SPANÍ S DĚTMI
Autor: Jindřiška Vitvarová
Již mnoho článků a diskusí proběhlo na téma „Spaní dětí s rodiči v jedné posteli“. Jde o velmi choulostivé a vášnivě diskutované téma, kde názorově na jedné straně stojí maminky, které společné spaní s potomkem, popř. více potomky považují za naprosto nepřípustné a nezdravé a na druhé straně ty, které si noc bez děťátka vedle sebe nedovedou představit.
V naší rodině v posledních týdnech nastává nové období – dcerka se rozhodla spát sama na své posteli v pokojíku sousedícím s ložnicí. Nejsou jí ani dva roky, ani tři, dokonce ani čtyři. Dcerka s námi spala do svých více než pěti let, podotýkám, že měří už skoro 120 cm!
Ale vraťme se trochu nazpátek. Měla jsem první miminko, jako poměrně mladá maminka jsem byla pěkně vyjukaná a bez zkušeností. Postýlka mi připadala jako jediná myslitelná varianta a celkem zásadově jsem po každém kojení své zlatíčko do postýlky opět vracela. Dcera se budila v noci každou půlhodinu, já byla totálně vyřízená, nevyspalá, skutečně nerada na to vzpomínám.
Postupně se situace uklidňovala, okolo šestého měsíce malá spinkala už celkem slušně, aby posléze v sedmém měsíci našeho miminka s počátkem období tzv. separační úzkosti propukly problémy se spinkáním opět v plné síle. Dcera se začala budit až čtrnáctkrát za noc! Co dělat? Nechat jí plakat a doufat, že se „uřve“. To jsem zkusila jednou a nikomu bych nepřála to zažít. Plakala nebo spíše řvala snad dvacet minut až do úplného vysílení, já vedle v pokoji pološílená s polštářem na uších, raději nevzpomínat. Poté se mi celou noc budila a volala mě ze spaní, ráno jsem myslela, že z postele už snad ani nevylezu.
Proto jsem tuto metodu vzdala a zkusila to jinak. Dceru jsem nechala spát mezi mnou a manželem. Pak prodělala svou první virózu a já byla ráda, že ji mám vedle sebe a mohu jí kontrolovat, sahat na čelíčko apod. Jak už asi tušíte, dcerka s námi v posteli zůstala. Musím říci, že s tím nebyl nikdy jediný problém. Pravdou je, že jsem měla menší prostor na spaní, ale na druhou stranu odpadlo věčné vyndávání z postýlky a vkládání zpět, nebolela mě záda, když se dcerka odkopala, jen jsem natáhla ruku a v polospánku jí přikryla, když se jí zdál zlý sen, objala jsem ji a spaly jsme dál. Když dcerka onemocněla, měla jsem ji permanentně pod kontrolou, mohla hlídat teplotu, kašel, dýchání, aniž bych musela xkrát za noc vstávat a chodit k ní.
Když se měla narodit druhá dcera (té starší byly v té době tři roky), vyslechla jsem si řadu přednášek od prarodičů, že jsme měli už dávno nechat malou spát ve své posteli, že se s miminkem všichni nevejdeme apod. Samozřejmě jsme se vešli. Druhá dcerka večer bez problémů usíná v postýlce vedle mé postele, během noci se budí na kojení a pak už zůstává také u nás. Tudíž cca od dvou hodin v noci jsme až donedávna spokojeně spali na našem letišti všichni až do rána. Nikoho to neomezovalo, žádný problém. Starší dcera spinká krásně celou noc. V životě neměla strašidelné sny, nikdy se nebála tmy. Ještě dnes si vzpomínám, jak jsem se jako pěti - šestiletá budila ve svém pokojíčku děsivými sny a fantazie mi pracovala na plné obrátky, každý šramot, světla auta na stěně, všechno mi v noci připadalo děsivé. A to podotýkám, že jsem neměla žádný důvod – naši mě nikdy ničím nestrašili, na děsivé filmy jsem nekoukala.
Dcerka letos v zimě projevila přání mít svou postýlku. Postel jsme objednali, ukázali jí na obrázku, postupně jsme si s ní o tom povídali, jak už je velká a šikovná holčička, jak bude mít krásné povlečení s oblíbenými pohádkovými postavičkami, novou velkou peřinku, plyšáka na mazlení, noční světýlko... Ten přechod proběhl naprosto pohádkově hladce. Dcerka si postel hned oblíbila, každý večer po pohádce odejde do svého pokojíčku, zachumlá se a sama usne. Opět se mi vyplatilo nedát na řeči všemožných lidí o tom, že je nesamostatná, že si ji rozmazlíme, že spát v předškolním věku s rodiči je úchylné a podobně. Dcerka je ve svých pěti letech živé, chytré a zvídavé dítě, rozhodně žádný maminčin mazánek, rozmazlenec nebo ufňukánek. A já mám o jednu zkušenost navíc, už vím jak budu postupovat u mladší dcerky!
Zdroj:
AZ RODINA.cz - informační portál (nejen) pro rodiče, 25.3.2008, www.azrodina.cz
Související odkazy:
