Zdraví

Staňte se fanouškem WWW.AZRODINA.CZ NA FACEBOOKU

ODLOUČENÍ DÍTĚTE OD MATKY MŮŽE MÍT VELKÉ NÁSLEDKY

Autor: PhDr. Martina Trojanová

Odloučení dítěte od matky v jakékoliv podobě - po porodu, hospitalizací či nechtěným pobytem v náhradním prostředí, a téměř v jakémkoliv věku je pro dítě nesmírně traumatizujícím zážitkem.

Matka pro dítě znamená zdroj života, ať ve smyslu obživy samotné, kterou je zpočátku schopná zajistit pouze ona, tak ve smyslu jistoty a bezpečí, kterou jeho životu poskytuje. (Nechci zde probírat situaci, kdy matka dítěte zemře, je to situace specifická, do jisté míry však totožná s danou problematikou odloučení.) Otec, samec, byl odjakživa v přírodě i v lidské společnosti ten, který ochraňoval rodinu před nebezpečím zvenčí. Proto se vydával mimo domov, kvůli ochraně nebo kvůli obživě celé smečky. Matka pak tedy byla a je tou, která toto bezpečí zajišťuje uvnitř, zůstává s dětmi, chrání je a podporuje.
Následky nechtěného či jinak zaviněného odloučení bývají mnohdy opravdu těžké a velmi složité, včetně jejich odstraňování. Potíže po odloučení se nezřídka projevují na psychické úrovni dítěte, neméně často i psychosomatickými potížemi a právě proto bývá jejich kompenzace tak nelehká a mnohdy komplikovaná. Klasická medicína často pro tyto případy nezná jiné prostředky k řešení než léky z oblasti psychiatrie. Pokud je ale příčina opravdu v prodělaném odloučení dítěte od matky, nemají tyto takřka žádný efekt. Neřeší totiž právě onu příčinu odloučení, ale pouze její jednotlivé následky (viz příslušné články o potlačení a homeopatické léčbě na www.abc-homeopatie.cz). Pro řešení příčiny nemá klasická medicína obecně (nejen v případě odloučení) k dispozici žádné prostředky. Prostředky klasické medicíny mají sloužit pouze k zaléčení zřetelných fyzických příznaků, a jsou-li příznaky v rovině psychické či objeví-li se psychosomatické obtíže, nastává opravdový problém.

A je skutečně vedlejší, v jaké podobě odloučení dítěte od matky probíhá. Několik příkladů vypovídajících mnohé:

Tiky

V říjnu 2003 mě navštívila maminka s desetiletým synem, který je léčen na psychiatrii pro výrazné tiky. Ty se manifestují záškuby na úrovni ramen a především pak na úrovni hlavy - prudce trhá hlavou směrem dozadu, někdy i v minutových intervalech a úporně mrká. Všechno začalo v srpnu na dovolené na kolech. Z ničeho nic, přes noc se objevily silné záchvaty popisovaných tiků. Následná vyšetření vyloučily organickou příčinu, takže jsou od té doby ordinovány léky od psychiatra, které k dnešnímu dni (po třech měsících) nepřinesly výrazný efekt. Od srpna 2003 se chlapci (M.) velmi zrychlila mluva. Asi půl roku trpí bolestmi dolních končetin, téměř stabilně.

Do školy se M. netěšil. Měl obavu, nevěděl, co ho čeká, má rád stereotyp a nesnáší změnu. Ve škole mu to zpočátku moc nešlo, pokud se mu něco nepovedlo, velmi si to bral, „tak jsem se snažil a zas mám tu trojku" a ptal se maminky „nevadí ti to? Že se mi to nepovedlo?". Potřebuje hodně chválit. Mamince se snaží velmi vyhovět, např. když jeli někam na náročnou vyjížďku na kolech a rodiče se ho ptali, jestli se nechce vrátit, tak říkal „když už jsem vylezl až sem.... Mamku by to zabilo". Chce aby bylo všechno dobře, v pořádku, v klidu, nechce řešit problémy, zacpe si uši a odejde. Nesnese, aby se na něho někdo zlobil, „proboha, ať je všechno v pohodě". Snaží se víc, než na co má, chce víc, než na co stačí, hlavně je to vidět ve škole na známkách. Už do MtŠ ve třech letech šel s velkou nevolí, zdráhal se, plakal, 14 dní bylo doslova krutých. V posledním roce docházky do MtŠ byl v jeho třídě dost nezvladatelný kluk, který ho zkopal a od té doby se M. bojí fyzického násilí. Bojí se konfliktu, bojí se, že by mohl druhému ublížit (je docela při těle, spíš doslova „pořízek"). Bojí se, že by se mu kluci smáli za poznámku. Je stále hodně mazlivý a hravý, rád si hraje, hodně maluje, dělá ale hlavně to, co se mu líbí, těžko ho lze přinutit k něčemu, co nechce dělat. Kreslí si třeba podle předlohy vlajky celého světa. To dělá velmi pečlivě. Pořady v Tv velmi prožívá, ať je to pohádka nebo fotbal. Je hodně emotivní. Má velmi rád svoji rodinu, pro každého by udělal, co může. Má rád lidi, kamarády. Když na něj táta zakřičí, zvedne se a odejde. Ač nerad, pomůže mamince, ale hned říká „a pak už mi nedávej žádnou práci". Je opatrný, nejprve si všechno „omrkne", všechno zkouší, pomalu, dlouho, postupně. Když leze na strom, říká „napřed vyzkouším, jestli je ta větev suchá". Jeho nejhorší zážitky jsou nástup do MtŠ, čerti, nemocnice a škola jako taková. Ale nikdy otevřeně neřekl, že tam nepůjde.
Má velký až hysterický strach z čerta a Mikuláše a z nemocnice a to od té doby, kdy byl před 2 lety 3 týdny hospitalizován v Brně na psychiatrii. Hospitalizace proběhla na doporučení Ped.-psych. poradny pro diagnostikovanou dyslexii a dysgrafii, v podstatě mělo jít o diagnostický pobyt. M. ho velmi těžko snášel, včetně odloučení od rodičů.

Závěr: V případě tohoto chlapce mají klíčovou roli v etiologii (příčině) dva faktory, přičemž jako prvotní vidím právě odloučení od matky, na kterou je M. zároveň velmi fixován. Tím druhým byly nároky matky. Záměrně píšu byly, protože matka si tohoto byla vědoma už při příchodu ke mně, a potřebovala jen ujištění, že to tak je a následně byla schopná s tímto faktem velmi dobře pracovat, ze svých nároků slevit a chlapce velmi povzbuzovat. Z tohoto důvodu tento faktor také uvádím a chápu jako druhotný.

Vývoj po homeopatické léčbě: V případě, kdy se u pacienta manifestují obtíže téměř nebo výhradně na psychické úrovni - ať v podobě neuróz, posttraumatických poruch nebo dokonce psychóz se všemi jejich doprovodnými příznaky - je podle mých zkušeností potřeba alespoň v počátku léčby (což ovšem může být i několik měsíců) sledovat vývoj případu velmi pečlivě, podrobně, to znamená takřka po dnech, což se i v tomto případě potvrdilo a především vyplatilo! Od prvních dnů homeopatické léčby se chlapec pomalu zlepšoval, zpočátku bylo zlepšení několikadenní, ale důležité bylo, že i v období s potížemi byly tyto vesměs mírnější. Pro každého pacienta je psychicky velmi povzbuzující, pokud zejména na počátku léčby zaznamená alespoň krátké období zlepšení. A pokud se jedná o dětského pacienta, navíc s takto výraznými potížemi, je to téměř nezbytné pro povzbuzení naděje a vytrvalosti pro jeho rodiče. I z těchto důvodů sleduji takové a podobné případy v intervalech dnů, maximálně dvou týdnů, přičemž část takto častých konzultací je možné uskutečnit a také se uskutečňuje telefonicky.
Zhruba po roce neustále se zlepšujícího stavu začali rodiče u syna pozvolna vysazovat léky od psychiatra. Během následujícího půl roku a stále snížené dávky psychiatrických léků došlo jedenkrát k relapsu, který chlapec zvládl pomocí dalších homeopatických dávek léku. Po stabilizaci jsme přistoupili k dalšímu snižování léků z psychiatrie. Po dalším roce homeopatické léčby je chlapec bez psychiatrické léčby a zcela bez potíží až k dnešnímu dni...

Netečnost (a ekzém)

Holčička se ke mně dostala v necelém roce svého života, navštívili mě na jaře roku 2003. Přišli s ní kvůli atopickému ekzému, který se v mírné formě začal objevovat ve 3 měsících, v půl roce byl už stav hodně vážný, při první návštěvě u mě už má ekzém kromě obličeje na celém těle. Natírají ho kortikoidní mastí a Fenistilem. Poprvé se ekzém objevil poté, co matka brala antibiotika. Později se zhoršil např. po Mucosolvanu nebo po dětském smetanovém krému, který před tím neměla. Na alopatickou léčbu reaguje okamžitě, dětský lékař říká, že mnohem rychleji, než jiné děti.
Porod byl podle slov maminky „prazvláštní". Poté, co jí odtekla plodová voda, ležela 3 dny v nemocnici, dostávala silná antibiotika, pokusy o vyvolání porodu byly stále neúspěšné, dostala horečky kolem 40st. a nakonec byl porod veden císařským řezem. Dítě nebylo po porodu prakticky v žádném kontaktu s matkou, několik dní jí holčičku vždy jen na chvíli přinesli ukázat.
D. byla od narození hrozně spavá, spala celou noc a i většinu dne prospala. Do 4 měsíců byla vysloveně neaktivní. Ve 2. měsíci stále málo zvedala hlavičku. Nebojí se lidí, společnost kolem sebe má ráda, ale vlastně jen pozoruje okolí, je v klidu a pozoruje. Dokáže dlouho sedět a dívat se na obrázky. I se mnou zůstala klidně sama, jen se dívá, na podnět vlastně nereaguje - nesnaží se sáhnout po hračce (má téměř rok). Je „hodně hodná", neprotestuje, když se s ní manipuluje, když ji ukládají do kočárku a když, tak jen nevýrazně a velmi rychle se uklidní. Také např. po očkování jakoby jen zakňourá a hned se sama zklidní. Rodičům se zdá, že málo cítí bolest.
Pozn. pro homeopat. práci a léčbu: Je spíš zimomřivá, v chladu se i více škrábe. Naopak teplo snáší velmi dobře, ekzém se teplem nezhoršuje, nepotí se. Mívá studené ruce. Pije spíš méně a ráda se koupe.

Závěr: I v tomto případě vidím dva závažné faktory hrající roli v příčině stavu dítěte. Jedním z nich je dyskomfort dítěte v těle matky poté, co odtekla plodová voda, matčiny vysoké horečky a podávání antibiotik v této době, a druhou je opět následné odloučení dítěte od matky.

Vývoj po homeopatické léčbě: Zhruba po dobu jednoho měsíce byl ordinován homeopatický lék v LM potenci v kapkách zhruba obden. Během této doby došlo již po prvních dávkách k viditelnému zlepšení a pouze jedenkrát k mírnému jednodennímu zhoršení ekzému. Po něm následovalo prakticky trvalé zlepšování stavu až do úplného vymizení obtíží. Už během tohoto měsíce došlo i ke zlepšení psychického stavu - holčička začala být výrazně živější. Prakticky po měsíci homeopatické léčby zcela vymizely potíže, kvůli kterým ke mně přišla: byla bez ekzému a k tomu začala i mnohem lépe prospívat psychicky. Po roce mě s ní rodiče navštívili pro jiné potíže, které jsme opět vyřešili dalším odpovídajícím homeopatickým lékem. Dnes, ve svých šesti letech, je D. s minimální homeopatickou léčbou zdravě prospívajícím dítětem.

Neklid

Od narození byla holčička velmi neklidná, spala neklidně, hodně plakala, pořád ji vlastně museli nosit, vůbec ji nemohli položit do postýlky, okamžitě se probrala a začala opět plakat. Celkově je stále velmi neklidná, minimálně pořád kope nožičkama, i když sedí, což je ale výjimečně. Stejně tak je patrný neklid rukou. Jsou dny, kdy nedokáže být ani chvilku v klidu, má opravdu mnoho energie. Je velmi tvrdohlavá, když není po jeho, bojuje. Miluje boj. Vysloveně si dělá, co chce, nic nerespektuje. Klidně mámu kopne, bouchne nebo kousne. Nebo hází po blízkých kolem sebe věci. Je hodně akční, lítá, křičí, ničí hračky. Zároveň to vypadá tak, že něco chce a neví, co. Je nezvladatelná. Má strach o sebe i o mámu, když má běžet, volá „pozor, upadnu".

Pozn. pro homeopat. práci a léčbu: Holčička vypadá jako sluníčko. Je horkokrevná, hlava jí vysloveně sálá teplem, také se mu velmi potí, stejně jako nohy. Opakovaně měla potíže po očkování. Má ráda maso a sladkosti. Občas trpí ekzémem.

Matka chtěla rodit v centru pro přirozený porod (pozn.: nemusí to být přesný název, ten jsem si tenkrát nezaznamenala), ale byl svátek a v tomto centru měli zavřeno (bylo to v roce 2001), takže odjela do běžné porodnice. Porod byl podle slov matky „hrozný", bolestí ztrácela vědomi a od sálového personálu jen slyšela, že prý zbytečně vyvádí... Po porodu nemohla vůbec spát, byla roztřesená a bála se, že si něco udělá. Nikdo tomuto stavu nevěnoval pozornost. Dítě u sebe po porodu neměla, pouze na kojení a kojila ho jen 3 dny pro zánět prsu, který provázely vysoké teploty a nepodařilo se ho zvládnout. Následovalo zastavení laktace.

Vývoj po homeopatické léčbě: Byl to jeden z mých nejsložitějších případů. Pokud tuto krátkou kasuistiku čtou homeopaté, pravděpodobně se jim bude případ zdát podle psychických příznaků víc než jasný a volili by některý z odpovídajících energických a destruktivních léků. Ubezpečuji je, že mně to také tak připadalo a také jsem takto postupovala. Zároveň jsem léky neměnila často, naopak vědoma si záhy jakési „zapeklitosti" případu, vyčkávala jsem velmi trpělivě na reakce, doslova si hrála s potencemi atd. Bez valného efektu, zlepšení byla krátkodobá, s výkyvy. Přesto se nakonec začalo holčičce dařit (vrátila jsem se k už jednou použitému léku a šla ještě pomaleji a pečlivěji v dávkování). Dnes je to holčička plná energie, miluje pohyb, ale není agresivní a destruktivní a je možné se s ní prakticky normálně domluvit, tedy zlobí přiměřeně jako každé jiné dítě.

PhDr. Martina Trojanová, 3.10.2008, Poradna klasické homeopatie, psychologická poradna -  http://www.abc-homeopatie.cz/

Zdroj:

AZ RODINA.cz - informační portál (nejen) pro rodiče, www.azrodina.cz

Související odkazy:

• MATÝSKOVA NÁRUČ ANEB PROČ SI MATKY NESTĚŽUJÍ
• DÍTĚ V NEMOCNICI
  
• HOMEOPATICKÁ LÉČBA...
• RODIČE BY MĚLI MÍT STÁLÝ PŘÍSTUP KE SVÝM HOSPITALIZOVANÝM DĚTEM