NIČÍ DÍTĚ PARTNERSKÝ VZTAH?
Autor: PhDr. Eva Labusová
Na první pohled absurdní otázka. Dítě je přece nejvyšším důkazem lásky mezi mužem a ženou i ztělesněním jejich touhy předat to nejlepší ze sebe dál a překonat v potomcích svou smrtelnost. Přesto jsme v současné době čím dál častěji svědky hlubokých krizí nebo dokonce rozpadu vztahů mezi partnery během několika let po narození dítěte. Proč je tomu tak? A je možno se na problémy spojené s rodičovstvím předem připravit, aby se daly lépe zvládnout?
Zamysleme se nejprve nad otázkou, proč vůbec ke střetům mezi partnery v období raného rodičovství dochází. "Než jsme měli děti, byli jsme oba rovnoprávní. Oba jsem chodili do práce a vydělávali, oba jsme pak dle svých přání a potřeb trávili volný čas. Po narození dítěte je všechno jinak. Já zůstala doma a visí na mě téměř veškerá péče o dítě i o domácnost, manžel se vrací z práce unavený a pro náš domácí svět nemá pochopení. Chová se strašně sobecky. Když s ním chci o tom mluvit, říká, že problém je ve mně," bývá v takovém případě typickou ženskou výpovědí. "Po porodu se strašně změnila. Pořád se točí jen kolem dítěte, já už ji nezajímám. Náš sexuální život zcela opadl, odcizujeme se, takový život prostě není k ničemu," ozývá se ze strany mužů. Obě pohlaví jsou zjevně frustrována z narušené komunikace a z míry nároků, jaké rodičovství do života přináší.
Proč to skřípe
Současná společnost staví okolnosti vzniku nové rodiny na okraj svého zájmu. Očekávání potomka bývá - např. v médiích nebo v reklamách - líčeno jako romantické období, v němž se manželé převážně jen usmívají. Málokdo má ale před tím, než drží v náručí vlastní miminko, hlubší zkušenost, co vlastně péče o ně obnáší. Realita bývá nečekaně drsná.
Situaci komplikuje stereotypní uvažování. Na porod je všeobecně nahlíženo jako na důvod, pro který má žena přerušit svoje zaměstnání, a muž naopak zvýšit svoje pracovní úsilí mimo domov, aby čerstvou rodinu řádně ekonomicky zajistil. Zejména vzdělané ženy se s touto skutečností obtížně smiřují, mimo jiné proto, že mateřství už přibývající měrou nepřikládají tak jedinečnou důležitost, jako tomu u žen bylo dříve. Současné mladé ženy mužům často vyčítají malý podíl na povinnostech spojených s péči o dítě i domácnost s tím, že ony samy pak kvůli přetíženosti v soukromí rychle ztrácejí profesní kvalifikaci. Zatímco před porodem mohli oba partneři po náročném pracovním dni odpočívat nebo vyrazit za zájmovými aktivitami, nyní bývají obklopení permanentním napětím z nevyjasněného rozdělení úkolů a kompetencí.
Do jisté míry jde o problém generační. "Ti, kdo dnes přivádějí na svět děti, vyrostli už v době věnující hodně pozornosti individuální svobodě jednotlivce. Většina dnešních čerstvých rodičů nezažila materiální nouzi a své životy - studium, cestování, výběr profese i partnera - mohli utvářet dle svých vlastních přání. Často dospívali bez sourozenců i bez skutečné pozornosti svých přepracovaných rodičů. Nikdo je neučil uskromňování ani ohleduplnosti. Dostalo se jim představy, že život lze utvářet v duchu reklamy na luxusní auta: Nic není nemožné. Vybíráme si z nepřeberné palety možností, přemýšlíme, co by nejlépe resonovalo s naším osobním životním stylem, necítíme se sešněrováni žádnou tradicí ani žádnými jednoznačnými morálními závazky. Sami chceme rozhodovat i o tom, co je naše povinnost a z čeho můžeme zase vycouvat," domnívá se německý filozof Christian Schüle, sám příslušník generace třicátníků, jejímž problémům se ve svém díle věnuje.
Problém nerealistických očekávání a nedostatečné přípravy
Lze předpokládat, že míra problémů, kterou řeší současní mladí rodiče, je dána jejich celkovou nepřipraveností...
Zbytek textu na:
http://www.evalabusova.cz/clanky/nici_dite.php
Zdroj:
Časopis MIMINKO, 10/2008, www.casopis-miminko.cz, na AZ RODINA.cz zveřejněno 13.11.2008
Související odkazy:
