KDYŽ DÍTĚ NECHCE JÍST
Autor: PhDr. Eva Labusová
Jak k jídlu, tak k dílu, praví známé přísloví. I když nelze paušálně tvrdit, že ti, kdo si nepotrpí na kulinářské radosti, jsou i méně zdraví a výkonní, problematické chování nejmenších členů domácnosti v souvislosti s příjmem potravy patří k hlubokému zdroji rodičovského trápení. Tím spíš, je-li spojeno s nižší hmotností, malým vzrůstem nebo dokonce vyšší nemocností dítěte.
Většina dětí, které nejedí s chutí nebo jídlo odmítají, prospívá naprosto normálně a upřímně řečeno, ony samy obvykle žádný problém nemají. Jenže dospělí to vidí jinak: "Nezájem o jídlo značí neduživost, a to bychom se na to podívali, abychom do tebe, ty zlobidlo jedno, aspoň pár lžic nedostali! A víš co, jestli to pěkně nedojíš, zajdeme za panem doktorem aby poradil, co s tebou!"
Řešíte-li právě obdobnou situaci, ale vaše dítě nemá žádné zjevné zdravotní ani duševní problémy, s návštěvou odborníka vyčkejte. Zbytečně neriskujte, že téma stravování získá ve vaší rodině přídech dramatu. Začarovaný kruh nekonečného vyjednávání a špatné nálady na obou stranách vzniká v tomto případě mimořádně snadno, a čím více budete dítě nutit, tím menší chuť k jídlu bude mít. Vykopete-li válečnou sekyru, může to být na dlouho. Dítě se vůči vám prostřednictvím stravy vymezí a jeho hlavní zbraní bude s velkou pravděpodobností právě odmítání jídla.
Co lze udělat pro šťastnější chvíle u stolu
Děti potřebují pořádek a řád. Snažte se, aby čas k snídani, obědu i večeři přicházel s pravidelností a aby se dítě u jídla nerozptylovalo jinými činnostmi nebo ději (tabu by měly být např. zapnutá televize, hračky po stole apod.).
Miminka a batolata potřebují stravu odpovídající svému věku. Nevyžadují ještě chuťovou variabilitu, a pokud je v raném dětství ochráníte před výraznými chutěmi získanými nevhodným slazením nebo kořeněním, jednou vám poděkují, a to nejen kvůli lepšímu stavu svých zubů a zažívání.
Přesto - pokud to jde - přání svého dítěte respektujte. Když např. v batolecím věku projeví zájem o něco z toho, co konzumují dospělí, zvažte, zda to opravdu patří mezi "nepřijatelné" potraviny, nebo zda to můžete speciálně pro dítě upravit (tj. např. připravit nesolenou variantu), a dejte dítěti ochutnat. Může se stát, že vám právě touto formou sdělí, že si již nepřeje mixovat vše na kaši a touží po tuhé stravě v kouscích.
Do misky dávejte jen malé porce. Raději ať si dítě přidá, než aby si zvyklo nechávat pravidelně zbytky. Berte na vědomí, že malé děti obvykle dobře vědí, kdy mají dost. Pokud odvracejí hlavičku a další sousta odmítají, nenuťte je. Nedělejte vědu ani z toho, když dítě občas nedojí nebo z důvodu nezájmu nebo nechuti jeden chod úplně vynechá.
Odmalička dbejte na pěkné stolování. Jakmile se dítě udrží ve vlastní stoličce, dopřejte mu ji, stejně jako jeho vlastní stálé místo u stolu.
A nezapomínejte, že přiměřená svoboda u jídla je zároveň účinnou prevencí poruch příjmů potravy. Stravovací potřeby a možnost jejich sebevyjádření představují důležitou součást osobnosti dítěte. Respektování jeho vůle přispívá k vytváření zdravého sebevědomí.
I tato skutečnost má ovšem svoji míru - vymezovat hranice toho, co se smí a co ne, musíme jako rodiče samozřejmě i v případě stravování. Je např. mimořádně důležité, aby si dítě v mezičasech nezvykalo konzumovat "jalovou" náhražkovou stravu (piškoty či jiné keksy, instantní kaše, sladké nápoje) a aby při jídle nebylo v nepatřičném centru pozornosti ostatních stolovníků.
Kdy se poradit s odborníkem?
Zbytek textu na:
http://www.evalabusova.cz/clanky/kdyz_dite.php
Zdroj:
Časopis MIMINKO, 3/2008, www.casopis-miminko.cz
Související odkazy:
