DĚTSKÝ NÁBYTEK Z MASIVU

Čekáte miminko, jste čerství rodiče nebo už máte odrostlejší dítě a přemýšlíte jaký nábytek vybrat do dětského pokoje? Kvalitní dětský dřevěný nábytek najdete v nabídce firmy Domestav s.r.o. Jedná se o českou společnost, která se specializuje na masiv a zdravé spaní. Kromě kvality nepodceňuje firma ani design, takže vaše dítě bude z nového pokojíčku určitě nadšené. Přesvědčte se sami.

CHCI SVŮJ POROD!

Online formulář, kterým oslovíte odpovědné úřady a politiky. Cílem iniciativy Chci svůj porod je umožnit především ženám, maminkám, budoucím maminkám a nejen jim oslovit odpovědné úřady a politiky, sdělit jim svůj názor, své potřeby a zkušenosti a požadovat od nich, aby se současnou neuspokojivou situací v péči o těhotné a rodičky a systematickým porušováním jejich práv a práv jejich dětí důkladně zabývaly. Cílem této iniciativy není propagovat porody doma, ale prosazovat právo ženy zvolit si svobodně místo porodu i poskytovanou zdravotní péči.

POMOC PŘI PLOCHÝCH ČI VPÁČENÝCH BRADAVKÁCH - AVENT NIPLETTE

Niplette je revoluční vynález...je jednoduchý, bezbolestný a může být použit ženou v každém věku

O AVENTU

AVENT je jediný speciálně navržený program pro krmení, aby pro vás a vaše dítě byl co nejjednodušší...

Asekol_cervene_k_200x600px__03
V děloze světa, Markéta Kotková - malířka intuitivních obrazů, tel.: 724 341 359