MAMATOTO - O DŮLEŽITOSTI KONTAKTU MATKY A DÍTĚTE PO PORODU
Autor: Vlasta Jirásková
Autorky a autoři nové Mezinárodní iniciativy za porodní služby pro matku a dítě neváhali a dovolili si v angličtině vytvořit nové slovo: „MotherBaby". To aby dali jasně najevo, že matka s dítětem v prvním období po porodu spolu tvoří vzájemně spjatou jednotku, dyádu. Dvojici, která je vzájemně na sobě závislá, má zůstat spolu a nemá být odlučována. Podobné slovo existuje ve svahilštině: mamatoto - matka a dítě, jedna jednotka.
Foto: Matýsek - archiv Hany Žalmanové
Zhruba před dvaceti lety se v České republice v porodnicích postupně začal zavádět tzv. rooming-in neboli kohabitace, opatření, kdy má matka na pokoji vedle sebe v postýlce své miminko a samostatně se o ně stará. Do té doby bylo samozřejmostí, že novorozenci byli soustředěni na novorozeneckém oddělení a matkám byli rozváženi v pravidelných čtyř nebo tříhodinových intervalech na krmení. Není potřeba zdůrazňovat, že ne každé dítě potřebovalo pít ve stejnou dobu jako ostatní, intervaly byly pro tak malé děti příliš dlouhé a byla to situace, která rozhodně nevedla k bezproblémovému začátku kojení a jeho úspěšnému pokračování. V matkách byl posilován pocit, že dítě je jim „půjčováno" zdravotníky, a mateřské sebevědomí tak ženy měly možnost začít pomalu rozvíjet až v domácím prostředí. Této praktice je dnes naštěstí už téměř odzvoněno, přesto alarmujícím způsobem na některých místech dodnes přežívá!
Na chvilku
Obvyklou praxí je po porodu položit na chvilku miminko, je-li v pořádku, matce na břicho či hrudník. Pak je v různé vzdálenosti od ní ošetřit, na pevno ovázat do peřinky s ručičkama přitaženýma k tělu. Potom děťátko podle situace chová otec nebo ho drží matka a s pomocí porodní asistentky nebo sestry zkouší kojit. V některých porodnicích pak dítě odnášejí na novorozenecké oddělení, jinde zůstává dvě hodiny po porodu s rodiči na porodním sále. Někde ho „mohou" chovat, jinde zdravotníci vyžadují, aby leželo v postýlce, kde jeho životní funkce kontroluje monitor. Po dvou hodinách bývá dítě odneseno dětskou sestrou na oddělení, kde ho vykoupou a po té zahřívají ve vyhřívané postýlce. Matce bývá doporučováno, aby si mezitím odpočinula a vyspala se. Po několika hodinách většinou začíná rooming-in.
Z fyziologického hlediska je přitom zcela zřejmé, že matka a dítě po porodu v prvních týdnech i měsících tvoří vzájemně na sobě závislou symbiotickou jednotku. Fungování jejich organismů je vzájemně provázáno: tak kontakt matky s novorozencem kůží na kůži ihned po porodu způsobuje příliv maximálního množství oxytocinu v obou organismech, zodpovědného mimo jiné za vytvoření vzájemné pevné vazby, bondingu. Tento hormon u matky vyvolává další stahy, které vypudí placentu a působí proti krvácení. Kontakt dítěte s prsy, sání vypuzuje mléko. Díky vrozenému hledacímu reflexu dítě najde prs a uchopí jej a díky sacímu reflexu začne sát. Sání dále pomáhá k postupnému zavinutí dělohy. Matčin hrudník dítě zahřívá na potřebnou teplotu, vnímání tepu matčina srdce, jejího dechu dítě uklidňuje a přispívá k pravidelnosti jeho funkcí - dechu a srdečního rytmu.
Značný vliv má kontakt s matkou a kojení na vývoj mozku a nervových funkcí dítěte. K tomu dr. Magdaléna Chvílová Weberová uvádí: „Na těle matky si dítě nejlépe a přirozeně po porodu odpočine a je v teple. Každé dítě v jiném čase po odpočinku a prvotní adaptaci jemnými signály sděluje svou touhu sát. Tyto signály je dobré nepřehlédnout, podle nich dítě přiložit k prsu a nechat ho sát. Tak naskočí celá kaskáda dějů - hormonálních, imunitních, dějů neuromodulace, což je, zjednodušeně řečeno, zabudování mastných kyselin a dalších látek z mateřského mléka do membrán buněk nervového systému a do vyzrávajících nervových drah. To dává základ pro pozdější správný rozvoj kognitivních funkcí. V těle dítěte běží mnoho dějů, které staví na prvním spokojeném nestresovém prožitku na těle matky. Stres může zasahovat do všech dějů tělíčka včetně nervových funkcí a narušuje je. Navíc dítě jako první vtiskuje do nervového systému - podvědomí - podobu, chuť, vůni matky. Zkrátka osvojí si pocit pohody nebo stresu. K pohodě patří plné bříško, vyhovění potřebám, nespěchání a ponechání v odpočinku."
V případě zdravotních komplikací matky či dítěte bývá jejich oddloučení mnohdy nezbytné a potřebné pro záchranu zdraví či života. U matky i dítěte pak přicházejí na řadu mechanismy, které počáteční odloučení a ztížené navázání kontaktu mohou kompenzovat. Je ale zcela zbytečné takovou situaci vytvářet jen z provozních důvodů porodnického oddělení nebo kvůli zaběhnuté rutině.
Přínos souvislého kontaktu matky s dítětem po porodu:
• napomáhá vytvořit vzájemnou pevnou vazbu
• bezproblémové odloučení placenty u matky přirozeným způsobem
• přispívá k zavinutí dělohy matky, předchází krvácení
• matčin hrudník je ideálním výhřevným místem pro dítě
• ideální začátek úspěšného, dlouhodobého kojení
• tělo dítěte je přednostně osídleno bakteriemi matky, a ne nemocnice
• umožňuje ideální vývoj mozku dítěte
• přispívá k ideálnímu okysličení dítěte
• reguluje dýchání a srdeční rytmus dítěte
• přispívá k dobré pohodě matky i dítěte
• přispívá k zotavení matky i dítěte po porodu
• přispívá k sebevědomí a pocitu kompetence u matky
Důsledky pro vztah matky a dítěte
Johanka Kubaňová, psycholožka, matka šesti dětí:
Pravdou je, že lidské matky, které své děti porodily císařským řezem a viděly je až po mnoha hodinách, své děti většinou nezavrhují a dokáží je přijmout. Asi díky našemu rozumu. Ale mnohdy tyto matky vyprávějí o tom, že navazování vztahu ke svému dítěti pro ně nebylo zcela jednoduché a samozřejmé, a některé mají pocit, že něco „propásly". Některé se v péči o dítě cítí nejistě, respektive necítí se jistě.
Období bezprostředně po porodu je na navázání pevného vztahu mezi matkou a dítětem velmi citlivé. Matka je na první kontakt s dítětem po porodu hormonálně dobře připravená - „hoří očekáváním". Jak jinak si vysvětlit, že matky bezprostředně po porodu prožívaji i několikaminutové oddělení od svého dítěte jako velmi dlouhé a bolestné? Některé matky, kterým bylo dítě po porodu odebráno i na dlouhé hodiny, bloudily po nemocničních chodbách, protože nemohly spát a odpočívat po porodu. Byly naprogramované na kontakt s dítětem, které však bylo někde pryč.
Nelze říci, že narušení prvního kontaktu matky a dítěte bezprostředně po porodu vede ihned k zásadním problémům ve vztahu matka - dítě. Člověk má mnoho
možností kompenzace nedostatků. Ale toto prvotní narušení za sebou vleče další potenciální narušení jemných a sensibilních systémů, jako je například výše zmíněná samozřejmost matky v zacházení s vlastním dítětem a její znejistění v tomto vztahu. Jistota či nejistota matky vůči dítěti se může třeba projevovat tím, že matka rozumí více či méně pláči svého dítěte, signálům hladu, které dítě vysílá, jeho potřebě usnout, celkově řečeno ve schopnosti matky adekvátně uspokojovat potřeby dítěte. Od uspokojování potřeb se zase odvíjejí další důležité věci v životě dítěte - třeba jeho schopnost a motivace učit se.
Někdy nelze přerušení raného kontaktu matka-dítě předejít. Ale v případě, že mu nic nestojí v cestě, proč mu nedat prostor s vědomím, že činíme pro matku i dítě to nejlepší? Dáváme prostor autonomně, autenticky a fyziologicky fungujícím mechanismům, které chrání dítě v jeho dalším životě.
Jak na první chvíle a dny po porodu vzpomínají ženy v Česku?
Oznámili mi, že ho musejí dát do inkubátoru. Na otázku proč jsem dostala odpověď: protože je velké. Těžko jsem to snášela, téměř panicky jsem se dítěte dožadovala, vše marně. Přinesli mi ho o dvě hodiny později na kojení (to bylo uprostřed noci) a pak zase odnesli, prý abych si odpočala, a znovu až o šesté ráno (byli jsme tedy odděleni asi 2+4 hodiny). Z dnešního pohledu nechápu, že jsem si to nechala líbit, ale tenkrát mě prostě sešrotovali. Dodnes to ale sama vůči sobě cítim jako výčitku a napadá mne, co by třeba bylo jinak, kdybych ho mohla mít pořád u sebe. Můj vztah k miminku to myslím nepoznamenalo, přes to odloučení jsem velmi „hořela" mateřskou láskou od prvního okamžiku. Jen si občas říkám, jaké to asi bylo pro něj a zda to na něm nezanechalo stopy.
Lenka Dvořáková
Všechny tři děti jsem porodila doma a to, že budou po narození stále se mnou a samozřejmě i se svým tatínkem, bylo pro mne jedním z velmi důležitých hledisek při rozhodování o místě porodu. Miminko jsem k sobě ihned po porodu přivinula a měla jsem ho stále u sebe, s výjimkou chvil, kdy jsem šla na toaletu, do sprchy nebo jsem jedla. V těch chvílích ho choval někdo jiný. Za velmi důležité považuji první tři dny, které jsme strávili spolu v posteli, víceméně nahatí, hodně se tulili a dotýkali. Usnadnila nám to přítomnost duly, která s námi zůstala a pečovala o nás. Tak byl příchod mých dětí na tento svět jemný, klidný a plynulý. Kojení se rozběhlo naprosto bez problémů a miminka nikdy neubyla z porodní hmotnosti.
Johana
Mí dva synové se narodili dva roky po sobě, dnes jim je 8 a 10 let. Zatímco mladšího jsem po porodu ani na chvíli neopustila, u staršího jsem si to obhájit nedokázala. Neviděla jsem ho během první noci asi šest hodin. Dodneška mě to mrzí. Mám k dětem odlišný vztah - nevypovídá to nic o míře mé lásky k nim, ráda je mám
oba. Ale zatímco s mladším synem dokážu už od jeho narození být v úzkém kontaktu a jakémsi napojení, se starším dodneška válčím. Samozřejmě, není to ani zdaleka jen porodem. Má jednu z lehčích forem autismu a to situaci rozhodně neusnadňuje.
Ale poporodní odloučení a následující zmatení, které jsme cítila, musel přece vnímat i on. Těch několik hodin, mám dojem, ještě více pokazilo už tak obtížně navázatelný vztah. Jakoby mi v poznávání syna něco chybělo. Protože těch prvních několik hodin se zkrátka opakovat nedá.
Radka Wallerová
Pak porodníci odešli, dětská sestra dala dítě do vyhřívaného boxu a nakázala nám, abychom ho nevyndavali, že rychle ztratí teplotu. Dítě mělo 3700 g, bylo naprosto zdravé a v pořádku. Dost mě mrzí, že jsme ji poslechli, protože dítě plakalo, a my jen popojížděli boxem, abychom ho alespoň nějak utišili.
Po porodu (rodila jsem ve 21 hodin) miminko bylo celou noc u sestřiček a já nemohla usnout, protože jsem si moc přála, abychom mohli být spolu. Viděla jsem ho až asi po 12 hodinách. Moc by mi bývalo pomohlo, kdyby mi malou alespoň přinesli na chvíli ukázat a pochovat. Malá je pohodová a myslím, že nás to nijak dramaticky nepoznamenalo, ale dodnes mě to mrzí a příště budu raději rodit někde, kde budou více vnímat důležitost a jedinečnost okamžiku narození nového miminka. Nejvíc mi vadí, že se od matky očekává, že bude automaticky důvěřovat lidem, které vidí poprvé v životě, dá jim třeba na 12 hodin své dítě. Byla jsem hrozně smutná, ale navíc neschopná ten smutek vyjádřit, protože jsem si ten hezký zážitek zrození „nechtěla kazit" - když mám miminko, tak se přeci musím radovat, že jo?
Dominika S.
Zbytek textu na:
http://www.porody.net/cms/index.php?option=content&pcontent=1&task=view&id=51&Itemid=76
Zdroj:
Článek byl napsán v květnu 2008 pro plánované číslo 3/08 časopisu Aperio.
Další texty autorky najdete na: www.porody.net
Na AZRODINA.cz zveřejněno 7.11.2008
