11488786

THERESE SCHWARZENBERG - ZNOVU NA NOHOU

Autor: Marie Frajtová

Manželka Karla Schwarzenberga může nad náhlým mediálním zájmem, který vyvolal jejich druhý utajovaný sňatek, klidně mávnout rukou. Prošla už v životě ledasčím. Nejtěžší zkušenost jí osud přihrál v zimě roku 1992, kdy po úrazu na lyžích ochrnula. Našla sílu žít, uzdravit se – a o svých zkušenostech vyprávět.

Karel_schwarzenberg_normal

Foto: Karel Schwarzenberg, dvojnásobný manžel Therese

Vzali se, nebo nevzali? Zpráva rakouského regionálního listu Kleine Zeitung o tom, že si český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg podruhé - znovu po dvaceti letech - vzal rakouskou lékařku, hraběnku Therese Hardegg Schwarzenberg, spustila pátrání českých novinářů. Jenomže kníže v pořadu Otázky Václava Moravce na gratulaci reagoval slovy: „Žádná veselka nebyla." Druhý sňatek svých rodičů nakonec potvrdil až čtyřicetiletý syn Jan: „Vlastně si byli pořád milí a nikdy nebyli zcela rozděleni. Ano, skutečně jsem si myslel, že by se mohli znovu vzít," řekl rakouskému tisku. „Cokoliv těší rodiče, těší i syna," dodal. „Už nejsme rozvedeni. Od 25. července jsme opět sezdáni. Jsem velmi šťastná," rozmluvila se poté i staronová novomanželka Therese Schwarzenberg.

Knížecí repete

Poprvé se brali v dubnu roku 1967 v dolnorakouském Seefeldu. A byla to svatba hodná aristokratického páru: nevěsta měla krajkovou vlečku schwarzenberského rodu, kterou neslo osm dětí. Samotné nevěstiny šaty byly jednoduché, ozdobila se jen čelenkou z diamantů a rubínů v umně upraveném účesu. Namísto tradiční kytice kráčela k oltáři se starou rodinnou modlitební knížkou. A kníže v jednoduchém tmavém fraku s vázankou. Fotografie z 22. dubna 1967 ukazuje dokonalý, šťastný pár. Událost, která se nesla v tradičním duchu, by se mohla klidně odehrávat o dobrých sto let dříve: na oslavu se sjelo dvě stě hostů, mezi nimi i představitelé nejvyšší evropské aristokracie. Zazněly lesní rohy a slavnostní salvy na počest novomanželů, nevěsta dostala od murauských lesníků svatebním darem loveckou pušku s reliéfem lovné zvěře a výzvou: Skol ho!
To druhá svatba měla jiné kulisy. Odehrála se na zámku v Murau, v jednom ze schwarzenberských rodinných sídel, kde spolu Karel a Therese prožili nejkrásnější roky života. Obřad proběhl v nejužším kruhu rodiny a přátel, sňatek se obešel i bez hostiny, jen s lehkou večeří a slavnostním přípitkem. Nevěstou byla znovu Therese. Čyřicet jedna let po první svatbě.

Doktorkou těla i duše

Therese von Schwarzenberg, rozená Hardegg, se narodila ve Vídni, bývalém hlavním městě Rakouska-Uherska, které si z dob monarchie dodnes hodně uchovalo. Její dětství poznamenaly zmatky válečné a poválečné Vídně, starobylý rod z Hardeggu patřil k těm, na nichž ulpěl stín nacistické minulosti. Hrabě Johannes Hardegg, Theresin otec, usazený na dolnorakouském zámku Ulrichskirchen, totiž patřil k přívržencům Adolfa Hitlera a podobně jako mnoho šlechticů očekával od nově nastolených poměrů ve třetí říši především osobní prospěch a výhody. Záhy vstoupil do nacistických organizací a dotáhl to až na führera SA, docházel také do Německého klubu založeného v roce 1908, v jehož stanovách ze třicátých let stojí: „Členy mohou být jen Němci árijského původu, kteří se hlásí k zásadám německého nacionálního socialismu."
Therese se s minulostí svého otce vyrovnala s přímostí sobě vlastní: „Můj otec byl nacista," prohlásila bez vytáček. Jí samotné však tato okolnost život nezkomplikovala. Studovala na prestižních školách v Rakousku a Švýcarsku, maturovala ve Vídni. Tam také nastoupila na studia medicíny na Wiener Universität, kde rok před svatbou s Karlem promovala na doktorku všeobecného lékařství. Zajímala ji především celostní medicína a alternativní přístupy k léčbě. Už na škole četla o homeopatii a souvislostech psychické a fyzické harmonie se zdravím člověka. Sama si mohla svoje hypotézy ověřit o téměř třicet let později při zdlouhavé a bolestné rekonvalescenci po úrazu na lyžích. Stejným tématem se zaobírá i ve své knize s provokativním názvem Rakovina - léčící nemoc? Řešení konfliktů místo chemoterapie a skalpelu.

Láska na druhý pohled

Než se vzali poprvé, čekal Karel Schwarzenberg na Therese deset let. Poprvé se viděli v roce 1957 na jednom z banketů pro mladé nezadané aristokraty, pořádaném tradičně proto, aby si tu mohli najít stavovsky přiměřené partnery. Karel Schwarzenberg se do Therese Hardegg zamiloval na první pohled, jenomže tehdy sedmnáctiletá studentka medicíny neměla pro o dva roky staršího vídeňského intelektuála oči. Sama říkala, že se do něj zamilovala až rok před svatbou. „Kdepak, jiskra hned nepřeskočila," vyprávěla o prvním setkání.
Tehdy byl Karel Schwarzenberg dvacetiletý mladík, spíš neobratný a ostýchavý než světácký bonviván vídeňských společenských kruhů, kterým se stal později. Přesto ho přátelé popisují jako muže s velkým zájmem o ženy. „Tehdy se mnou ještě nic moc nebylo, byl jsem plachý a věčně v rozpacích," vzpomínal. Therese Hardegg obdivovala spíš jeho ducha: „Fascinoval mě jeho intelekt, postoje a vzdělání. To spíš dnes se kolem něj ženy točí."
Therese byla na rozdíl od Karla živelné, veselé stvoření, které na sebe strhávalo pozornost už svou přítomností. Štíhlé sportovní dívce se dvořil kdekdo. A pro její zájem o sport ji jeden z Karlových přátel překřtil na „fast woman". A byla tvrdohlavá, profesi lékařky jí doma rozmlouvali: „Medicínu chceš studovat," plísnil ji otec, „a kdo si myslíš, že se půjde léčit k hraběnce?" Ale Therese měla o své budoucnosti jasno.

Ženil jsem se z lásky

V tvrdohlavosti si ale byli Karel s Therese podobní. Prosadit sňatek s dívkou z nižšího šlechtického stavu - a k tomu ten zpropadený otcův škraloup z druhé světové - stálo Karla velké úsilí. Rod Schwarzenbergů disponuje „dokladem urozenosti o nejlepším původu". Jen ten, kdo může dovodit šestnáct prapraprarodičů, se může počítat k aristokratické smetánce. Nižší šlechtě se u Schwarzenbergů občas podle německého přídomku posměšně říkalo „die Vönchens", všichni členové rodu se samozřejmě stýkali s vládnoucími dynastiemi.
Přes to všechno Karel chtěl Therese. I přesto - nebo možná právě proto -, že už poznal princeznu belgickou, dánskou, řeckou i holandskou, všechny byly právě na vdávání. S pozdější královnou Sofií si ve Vídni několikrát vyšli. O pár desetiletí později - v prosinci 1990 - se zúčastnil jako šéf prezidentské kanceláře státní návštěvy Španělska, kde došlo k zábavnému shledání. Když Václav Havel s doprovodem dorazil za králem Juanem Carlosem a šéf protokolu je ohlašoval, vítala už královna Sofie Karla Schwarzenberga přes sál potutelným úsměvem. O chvilku později se prezident Havel otázal: Mohu vám představit svého kancléře? Královna se zatvářila pobaveně: Toho, myslím, známe déle než vy, píše vídeňská novinářka Barbara Thót ve Schwarzenbergově životopisu, vydaném u nás k jeho loňským sedmdesátinám v nakladatelství Torst.
Přes protesty rodičů, kterým se Therese Hardegg kvůli svému původu příliš nezamlouvala, si Karel Schwarzenberg prosadil svou. „Nepatřila sice k nejvyšší šlechtě, byla jen z hraběcího rodu, ale v rámci stavovských pravidel by se dalo říct: No, ještě ujde, vzpomíná v životopisu svědek. V rodině padla dokonce i tato poznámka: Aspoň to oživí genetiku. Karel Schwarzenberg k tomu podotkl: „Znal jsem všechny nezadané princezny. Ale já chtěl Thesi. Ženil jsem se z lásky."

Divoká šedesátá

Než se ovšem Karel s Theresou vzali, uplynulo deset let, které oba mladí aristokraté strávili tak jako většina mladých lidí - bouřlivě. Obzvláště Karel si začal užívat života, několikrát se kvůli svým bohatýrským eskapádám dostal do společenských rubrik vídeňských deníků. Život mladého knížete se odehrával mezi dvěma světy - aristokratickým, naplněným bankety s významnými šlechtici a rodinnými svátky, a městským, který běžel ve vyhlášených barech, kavárnách a tančírnách i politických klubech. „V roce 1961 informoval dokonce Express am Montag, že mu adoptivní strýc Jindřich údajně snížil kapesné, protože se jméno dědičného prince objevilo na stránkách sledujících život high-society. Na podobné sankce nevzpomíná Karel Schwarzeberg rád, zato na svou slabost pro ženy ano. A nebyl by to dokonalý gentleman, kdyby si i pro tuto slabost nenašel stejně tak přiléhavou jako zdrženlivou formulaci: „Vždycky jsem uměl ocenit ženský půvab," cituje Thót v životopisu. Mladý „Kary", jak mu přátelé i Therese říkali, si skutečně nelámal s knížecí pověstí hlavu. Ještě tři roky před svatbou na něj reportéři vyšťourali, že se stýká s jednou z nejhezčích vídeňských fotomodelek. „Karyho zajímaly krásné ženy, taková modelka mu dokázala poplést hlavu. Měl slabost pro padlé ženy se špatnou pověstí, které chtěl zachraňovat. Fascinoval ho umělecký a herecký svět. Já jsem chtěl svádět počestné, třeba i urozené ženy. Takže jsme si nikdy vzájemně nepřekáželi. Každý lovil v jiných vodách," vyprávěl Schwarzenbergův nejlepší přítel z mládí John Sailer. Karel Schwarzenberg k tomuto období poznamenává: „Mě zajímala spousta krásných dam a Thesi jsem nezajímal já. Nechala mě čekat deset let, a to tehdy byla strašlivě dlouhá doba - dnes, v mém věku, mi připadá jako týden."
Slabost pro společenský ruch si odnesl i do manželství, zůstala mu i v roli manžela a novopečeného otce. „S otcem to v manželství nebylo jednoduché, jeho dny měly řád, ale příjemný řád. Celé noci trávil s přáteli po kavárnách, nevstával před desátou. Vedl bohémský život, a pak zas mnohdy pracoval až do tří do rána," vzpomíná v životopisu nejstarší Schwarzenbergův syn Jan. „Rozhodně nepatřil k těm, kteří to manželce usnadňují," prohlásila Therese, „Všechno vlastně musí být po jeho, přestože je v podstatě dobrák a liberál. Jeho slabinou je sklon k chaotičnosti. Takový styl mi nesedí, ale akceptuji ho," líčila manželství v časopiseckém rozhovoru počátkem devadesátých let.

A tak se rozvedli

Přesměrovat zájmy společensky žijícího manžela mělo stěhování do rodinného sídla Schwarzenbergů na venkov. Karel Schwarzenberg předvedl své ženě zámek Ramingstein i sídlo ve Schrattenbergu, Therese se ale na první pohled zamilovala do zámku v Murau. „Ve starých zdech se ozývaly zvuky, které mi připadaly jako hudba: dřevěná podlaha praskala, v krbech loupalo, dveře vrzaly. Čirou radostí pro mě byla vůně kamenné dlažby na chodbě nebo dřeva vyskládaného v pokojích vedle kamen," napsala ve své autobiografii. V masivní budově na skále nad vsí s výhledem na dolnorakouský kraj vyrůstaly všechny tři děti, které přišly během manželství Therese a Karla na svět. Jako první se narodil osm měsíců po svatbě syn s aristokraticky komplikovaným jménem: Johannes Nepomucenus Andreas Heinrich Joseph Karl Ferdinand Johannes Evangelist die Heiligen Drei Könige Achaz Michael Maria. Skoro do roka a do dne spatřila světlo světa Anna Carolina Antoinette Elisabeth Theresia Olga Adelheid Maria. Rodičům budiž přičteno ke cti, že své děti nechali chodit do běžné školy v Murau. Jejich matka si tou dobou našla místo lékařky v zemské nemocnici ve Stolz-Alpe. A Karel Schwarzenberg se snažil vžít do role vzorného manžela a správce lesů a polností. Přesto začala manželská idyla povážlivě skřípat.
V květnu 1979 porodila Therese Schwarzenberg syna Karla Philippa Ernsta Ferdinanda Alwiga Kiliana zvaného Witti. Jeho otcem ovšem nebyl kníže Schwarzenberg, ale papírenský průmyslník a vysoký funkcionář rakouské strany Svobodných Thomas Prinzhorn, který s Therese Schwarzenberg udržoval mimomanželský poměr. O devět let později potvrdil Obvodní soud pro Vídeňské vnitřní město adopci Wittiho jeho skutečnému otci, dostal po něm jméno Prinzhorn. Pro Karla Schwarzenberga to byla bolestná zkušenost, podstoupil testy otcovství - a vzápětí se rozvodli. Všichni se dohodli, že pro chlapce bude lepší, když pozná pravdu a vyhne se tak štiplavým poznámkám a pomluvám. „Od šesti let jsem věděl, kdo je můj otec," vyprávěl v novinovém rozhovoru Karel Filip. „Mám rád oba a s oběma mám skvělý vztah." Karel Schwarzenberg přesto považuje Karla Filipa za svého syna a s rodinou byl v nejužším kontaktu i po rozvodu. Rodina - včetně Therese - se přestěhovala do vídeňského Schwarzenberského paláce. Ale ani kníže není v tomto smyslu bez viny, bulvár si vychutnal jeho poměr s o třiatřicet let mladší maďarskou markraběnkou Zitou Pallavicini, se kterou měl mít údajně dítě. To ale testy otcovství nepotvrdily. Přesto se Schwarzenberg objevil na křtu dítěte v Budapešti.

Ruka a hlava zůstaly

Tyto divoké životní zvraty byly pro Therese Schwarzenberg jen zahřívacím kolem ve hře, kterou s ní měl osud hrát. Jednomu českému muži se v listopadu 1992 zjevil podivný obraz: muž, který v jedné ruce třímal useknutou hlavu a ve druhé useknutou paži. O své vidině jel do Prahy vyprávět Karlu Schwarzenbergovi, jenž v ní okamžitě poznal předka své ženy, hraběte Ferdinanda Hardegga. Ten bránil pevnost Ráb proti Turkům, dokud kvůli přesile nekapituloval. Za trest mu pak byla uťata hlava a pravá ruka. Tady se historie rodů Hardeggů a Schwarzenbergů setkává, protože po hraběti Ferdinandu Hardeggovi převzal velení hrabě Adolf Schwarzenberg, který získal pevnost zpět. Od té doby zdobí schwarzenberský erb hlava Turka, na níž sedí havran a klove mu oko. S vidinou si ale nikdo nevěděl rady. Až přítel Therese Arnold Keysering, nadaný schopností vidět věci mezi nebem a zemí, jí tenkrát vysvětlil, co by mohla vidina znamenat. Svou představu zakončil větou: „A ty, milá Thesi, budeš muset zvládnout neméně obtížný úkol, hlava a ruka ti však zůstanou." Temné poselství zdánlivě nedávalo smysl. Therese, v té době rozvedená, pracující lékařka, žila s pocitem, že už jí život pár lekcí uštědřil. To nejhorší ale mělo teprve přijít. V zimě 1992 odjela s dětmi do Turrachu, aby oslavili Vánoce. A neštěstí skutečně dorazilo - jak píše ve své autobiografii: „Hlava a ruka mi skutečně zůstaly."
Ten den se na sjezdovce v Turracher Höhe Therese Schwarzenberg proháněla se sebevědomím znalce terénu, svah sjížděla snad posté. Lyžoval s ní syn Karel Filip a jeho dva kamarádi. Poslední jízda před obědem byla tragická: „Dodnes si nedovedu vybavit, jak došlo k pádu. Nejela jsem ani příliš rychle, ani zvlášť riskantně. Vím jenom, že jsem prostě při druhém obloučku nahoře na svahu ztratila lyži, zakopla o vlastní nohu padala po hlavě dolů. Zřítila jsem se přibližně o 50 až 60 metrů. Během pádu mi problesklo hlavou, že zbylou lyži musím bezpodmínečně dostat pod sebe. Myšlenka to byla jistě správná - ale jen se mi to podařilo, zaryla se lyže do boule, tím mě vyhodila do vzduchu a mrštila mě na zledovatělý protisvah. Narazila jsem šíjí a projela mnou strašlivá bolest. Když jsem nakonec vletěla do plůtku a tam zůstala ležet, vnímala jsem v celém těle podivně bzučivý zvuk, tělo samotné jsem však už necítila. Věděla jsem, že jsem ochrnutá." Tak popisuje osudovou chvíli v životopisné knize Má cesta zpátky do života.

Milimetr po milimetru

Úraz, při kterém si zlomila pátý a šestý obratel páteře, vyřadil z provozu celé Theresino tělo, stala se kvadruplegičkou. Jak prorokovala věštba, kromě hlavy a v zanedbatelné formě i předloktí nemohla pohnout žádnou částí těla. Rakouští lékaři vynesli ortel: hybnost je nevratná. Doporučili Therese, ať se s diagnózou rychle smíří. Therese Schwarzenberg sice propadla zoufalství, ale v hloubi duše narazila na pramen energie, který jí nedovolil rezignovat. Rozhodla se, že bude chodit. Celým srdcem, protože tady mozek pro své racionální úvahy neměl místo. Rodina jí sehnala nejlepší lékaře a nemocnice. Po prvních dnech v úrazové nemocnici v Klagenfurtu jí v nemocnici v St. Gallenu fixovali zlomený pátý obratel titanovou dlahou, uvolnili míšní kanál a stabilizovali krční páteř. Zpráva o tom, že není mícha úplně přerušená, dala Therese naději. Ale hodně vzdálenou, dosud byla přikovaná na lůžko: „Drtivou skutečností však byla tato naprostá, nesnesitelná nehybnost a odkázanost na cizí pomoc. Tehdy se to dotýkalo i toho nejnicotnějšího úkonu. Protože jsem dlouhou dobu měla velké zábrany, abych o tyto úkony poprosila sestry, stávalo se, že jsem celé hodiny ležela s ucpaným nosem a nemohla se vysmrkat, nebo mě svědila hlava a já se nemohla poškrábat. Nebo jsem měla obličej zalitý slzami a nemohla si jej utřít."
Po týdnech, které strávila bezvládně ležící na posteli, ji navštívil doktor Milan Dimitrijevič. Srb, který emigroval do Houstonu, kde se svou manželkou provozuje neuromuskulární terapii za pomoci elektorošoků zaváděných do svalstva. Doktor Dimitrijevič, kterého Therese Schwarzenberg překřtila na „doktora Di", měl pozitivní zprávy: vyhlídky na rehabilitaci vypadají dobře. Therese čekaly tři měsíce v Houstonu: dennodenní masáže, fyzioterapeutická cvičení a pokusy o první nemotorné pohyby. Doprovázel ji její přítel Thomas Prinzhorn, o němž ve své vzpomínkové knize otevřeně mluví, ale dojížděly za ní i děti a Karel Schwarzenberg. Účinky terapií se začaly pomalu projevovat, šlo ale o mravenčí úkony s neskutečnou námahou. Pohnout rukou, sama se najíst, neřkuli obléknout do volných tepláků, které k smrti nenáviděla, to všechno v Therese budilo nadšení. Na druhou stranu vykoupené dlouhými hodinami smutku plnými vzteku a sebelítosti. I o tom v knize píše. Po třech měsících se vrátila do Vídně, to už dokázala neuvěřitelné: sama popojít. Denní námaha při fyzioterapiích se vyplatila, pokroky byly znát, do těla se pomalu vracela hybnost. V létě 1993 se mohla vrátit na zámek Murau, odhodlaná projít se po svých v přírodě. Podařilo se. V roce 1993 také začala sepisovat svůj příběh, každý den stránku, víc nevydržela. Therese se návrat povedl, obklopená rodinou a přáteli se brzy objevila i na veřejnosti. Její první veřejné vystoupení bylo v říjnu 1994 v motolské nemocnici, kde se právě otevřela dětská dialyzační stanice, kterou finančně podpořila.

Rakovina - vyléčitelná nemoc

Po vyléčení se Therese začala hlouběji zabývat souvislostí mezi lidskou psychikou a nemocemi. V roce 2001 vydala knihu Rakovina - léčící nemoc? Řešení konfliktů místo chemoterapie a skalpelu. Tvrdí v ní, že rakovina je vyléčitelné onemocnění - jde jen o to, odstranit psychické příčiny, které ji způsobují. Prvního vydání se prodalo deset tisíc. „Moji knihu můžete klidně nenávidět, hlavní je, když s něčím pohne," vyjádřila se na adresu kritiků. Therese Schwarzenberg vychází z teorie německého lékaře Ryke Geerda Hamera, zakladatele kontroverzní Nové německé medicíny, který tvrdí, že pokud se pacient dokáže zbavit jejích psychických příčin, na devadesát osm procent dokáže vyléčit rakovinu. Přestože někteří odborníci jeho teorii opatrně potvrzují, jsou i tací, kteří ji nazývají kacířskou a Hamera Usámou bin Ládinem medicíny. Therese Schwarzenberg však nejde o nic víc, než „aby školská medicína konečně uznala, že příčiny rakoviny jsou psychického původu".
Utrpení, kterým si prošla, by klidně vydalo na několik životů. Sama říká, že ji vyléčila „víra, naděje a láska". A blízkost rodiny a přátel. Příběhy o princeznách mívají dobrý konec, v duchu věty: vzali se a byli spolu šťastní až do smrti.
Někdy takový osud potkává i hraběnky. 


THERESE VON SCHWARZENBERG hraběnka z Hardeggu nar. 17. 2. 1940

1966 promoce na doktorku všeobecného lékařství na Wiener Universität ve Vídni

1967 svatba s Karlem Schwarzenbergem, narození prvního syna Jana. Téhož roku poprvé navštívila s manželem Prahu při jeho první návštěvě od emigrace.

1968 narození dcery Anny Caroline

1979 narození syna Karla Filipa

1974 ukončení praxe praktické lékařky

1981-1983 studia homeopatické medicíny u prof. Dorcsiho v nemocnici v Lainz

1983 vlastní praxe zaměřená na homeopatii

1992 těžký úraz na lyžích

1994 autobiografie Moje cesta zpátky do života

2001 kniha Rakovina - léčící nemoc? Řešení konfliktů místo chemoterapie a skalpelu

2008 podruhé se provdala za Karla Schwarzenberga


Zdroj:

Časopis INSTINKT, 28.8.2008, http://instinkt.tyden.cz/, na AZ RODINA.cz zveřejněno 16.9.2008

Související odkazy:

Z RODINY ZNÁMÝCH OSOBNOSTÍ

Azrodina_portal_250x250
11499230

Za staré mobily do jihlavské ZOO

Děti uspořily recyklací 40 bazénů vody, za odměnu jedou do ZOO Soutěžní klání základních škol z celé republiky ve sběru mobilních telefonů proběhlo pod názvem Věnuj mobil a vyhraj výlet pro svou třídu. „Ze 121 škol bylo svezeno a předáno k recyklaci 9 412 kusů mobilních telefonů,“ uvedla Hana Ansorgová, ředitelka Recyklohraní aneb Ukliďme si svět, společnosti, která soutěž organizuje. „Děti ekologickou likvidací mobilů pomohly uspořit vodu, která by například více než čtyřicetkrát naplnila oba bazény sportovního multifunkčního objektu Evžena Rošického v Jihlavě,“ dodala Dana Duchečková, tisková mluvčí společnosti ASEKOL.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ! - DÍKY RADKOVI BANGOVI A AV MEDIA

Radek Banga inspiruje mladé lidi k životu bez drog, násilí a dalších variant rizikového chování. Program Když chceš, tak to dokážeš! mělo i díky AV MEDIA v letošním školním roce možnost slyšet téměř 9 000 žáků a studentů z celé České republiky.

Zlatý Ámos 2018 & Mlékárna Valašské Meziříčí

Podporou mladých lidí se Mlékárna Valašské Meziříčí zabývá dlouhodobě. Propaguje zdravý životní styl spojený s pohybem a vyváženým stravováním. Nechyběla tedy logicky ani při podpoře prestižní ankety o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos, protože osobnost učitele považuje při výchově dětí za zcela zásadní. Svými produkty podpořila už krajové semifinále ve Zlínském kraji. Čerstvé kysané výrobky a jogurty nechyběly pak ani na celorepublikovém finále Zlatého Ámose. Voucher na zdravé a chutné produkty z Valašska si odnesl vítěz 25. ročníku ankety o nejoblíbenějšího učitele České republiky. Zlatým Ámosem se stal David Turek ze Základní školy v České Kamenici. Lucii Bakalovou pak vybrala dětská porota jako dětskou Ámosku, ta voucher od Mlékárny Valašské Meziříčí obdržela také. Zlatého Ámose vybrala porota v čele s Janem Cimickým na základě vystoupení ve finále, které přijeli podpořit nejen jeho žáci, ale i příznivci dalších pěti finalistů. Finálové kolo moderoval známý tanečník a moderátor Jan Onder.

Bambini litera 2018. Když děti píšou pohádky

Rodí se další výjimečná pohádková knížka – výsledek již třetího ročníku soutěže pro malé spisovatele Bambini litera. Zapojit se do ní mohou žáci prvního stupně základních škol, kteří mají fantazii a chuť promítnout ji do příběhů. Co je na Bambini litera úžasné? Děti, které dosud psaly pohádky jen tak pro radost „do šuplíku“, je mohou ukázat ostatním v knížce, která se i letos objeví na předvánočním trhu.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ!

HUDEBNÍ PROGRAM zaměřený na PREVENCI RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ úspěšně probíhá již od r. 2011, kdy vznikl pod záštitou zmocněnkyně vlády ČR pro lidská práva Moniky Šimůnkové. RADOSLAV "GIPSY" BANGA se s žáky a studenty podělí o svůj osobní příběh i své zkušenosti a motivuje je k aktivnímu a smysluplnému životu bez násilí, konzumace drog, xenofobie, rasismu, intolerance, agrese, kriminality a dalších variant rizikového chování.

PODÍVEJTE SE NA VIDEOKLIP JIŽNÍ SPOJKA

Je lepší dvojka nebo trojka?

Jak kondolovat na pohřbu a psát kondolenci

Ztráta člověka je bolestivou událostí jak pro nejbližší rodinu a přátele zesnulého, tak pro jeho širší okolí. Pokud jste se dozvěděli o úmrtí prostřednictvím smutečního oznámení, parte nebo od pozůstalých, je vhodné vyjádřit soustrast jeho nejbližším. Způsob kondolování se odvíjí od toho, zda se pohřbu účastníte osobně, nebo chcete kondolenci předat poštou.

UKAŽTE DĚTEM PESTROBAREVNÝ SVĚT

Víte, kolik odstínů zelené se objevuje ve světě kolem nás? Proč si muži pořád pletou růžovou a fialovou? Už v dětství je důležité naučit se barvy správně rozeznat a pojmenovat.

SKVĚLÝ RYCHLÝ MOUČNÍK PRO NEČEKANOU NÁVŠTĚVU VÁS NAUČÍ MARKÉTA PAVLEJE V GOURMET ACADEMY

Taky máte svých pár oblíbených moučníků, které jedete pořád dokola a chtěli byste zase překvapit něčím novým? Hledáte něco osvědčeného, co nedá moc práce, ale výsledek bude tak úžasný, že se po něm okamžitě zapráší? Přesně takový moučník jsem se naučila na Kurzu jarního pečení s Markétou Pavleje (v rámci Gourmet Academy). Galleta má navíc tu výhodu, že je velmi variabilní, takže při jednom pečení, uspokojíte i rozdílné chutě členů rodiny a hostů.

LEU BRAIN STIMULATOR - DIDAKTICKÁ HRA OD 4 DO 104 LET!

Zábavná a poutavá hra s pedagogicky vysokou hodnotou pro lidi všech věkových kategorií ( s výjimkou malých dětí do 3 let). U dětí stejně jako u dospělých je mozek stimulován různými způsoby a tímto je podporován ve svém vývoji. Díky velkému množství čím dále tím náročnějších úkolů a ještě mnohem vyššímu počtu variací her zůstane hra vždy výzvou, která znovu a znovu upoutá děti a dokonce i lidi ve vysokém věku.

DĚTI SE VE ŠKOLKÁCH SKVĚLE BAVÍ

Současné školky umí děti patřičně zaujmout. Stačí několik málo okamžiků a dítě si nové prostředí školky velice oblíbí. Školky totiž nabízí nejen seznámení se stejně starými dětmi, ale naučí je mnohé činnosti zábavnou formou, takže si ani nevšimnou, že se učí něco, co se jim bude v budoucím životě dost hodit.

NEWSLETTER bEDUin - TÝDENNÍ PRŮVODCE SVĚTEM VZDĚLÁVÁNÍ

Přináší inspirativní informace pedagogům, rodičům i všem ostatním, kteří se o vzdělávání zajímají. V aktuálním vydání se můžete např. podívat jaká jídla dostávají děti ve školních jídelnách v různých zemích světa nebo se dozvědět víc o novele zákona o ochraně veřejného zdraví, která nutí rodiče k očkování. Setkáváte se ve škole s nesnášenlivostí? Podívejte se na praktický manuál pro učitele Chci to řešit! Pokud se přihlásíte k odběru, můžete pravidelně dostávat informace k zajímavým tématům i v dalších týdnech.

HLEDÁTE DOBRÉ KURZY ANGLIČTINY, KTERÉ BAVÍ DĚTI I DOSPĚLÉ? ZKUSTE MORTIMER ENGLISH CLUB!

Výuka jazyků, konkrétně angličtiny může vypadat různě, a většinou tomu odpovídají i výsledky. Pokud nechcete pořád dokola začínat v nezáživných kurzech nebo odradit děti hned z počátku nudnou výukou, zkuste MORTIMER ENGLISH CLUB. Díky těmto kurzům se naučíte anglicky zábavně a všemi smysly. V nabídce jsou kurzy angličtiny pro děti, dospělé i seniory. Kurzy mohou být inspirací i pro všechny, kteří hledají zajímavou možnost pracovního uplatnění nebo podnikání.

FIRMY MOHOU RECYKLACÍ POMOCI DĚTEM Z DĚTSKÝCH DOMOVŮ

ASEKOL ODSTARTOVAL PROJEKT VĚNUJ POČÍTAČ. Nezisková organizace ASEKOL od července spustila dlouhodobý projekt Věnuj počítač. Jde o akci na podporu sběru a recyklace počítačů a notebooků z firem po celé České republice. Firmy podle výzkumu totiž až v 80 % případů nakupují nové zařízení mnohem dříve, než staré skutečně doslouží. Tyto funkční přístroje chce ASEKOL po repasování předávat dětem z dětských domovů. Navíc zapojené firmy obdrží i certifikát společenské odpovědnosti.

PROČ ZAČÍT S EKOLOGICKOU VÝCHOVOU U DĚTÍ

Děti, které vidí rodiče, jak třídí odpad, to dělají samy. Naučí se to, protože rodiče odpad třídí. V rodinách, kde se odpad automaticky třídí, se takto nenápadně pěstuje "pečovatelský" vztah k přírodě. Ve školách pomáhají vzdělávací projekty společnosti ASEKOL.

Asekol_cervene_k_468x60px__05