MAJÍ ŽENY PRÁVO NA KLIDNÝ POROD?
Autor: Ivana Königsmarková
Je třeba konečně stanovit pravidla pro péči při porodu. Kdo by je však měl definovat? Ministerstvo? Lékaři? Porodní asistentky? Pojišťovny? Je možné namítnout, že pravidla máme. Ano, ale stanovená jen některými a jen pro některé.
V současné době zažíváme období baby boomu. Dalo se to celkem čekat. V krizových obdobích se zpravidla moc dětí nerodí. Nerodily se ani za první, ani za druhé světové války, ale až po nich. Děti narozené po první válce dospěly v období druhé a děti narozené po druhé válce dospěly v 70. letech. Tak vznikaly zcela přirozeně populační vlny. V období normalizace jsme ještě přidali novomanželské půjčky a odpouštění poměrně vysokých částek za každé narozené dítě, a baby boom byl na světě.
Děti baby boomu dospěly po listopadu 1989 - zpočátku zase nejistota a kromě toho otevření širokých obzorů: studování, cestování, budování, podnikání a farmaceutické firmy s antikoncepcí. To mělo za následek, že se značně posunul věk žen, které rodí poprvé. Až v době, kdy už je dostudováno, docestováno, dobudováno a podnikatelské aktivity fungují, ženy začínají rodit. A právě v tomto okamžiku politická reprezentace v obavě, aby na nás v budoucnu měl kdo pracovat, přichází s podporou rodičovství ve formě zvýšení porodného a rodičovského příspěvku. Jak krátkozraké.
„Velkovýrobny dětí"
Jsem porodní asistentka a zcela pochopitelně jsem ráda, že se rodí hodně dětí. Mimo jiné mě to živí. Co ale chudáci ženy, když jim zavíráme malé porodnice? Od 70. let byly jen v Praze zrušeny čtyři. Zůstaly pouze „velkovýrobny". Jak jinak nazvat instituci, kde se narodí 4-5 tisíc dětí za rok? Odborná společnost argumentuje větší zkušeností při větším počtu porodů, možností technického vybavení na světové úrovni a skvělými perinatologickými výsledky. To se na první pohled zdá být logické, ale... Ve velké porodnici jsou lékaři obvykle úzce specializovaní a mnozí se k porodu dostanou jen ve službě, tedy zřídka. Kromě toho péče při porodu se zde velmi často stává rutinní záležitostí bez zohledňování individuálních potřeb těch, o které pečujeme. Technika na světové úrovni opravdu není dostupná všem porodnicím, ale většina žen a dětí takovou techniku nepotřebuje. Z pohledu reformy zdravotnictví by takový přístup byl i extrémně drahý.
Výsledky stejné, náklady nižší
Naše perinatologické výsledky jsou vskutku skvělé, ale jsou hodnoceny podle odlišných kritérií než v okolních státech. Z jiného pohledu by už tak úžasné nebyly. Švédsko je lepší než my a rušení malých porodnic má již dávno za sebou. Neosvědčilo se to, takže v současné době znovu budují menší a malá zařízení. Ale i ve velkých porodnicích je při normálním porodu autonomním poskytovatelem péče o ženu porodní asistentka, která ženu přijímá, provádí ji zcela samostatně celým procesem porodu a lékaře volá pouze tehdy, vyžaduje-li to situace, tedy hrozí-li nějaká komplikace. To se týká porodníka i dětského lékaře. A výsledek? Perinatologické výsledky jsou i při přísnějších podmínkách stejné jako u nás a ještě k tomu mají spokojené ženy a nižší náklady na péči.
V poslední době postihlo dvě malé české porodnice rozhodnutí o uzavření pro nedostatek lékařů. Muselo tomu tak být? Nemohli bychom se alespoň někdy poučit ze zkušeností jiných a nedělat stejné chyby? Nebo má být normální, že si žena v období, kdy se ještě ani pořádně nesrovnala s tím, že je těhotná, a má úplně jiné starosti, musí závazně vybírat porodnici, kde přivede na svět své dítě, a nakonec tam stejně nemůže porodit, protože mají „plno"? Má být normální, že s kontrakcemi cestuje přes půl republiky a hledá zařízení, které ji bude ochotno přijmout? Má být normální, že ženy budou muset i v nepříznivých povětrnostních situacích cestovat nejen k porodu, ale i na kontroly v závěru těhotenství krkolomnými serpentinami přes kopce do vzdálené velké porodnice, přestože malou mají za humny?
Je zcela nepochybné, že tuto situaci mnohé ženy za normální nepovažují a řeší ji po svém. Rozhodují se stále častěji pro porod doma. To však může být docela nebezpečné, jak se dozvídáme od mnohých lékařů a porodních asistentek. Porod doma sám o sobě nebezpečný není, což ukazují četné studie z celého světa. Není to ale vhodná volba pro každou ženu.
Pravidla jen pro některé
Je třeba konečně stanovit pravidla pro péči při porodu. Kdo by je měl definovat? Ministerstvo? Lékaři? Porodní asistentky? Pojišťovny? Pojištěnci? Je možné namítnout, že pravidla máme. Ano, ale stanovená jen některými a jen pro některé. Ministerstvo nebere regulované povolání porodní asistentka vůbec na vědomí. Jak jinak si vysvětlit, že žádná zástupkyně porodních asistentek není členkou žádného poradního orgánu ministerstva? Porodní asistentky dokonce nemají ani možnost připomínkovat připravované právní normy ve zdravotnictví. Ministerstvo je po dlouhá léta a přes opakované žádosti odmítá zařadit mezi řádná připomínková místa. Navíc ministerstvo i odborná společnost zcela ignorují doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO), jež samo ministerstvo vydalo v českém jazyce.
Kde by tedy měla žena rodit? Měla by si zvolit místo, kde se cítí bezpečně a na takové úrovni, kde je dostupná náležitá péče (FIGO 1992). U těhotných žen s nízkým rizikem to může být doma, na malé porodnické klinice nebo v porodním centru ve městě, možná i na porodnickém oddělení větší nemocnice. Musí to však být místo, kde bude veškerá pozornost a péče soustředěna na její potřeby a bezpečí, a které bude co nejblíže jejímu domovu a kultuře. (Péče v průběhu normálního porodu: praktická příručka, str. 23, MZ ČR 2002, ISBN80-85047-22-5) Bylo by nanejvýš účelné, aby se všichni zúčastnění, včetně těch, kterých se péče týká, tedy žen, sešli u kulatého stolu a bez osočování konstruktivně jednali o tom, jak zabezpečit péči pro všechny. Nebylo by pak nutné zavírat malé porodnice. Mohli bychom je jen trochu transformovat. Některé ženy by se pak pro porod doma asi nerozhodly a ty, které by si jej přesto zvolily, by měly zajištěnou kvalifikovanou péči.
Zdroj:
Zdravotnické noviny, 14.7.2008, http://www.zdravotnickenoviny.cz/
Související odkazy:
- OTEVŘE SE ZNOVU VRCHLABÍ? OTÁZKY PRO ŘEDITELE NEMOCNICE VLADIMÍRA DRYMLA
- HROZÍCÍ UZAVŘENÍ FRÝDLANTSKÉ PORODNICE NENÍ JEN LOKÁLNÍ PROBLÉM
- RUŠENÍ MALÝCH PORODNIC
- ZAČÁTEK KONCE ŠEPTÁNÍ
- POROD JAKO ORGASMUS
- ZNOVU SPOLU
- POROD MŮŽE BÝT KRÁSNÝ
- POROD, TO JE TEDA POROD
- NEZAPOMENUTELNÝ POCIT SÍLY
- DOPŘEJTE SI PÉČI PRO VÁS I VAŠE MIMINKO
- PODĚKOVÁNÍ ZA ZKUŠENOSTI S PORODY
- POROD V KRNOVĚ S DULOU (OČIMA TATÍNKA)
- VÁNOČNÍ PŘÍBĚH O VODĚ
