ROSTLINNÉ IMUNOSTIMULANTY POSTAVÍ OBRANYSCHOPNOST DO POZORU
Autor: Mgr. Pavla Kurková
Naše vlastní obranyschopnost je vyvážený systém, na jehož kvalitě můžeme pracovat přirozenou cestou po celý rok. Jednak kvalitní, plnohodnotnou stravou (bez škodlivých tuků, cukrů, nadbytku mléčných výrobků a produktů z bílé mouky), dobrým pitným režimem a minimálním užíváním antibiotik (samozřejmě dle zdravotního stavu) a dalších syntetických léků. Imunitu posílíme také pravidelnou jarní a podzimní čistící kúrou (bylinné čaje, tinktury, šťávy). Ovšem někdy i přesto, že vyznáváme zdravý životní styl, potřebuje organismus podat „razantnější" pomocnou ruku. A tak přichází na řadu rostlinné imunostimulanty.
Foto: Echinacea purpurea - třapatka nachová, převzato z: http://www.garten.cz/
Přírodní stimulace imunity
Fytoterapie využívá celou řadu rostlin, které pozitivně ovlivňují obranyschopnost organismu. Obsahují totiž látky zodpovědné za stimulaci takzvané nespecifické imunity (zajišťuje obranu organismu ještě před vytvořením specifických protilátek nebo buněk přesně mířených k likvidaci cizorodých činitelů) a antioxidanty bojující proti nadbytečným volným radikálům. Jednoduše řečeno, tyto rostliny pomáhají zlikvidovat nežádoucí viry, bakterie, plísně či parazity, které zaplaví organismus a začnou ničit nebo získávat kontrolu nad jakoukoli buňkou vašeho těla.
Rodina třapatek
S léčivkou severoamerických Indiánů se Evropa poprvé seznámila asi před 300 lety, ovšem nejdříve jako s okrasnou rostlinou. Ostatně spousta z nás má na svých zahrádkách různě barevné varianty proslavené spíše pod názvem rudbeckie.
Pro farmaceutické využití se posléze začaly používat dvě rostliny - třapatka nachová (Echinacea purpurea) a třapatka úzkolistá (Echinacea angustifolia).
První přípravky si lidé mohli zakoupit až na přelomu 19. a 20. století. S rozmachem antibiotik popularita třapatky zvolna klesala, ale v současnosti, kdy klasická medicína dosáhla určitého stropu, jsme svědky obnovení zájmu o tuto rostlinu. Za posledních třicet let se stala předmětem velmi rozsáhlého výzkumu v souvislosti s nedostatečnou imunitou, virem EBV (druh herpetického viru), rakovinou, HIV atd.
Třapatka patří svými účinky zcela právem mezi nejvýznamnější rostlinné imunostimulanty. Zabraňuje virům v jejich reprodukci a vstupu do buňky, zvyšuje množství fagocytózy (bílých krvinek zodpovědných za nespecifickou obranu těla), má antibiotické vlastnosti (i proti nechvalně známým mikroorganismům, jako jsou streptokoky a stafylokoky) a likviduje cizí látky v krvi.
Zajímavé je, že třapatka funguje i jako imunotonikum. To znamená, že udržuje vyvážený poměr červených a bílých krvinek. V případě malého počtu bílých krvinek podněcuje jejich produkci a naopak při nadbytku jejich množství redukuje.
Nejlépe se tato rostlina osvědčuje při infekcích dýchacích a močových cest, chřipkách, virózách a dlouhodobě snížené imunitě.
Největší množství cenných látek se nachází v kořenech, méně pak v kvetoucí nati, proto doporučuji při výběru preferovat produkty obsahující právě výtažky z kořenů. Nejlepší formu poskytuje tinktura, kapsle s rozemletým kořenovým práškem, vhodný je i sirup (zejména pro malé děti), méně pak čaj, neboť se účinnost drogy sušením výrazně snižuje.
Indiánské lapacho
Existuje více druhů, u nás se nejvíce používá tzv. rudé lapacho (Tabebuia impetiginosa). Sáhodlouhá historie lapacha nás zavádí až do Jižní Ameriky, k indiánským kmenům, které ho pojmenovaly „Tajy" - strom božské síly a energie. Oficiální výzkum lapacha započal v 80. letech 19. století a potvrdil, že účinné látky nacházející se ve vnitřní kůře neboli lýku výrazným způsobem stimulují vlastní obranné schopnosti organismu.
Aktivně působí proti virům (a to od obyčejné rýmy přes herpesviry až po ty, které jsou zodpovědné za vznik AIDS), bakteriím, kandidě, plísním, parazitům. S pomocí lapacha dokážeme zvládnout nachlazení, chřipku, opary, infekce dýchacích cest a různé formy zánětů. Není tajemstvím, že jedna z nejdůležitějších obsahových látek - lapachol - dosahuje přesvědčivých úspěchů při léčbě více než deseti druhů rakoviny. Velmi slibně se také jeví použití lapacha při zánětu děložního krčku, pochvy či kvasinkových infekcích. Příprava: Lapacho můžeme buď připravit formou čaje (dvě čajové lžičky kůry povaříme 5-8 minut v jednom litru vody, poté stáhneme z ohně a 15 minut necháme vyluhovat pod pokličkou; připravený odvar podáváme 3x denně), nebo užívat v podobě tinktury.
Vilcacora alias kočičí dráp
Z amazonských deštných pralesů k nám přicestovala vilcacora (Uncaria tomentosa) - liána používaná po tisíce let zdejšími indiány. Při sklizni se sbírá pouze kůra. V důsledku obrovské poptávky po „zázračném přírodním léku" však byla vláda v Peru nucena zákonem vymezit termíny a povolené množství sklizně, aby zabránila totální likvidaci této cenné rostliny.
Stejně jako u lapacha obsahuje lýko jedinečnou kombinaci chemických sloučenin (indolové a oxindolové alkaloidy). Ty podporují tvorbu bílých krvinek, které se potom pouštějí do boje s bakteriemi a viry. V praxi vilcacoru aplikujeme u různých zánětů (žaludku, střev, močových cest, kloubů), viróz, infekčních onemocnění a jako podpůrný prostředek při léčbě AIDS. Skvělých výsledků tato rostlina dosahuje také při léčbě rakoviny. Stimuluje totiž specifickou protinádorovou imunitu, kdy nejpatrnější účinky se projevují u gastrointestinálního traktu, střev a plic. Antioxidační efekt je pak zárukou preventivního působení proti vzniku dalšího nádorového bujení.
V prevenci se „kočičí dráp" (jak se této rostlině také říká) užívá obvykle 3 měsíce, při léčbě akutních nebo chronických onemocnění délka podávání závisí na konkrétním druhu obtíží, ale zpravidla se aplikuje 6 měsíců a déle formou odvaru či tablet.
Pokyny pro užívání rostlinných imunostimulantů
- Při zvýšeném výskytu virových a infekčních onemocnění užíváme malé dávky maximálně po dobu jednoho měsíce.
- Velké dávky (dvojnásobek, než je napsané na návodu) pak aplikujeme při léčbě akutních onemocnění (chřipka, viróza, infekce) po dobu asi osmi dnů, kdy by mělo dojít ke zlepšení stavu. Ovšem za předpokladu, že nemocnění nepřecházíme a léčíme v domácím prostředí.
- Po užívání rostlinných imunostimulantů by měla nastat 3–4týdenní přestávka, není dobré stimulovat vlastní obranyschopnost nadměrně, jelikož příliš mnoho bílých krvinek může být stejně škodlivé jako jejich nedostatek.
- Dětem podáváme rostlinné imunostimulantyod 3 let, přičemž snížíme dávkování dle věku. Dětem do osmi let 1/3, do 14 let 1/2 dávky pro dospělého.
- U mladších dětí volíme méně „razantní“ byliny, např. černý bez, rakytník, mateřídoušku, tymián, acerolu, šípek nebo gemmoterapeutika z černého rybízu či šípkové růže.
- Imunostimulanty nejsou vhodné pro osoby s autoimunitními onemocněními, silnými alergiemi, TBC, leukemií, roztroušenou sklerózou, silným diabetem, pro těhotné a kojící ženy nebo v případech právě probíhající radio- či chemoterapie.
Mgr. Pavla Kurková - fytoterapeutka, aromaterapeutka
Další informace najdete také na:
www.bylinarstvi-korenarstvi.cz
Zdroj:
Časopis MOJE ZDRAVÍ, leden 2009,
na AZ RODINA.cz zveřejněno 14.9.2009
Související odkazy:
