CELÁ VIOLA TVÉ DUŠE - JANA SYNKOVÁ

Autor: Zuzana Maléřová

Chtěla být baletkou. Ale babička primabalerina ji k baletu ani nepustila.
Maminka se pro ni velmi brzy proměnila v květ, který pro tatínka nikdy neodkvet. Ani když už její srdce nedokázal vrátit životu. Bylo jí šest let.

 

Synkova_400_normal

Foto: Vlado Bohdan

Stála u té vzrušené scény a jen tušila, že se stalo něco nenapravitelného, něco hrozného, co bude pokračovat. Otec už nikdy nemiloval jinou ženu a ona neměla jinou maminku. Vypadala prý jako slečna Lemonová z knih o Herculu Poirotovi. Byla sekretářkou v advokátní kanceláří, ve které tatínek pracoval. Všechno si pamatuje. Její dotyk, mazlení, kožich a klobouček, srdce veselé i upjaté, podle toho jak bilo. Maminčin vysoký melodický hlas, který dnes možná slyšíme v ní, a klavír. A pocit z dětství, že všechno špatně skončí.
V devatenácti se stala matkou. Svobodnou. A hledala v sobě mámu pro sebe i pro dceru. Myslela si, že musí být sama. Než do její uzavřenosti vstoupil mluvný muž. Byl ze světa, do kterého se ukryla. Před ztrátami, neúnosnou bolestí, i před vlastními slovy. Ve společnosti většinou mlčí. Jako mladá prožívala mezi lidmi trýzeň. Smíchem a odlehčením si chrání plachost. Všechny zadržené city. Někdy pláče a není jí to příjemné. Jindy by plakat chtěla - a nejde to.
Když byla malá holka, chodily s babičkou na Žofín. Tam sedávaly staré dámy v háčkovaných rukavičkách, měly tenounké nožičky, vypadaly jako křehké panenky. Líbily se jí víc než princezny. Odmalička si přála být takhle stará. Až se jí to podaří, bude smířená a šťastná tančit ve svých vzpomínkách. Jako baletka.

JANA SYNKOVÁ

„...Můj otec pocházel ze selského statku z jižních Čech, byl z jedenácti dětí a jako nejstaršího syna bohatého sedláka ho poslali na studia. Měl být knězem, nakonec se stal advokátem. Dědeček po narození dětí zemřel a moje babička se znovu provdala a přivedla dětem otčíma. Mluvili o něm vždycky dobře. Babičku jsem znala, byla to pokorná vesnická žena v šátku a měla dobrotivé oči. Zranila si jeden prst, takže jí ukazovák trčel dopředu a já jsem se ho bála. Ale ty nekonečně laskavé oči jsem už pak na lidech moc neviděla.
Maminka byla dcerou primabaleriny a tenora vinohradského divadla. Babička dostala nabídku do Vídně, ale dědeček, lev salonů a svůdník, jí to zatrhl. Bydleli ve Strašnicích ve vile, měli mou mámu a jejího bratra. Byl mladší než ona, ale zemřel dřív. Dědečka jsem nezažila, měl srdeční vadu, kterou myslím po něm matka zdědila...
...Moji rodiče byli k sobě úžasně milí. Tatínek říkal mamince zásadně Milunko a Milunečko, mám doma schované krásné dopisy, které si psali za války. Z těch prvních šesti let svého života si pamatuju všechno. Základní, úžasný pocit radosti a bezpečí. Pocit, že se nemůže nic stát, že je všechno na správném místě, jak má být...
...Smrt maminky jsem viděla. Přišla jsem ze školy, seděla na posteli, otec pobíhal a křičel: ‚Třeste s ní!‘ Byla tam babička, vyšoupli mě z pokoje, dveře bouchaly a najednou byl průvan - a to už mě bylo jasné. Sousedky plakaly, říkala jsem si: ‚Co tady dělají?‘ Strnula jsem, vůbec jsem nebyla schopna reagovat. V tu chvíli jsem nebrečela, prostě jsem nemohla. Ale pak jsem šla spát, a když jsem pak vstala, všechno bylo úplně jinak. V bytě se nic nezměnilo, ale já cítila ledový závan vzduchu. Intenzivní pocit zimy. Věděla jsem, že se stalo něco strašného, co bude trvat. Že se to už nikdy nemůže odestát, že je to do budoucna strašné...
...Tatínek byl smutnější, laskavý, a i když uplynul asi rok, pořád o mamince mluvil. Nikdy se neoženil, naučil se i vařit. Milovala jsem, když mi vyprávěl jak vojančil, mohl vyprávět šedesátkrát za sebou pořád totéž, jak v těch zákopech vykouřil sto cigaret a jak šel v noci přes les, a já jsem se ptala: ‚Bál ses, když jsi měl tu plnou polní?‘ A on říkal, že se nebál, ale otáčel se. Byla jsem jeho mazlíček, učil mě latinská přísloví a povídal mi o hvězdách. A měli jsme rádi sladké a chodili jsme bruslit na zamrzlou Vltavu. To bylo ale o sobotách a nedělích, jinak měl mnoho práce. Doma nebyl takový pořádek, jako když tam byla maminka, která nám se sestrou nejvíc scházela v době dospívání. Necítily jsme ženskou blízkost, tápaly jsme, co můžeme, co se má...
...V devatenácti letech, asi po dvouletém zamilování, jsem zjistila, že jsem těhotná. Myslela jsem si, že to k lásce patří, vůbec mě nenapadlo, že by to nemělo tak být. Za žádnou cenu jsem se nechtěla vdát, ale toužila jsem mít dítě. Nikdy jsem nelitovala. Bylo to úžasné, i když velmi těžké. Měla jsem první kočárek, u kterého padala obě kola, a já jsem ho tlačila po dvou... Chodila jsem do školy a vozila Janu ráno do jeslí, dvakrát jsem přestupovala, byla zima, auta zapáchala a v tom to malinké dítě. Hrůza. Otec se mě hned na začátku ptal, jestli jsem si vše rozmyslela, že život není snadný, ale pak se projevil úžasně. S partnerem jsem se rozešla, a on nahradil mně matku, dceři babičku a otce a všechno. Myslím, že má touha po dítěti souvisela s maminkou. Prostě jsem potřebovala někoho strašně blízkého...
...Má první role v Divadle F. X. Šaldy v Liberci byla v Maškarádě. Tam si mě vyhlídl můj muž. Šlo o nepovedené představení, já tam zpívala romanci a všichni říkali, jak jsem hnusná, a on tvrdil pravý opak. Už to samo o sobě je hezké. A pak jsem se s ním setkala v autobuse z Liberce do Prahy, pořád do mě hučel, byl hodně řečný a já nevěděla, proč mluví, sem tam jsem něco kvákla, ale jestli to bylo k věci, nevím. Pak jsem uviděla jeho představení a úplně jsem mu propadla. Profesně i citově. Náš vztah hodně souvisí s prací, ale nejenom s divadlem. Nevím o nikom, s kým bych si tak povídala. Jsme už spolu léta, taky někdy mlčíme, protože si nemáme co říct, ale když na něco přijde, s nikým si tak nerozumím...
...Žili jsme spolu a vlastně ani nevím, jak došlo ke svatbě. Nejdřív se musel rozvést. Tak se rozvedl a nedělo se dál nic. Pořád jsme spolu žili, až prostě přišel a říkal: ‚V pátek máme zkoušku od desíti, ve dvanáct se bereme v Hejnicích.‘ Všechno zařídil, vůbec jsem o tom nevěděla. Tak jsme tam jeli se dvěma svědky, na národním výboru nás oddávala paní, která neměla pravou ruku, když jsme si podávali ruce, nastal zmatek co uchopit a ona říkala: ‚Tak jak se vám to líbilo?‘ a my jsme říkali: ‚Hezké to bylo.‘ A ona: ‚Jo? To je fajn, já se za týden taky vdávám.‘ Bylo to celé absurdní. Pak jsme jeli do hospody U Bílého koníčka, dali si smažený sýr a večer jsme hráli představení.
Do naší rodiny patří tři děti. Jana, moje dcera, Markéta, Janova dcera z prvního manželství, a Jakub, náš společný syn. Tak máme každý dvě děti - a přitom jsou tři...
...Když mám pocit, že se něco v našem vztahu děje, udělám randál. Vždycky si předsevezmu, že nic neřeknu, že budu ušlechtilá manželka, ale jen vejde, už začnu. Hodně nahlas. A ještě to někdy stupňuju. Tím sobě pomůžu a on se to taky dozví. Muž nikdy nezvýší hlas, mívám sólo. On naopak na hlase ubírá, až je úplně potichu. Když má pocit, že je příčinou mého trápení, umí se kát. Mám schované jeho dopisy. Nenapadá mě, co by musel vykonat, abych mu neodpustila. Nemá to nic společného s mým rozhodnutím. Jedná se o cit. Protože kdo vám odpustí? Jenom někdo, kdo vás miluje. Tak to je. Dětem bych odpustila úplně všechno, kdyby mě i zabily. Odpustit znamená, že náš vztah se vůbec nezmění. Tak vnímám smysl lásky...
...Od sedmnácti let trpím zánětem trojklaného nervu. Nikdo mi nedokáže pomoci. Měním se ve zvíře, v ubohou bytost, nemůžu komunikovat, nejraději bych položila hlavu na špalek. Je to jako otroctví, jako krutý život. Stydím se za tu bolest. Pravda je, že fyzická bolest může trochu rozmělnit psychickou. Stalo se mi, že jsem upadla do depresí, nahromadil se stres z mnoha věcí, fyzické vyčerpání, zklamání, všechno dohromady. Lékaři mi pomohli. Život je nápor na nervy a někdy se toho sejde moc najednou. V takových chvílích při mně vždycky stál můj muž. Sám nikdy nebyl nemocný. Dnes ano. Je to pro nás nová situace. Nepřipouštím si bezmoc, já mu prostě musím pomoci...
...Když jsem se narodila, tatínkovi bylo padesát let. Jsem dítě starých rodičů. Když zemřel, bylo to hrozné. Na rozdíl od odchodu mámy, kdy jsem jako dítě strnula jen v tušení hrůzy, tátův odchod jsem vůbec nemohla zvládnout. Byla jsem tak zbabělá, že jsem to neřekla ani dceři, až na to přišla sama a bylo to ještě horší. Cítila jsem strašnou samotu. Šílený, hrozný smutek, velikánský žal. Mám zásadně pocit, že život je těžký, že není snadný vůbec nikdy, a když je snadný, tak to není pravda..."

Jedenkrát měsíčně se v pražském divadle Viola setkávali diváci s příběhy napsanými pro jediný večer. Okamžik zdůvěrnění je vždy silný a jedinečný. Proto i tato setkání byla premiérou a derniérou zároveň. S hosty Zuzany Ma­léřové z cyklu Celá viola tvé duše jste se mohli pravidelně setkat i na stránkách Xantypy.

Tento a další citově obnažené, drsně lyrické texty Zuzany Maléřové najdete v knize CELÁ VIOLA TVÉ DUŠE.

Zdroj:

Časopis Xantypa, 10/05, www.xantypa.cz

Kniha CELÁ VIOLA TVÉ DUŠE

Azrodina_portal_250x250
Radek_banga_-_predobjednavka_250x250

Historický úspěch pro Českou republiku, český seriál #martyisdead získal cenu Emmy známou jako televizní Oscar

Mezinárodní akademie televizních umění a věd dnes vyhlásila v New Yorku internetový seriál #martyisdead jako vítěze mezinárodní ceny Emmy. Stalo se tak v průběhu slavnostního ceremoniálu 48. ročníku International Emmy Awards, který se letos poprvé konal online. Seriál o aktuálním tématu kyberšikany se stal historicky prvním českým seriálem, který získal tuto prestižní cenu. Emmy v kategorii krátkých seriálů převzali během online přenosu producenti Milan Kuchynka a Vratislav Šlajer. Spoluproducentem je i Jakub Koštál, režisérem Pavel Soukup.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ! - UKÁZKY ZPĚTNÉ VAZBY

Reakce žáků, studentů, pedagogů i rodičů na preventivní program Radky Bangy.

VYŠEL PŘEPRACOVANÝ MANUÁL PRO SPOKOJENÉ RODIČE, DĚTI I UČITELE – KNIHA RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN

Původní kniha Respektovat a být respektován vyšla v r. 2005 a od té doby se jí prodalo téměř 100 000 kusů. Za těch 15 let od vydání vyšla nová literatura, realizovaly se stovky kurzů se stejnojmenným názvem. A tak se autoři rozhodli knihu přepracovat. Z původní čtveřice autorů se toho ujaly J. Nováčková a D. Nevolová. Na více než 350 stranách autorky rozkrývají, jak vychovávat děti k sebeúctě a zodpovědnosti. Pomáhají porozumět potřebám dítěte a upozorňují na velká rizika metod, kterými jsou děti vedeny k poslušnosti i na neblahé důsledky takového jednání. My dospělí samozřejmě většinou vše děláme v dobré víře, že pro děti činíme jen to nejlepší, jenže opak bývá pravdou...

Za staré mobily pomoc do dětských domovů

Sběrová kampaň společnosti ASEKOL s názvem Věnuj mobil pravidelně pomáhá dobročinným organizacím. Za sběr vysloužilých mobilních telefonů daruje ASEKOL nové mobilní zařízení vybrané organizaci a navíc se postará o správnou ekologickou likvidaci starých zařízení. Letos se do této sběrové kampaně zapojili i zaměstnanci společnosti Avast, kteří během jednoho roku sesbírali 173 starých nefunkčních mobilů a odevzdali je k odborné recyklaci. Za tento počin ASEKOL věnoval 2 nové přístroje, které byly předány organizaci Dejme dětem šanci.

DĚTI SE VE ŠKOLKÁCH SKVĚLE BAVÍ

Současné školky umí děti patřičně zaujmout. Stačí několik málo okamžiků a dítě si nové prostředí školky velice oblíbí. Školky totiž nabízí nejen seznámení se stejně starými dětmi, ale naučí je mnohé činnosti zábavnou formou, takže si ani nevšimnou, že se učí něco, co se jim bude v budoucím životě dost hodit.

UKAŽTE DĚTEM PESTROBAREVNÝ SVĚT

Víte, kolik odstínů zelené se objevuje ve světě kolem nás? Proč si muži pořád pletou růžovou a fialovou? Už v dětství je důležité naučit se barvy správně rozeznat a pojmenovat.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ!

HUDEBNÍ PROGRAM zaměřený na PREVENCI RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ úspěšně probíhá již od r. 2011, kdy vznikl pod záštitou zmocněnkyně vlády ČR pro lidská práva Moniky Šimůnkové. RADOSLAV "GIPSY" BANGA se s žáky a studenty podělí o svůj osobní příběh i své zkušenosti a motivuje je k aktivnímu a smysluplnému životu bez násilí, konzumace drog, xenofobie, rasismu, intolerance, agrese, kriminality a dalších variant rizikového chování.

Jak kondolovat na pohřbu a psát kondolenci

Ztráta člověka je bolestivou událostí jak pro nejbližší rodinu a přátele zesnulého, tak pro jeho širší okolí. Pokud jste se dozvěděli o úmrtí prostřednictvím smutečního oznámení, parte nebo od pozůstalých, je vhodné vyjádřit soustrast jeho nejbližším. Způsob kondolování se odvíjí od toho, zda se pohřbu účastníte osobně, nebo chcete kondolenci předat poštou.

SKVĚLÝ RYCHLÝ MOUČNÍK PRO NEČEKANOU NÁVŠTĚVU VÁS NAUČÍ MARKÉTA PAVLEJE V GOURMET ACADEMY

Taky máte svých pár oblíbených moučníků, které jedete pořád dokola a chtěli byste zase překvapit něčím novým? Hledáte něco osvědčeného, co nedá moc práce, ale výsledek bude tak úžasný, že se po něm okamžitě zapráší? Přesně takový moučník jsem se naučila na Kurzu jarního pečení s Markétou Pavleje (v rámci Gourmet Academy). Galleta má navíc tu výhodu, že je velmi variabilní, takže při jednom pečení, uspokojíte i rozdílné chutě členů rodiny a hostů.

LEU BRAIN STIMULATOR - DIDAKTICKÁ HRA OD 4 DO 104 LET!

Zábavná a poutavá hra s pedagogicky vysokou hodnotou pro lidi všech věkových kategorií ( s výjimkou malých dětí do 3 let). U dětí stejně jako u dospělých je mozek stimulován různými způsoby a tímto je podporován ve svém vývoji. Díky velkému množství čím dále tím náročnějších úkolů a ještě mnohem vyššímu počtu variací her zůstane hra vždy výzvou, která znovu a znovu upoutá děti a dokonce i lidi ve vysokém věku.

NEWSLETTER bEDUin - TÝDENNÍ PRŮVODCE SVĚTEM VZDĚLÁVÁNÍ

Přináší inspirativní informace pedagogům, rodičům i všem ostatním, kteří se o vzdělávání zajímají. V aktuálním vydání se můžete např. podívat jaká jídla dostávají děti ve školních jídelnách v různých zemích světa nebo se dozvědět víc o novele zákona o ochraně veřejného zdraví, která nutí rodiče k očkování. Setkáváte se ve škole s nesnášenlivostí? Podívejte se na praktický manuál pro učitele Chci to řešit! Pokud se přihlásíte k odběru, můžete pravidelně dostávat informace k zajímavým tématům i v dalších týdnech.

HLEDÁTE DOBRÉ KURZY ANGLIČTINY, KTERÉ BAVÍ DĚTI I DOSPĚLÉ? ZKUSTE MORTIMER ENGLISH CLUB!

Výuka jazyků, konkrétně angličtiny může vypadat různě, a většinou tomu odpovídají i výsledky. Pokud nechcete pořád dokola začínat v nezáživných kurzech nebo odradit děti hned z počátku nudnou výukou, zkuste MORTIMER ENGLISH CLUB. Díky těmto kurzům se naučíte anglicky zábavně a všemi smysly. V nabídce jsou kurzy angličtiny pro děti, dospělé i seniory. Kurzy mohou být inspirací i pro všechny, kteří hledají zajímavou možnost pracovního uplatnění nebo podnikání.

PROČ ZAČÍT S EKOLOGICKOU VÝCHOVOU U DĚTÍ

Děti, které vidí rodiče, jak třídí odpad, to dělají samy. Naučí se to, protože rodiče odpad třídí. V rodinách, kde se odpad automaticky třídí, se takto nenápadně pěstuje "pečovatelský" vztah k přírodě. Ve školách pomáhají vzdělávací projekty společnosti ASEKOL.

Asekol_cervene_k_468x60px__05