SELHÁVAJÍCÍ VÝCHOVNÉ PROSTŘEDÍ Z HLEDISKA PRÁVA
Autor: JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc.
Rodina je považována za nejdůležitější sociální faktor v životě člověka a má zásadní význam pro normální sociální vývoj dítěte. Plní celou řadu funkcí včetně socializačně výchovné a uspokojuje potřebu spolehlivého citového vztahu důležitého pro další mezilidské vztahy v životě.
Je místem, kde dítě získává první sociální zkušenosti pro další praktický život, učí se v závislosti na chování rodičů rolím, hodnotám a normám, které v budoucnu napodobuje, popřípadě se s nimi identifikuje. V rodině se vytvářejí mimo jiného i jeho morální představy, které formují jeho budoucí názory, přesvědčení a sociální chování.
Socializační funkce rodiny se v postmoderní společnosti uskutečňují s většími obtížemi, které vyplývají zejména z tempa společenského života, které nedovoluje věnovat se výchově dětí tak soustředěně a intenzivně, jak tomu bývalo dříve.
Dochází k poruchám rodiny, kdy rodina z nejrůznějších důvodů neplní některou nebo některé, případně žádné funkce.
V disfunkčních rodinách dochází k vážným poruchám, vnitřnímu rozkladu rodiny a v důsledku toho k narušování socializačního procesu dítěte.
Zanedbávání, které vede k citové deprivaci dítěte se obvykle dopouštějí rodiče, kteří nejsou na rodičovství z nejrůznějších důvodů dostatečně připraveni. Jsou sami retardovaní, alkoholici či narkomani, žijí v nedostatku a o dítě nemají dostatečný zájem.
Důsledky citové deprivace dětí jsou zátěží pro budoucí mezilidské vztahy takových jedinců, kteří pak mívají často problémy se sociální citlivostí, s nedostatkem ohledu k jiným i se sebeovládáním, chybí jim potřebná schopnost sociální adaptace, schopnost být odpovědný za své chování a samostatně za sebe rozhodovat.
V souvislosti se socializací jedince má přirozené společenské prostředí rodiny zcela zásadní, nezastupitelný význam, pokud se jí daří uplatňovat její pozitivní roli. V opačném případě se rodina stává rizikovým faktorem pro vývoj dítěte a hlavním činitelem ovlivňujícím vznik deviantního jednání.
Jestliže dojde k závažnému narušení socializace dítěte v důsledku zavinění se strany rodiče nebo rodičů, může se jednat o přestupek nebo trestný čin.
Ze všech druhů sociálně deviantního chování je nejzávažnější a nejnebezpečnější sociálně patologické jednání v rámci kterého je nezávažnější kriminální činnost, zpravidla páchaná se značnou dávkou agresivity, cynismu a neúcty vůči jakýmkoliv hodnotám. S hlediska trestněprávní kvalifikace hovoříme u mladistvých o přečinech a u osob mladších patnácti let o činech jinak trestných.
Určujícími faktory pro stanovení příčin a podmínek páchání trestné činnosti mládeží jsou zejména vývojové zvláštnosti mladého člověka a mikrostruktura, ve které se pohybuje. Jde o dvě skupiny faktorů, na jejichž základě je formován jeho žebříček hodnot a také jeho sociální orientace, postoje k lidem a další charakterové znaky osobnosti člověka.
Rodinné prostředí a správná role rodičů při výchově má základní a nejdůležitější význam při formování osobnosti mladého jedince a je rozhodující pro jeho další mravní vývoj.
Jestliže rodina svoji výchovnou funkci neplní, vznikají předpoklady vzniku kriminogeního prostředí. Demoralizující rodinné prostředí má silný vliv na vývoj názorů a návyků, ale bezprostředně i na konkrétní chování mladého jedince.
V rodinách, kde se vyskytuje alkoholismus, toxikomaxie, trestná činnost nebo se dítě stává prostředkem páchání trestné činnosti tak vzniká situace, ve které zcela objektivně a prokazatelně dochází k ohrožení jeho mravní výchovy, tedy jednání, které je již samo o sobě trestným činem.
Významná role na úseku boje s protispolečenskou činností páchanou na dětech a mládeži v souvislosti se selháním rodinného prostředí patří institutu sociálně právní ochrany dětí, tak jak je konstituován zákonem čís. 359/1999 Sb., v platném znění.
| Z hlediska věkového vymezení se dítětem rozumí nezletilá osoba. Podle § 8 občanského zákona se zletilosti nabývá dovršením osmnáctého roku a před dosažením tohoto věku jen uzavřením manželství. |
| Podle ustanovení § 6 odst. 1 písm c) citovaného zákona se sociálně-právní ochrana zaměřuje zejména na děti, které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin jinak trestný (§ 89 odst. 2 zákona čís. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže), opakovaně nebo soustavně páchají přestupky (§ 2 zákona čís. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění). |
S tímto ustanovením těsně korespondují některá další ustanovení jednak v již připomenutém zákoně o přestupcích a v trestním zákoně a to ve vztahu k rodičům, případně těm osobám, kterým bylo dítě svěřeno.
Přestupkem podle § 30 odst. 1 písm e) je úmyslné umožnění požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek, než látek omamných a psychotropních osobě mladší osmnácti let, ohrožuje-li se tím její tělesný nebo mravní vývoj. Naproti tomu svádění jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho podporování v tomto jednání je trestným činem šíření toxikomanie podle § 188a trestního zákona.
Trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1
trestního zákona se dopustí ten, kdo vydá, byť i z nedbalosti, osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že ji svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu, umožní ji vést zahálčivý nebo nemravný život nebo závažným způsobem poruší svou povinnost pečovat o osobu mladší než osmnáct let.
Formulaci „zahálčivý a nemravný život" užívá jak zákon o sociálně-právní ochraně dětí, tak trestní zákon. V prvním případě vyvolává zájem orgánu sociálně-právní ochrany dětí, ve druhém případě pak orgánů činných v trestním řízení. O obsahu tohoto pojmu nejsou vcelku pochybnosti.
V blízké budoucnosti však mohou nastat výkladové komplikace v situacích, kdy se dítě „živí prostitucí". Až dosud totiž neexistuje v České republice žádná právní norma, která by definovala co je prostituce. Za tohoto stavu věci se za prostituci běžně považovalo umožnění pohlavního ukájení za úplatu a v podstatě nezáleželo na formě.Výraznou změnu však přinese trestněprávní rekodifikace, která v ustanovení § 413 přináší definici prostituce.
Lze tedy očekávat, že i dosavadní judikatura a rozhodovací praxe zůstane v podstatě zachována.
K řešení problematiky delikvence dětí a mladistvých byl v roce 1999 vládou schválen Návrh systémového přístupu k péči o dětské a mladistvé delikventy, jehož součástí byl projekt Centrum včasné intervence zařazený do programu prevence kriminality v Ostravě, která je ve zvýšené míře postižena hospodářskými a sociálními problémy.
Posláním projektu je rychlá a efektivní spolupráce příslušných institucí v situacích, kdy se děti a mladiství dostávají do konfliktu se zákonem.
Vyhodnocení projektu v roce 2003 vedlo k vypracování Metodiky systému včasné intervence a kriminalita mládeže se řeší i v rámci Strategie prevence kriminality pro léta 2004 až 2007. V této souvislosti se podporují projekty primární prevence směrem k volnočasovým aktivitám a osvětě, a dále pak projekty sekundární prevence a následné programy pro mladistvé.
Pro děti, které se vyhýbají standardním volnočasovým aktivitám a formám institucionalizované pomoci a péče jsou v provozu tzv. Nízkoprahová zařízení proti děti a mládež a terénní programy pro děti a mládež - streetwork. Hlavním poskytovatelem této sociální služby jsou nestátní neziskové organizace.
V souvislosti s účinností zák. čís. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, zpracovalo ředitelství Probační a mediační služby ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti a přibranými odborníky systém udělování akreditací a kontroly poskytování probačních programů pro mladistvé pachatele. Ten by měl umožnit odstranění resortní roztříštěnost, sjednotit a propojit jednotlivé aktivity a vést k účinějšímu využívání veřejných rozpočtových prostředků na podporu rozvoje těchto programů.
Je to jedna z cest k dosažení účelu opatření, které lze mladistvému za spáchané provinění uložit - totiž především vytvořit podmínky pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jim dosaženému stupni rozumového a mravného vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochraně před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění.
Zdroj:
Časopis PREVENCE. V případě zájmu o předplatné lze objednat na daniela@send.cz
Na AZ RODINA.cz zveřejněno 11.4.2011
