NEJDE O PORODY DOMA, NEJDE O PORODY DOMA, NEJDE O PORODY DOMA
Autor: kolektiv autorů
O co tedy jde?
„Chcete-li vytvořit humánní společnost, začněte u porodů.“
Dr. Michel Odent, francouzský porodník
Ve středu 8.10. 2008 proběhlo před budovou Ministerstva zdravotnictví na Palackého náměstí v Praze protestní shromáždění navazující na nedávno vyhlášenou petici Za zlepšení služeb v českém porodnictví a za péči přátelskou a bezpečnou pro matku a dítě.
Na petici v elektronické a tištěné verzi se prozatím sešlo přes 4000 podpisů. Ze známých osobností ji podpořili např. poslankyně EP Zuzana Roithová, poslanec PS PČR Libor Ambrozek, spisovatel Michal Viewegh, etnograf Mnislav Zelený, sociolog Igor Nosál, duchovní Tomáš Halík, psychologové Václav Břicháček a Simona Hoskovcová, ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová, spisovatel a psychiatr Max Kašparů, dokumentaristka Olga Sommerová, hudebníci Jiří Dědeček a Vladimír Merta a další. Nechybějí ani podpisy lékařů, porodních asistentek a pracovníků pomáhajících profesí.
Anglickou verzi petice podepsaly téměř čtyři stovky lidí, vesměs osobností porodnického světa - gynekologové a porodníci, gynekoložky, porodní asistentky, duly, univerzitní profesorky a profesoři, psychologové/psycholožky, autoři a autorky odborných knih, mezi jinými: Jan Tritten - porodní asistentka a šéfredaktorka Midwifery Today z USA, Marsden Wagner - profesor neonatologie a epidemiologie z Dánska/USA, Debra Pascali - Bonaro, spolutvurkyne International MotherBaby Childbirth Initiative a autorka filmu Orgasmic Birth z USA, Christiane Loytved - univerzitní profesorka a lékařka z Německa, Gerd Eldering - gynekolog porodník z Německa, Beate Schuecking, lékařka, univerzitní profesorka z Německa, Madeline Spiers - předsedkyně Evropského fóra národních asociací zdravotzních sester a porodních asistentek při WHO a zdravotní poradkyně a mediátorka z Irska, Ina May Gaskin - porodní asistentka, ředitelka centra porodní asistence The Farm a publicistka z USA.
Podepsané petiční archy chtěli zástupci organizátorů (Hnutí za aktivní mateřství a Unie porodních asistentek) předat přímo do rukou ministerského pověřence, přes opakované prosby se však mezi demonstrující z MZ nikdo nedostavil. Tiskové oddělení posléze demonstrujícím pouze vzkázalo, že obálky s podpisy mohou zanechat v podatelně úřadu.
Proklamovaný nezájem MZ jen potvrdil dlouhodobou strategii odpůrců změn v porodnickém systému, kteří na volání po rozšíření nabídky služeb a možnosti volby reagují mlčením, resp. šířením nepravdivé propagandy zužující celý problém výhradně na porody doma. Odsouvají tak mimo pozornost veřejnosti fakt, že v diskusi o příští podobě českého porodnictví jde především o změny v českých porodnicích. Ve většině z nich zatím nejsou naplňována doporučení WHO v souladu s nejnovějšími výzkumy o neprovádění škodlivých rutinních praktik (např. předporodní očistné procedury, nástřih hráze, vnucování porodní pozice na zádech, oddělování novorozenců a matek po porodu, indukce porodu před 42. týdnem těhotenství bez lékařské indikace, nadužívání císařských řezů atd.).
Odpůrci změn rovněž zcela opomíjejí psychologická rizika lékařsky vedených porodů. Hromadné užívání analgezie a urychlujících zákroků působí matkám i novorozencům zbytečné komplikace a narušuje navazování jejich první přirozené vazby (tzv. bonding). Ve společenském povědomí chybí reflexe, proč dnešní ženy zažívají v souvislosti s porodem a mateřstvím tak časté pocity strachu a nejistoty a proč klesá schopnost jednotlivců navazovat a udržovat kvalitní celoživotní vztahy, proč přibývá asociálního chování. Jedním z důvodů může být právě likvidace normálního průběhu porodu, který - díky přirozenému hormonálnímu působení - na biologické bázi otvírá ženám cestu k pozitivnímu prožívání mateřství a zásadně posiluje jejich schopnost pečovat a milovat.
Tragický je rovněž přístup některých médií, která o tématu buď mlčí, nebo ho opakovaně bulvarizují a zužují na problematiku domácích porodů. Jádro problémů tak zůstává stranou: Současná diskuse o příští podobě českého porodnictví se týká především zastaralého a na paternalistických principech vystavěného systému, a tedy především potřeby rozšíření služeb o možnost rodit v souladu s individuálními potřebami a světonázorem. Až bude v ČR běžné demokratické právo volby a ženy si budou moci svobodně volit poskytovatele péče, bude i domluva o místě porodu mnohem snadnější.
Zástupci organizátorů petice a demonstrace se vzhledem k výše uvedeným okolnostem usnesli, že možnost podepisovat petici prozatím neukončí. Vyzývají zástupce stávajícího porodnického establishmentu, který si přivlastňuje monopol rozhodovacích pravomocí, aby konečně došlo k navázání kontaktu všech zúčastněných stran a k zahájení konstruktivní diskuse o potřebě změn i o tom, jak tyto změny zrealizovat.
Zdroj:
TZ, www.normalniporod.cz, 10.10.2008
Související odkazy:
