11488786

KRISTINA DUFKOVÁ: RODINNÝ HOROR

Autor: Marcela Pecháčková

Na scénu vstoupila bez rozpaků s drsným tématem smrti, hrobů a kostlivců. A vtáhla do toho celou rodinu. Animovaný film a knihu Usnula jsem věnovala svému tříletému synovi Toníkovi. Hlavní ženskou postavu mluví její dcera Berta. Do hlavní mužské role obsadila otce svých dětí Jiřího Macháčka. Rodinný horor, u kterého se vám nesvírají vnitřnosti, i když ona to má ráda.

20_2_11_bigroz1_normal

Foto: Tomáš Nosil


Vy se asi ráda bojíte?

Hrozně. I Jirka se diví, že se dívám na horory a strašidelné věci, ale já to mám ráda. Vím předem, kdy přijde ta strašidelná chvíle, připravím se ni, a stejně se vždycky hrozně leknu. Strašně mě to přitahuje, jen se na to nemůžu koukat sama. Musím počkat, až někdo přijde.

Máte v obličeji takovou zvláštní kombinaci - zářivě modré oči a tmavé vlasy. Znamená to něco?

Hm, to nevím. Ale máme to v rodině všechny: babička, maminka i já.

Z čeho vychází téma vaší horor-pohádky?

Proč říkáte horor? Já jsem ji i barevně koncipovala, aby byla veselá, hudba je přizpůsobená, aby to nebylo ponuré, i když jde o smrt a hřbitov. To všechno vychází z mexické legendy, že kdo usne na hrobě, probudí se v zemi mrtvých.

Nebojí se děti vaší pohádky?

Myslím, že ne.

Ona je nakonec opravdu spíš něžná, i když postavy v ní jsou většinou poněkud mrtvé, ale smrt má laskavou podobu. Zemřel vám už někdo blízký? - to se ptám vážně.

Dědeček. A zemřel hezky, ráno u nás na chalupě v kuchyni. Věděli jsme dopředu, že zemře, netrpěl u toho a všichni jsme s ním byli a tak nějak normálně tam bylo i veselo. Nenastaly žádné hysterické smutky, když pak zemřel.

Dotkla jste se svého mrtvého dědy?

Ano. On s námi pak zůstal ještě dlouho ležet na gauči v kuchyni, my jsme se u něj nasnídali, než ho odvezli jinam. Tímhle jsem si prošla a viděla, že smrt je přirozená a dá se brát normálně. Možná proto mám ráda filmy o smrti, kde se téma smrti otevře ve veselé nebo normální poloze.

To je vidět i ve vašem filmu a knize - hřbitov je v nich vlastně krásná barevná zahrada.

Já tak hřbitovy vidím.

Na kolik přijde takový film, který byl základem pro knihu?

Něco na něj dala FAMU, protože to byl můj školní film, pak přispěl půl milionem státní fond a pak nám pár lidí pomohlo formou koprodukce. Většina z nás to dělala zadarmo, byl to přece jenom školní film.

Herce, kteří namlouvali vaše kreslené postavy, jako je Jiří Lábus, Lenka Vlasáková a mnoho dalších, jste oslovovala vy, nebo váš muž Jiří Macháček?

Já, ale s Jirkou jsem to vždycky konzultovala. A bylo pěkný, že nikdo neodmítl.

Pomáhal vám Jiří Macháček i vymýšlet?

Neměli jsme moc času nějak to doma řešit, tam máme jiné věci. Ale s výběrem herců jo, to mi hodně pomohl.

Ale nakonec je to stejně hlavně rodinný podnik.

To bylo příjemné. Díky tomu jsme se viděli i v pracovním čase, tak to bylo dobrý.

Měla jste jako malá z něčeho strach?

Pořád. A hrozný. Nebo jsem měla sny, které se mi vracely, třeba o mumii, která bydlela u toho mého dědy v pokoji.

A dneska? Z čeho máte největší strach?

Nejvíc se bojím o děti. To je takový věčný strach, aby se jim nestalo nic špatného, z toho už asi nevypluju.

Plánovala jste odjakživa, že budete animátorka?

To ne, vůbec. Možná zlatnicí nebo v nějakém jiném uměleckém řemesle. Že bych dělala něco opravdu výtvarného, o tom jsem jen snila a nikdy jsem si nepomyslela, že se mi to splní.

A teď je to vaše profese.

Jirka říká, že koníček, protože se tím nevydělá moc peněz.

Není vám proti mysli jen si tak hrát, skoro nic nevydělat a nechat živení rodiny na otci vašich dětí?

Měla jsem děti už na škole, jako studentka jsem sice chodila na brigády, ale peníze přinášel do rodiny vždycky on. Já se starala o děti a při tom chodila do školy. Věřím ale, že se to změní, už se to vlastně začíná měnit.

Vy jste se rozhodla mít dítě už při škole, nebo se to stalo?

To nebyla náhoda. Jirka je o dvanáct let starší, takže jsme si řekli, že nevadí, když budu mít děti brzo. Berta se narodila, když mně bylo dvacet tři.

Což je dneska netypické.

Asi jo, protože když jsem musela ve škole - byla jsem ve druháku na FAMU - řešit sociální věci jako mateřskou a tak, nikdo nevěděl, jak se to zařizuje. A taky jsem studovala dlouho, devět let, skončila jsem teprve loni. Přerušila jsem, když se narodila Berta, protože animace je hodně náročná na čas...

Na co ještě?

Na trpělivost. Animátor musí být nekonečně trpělivý.

Není vám smutno, když kreslíte a jste při tom většinou sama?

Docela je a ještě k tomu to trvá hrozně dlouho. Psala jsem diplomku o animátorce Caroline Leaf, která dělala úžasné animované filmy, nominované na Oscara. A najednou od toho odešla, protože už nedokázala být pořád sama v černé komoře. Přešla k dokumentu, k hranému filmu, kde nebyla tak dobrá, ale potřebovala světlo a být mezi lidmi. Jsem na tom podobně - když skončím film, musím dělat něco jiného, třeba teď tu knížku. To byla super práce. Před pár lety jsem dělala film na Barrandově, v černé místnůstce, v létě, bylo asi čtyřicet stupňů, všude černé záclony a všechno utemněné, opravdu úplná izolace. A já byla šťastná, když mi pan kameraman přišel aspoň vyměnit žárovku. Teď už nedělám všechno úplně sama jako na škole, mám i další lidi, se kterými můžu film konzultovat a prožívat.

Jste při práci důsledná, puntičkářka, perfekcionistka?

Ani bych neřekla. Možná tak připadám kolegům, když donekonečna něco opravuju, protože je to pro mě důležitý, a oni říkají, že si toho divák nemůže všimnout. Ale třeba doma máme trochu bordel, a to mně vůbec nevadí.

Umíte si užít samotu, kdy nejste nutně sama - třeba v kavárně, ale sama se sebou. Ve své intimitě?

To umím - asi. Teď jsem si oblíbila dlouhé procházky s naším chlapečkem. Moc si přitom nepovídáme, on zná naši trasu, běží si po svém, já si jdu taky po svém a oba si jedeme svoje světy. To mám ráda. A chodíme do lesa - to taky můžu. Nebo když plavu - v bazénu můžou být mraky lidí, ale já si plavu sem tam, sem tam a myslím si na své věci. To mám ráda, ale dostanu se k tomu málokdy.

Málokdy proto, že máte na starosti rodinu a k tomu práci?

Natáčím teď Fimfárum, takže musím chodit skoro každý den do studia, pak rychle domů, protože hlídání dětí mám jen na pár hodin, pak musím rozvézt děti do kroužků a tak...

Funguje v rodinném smyslu i Jiří Macháček?

Nosí ty peníze! A když je doma, je to fajn. Ale teď zrovna doma není vůbec, natáčí - už jsem si na to zvykla. Ale pak, když je zase hodně doma, musím si zvykat i na to.

Dopřejete si společné prázdniny, dovolené?

Každý rok bez výjimky odjedeme někam na měsíc. Většinou v zimě a za teplem. Do Thajska nejčastěji.

Co tam měsíc děláte? Nic? Jen tak?

Vypadá to, že nic. Ale děláme rodinu. Dokonce s Bertou děláme i to, že jako by chodí do školy - doučuju ji všechno, co zmešká, a je toho dost, protože letos jsme tam byli dva měsíce. Jirka většinou trvá na tom, že musíme být na jednom místě, aby si odpočinul, ale letos už to trvalo dlouho, takže jsme i cestovali.

Vy jste našli školu, kde Bertě tolerují dva měsíce prázdnin během školního roku?

My jsme školu vybírali s ohledem právě na ty naše dovolené. Jirka přes léto buď točí, anebo jezdí s kapelou, takže s námi nikam jet nemůže. Naše zimní rodinné dovolené jsme zavedli ještě předtím, než šla Berta do školy, pak už jsme jen hledali školu, kde se můžou děti doučovat doma.

I z vašeho filmu a knihy je cítit, jak je pro vás rodina důležitá.

Všechny filmy, co mám, se točí kolem rodinných, vztahových a dětských problematik. Baví mě se tím zabývat. To říkal Pavel Koutský na FAMU, že nejlepší je točit to, v čem člověk žije, že jedině tehdy je to nejupřímnější, nejpravdivější. Takhle já jsem se dostala k tématu rodina. V té době se mi narodila Berta a já jsem začala točit filmy o mateřství, jak ho ženy prožívají.

Čtete dětem večer pohádky?

Snažím se. S Toníkem to je těžší, nechtěl nic poslouchat. Nechtěl, abych mu zpívala, nechtěl, abych mu vyprávěla. Teď tedy dovolí pohádky, ale musejí být krátké a o autech nebo vlacích. Tak je vymýšlím. A s Bertou si čteme, chvilku ona, pak já.

Šlo to Bertě, když namlouvala hlavní postavu vašeho filmu Usnula jsem...?

Šlo. Až teď se začala trochu stydět. První várku jsme natáčeli, když jí bylo šest, a za dva roky se muselo něco dodělat a Berta už byla jiná. I hlas se jí změnil.

Trochu mě zarazilo, jak jste při křtu knihy Usnula jsem... nechali své děti pózovat fotografům. Chovaly se při tom sice přirozeně, ale mají tohle zapotřebí už teď?

Taky mě to napadlo, když jsme tam najednou všichni stáli, nějak jsem nečekala, že se to může stát, a pak se tomu nedalo zabránit. Ale Berta je ostřílená - už hrála v Medvídkovi. Teď už všechno další odmítáme, ona je hodně křehká a my s Jirkou víme, co to je za mašinerii. Ještě si pamatuju, jak jsem ji vyzvedávala po natáčení v Medvídkovi, kde vždycky měla stodvacetiprocentní pozornost, a pak byla nesnesitelná, dokud si nezvykla, že doma to funguje jinak. Teď už je větší, ale zato křehčí. Teď byl casting na nějaký film a oslovili ji, ale my jsme se s Jirkou dohodli, že jí to neřekneme, jenže ona si toho všimla a vynadala nám. Berta tvrdí, že by chtěla natáčet filmy, přijde jí to jako prima zábava, ale asi s tím ještě počkáme.

A v čem je křehká?

Hrozně citlivá. To náš Tonda je takový svůj, asi po tátovi. Berta pořád řeší, co si myslí druzí lidé, bere si osobně, co jí kdo řekne, takže pořád probíráme spory s holčičkami ve škole...

Jak jste přišli ke jménu Berta?

Mně se vždycky líbilo, u nás v ulici kdysi dávno bydlela paní Berta, taková stará paní.

Berta, nebo Albertina?

Berta. Rovnou Berta jako naše Berta. Já jsem to jméno znala, líbilo se mi a Jirkovi taky.

A Bertičce?

No, Bertě se teda úplně nelíbí, doufám, že se to časem změní. Měla období, kdy říkala: „Mami, říkej mi třeba Lucie nebo Šárko, ale ne Berto." Teď mají ve škole novou asistentku taky Bertu, tak konečně objevila, že na světě existuje i jiná Berta než ona sama a konečně jí to tak nevadí. Do té doby slyšela, že Berty jsou jen psi a kočky.

Varovalo vás nějak pro život, že se vaši rodiče rozvedli?

Ani nevím, možná bych si hledala partnery z jiného úhlu než s touhle zkušeností.

Taky jste se nevdala.

To taky. Ale to spíš proto, že z toho má obavu hlavně Jirka. V rodině na mě dělali nátlak, ať ho přemluvím, hlavně Jirkova babička, která si přála, aby děti byly pokřtěné. Ať tedy na něj tlačím. Tak jsem jí vysvětlovala, že to přece ale nechci, že vím, že kdybych na něj nastoupila, že si mě určitě vezme, ale vždyť mně to je vlastně jedno.

Překáží vám někdy, že máte jiné příjmení než vaše děti?

Ne, naopak. Jsem ráda, že si mě lidi okamžitě nespojí s tím Macháčkem a někdo ani neví, že jsme spolu. U dětského doktora se ale představuju Macháčková, protože je to jednodušší. Trochu problém byl kdysi s pošťačkou: jednou přinesla dopis pro Jirku, já jsem to převzala, ale ona nevěděla koho napsat do kolonky Převzal. A pak řekla: Hm, tak já napíšu sousedka.

Kdy jste se vy dva seznámili?

Krátce po Samotářích to bylo.

To začal slavný Macháčkův čas. Dneska je z něj česká superhvězda. Je vám nepříjemné snášet pozornost, která zákonitě padá i na vás?

Není, asi jsem si zvykla. Jen nejsem ráda, když nás fotí jako rodinu, tak se těm situacím vyhýbáme. Až na ten dnešek, tedy.

Neprobouzí ve vás sláva krásného Macháčka žárlivost?

Na to nemyslím. Nějak Jirkovi důvěřuju a ono to ani jinak nejde.

Jezdíte spolu na festival do Karlových Varů?

Dřív jsem jezdila na celý týden, teď přijedu jen na Jirkovy narozeniny, které vždycky na festivalu má.

Co jste mu dala za nejlepší dárek k narozeninám?

Ani nevím, co se mu nejvíc líbilo. Možná když jsem mu na jeho narozeniny řekla, že čekáme Bertu.

A vy od něj?

Ten poslední, k jedenatřicetinám. Jirka mi dal obraz od Petra Nikla, který ale ještě není. Přesto to byl nejhezčí dárek, líbil se mi hrozně jeden obraz, několikrát jsme ho chtěli koupit, ale Petr Nikl ho nechtěl prodat. A teď Jirkovi přislíbil, že mi namaluje podobný. Tak se můžu těšit.

O čem sníte teď, když se vám splnil nesplnitelný sen - jste výtvarnicí?

Nevím. Najednou pracuju s tím svým dávným snem, o kterém jsem si myslela, že se nikdy nemůže uskutečnit. Ani nevím, jak se to stalo. Nějaké náhody? Možná ani nemám další sny. Tedy zrovna teď.

Snila jste i o dětech, rodině - když jste sama vyrostla bez otce?

Ani si neuvědomuju, že bych o tom přemýšlela, možná jsem na to neměla čas, protože to přišlo dřív, než bych snila.

Je síla rodiny a taky to, jestli dobře funguje, hlavně na vás?

Možná, ale Jirka je neuvěřitelně rodinný - ani já bych do něj nikdy neřekla, že se bude snažit nás všechny takhle držet pohromadě. Já si ale docela často uvědomím, že to není automatické, že na to musím myslet... Máme na sebe s Jirkou hrozně málo času a někdy to prostě zajde tak daleko, že jenom řešíme, kdy kdo kde vyzvedne koho, a my dva se z toho nějak vytratíme. Snažím se tedy nezapomenout, že z toho kolotoče musíme někdy vypadnout a být chvilku sami.

Máte si pak co říct, když jste spolu jen sami dva?

Máme, určitě. Jen já sama si dám úkol, že do toho v té chvíli nesmím motat ty svoje otázky: Kdy opravíš tohle, co uděláme s tímhle?


Kristina Dufková * 16. 10. 1978 v Praze

animátorka, dcera chemika a hydrometeoroložky

po gymnáziu vystudovala animovanou tvorbu na Vyšší odborné škole filmové v Písku a pak totéž na FAMU, kde absolvovala filmem Usnula jsem. Za tento film dostala na loňském Anifestu cenu za nejlepší český animovaný film. Nedávno jí vyšla kniha pro děti Usnula jsem, jejíž součástí je DVD stejnojmenného animovaného filmu

právě natáčí jednu z Werichových pohádek z Fimfára - Jak obři na Šumavě vyhynuli

jejím partnerem je herec a muzikant Jiří Macháček, mají spolu osmiletou dceru Bertu a tříletého Antonína


Mezi čtyřma očima

Je překvapivě přirozená a taková nějaká samozřejmá, řekla jsem si hned, když jsme si sedly na zahrádce malé hospody v jedné pražské stráni. Kousek odtud bydlí, tak jen seběhla ze schodů, objednala si čaj. A vlastně celý rozhovor se smála. Neřekla o nikom nic špatného, na nic si nestěžovala - vlastně skoro vůbec nepoužívá slova jako „nelíbí se mi," „nejde to". A taková je i na své dvě děti - směje se a nechává je se smát. Takže se těžko divit, že natočila horor, který je prostě laskavý a něžný. Jako ona sama.


 

Zdroj:

Časopis INSTINKT, 20.5.2010, www.instinkt-online.cz 

Na AZ RODINA.cz zveřejněno 3.11.2010


Související odkazy:

Azrodina_portal_250x250
11499230

Za staré mobily do jihlavské ZOO

Děti uspořily recyklací 40 bazénů vody, za odměnu jedou do ZOO Soutěžní klání základních škol z celé republiky ve sběru mobilních telefonů proběhlo pod názvem Věnuj mobil a vyhraj výlet pro svou třídu. „Ze 121 škol bylo svezeno a předáno k recyklaci 9 412 kusů mobilních telefonů,“ uvedla Hana Ansorgová, ředitelka Recyklohraní aneb Ukliďme si svět, společnosti, která soutěž organizuje. „Děti ekologickou likvidací mobilů pomohly uspořit vodu, která by například více než čtyřicetkrát naplnila oba bazény sportovního multifunkčního objektu Evžena Rošického v Jihlavě,“ dodala Dana Duchečková, tisková mluvčí společnosti ASEKOL.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ! - DÍKY RADKOVI BANGOVI A AV MEDIA

Radek Banga inspiruje mladé lidi k životu bez drog, násilí a dalších variant rizikového chování. Program Když chceš, tak to dokážeš! mělo i díky AV MEDIA v letošním školním roce možnost slyšet téměř 9 000 žáků a studentů z celé České republiky.

Zlatý Ámos 2018 & Mlékárna Valašské Meziříčí

Podporou mladých lidí se Mlékárna Valašské Meziříčí zabývá dlouhodobě. Propaguje zdravý životní styl spojený s pohybem a vyváženým stravováním. Nechyběla tedy logicky ani při podpoře prestižní ankety o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos, protože osobnost učitele považuje při výchově dětí za zcela zásadní. Svými produkty podpořila už krajové semifinále ve Zlínském kraji. Čerstvé kysané výrobky a jogurty nechyběly pak ani na celorepublikovém finále Zlatého Ámose. Voucher na zdravé a chutné produkty z Valašska si odnesl vítěz 25. ročníku ankety o nejoblíbenějšího učitele České republiky. Zlatým Ámosem se stal David Turek ze Základní školy v České Kamenici. Lucii Bakalovou pak vybrala dětská porota jako dětskou Ámosku, ta voucher od Mlékárny Valašské Meziříčí obdržela také. Zlatého Ámose vybrala porota v čele s Janem Cimickým na základě vystoupení ve finále, které přijeli podpořit nejen jeho žáci, ale i příznivci dalších pěti finalistů. Finálové kolo moderoval známý tanečník a moderátor Jan Onder.

Bambini litera 2018. Když děti píšou pohádky

Rodí se další výjimečná pohádková knížka – výsledek již třetího ročníku soutěže pro malé spisovatele Bambini litera. Zapojit se do ní mohou žáci prvního stupně základních škol, kteří mají fantazii a chuť promítnout ji do příběhů. Co je na Bambini litera úžasné? Děti, které dosud psaly pohádky jen tak pro radost „do šuplíku“, je mohou ukázat ostatním v knížce, která se i letos objeví na předvánočním trhu.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ!

HUDEBNÍ PROGRAM zaměřený na PREVENCI RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ úspěšně probíhá již od r. 2011, kdy vznikl pod záštitou zmocněnkyně vlády ČR pro lidská práva Moniky Šimůnkové. RADOSLAV "GIPSY" BANGA se s žáky a studenty podělí o svůj osobní příběh i své zkušenosti a motivuje je k aktivnímu a smysluplnému životu bez násilí, konzumace drog, xenofobie, rasismu, intolerance, agrese, kriminality a dalších variant rizikového chování.

PODÍVEJTE SE NA VIDEOKLIP JIŽNÍ SPOJKA

Je lepší dvojka nebo trojka?

Jak kondolovat na pohřbu a psát kondolenci

Ztráta člověka je bolestivou událostí jak pro nejbližší rodinu a přátele zesnulého, tak pro jeho širší okolí. Pokud jste se dozvěděli o úmrtí prostřednictvím smutečního oznámení, parte nebo od pozůstalých, je vhodné vyjádřit soustrast jeho nejbližším. Způsob kondolování se odvíjí od toho, zda se pohřbu účastníte osobně, nebo chcete kondolenci předat poštou.

UKAŽTE DĚTEM PESTROBAREVNÝ SVĚT

Víte, kolik odstínů zelené se objevuje ve světě kolem nás? Proč si muži pořád pletou růžovou a fialovou? Už v dětství je důležité naučit se barvy správně rozeznat a pojmenovat.

SKVĚLÝ RYCHLÝ MOUČNÍK PRO NEČEKANOU NÁVŠTĚVU VÁS NAUČÍ MARKÉTA PAVLEJE V GOURMET ACADEMY

Taky máte svých pár oblíbených moučníků, které jedete pořád dokola a chtěli byste zase překvapit něčím novým? Hledáte něco osvědčeného, co nedá moc práce, ale výsledek bude tak úžasný, že se po něm okamžitě zapráší? Přesně takový moučník jsem se naučila na Kurzu jarního pečení s Markétou Pavleje (v rámci Gourmet Academy). Galleta má navíc tu výhodu, že je velmi variabilní, takže při jednom pečení, uspokojíte i rozdílné chutě členů rodiny a hostů.

LEU BRAIN STIMULATOR - DIDAKTICKÁ HRA OD 4 DO 104 LET!

Zábavná a poutavá hra s pedagogicky vysokou hodnotou pro lidi všech věkových kategorií ( s výjimkou malých dětí do 3 let). U dětí stejně jako u dospělých je mozek stimulován různými způsoby a tímto je podporován ve svém vývoji. Díky velkému množství čím dále tím náročnějších úkolů a ještě mnohem vyššímu počtu variací her zůstane hra vždy výzvou, která znovu a znovu upoutá děti a dokonce i lidi ve vysokém věku.

DĚTI SE VE ŠKOLKÁCH SKVĚLE BAVÍ

Současné školky umí děti patřičně zaujmout. Stačí několik málo okamžiků a dítě si nové prostředí školky velice oblíbí. Školky totiž nabízí nejen seznámení se stejně starými dětmi, ale naučí je mnohé činnosti zábavnou formou, takže si ani nevšimnou, že se učí něco, co se jim bude v budoucím životě dost hodit.

NEWSLETTER bEDUin - TÝDENNÍ PRŮVODCE SVĚTEM VZDĚLÁVÁNÍ

Přináší inspirativní informace pedagogům, rodičům i všem ostatním, kteří se o vzdělávání zajímají. V aktuálním vydání se můžete např. podívat jaká jídla dostávají děti ve školních jídelnách v různých zemích světa nebo se dozvědět víc o novele zákona o ochraně veřejného zdraví, která nutí rodiče k očkování. Setkáváte se ve škole s nesnášenlivostí? Podívejte se na praktický manuál pro učitele Chci to řešit! Pokud se přihlásíte k odběru, můžete pravidelně dostávat informace k zajímavým tématům i v dalších týdnech.

HLEDÁTE DOBRÉ KURZY ANGLIČTINY, KTERÉ BAVÍ DĚTI I DOSPĚLÉ? ZKUSTE MORTIMER ENGLISH CLUB!

Výuka jazyků, konkrétně angličtiny může vypadat různě, a většinou tomu odpovídají i výsledky. Pokud nechcete pořád dokola začínat v nezáživných kurzech nebo odradit děti hned z počátku nudnou výukou, zkuste MORTIMER ENGLISH CLUB. Díky těmto kurzům se naučíte anglicky zábavně a všemi smysly. V nabídce jsou kurzy angličtiny pro děti, dospělé i seniory. Kurzy mohou být inspirací i pro všechny, kteří hledají zajímavou možnost pracovního uplatnění nebo podnikání.

FIRMY MOHOU RECYKLACÍ POMOCI DĚTEM Z DĚTSKÝCH DOMOVŮ

ASEKOL ODSTARTOVAL PROJEKT VĚNUJ POČÍTAČ. Nezisková organizace ASEKOL od července spustila dlouhodobý projekt Věnuj počítač. Jde o akci na podporu sběru a recyklace počítačů a notebooků z firem po celé České republice. Firmy podle výzkumu totiž až v 80 % případů nakupují nové zařízení mnohem dříve, než staré skutečně doslouží. Tyto funkční přístroje chce ASEKOL po repasování předávat dětem z dětských domovů. Navíc zapojené firmy obdrží i certifikát společenské odpovědnosti.

PROČ ZAČÍT S EKOLOGICKOU VÝCHOVOU U DĚTÍ

Děti, které vidí rodiče, jak třídí odpad, to dělají samy. Naučí se to, protože rodiče odpad třídí. V rodinách, kde se odpad automaticky třídí, se takto nenápadně pěstuje "pečovatelský" vztah k přírodě. Ve školách pomáhají vzdělávací projekty společnosti ASEKOL.

Asekol_cervene_k_468x60px__05