PŘIROZENÁ HYGIENA KOJENCŮ
Autor: Petra Janoušková
Přirozená hygiena kojenců je pravděpodobně nejstarší způsob péče o miminko a jeho vylučování. Název v angličtině je DiaperFree Communication Method, v překladu bezplenková komunikační metoda, což jak dále uvidíte, může být název trochu zavádějící. Tuto metodu praktikují například v Indii, v Africe, ale třeba i indiáni nebo australští domorodci.
Miminko totiž už odmalička signalizuje své mamince všechny své potřeby. Ne jen hlad nebo žízeň, ale právě i potřebu vylučovat. My jsme však již dávno odtržení od přírody a neumíme již tak intuitivně reagovat, musíme se to znovu učit. Dříve se tradovalo, že kojení je věc zdraví škodlivá a je třeba od něj miminka pokud možno chránit a dávat výživu umělou. Dnes již víme, že kojení je pro dítě prospěšné a potřebné. Výzkumy potvrdily, že příroda to vlastně vymyslela lépe než všichni vědci dohromady. Stejně tak není pravda současné tvrzení, že malé děti neovládají vlastní svěrače. Ovládají je totiž velmi dobře. Jen musíme počkat až to výzkumy potvrdí. Ale abych to vysvětlila. Kdyby miminko neovládalo své svěrače, moč a stolice by odcházely neustále, a ne po dávkách. Miminko pouze neumí vědomě zadržovat, neumí si říct: „Počkám až přijdeme z vycházky, pak se vyčůrám". Takže vydává signál právě v ten moment, kdy nastane potřeba. U přírodních národů maminka miminko popadne a nechá ho vyčůrat. U nás si obvykle maminka řekne, že je přece přebalené, nakrmené, v teple, nic mu nechybí, tak ho hezky pohladí nebo pochová. Ale miminko má v sobě zabudovaný instinkt a ten mu velí, že do vlastního hnízdečka se nevylučuje. Tak se chvíli kroutí a protestuje a když mu nic jiného nezbývá, vykoná potřebu do plenky. Miminka jsou velmi chápavá, ale instinkt je zase velmi silný. Proto obvykle trvá asi 3 měsíce než miminko pochopí, že pro nás pro lidi oblečení/plena = toaleta a je normální vylučovat do pleny. Stále signalizuje, ale už mu připadá normální používat plenu jako záchod. A časem signály slábnou...
Jak tedy na to?
První otázka, která maminky napadne, je, kdy tedy začít. Z důvodu síly signálů a komfortu miminka já osobně doporučuji co nejdříve, klidně hned po narození. Ale některé maminky dají přednost tomu, aby se nejdříve sžily s miminkem, udělaly si svůj nový řád a pak začnou třeba po šestinedělí. Je však vhodné začít právě do 3 nebo 4 měsíců, nejdéle tak do půl roku věku, dokud jsou signály miminka dostatečně silné. Já osobně, protože jsem neuměla číst signály miminek, jsem začínala tak, že když se mi dcerka zdála neklidná, nespokojená, přestože k tomu objektivně nebyl žádný důvod, jsem vyzkoušela čůrání a většinou to bylo ono. Signály jsou u dětí různé, také se zřejmě ustálí ten signál, na který maminka zareaguje. Může to být prostá nespokojenost, něco jako hm, hm, trhavé pohyby nebo nějaký výkřik. Nejlepší odborník stejně bude maminka. Nebývá to však pláč.
Dalším způsobem, který lze použít je časování. Tzn. logické časy (které platí i pro dospělé). Miminko zpravidla musí po vzbuzení (jen rychleji než dospělý), po jídle nebo při jídle, než odcházíte na procházku, když přijdete z procházky.
Posledním a nejhůře sdělitelným způsobem je intuice. Prostě když vám něco říká, že byste měli dát miminko čůrat, je dobré „to něco" poslechnout. Pak do toho rádo vstoupí vědomí, které vám vysvětlí, že to je nesmysl, protože .... Ale zpětně většinou zjistíte, že „to něco", ten šestý smysl, měl pravdu.
Když tedy maminka zachytí signál nebo poslechne intuici nebo zkouší časování, prakticky to provede takto:
Miminko samozřejmě hned po narození nemůže sedět na nočníku. Proto ho maminka podrží v klubíčku nad nádobou (nočník, toaleta, umyvadlo). Poloh je vícero, například různé pololehy, ale klubíčko je nejběžnější. Aby dala maminka miminku jednoznačně najevo, že už může, použije zvuk, například (ččč, ššš, tsss). Nezáleží, který zvuk si rodiče vyberou, je však dobré vybrat takový, se kterým miminko nebude přicházet běžně do styku.
U větších dětí je kromě průvodního zvuku praktické ukázat miminku nějaký znak. Ten po nás dítě totiž může zopakovat výrazně dříve než umí mluvit a jednoznačně pak dát svou potřebu najevo.
Pokud se začne s praktikováním velmi brzo, pravděpodobnost úspěchu s novorozencem je velmi vysoká. Tento úspěch rodiče povzbudí, potvrdí jim, že miminko skutečně dává potřebu najevo a je to další krůček k zesílení vazby mezi rodiči a miminkem.
Zde je také ale nutné říci, že se přirozená hygiena kojenců výrazně lépe praktikuje s miminkem nošeným než s miminkem v kočárku. A to z jednoho jednoduchého důvodu. Při nošení miminka v šátku nebo v ergonomickém nosítku je komunikační vazba maminka x miminko výrazně silnější a tím pádem jsou signály lépe čitelné. Tento způsob také umožňuje mamince vyhovět miminku téměř „za pochodu", během svých běžných činností. Nemusí sedět a pozorovat ležící miminko, jestli nevydává signály. Navíc ve čtení signálů je velkým pomocníkem intuice a cíleným sledováním se snažíme příliš zapojovat myšlení a buď nám nic nepřipadá jako dost silný signál a nebo naopak všechno. Takže metoda pak paradoxně tolik nefunguje.
Ale vrátím se zpět k termínu „bezplenková metoda". Miminko bez plenky samozřejmě být může, ale nemusí. Může být samozřejmě plně plenkované, pak je potřeba počítat s nějakou prací navíc při svlékání a oblékání pleny. Ale je možné pracovat i s variantou tzv. minimální pleny. Tou může být například složená čtvercová plena nebo vložečka - jakákoliv jiná varianta, která se dá rychle vyměnit. Již se dá sehnat i další vybavení, které umožňuje rychlé svléknutí miminka, dokonce i bez nutnosti jeho položení. Například svrchní kalhotky, které jsou přichycené pouze v pase gumou nebo kalhoty s otevřeným rozkrokem (tzv. rychloprdky neboli splitpants). Také jsou praktické malé nočníčky s rozšířeným okrajem (tzv. čínské), jsou skladné i do batůžku, a dají se udržet v sedě mezi stehny, abychom měli volné ruce pro držení miminka v klubíčku. Toto vybavení práci usnadní, ale nezbytné není. Praktické jsou pak ale rozhodně věci rozepínací v rozkroku. Pokud má miminko například jen dupačky rozepínací na ramenou a ještě přes ně svetřík, pravděpodobně se nevydrží nepočůrat.
Náš osobní příběh
Mám zatím jednu dceru, takže bohužel zatím postrádám zkušenosti s praktikováním přirozené hygieny kojenců při více dětech. Ale znám několik maminek, které zvládly praktikování i třeba se třemi i více dětmi. Když to totiž funguje s prvním dítětem, proč by druhé nebo třetí mělo ležet v počůrané plence? V momentě, kdy jsem se přesvědčila, že má dcera vylučuje zcela vědomě, jsem pochopila, že jí tím nabízím pouze ten stejný komfort, který poskytuji sama sobě. Totiž dojít si na toaletu. Proto budu zcela jistě praktikovat přirozenou hygienu i s dalšími dětmi.
S Klárkou jsem přirozenou hygienu začala provozovat už v porodnici. Bylo to legrační, protože jsem téměř nevěděla jak ji chytit nebo jak ji přebalit, ale už první várku smolky se nám podařilo vykakat do umyvadla místo do pleny. Nějakou dobu nám samozřejmě trvalo než jsme se úplně sehrály, ale zlepšení bylo znát skoro každý den. Už asi ve 2 týdnech jsem si všimla, že když ji držím v klubíčku a říkám signál, vidím, že se snaží tlačit, i když se jí zrovna nepodařilo. Pochopila jsem, že i když malá neumí cíleně „zadržet", umí cíleně uvolnit svěrač. Až později začala trénovat vědomé zádrže. Ve 3 měsících už byla schopná po vydání signálu počkat než jsme přišly ze zahrady, vyndala jsem ji ze šátku a rozbalila, což mohlo být dohromady i několik minut. V necelých 5 měsících jsme měli rekord, 3 dny úplně bez pleny a bez nehody (kromě noci). Pak začala malá lézt, takže už měla trošku jiné starosti, začala se víc soustředit na pohyb a na hry. Vývojové skoky jsou jeden z důvodů, kdy signalizování příliš nefunguje. Ale vše se časem srovná. Od 11 měsíců již bývá doma přes den úplně bez plenky. Máme sice dny, kdy se nedaří, ale máme i poměrně dost dnů, kdy nemáme ani jednu nehodu. I kdyby už tohle nebylo možné považovat za úspěch, jsem ráda, že jsem jí poskytla ten komfort „být v suchu". Díky všem faktorům instinktivního rodičovství, mezi které počítám i přirozenou hygienu kojenců, patřila k nejspokojenějším dětem v celém širokém okolí.
Další informace
V nakladatelství DharmaGaia vyšla kniha Bez plenky,
další informace můžete najít na www.mokosha.info,
termíny bezplenkových setkání a workshopů na www.duverujsveintuici.cz,
potřeby pro usnadnění praktikování lze najít na www.pejashop.cz
Související odkazy:
Zdroj:
AZ RODINA.cz - informační portál (nejen) pro rodiče, www.azrodina.cz
1.9.2010
