BYLA JSEM PRVNÍ. IRENA SVATÁ
Autor: Lucie Hášová Truhelková
Po bytě rozdováděně pobíhá holčička s čímsi podivným na hlavě. „To je panenčina čepice," vysvětluje její matka Irena Svatá. Nikdy si neplánovala, kolik dětí jednou bude mít. Nemalovala si v duchu, jestli by chtěla raději holčičku, nebo chlapečka. Na to byla příliš nemocná. Že je plodná, zjistila Irena originálně - ve stejnou chvíli, kdy přišla na to, že je těhotná. Jenže netušila, co bude dál. Do té doby totiž žádná žena po transplantaci ledviny a slinivky dítě neporodila. Irena se nakonec rozhodla, že ten krok do neznáma udělá.
Úryvek rozhovoru z knihy ROZHOVORY O MATKÁCH A MATEŘSTVÍ:
...
LEPŠÍ NEŽ BÝT KRÁVA
Jak dlouho po seznámení jste řekla manželovi, co máte za sebou?
Hned. Já to říkám každému hned.
Dobrý den, já mám transplantovanou ledvinu, slinivku a skleněné oko?
Když se seznámím s nějakým člověkem a začneme si povídat, tak s tím nedělám tajnosti. Třeba se mi stalo, že jsme šli do divadla, stáli jsme u šatny a šatnářka najednou povídá: „Podívejte na támhletoho pána, ten má ale silné brýle!" Já bych takové nosila hned, kdyby mi na to pravé oko pomohly!
Takže jsem té paní řekla: „No, a já mám skleněné oko." Když mi bylo šestnáct, zdráhala jsem se svému prvnímu příteli říct, že mám cukrovku. Dopadlo to tak, že se to dozvěděl od mé mámy. A to mě poučilo.
Jak to pak pokračovalo, utekl?
Neutekl, vídáme se dodnes. Chodí k nám na návštěvu, a nabídl nám dokonce, že někdy klidně pohlídá Berču, abychom mohli jít s manželem do kina.
Manžel tenkrát zareagoval taky tak dobře?
On s oblibou říká, že je to lepší, než kdybych byla kráva. Také už v životě dost zkusil, jeho otec byl alkoholik a nakonec se v lese oběsil. Takže když jsme se poznali, stejně jako já neřešil, že nebudeme moci mít děti. Od transplantace mi třikrát popraskalo oko tak, že jsem najednou neviděla, a museli jsme prostě jen čekat, až se to vstřebá. Šel do toho vztahu, i když věděl, jaké mám chatrné zdraví, a nemohl počítat s tím, že budeme mít rodinu. Pak už byl jen příjemně překvapený.
Co kdyby se vám zas zhoršil zrak a byla jste sama s dcerou doma?
Manžel je během dne v práci, takže v takových případech nastupují na scénu mí rodiče. Ale Berča by to asi zvládla i bez nich. Děti se snadno přizpůsobí.
A zvládají mnohem víc, než by do nich dospělí řekli. Dcera žije odmalička obklopená spoustou mých léků a nikdy ji nenapadlo dát si nějaký do pusy. Když mi tady někde upadne jehla, nevidím ji. Ale Berča ji zvedne. Sama mi chce pomáhat, třeba umí oškrábat brambory. Bála jsem se jí dát do ruky škrabku, ale ona to v pohodě zvládne. Berunka je dnes moje všechno, jsem moc ráda, že jsem se tehdy rozhodla těhotenství risknout.
Neplánujete další dítě?
Zatím beru antikoncepci. Nikdy předtím jsem antikoncepční pilulky nebrala, protože jsem netušila, že jsem plodná. Ale je možné, že s manželem dospějeme k tomu, že bychom zvládli ještě druhé dítě. A zkusíme to. Ptala jsem se lékařů, jestli by druhé dítě znamenalo větší risk než to první. Oni mi řekli, že je to stejné. Ale jestli se rozhodneme, tak maximálně do mých čtyřiceti. Po téhle věkové hranici už se k tomu nabalují další rizika. A všeho moc škodí. Zatím mě na plný úvazek zaměstnává Berča. Chodí do školky, do tří kroužků...
Můžete ji vozit autem?
Řidičák mi sice nechali, a kdyby nebylo vyhnutí a někam bych musela dojet, tak bych do toho auta sedla. S výjimkou šera a noci, to bych neriskovala ani náhodou, protože to opravdu vidím špatně. Ale běžně auto rozhodně neřídím, bojím se. Proto s Berčou jezdíme městskou dopravou nebo chodíme pěšky. Dva kilometry do centra města, kroužek trvá hodinu a pak jdeme zas ty dva kilometry zpátky. Takže třikrát týdně mám na celé odpoledne o program postaráno.
Přemýšlíte někdy o tom, co by se stalo, kdyby se váš zdravotní stav zhoršil?
To je stejné, jako by se jiný člověk bál toho, že půjde po silnici a přejede ho auto. Já o tom nepřemýšlím, nebojím se. Nechci prožít celý život ve stresu z toho, co kdyby se něco stalo. V osmdesáti letech budu vědět, že se sice nic nestalo, ale že jsem si tím strachem zkazila celý život. Druhá možnost je, že budu v pohodě, takovými věcmi se nebudu stresovat a možná se mi pak jednou něco stane. Podle mě je to lepší. Takže jsem zvolila tu druhou variantu.
Irena Svatá se narodila v roce 1970. Vystudovala gymnázium a po něm absolvovala dvouletý Seminář nezávislé žurnalistiky. V dětství jí byla diagnostikována cukrovka. Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu musela v osmadvaceti letech podstoupit transplantaci ledviny a slinivky.
Několik měsíců po transplantaci se seznámila se svým budoucím manželem Mirkem, v roce 2002 se vzali. Irena se stala první ženou s těmito transplantovanými orgány v Čechách, která otěhotněla a porodila zdravé dítě. Dcera Berenika se manželům Svatým narodila v roce 2003, všichni tři žijí v Jablonci nad Nisou.
Celý rozhovor a mnoho dalších najdete v níže uvedené knize.
Zdroj:
ROZHOVORY O MATKÁCH A MATEŘSTVÍ, vydalo nakladatelství PORTÁL v roce 2008, na AZ RODINA.cz zveřejněno 11.3.2009
