ZRAK A SLUCH MIMINKA V BŘÍŠKU
Autor: Gerald Hüter; Ingeborg Weser
Zrak a sluch jsou tak zvané „dálkové" smysly. Informují o tom, co se přihodí mimo naše tělo. Jako všechny smysly vznikají v prenatálním období, a aby se mohly vyvíjet, potřebují stimulaci zvenčí. V děloze toho samozřejmě moc k vidění není. Do tmavého světa pronikají jen velmi nejasné paprsky světla.
Ilustrační foto: archiv AZ RODINA.cz
Od 26. týdne těhotenství plod prokazatelně reaguje na světlo. Fotoreceptory v očích jsou však citlivé na světlo již v 16. týdnu. Dosud jsme se domnívali, že oční víčka jsou pevně uzavřená a otvírají se teprve ve 26. týdnu. V trojrozměrných ultrazvukových záběrech je však možné pozorovat, že plody již v 18. týdnu otvírají oči. Nicméně schopnost vidět se začne rozvíjet až po narození, tedy až v době, kdy jsou k dispozici vizuální podněty, které zrak stimulují. A novorozeně se jako první naučí vidět a rozeznávat obličej své matky.
Co se týká sluchu, plod je ve svém nitroděložním světě vystaven pestré zvukové kulise: Jako neustálý rytmický vjem v pozadí slyší tlukot matčina srdce. Vnímá zvuk střev a jiných vnitřních orgánů. Do světa nenarozeného dítěte doléhají také zvuky zvenčí. Obzvláště důležité jsou přitom různé hlasy, především hlas matčin.
Od kdy plod slyší, je možné zjistit jen nepřímo. Sluchový podnět u plodu mezi 20. a 24. týdnem určitě vyvolává pohybovou reakci. Hlasitých tónů se leká a zdá se, že tiché tóny se zájmem poslouchá. Odpovídá na zvuky, které k němu přicházejí zvenčí. Někdy se začne pohybovat, jindy z téhož důvodu své pohyby přeruší. Sluchové zážitky očividně ovlivňují rozpoložení dítěte.
Tlukot matčina srdce zde plní obzvláště důležitou roli. Jeho charakteristiku vnímá dítě již v matčině těle. Když se novorozencům přehrává zvuk matčina srdce, děti pak méně pláčou, neztratí tolik na váze a všeobecně jsou v lepší náladě. Je očividné, že si dítě vzpomene na důvěrný, nepřetržitý tlukot srdce, který je mu známý již z dělohy. Abychom tento účinek vyvolali, nemusíme však dítěti pouštět nahrávku. Je jen potřeba vzít je do náručí, protože pro miminko je nejoblíbenější místo blízko matčina srdce.
V jakém taktu bije srdce, zjišťujeme tedy primárně ještě před narozením. Frekvence srdečního pulsu přitom závisí na příslušném citovém rozpoložení. Když matka poslouchá hudbu nebo zpívá, její srdeční rytmus se uklidní. Této skutečnosti se využívá v kurzech pro těhotné ženy. Stále častěji se nabízejí kurzy, kde nastávající matky společně zpívají. Zdá se, že nenarozené děti to mají rády. Přispívají k tomu patrně i jiní činitelé: hudba sama o sobě, radost a uvolnění, které matka při zpěvu prožívá, přátelská pozornost vůči dítěti a pocit spojení s jinými ženami ve stejné životní situaci.
Často slýcháme, že plody si pamatují určité hudební kousky, které se jim během těhotenství opakovaně přehrávají. Pár profesionálních hudebníků hovoří o tom, že určitý hudební kus znali ke svému překvapení tak dobře, že už věděli, jak pokračuje, ještě než otočili notový list. Zjistilo se, že jejich matka přesně tento kus během těhotenství intenzivně cvičila. Podobná schopnost pamatovat si však neplatí jen pro známé klasické kousky, nýbrž i pro úvodní melodii jedné anglické telenovely. Novorozenci matek, které se na takový seriál každý den dívaly, se při této hudbě okamžitě uklidnili. Před narozením se naučili, že tato melodie oznamuje pohodu.
Nenarozené děti mají nejraději matčin hlas. Znají ho nejlépe a po narození jej poslouchají raději než jiné, cizí hlasy. Obzvláště zajímavě reagují, když je jim matčin hlas podáván tak, jak zněl v děloze. Mateřský hlas totiž nepůsobí na dítě jenom tak jako ostatní hlasy a zvuky pronikající tkání, nýbrž ještě i přenosem z kostry páteře a pánve. Pánev se rozechvěje ve frekvenci 2500- 3000 Hertzů. A to je frekvence, která odpovídá ženskému hlasu. Vše je navíc doplněno skutečností, že pánevní dno plní funkci rezonančního tělesa, které toto chvění zesiluje jako reproduktor.
Z toho důvodu je možné vnímat mateřský hlas v nitroděložním světě docela dobře. Pokud vycházíme z toho, že hlas je nejen slyšet, nýbrž je možné jej i pociťovat, pak vlastně matka svým hlasem dítě po celou dobu těhotenství doprovází.
Co se týká hlasů zvenčí, platí mimochodem pravidlo, že k uším dítěte doléhají především nízké frekvence. Vnímat mužský hlas je tedy pro plod snazší než vnímat hlas ženský. To je dobrá zpráva pro otce. Také oni mohou počítat s tím, že jejich hlas zaujme své postavení ve světě zvuků jejich dítěte ještě před narozením.
Plodovou vodou, děložní stěnou atd. vnímá dítě zvuky jinak, než jsme zvyklí. Zdá se, že nenarozené dítě vnímá více samohlásky než souhlásky a v hudbě slyší bubny lépe než housle. Lidský hlas mu zní zřejmě podobně, jako kdyby přicházel zpoza těžkého, tlustého závěsu. Dítě také nevnímá jednotlivá slova, nýbrž melodii řeči a s ní citové rozpoložení toho, kdo mluví nebo zpívá. Je pozoruhodné, co vše plody ke konci třetího trimestru umějí: Ukázalo se, že děti jsou schopné rozpoznat různá pořadí slabik „ba-bi-ba" a „bi-ba-bi". Uměly také rozlišit ženský a mužský hlas. V jiném experimentu se plodům ve 34. a 37. týdnu přehrávala dvakrát denně stejná pohádka. Ve 37. týdnu si plody na pohádku očividně zvykly, protože reagovaly zpomaleným pulsem. Pokud se jim však nyní přehrála jiná pohádka, kterou četla tatáž žena, jejich puls se opět zvýšil. Patrně se pokusným osůbkám zdála nová pohádka dostatečně zajímavá, aby jí věnovaly svou pozornost. Děti byly tedy schopné vnímat rozdíl mezi první a druhou pohádkou.
Stejně jako čich, zaměřuje nenarozené dítě také svůj sluch především na matku. Je to matčin hlas, který může dítě nejlépe vnímat a jemuž věnuje nejvíce pozornosti. Může tedy svou matku poznat mezi ostatními lidmi nejen podle její vůně, ale také po hlase. Je to hlas, který je dítěti důvěrně známý a dává mu pocit jistoty a bezpečí.
Když se dítě narodí, může takto vybaveno začít zdolávat úkoly, které si pro něj život připravil: Ví, které osoby se má držet, když se chce najíst. Ví, kde najde prs s mlékem. V matčině těle se již vydatně učilo sát a mlezivo naštěstí chutná podobně jako plodová voda. Prostřednictvím informací, které dítě získalo svými smyslovými orgány již v matčině těle, se zároveň naučilo brát v úvahu to, co je důležité k přežití. Jeho mozkem proudily rozmanité podněty a mozek byl schopen vytvořit si dojmy. Tyto dojmy zase na druhé straně u dítěte ovlivnily struktury jeho mozku. Staly se první částí procesu učení.
Zdroj:
Ukázka z knihy Tajemství prvních devíti měsíců (Portál 2010)
Na AZ RODINA.cz zveřejněno 20.10.2010
