KLOKÁNKOVÁNÍ - ZAHŘÁT NEDONOŠENÉ DÍTĚ NA SVÉM TĚLE
Autor: Vlasta Jirásková
Zatímco ještě nedávno byla zdůrazňována hlavně technická dokonalost zákroků pro záchranu života, dnes se čím dál více zvažují i psychosociální potřeby nedonošených nebo příliš malých dětí. Z hlediska psychických potřeb je pro ně mimořádně důležité zůstat nablízku matce. Čím více jsou tato miminka v psychické pohodě, tím lépe překonávají tělesné problémy. Klokánkování je prostá metoda, která přináší pozoruhodné výsledky i v našem technizovaném světě...
Ročně u nás přichází na svět zhruba 5 tisíc novorozenců s nízkou porodní hmotností (do 2 499 g). Jde buď o děti nedonošené, narozené předčasně - tedy před ukončeným 37. týdnem těhotenství, anebo hypotrofické, tzn. s porodní hmotností menší než odpovídá jejich gestačnímu věku. Hranice životaschopnosti mimo dělohu začíná 24. týdnem těhotenství a váhou 400 - 500 g. Čím menší a méně zralé miminko se narodí, tím větší je u něj riziko vážných zdravotních problémů a potřeba lékařské péče. Od 34. týdne těhotenství se děti většinou již dobře adaptují a mají dobrou zdravotní prognózu.
Klokánkování (kangaroo mother care, KMC) je metoda, která přibližuje matky k jejich nedonošeným nebo příliš malým dětem, a to doslova - kůží na kůži. Zrodila se v roce 1978 v kolumbijské Bogotě ve velkoporodnici jedné chudinské čtvrti. Měli tam tehdy dramatický nedostatek inkubátorů a četné infekce. Matky po dlouhém odloučení své předčasně narozené děti často opouštěly. Pediatr E. Rey Sanabria se svým týmem se rozhodl situaci napomoci tím, že ženám nabídl, aby své maličké děti nosily přímo na těle 24 hodin denně. Bylo-li dítě ve stabilizovaném stavu (většinou od věku odpovídajícímu 31. týdnu těhotenství), mohla s ním žena porodnici opustit i druhý den po porodu. Samozřejmostí byly následné pravidelné kontroly.
Miminka oblečená jen do plínky, vlněného kulichu a teplých ponožek, pruhem látky připevněná na matčin nahý hrudník mezi prsy, se skrývala pod oblečením matky. Podmínkou bylo, že žena (nebo její muž či příbuzní) bude v takovém fyzickém kontaktu s dítětem ve dne v noci a z „klokaní kapsy" ho bude vyndávat jen na přebalování a občasné vykoupání. Takto ženy miminka zahřívaly po potřebný čas, převážně do doby termínu porodu, kdy se měly děti správně narodit. Bylo nutné, aby pravidelně přibývaly, jako by tomu bylo v děloze.
Většina lékařů o bezpečnosti takového počínání pochybovala, proto se inovátorská skupina kolumbijských lékařů v roce 1989 rozhodla svůj systém kodifikovat a podrobit srovnávacím šetřením. Podařilo se jim dokázat, že malí „klokánci" rostou stejně rychle jako děti z inkubátorů a po jednom roce mají dokonce větší obvod hlavy. Více výhod tohoto přístupu postupně ukazují další studie, i z porodnic v jiných částech světa, kam se metoda rozšířila. Odborníci dnes disponují důkazy o tom, že klokánkování může být přínosem nejen v zemích s neadekvátním technickým vybavením, ale i tam, kde jsou pro péči o novorozence dostupné nejmodernější přístroje.
Dostatečný tělesný kontakt matky s nedonošeným dítětem má totiž pro oba aktéry jedinečné, vzájemně provázané psychologické a fyzické výhody. Jak říká dr. S. Ludington, průkopnice KMC v USA, oddělení matky od dítěte není biologicky normální. Při klokánkování mají děti stabilnější srdeční rytmus, pravidelněji dýchají, jsou lépe okysličené. Tělesná teplota méně kolísá, děti méně pláčí, dělají méně trhavých nekoordinovaných úlekových pohybů. Naopak rychleji přibývají na váze, rychleji se jim vyvíjí mozek, o poznání lépe spí a tráví delší období bdělosti. Méně trpí infekcemi a mohou mnohem dříve opouštět nemocnici.
Pro rodiče jsou výhody klokánkování rovněž významné...
Zbytek textu na:
http://www.porody.net/cms/index.php?option=content&pcontent=1&task=view&id=44&Itemid=69
Zdroj:
Časopis APERIO 1/2006, www.aperio.cz
Související odkazy:
- NEDONOŠENÉ DĚTI - informace pro maminky, které porodily předčasně
