MEZI MÁMOU A TÁTOU
Autor: Pavla Kubálková
Letos to bude deset let, kdy si rodiče mohou zažádat po rozvodu o střídavou péči o dítě.
Pátky bývají pro jedenáctiletého Tomáše Soukeníka z Prahy ve znamení stěhování. Po rozvodu se jeho rodiče u soudu domluvili na střídavé výchově. Čtrnáct dnů žije Tomáš u otce, čtrnáct dnů u matky. Tak se to střídá už přes pět let. Na to, že má všechno dvakrát, si už zvykl. „Je to dobrý, hlavně že se rodiče nehádají,“ komentuje svou situaci Tomáš.
Dvakrát má úplně všechno. Když mu končí čtrnáctidenní pobyt u otce, sbalí si pouze učení. Nic jiného nepotřebuje. Ze začátku se rodiče o Tomáše střídali po týdnu. To však byla krátká doba, takže ji prodloužili na dva týdny. I to by se mohlo za čas změnit. Delší pobyt u obou rodičů by uvítal i Tomáš. „Vždycky když už si u jednoho z nich zase zvyknu, tak mi to končí a jdu k tomu druhému. Měsíc by byl fajn, mohl bych se víc zabydlet,“ řekl.
Střídavou výchovu si pochvaluje i Tomášův otec Jan. Těší ho hlavně to, že se může na výchově syna přímo podílet. „Samozřejmě, že to není úplně ideální řešení, ale v situaci, kdy se dva lidé rozvedou, tak je určitě nejlepší. Jak pro rodiče, tak pro dítě,“ myslí si Jan Soukeník.
Připouští však, že má střídavá výchova i několik nevýhod. Třeba když chce jít se synem na fotbalový zápas, ale on je právě u matky. Všechno, co s ním chce dělat, musí plánovat jen na čtrnáct dní, kdy ho má u sebe. O dítě se pravidelně střídají na Vánoce, Velikonoce, o jarních a podzimních prázdninách. O letních prázdninách je Tomáš měsíc s matkou a druhý měsíc s otcem.
Stejně jako mají Soukeníkovi rozděleny týdny, kdy má kdo z nich syna u sebe, mají rozdělené i to, kdo za něj co platí. „První půlrok platím všechny jeho školní výdaje já, další půlrok exmanželka. Stejné je to například i s tramvajenkou,“ vysvětlil. Oběma rodičům tak odpadla starost s placením alimentů.
Stereotypní soudy
Pojem střídavá výchova se pomalu dostává do povědomí stále víc rodičů. Zatím není běžnou záležitostí, že by se na ni oba manželé dohodli nebo že by jim ji soudy nařídily. Částečně je to proto, že zákon s touto možností začal počítat až v roce 1998. Letos to tedy bude deset let, kdy si o střídavou výchovu mohou rodiče u soudu zažádat. A rozvedených rodičů, kteří se o výchovu dítěte střídají každý rok, přibývá. Zatímco v roce 2000 svěřily soudy dítě do střídavé péče rodičům ve 174 případech, v loňském roce soudy takto rozhodly už 599krát.
„Je dobře, že případů přibývá, ale stále je to jen malý zlomek,“ říká Luboš Patera ze sdružení Spravedlnost dětem.
A důvod?
Podle Patery je problém v soudcích, kteří střídavou výchovu neradi nařizují. „Bojí se, že by to změnilo dlouho zažité stereotypy. Podobné změny zvyklostí u nás nejsou totiž moc populární,“ myslí si Patera.
Ve střídavé výchově vidí výhody i Jiří Fiala ze sdružení K213, které mimo jiné tuto výchovu prosazuje. Za největší úspěch považuje, že dítě zůstává v pravidelném kontaktu s matkou i s otcem. Oba se podílejí na výchově stejnou měrou. „Dítěti nehrozí, že jednoho z rodičů, převážně otce, vídá jednou za měsíc, tak jak nařídí soud, když svěří dítě do péče matky. Odpadá i placení alimentů, protože se rodiče o dítě starají rovnoměrně,“ dodal Fiala.
Jenomže soudy to nevidí tak jednoduše. Ne každý rodič na střídavou výchovu přistoupí. Přes devadesát procent rodičů, převážně matek, chce po rozvodu svěřit dítě výhradně do své péče. A soudy možnost, že by rodičům „střídavku“ nařídily, moc často nevyužívají. „Vychází to z našich kulturně sociálních tradic. Stále u nás platí, že žena, která u sebe nemá po rozvodu dítě, zklamala jako matka. Už desítky let, kdy je u nás rozvod běžnou záležitostí, pečovaly o děti hlavně ženy. A bude dalších několik desítek let trvat, než se to změní,“ řekl prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa.
Aby dítě netrpělo
I tento model výchovy má však své nevýhody. Na ty upozorňují psychologové a odborníci. Ne každé dítě totiž časté stěhování od jednoho rodiče ke druhému zvládne. Pro některé může být stálé stěhování natolik nepříjemné, že se uzavře do sebe a může to vztahy mezi ním a rodiči narušit.
„Před každým rozhodnutím o této výchově by mělo být dítě prohlédnuto psychologem. Ten by měl určit, zda dítě časté přesuny zvládne a nebude z nich nešťastné,“ soudí Zuzana Baudyšová z Nadace Naše dítě. Pokud je dítě starší, měl by soudy automaticky zajímat i jeho názor. Špatné by podle ní bylo to, kdyby dítě muselo stejně jako domovy střídat například i školy. Přesto je podle Baudyšové varianta, kdy se rodiče o péči o dítě po rozvodu podělí, správná. „Určitě lepší, než když dítě jednoho z rodičů nevídá, nebo jen občas,“ dodala.
To však není jediná věc, která odborníky u tohoto modelu porozvodové výchovy dětí trápí. Například soudům vyčítají, že o budoucnosti dětí rozhodují jen podle aktuálního stavu. Nezajímá je tolik budoucnost a zda bude zvolený model výchovy vyhovovat dětem. „Soudy by měly dávat střídavou výchovu častěji. Ale jen za předpokladu, že když se po několika měsících ukáže, že ji dítě špatně snáší, soud své rozhodnutí změní,“ řekla Kristýna Kotalová, která má na ministerstvu práce a sociálních věcí na starosti rodinnou problematiku. Řešením by bylo, kdyby na to, jak dítě časté stěhování zvládá, dohlížel zpočátku kurátor. A třeba po třech měsících by se všichni opět sešli u soudu, který by buď své rozhodnutí přehodnotil, nebo naopak potvrdil.
Nová máma – macecha
Oba rodiče jedenáctiletého Tomáše Soukeníka mají nové partnery. S oběma Tomáš vychází dobře, možná i proto, že nemají další děti. To je také nejčastější riziko, že dítě střídavou výchovu nezvládne. „Nejhorší pověst mají macechy. Děti si k nim často těžce hledají cestu a lehké to není ani pro nevlastní matky. Svůj život a plány musí podřizovat tomu, kdy u nich bydlí dítě partnera. A když mají své děti, nedokážou brát partnerovu dceru či syna rovnocenně,“ vysvětlil psycholog Miloš Kajuk. Přikláněl by se k tomu, aby soud rodinám po rozvodu nařídil terapii. A té by se povinně účastnili i noví partneři obou rodičů.
Případné nesoulady s novými partnery vyřešili trochu neobvykle před pěti lety manželé Kvasničkovi z Brna. Jejich dvě dcery se nikam nestěhují. Bydlí pořád ve svém bytě, na který jsou zvyklé. Každý měsíc se místo nich stěhují rodiče. Otec si našel svůj byt, matka žije s partnerem. Dívky mají svůj stálý domov a rozvod rodičů je téměř nepoznamenal.
To však v Česku není běžné. Ve většině případů se musí děti přizpůsobit svým rodičům a musí si zvykat na dva domovy. I přes nevýhody je podle odborníků pro velkou část rodin tento model lepším řešením než výhradní péče jednoho z rodičů.
Ve Spojených státech byla střídavá péče uvedena do soudní praxe o deset let dříve než u nás. Zatím však není běžné, že by tuto variantu soudy dávaly často. Zhruba 83 procent dětí svěřují americké soudy do výchovy matky. Zkušenosti se společnou výchovou mají už řadu let i v Izraeli. Ale ani tady není samozřejmostí, že by se rodiče na této variantě domluvili. Na pravidelném střídání se ročně shodne zhruba stejný počet rozvedených rodin jako u nás.
Velkou popularitu má však střídavá výchova například ve Skandinávii, Francii či Německu. Podle nedávného norského výzkumu si čtyři z pěti rodičů myslí, že společná výchova funguje dobře pro jejich dítě i pro ně samé.
Na stejný názor si v Česku budeme muset ještě počkat.
Zdroj:
MF DNES, 17.3.2008, www.idnes.cz
Související odkazy:
