SEPARAČNÍ ÚZKOST
Autor: odpověď - Markéta a Jiří Královcovi, PhDr. Ilona Špaňhelová
DOTAZ Z PORADNY - Chtěla bych se zeptat, zda je možné, že by malé dítě (1-2 roky) při úplném odloučení od matky (cca 1 měsíc) z důvodu hospitalizace v nemocnici mohlo mít (kromě strachu o ni) také pocit, že jej matka nemá ráda a nechce ho, když s ním není. Existuje nějaká kniha, zabývající se touto problematikou?
Ilustrační foto: Matýsek, archiv Hany Žalmanové
Výzkumem odloučení dětí od rodičů se systematicky začal zabývat britský psychoterapeut James Robertson v polovině 20. století - v roce 1952 vznikl jeho film "Dvouletá jde do nemocnice" ("A Two-Year Old Goes to Hospital"), v němž zdokumentoval prožívání dvouleté holčičky, která podstoupila zhruba týdenní hospitalizaci v souvislosti s operací pupeční kýly. Přesto, že šlo o relativně krátkou hospitalizaci, zajišťovanou vlídným personálem, maminka navíc za děvčátkem denně chodila na návštěvy, ukazuje film, do jakého citového zmatku bylo dítě odloučením od rodičů uvedeno. Děti - a to i děti mnohem starší a "rozumnější" - mohou separaci od rodiče opravdu vnímat jako zradu, nedostatek lásky nebo trest; čím je ovšem dítě menší, tím nemožnější je vysvětlit mu, proč jej maminka nechává v nemocnici samotné.
James Robertson se svou manželkou Joyce pak v 80. letech napsal knihu Separace a velmi malé děti ("Separation and ther Very Young"), v 60. a 70. letech se vlivu separace velmi intenzívně věnovala například dcera Sigmunda Freuda, Anna Freudová. Srovnatelnou českou literaturu na toto téma neznáme - člověk, na nějž se dodnes mnozí odvolávají jako na autoritu, pan profesor Matějček, při vší úctě k němu, zastával ve vztahu k hospitalizaci postoj, který byl spíše na straně odborníků než rodičů, a tento jeho laskavý paternalismus českou scénu poměrně citelně poznamenal. K negativnímu dopadu odloučení hospitalizovaného dítěte od jeho blízkých se opakovaně ve svých článcích věnuje PhDr. Jaroslav Šturma; dalším psychologem, se kterým v této oblasti v případě potřeby spolupracujeme, je PhDr. Václav Mertin, který nahlíží na potřeby dětí také ve smyslu zjištění manželů Robertsonových.
Náš Nadační fond Klíček se věnuje podpoře společného pobývání rodičů s hospitalizovanými dětmi už mnoho let - mj. také proto, že jsme měli s kolegy a spolupracovníky možnost vidět na stovkách případů, jak je pro děti odloučení od jejich blízkých v nemocnici bolesté, a na druhé straně máme možnost zejména v poslední době naopak zaznamenat, jak velkých přínosem společná hospitalizace dítěte s někým z jeho blízkých je, a to nejen pro dítě a jeho rodiče, ale vůbec pro celou rodinu a také pro nemocniční personál.
Pokud hledáte materiál, na základě kterého by bylo možné vést debatu na toto téma či ujasnit si, co je v podobné situaci správné, je možné kromě zmíněné zahraniční literatury sáhnout po stručných, ale výstižných letáčcích, které jsme v rámci kampaně "Nezůstat sám" vydali:
lze je najít na webových stránkách www.detivnemocnici.cz (lze si o ně také napsat na naši adresu); na těchto stránkách lze také najít český překlad Charty práv hospitalizovaných dětí, zajímavý je i dokument režiséra Tomáše Škrdlanta "Dítě v nemocnici", který můžeme zapůjčit na DVD. Tématu potřeb dětí v nemocnici se ve svých diplomových a absolventských pracích věnovalo rovněž několik studentů - práce máme také k zapůjčení.
Pokud rodiče trápí výčitky svědomí, že své dítě z nějakého důvodu zanechali v nemocnici bez své přítomnosti, je třeba se z podobné situace poučit a pokud možno dítěti ve "zvýšené míře" dopřát svou blízkost - nelze o podobné situaci mluvit obecně, protože každé dítě podle svého založení a podle své dosavadní zkušenosti vnímá různé situace po svém - v každém případě je užitečné o svých pocitech i o pocitech a chování dítěte hovořit. Na naši non-stop bezplatnou poradenskou linku (775 204 109) se čas od času obracejí rodiče i s takovými starostmi - takže Vám můžeme nabídnout i konzultaci po telefonu nebo při osobním setkání.
Za Nadační fond Klíček zdraví
Markéta a Jiří Královcovi, 25.2.2009
Zdravím Vás,
pokud se matka na nějaký čas od dítěte vzdálí - ve vašem případě na měsíc díky hospitalizaci v nemocnici - určitě dítě na matku nezapomene. Jistě s tím máte i zkušenost, pokud dítě nevidělo někoho z příbuzných a uvidí ho až za měsíc, vzpomene si na něho a je s ním rádo, pokud má z dřívější doby dobrou zkušenost. Také se domnívám, že to není tak, že dítě pociťuje stav, že ho matka nemá ráda díky tomu, že s ním určitou dobu nebyla. Domnívám se, že pociťuje určitou "zradu", nerozumí tomu. Také je možné, že nedovede dát rychle najevo své pocity a tak se trochu stáhne a nechce k matce.
Dle mých zkušeností je to spíše obranná reakce dítěte. Samozřejmě záleží na tom, jaký vztah měla matka a dítě před tím než odešla do nemocnice. Pokud to byl vztah blízký a milý, jistě se to za určitý čas vrátí znovu do starých kolejí. Je vhodné se dítěti nevnucovat, zachovat vstřícný a nevtíravý postoj i po návratu z nemocnice.
Je také velmi důležité, aby ten, kdo byl s dítětem po dobu matčiny nepřítomnosti, vyjádřil slovně i fyzicky, jak je rád, že se matka vrátila. Jak je rád z její přítomnosti. Mnohdy dítě i formou nápodoby zareaguje podobně jako daný člověk.
PhDr. Ilona Špaňhelová, dětská psycholožka, www.spanhelova.cz
Související odkazy:
- DÍTĚ V NEMOCNICI
- ODLOUČENÍ DÍTĚTE OD MATKY MŮŽE MÍT VELKÉ NÁSLEDKY
- MATÝSKOVA NÁRUČ ANEB PROČ SI MATKY NESTĚŽUJÍ
- RODIČE BY MĚLI MÍT STÁLÝ PŘÍSTUP KE SVÝM HOSPITALIZOVANÝM DĚTEM
Zdroj:
AZ RODINA.cz - informační portál (nejen) pro rodiče, www.azrodina.cz
