11488786

ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA?

Autor: Miroslav Bocan, NIDM

Škola je po rodině jedním z dalších důležitých socializačních činitelů v životě dítěte. Její role je v dnešní době nepostradatelná, je branou do společnosti, kolektivu vrstevníků a v životě dítěte plní celou řadu funkcí. Vstup dítěte do školy je jednou z nejvýznamnějších změn v jeho dosavadním životě. S příchodem do školy dítě přijímá novou sociální roli žáka a kromě standardní výuky dochází ve škole také k formování osobnosti, osvojování si společenských norem a sociální pozice. Tyto „skutečnosti" jsou součástí především výchovně vzdělávacího procesu a jejich zprostředkovateli jsou vyučující. Jak ale dnešní děti školu vnímají? Co si myslí o svých vyučujících? Tyto otázky se ve stručnosti pokusíme zodpovědět v následujících řádcích.

 

Díky rozsáhlému výzkumu s názvem Hodnotové orientace dětí ve věku 6 - 15 let máme k dispozici aktuální empirická data z pěti oblastí nebo můžeme říci „klíčových prostředí", která se bezprostředně týkají života dnešních dětí. Výzkum byl unikátní jak svým rozsahem (reprezentativní vzorek 2238 respondentů), tak i zaměřením. Zajímali jsme se nejenom o hodnotové orientace dětí, ale i o jejich vztah a postoj k hlavním socializačním činitelům v jejich životě, mezi které jsme kromě rodiny, způsoby trávení volného času, kamarády a média, zařadili samozřejmě i problematiku školy.

Pokud porovnáme mínění dětí o tzv. hlavních klíčových hráčích v jejich životě, mezi které řadíme především rodiče, kamarády, vedoucí volnočasových kroužků a oddílů a samozřejmě učitele, nebude pro nás asi úplným překvapením, že právě vyučující jsou v jejich pomyslném žebříčku umístěni o něco níže než ostatní zmíněné osoby. Samozřejmě na každé škole jsou vyučující, kteří jsou dětmi oblíbeni více i oblíbeni méně. V rámci zachování alespoň částečné objektivity jsme proto děti nechali vyjadřovat se k učitelům třídním.

Přesto z pozitivních vlastností, které děti měly v rámci zmiňovaného výzkumu přidělit svým třídním vyučujícím, uvedly, že jsou jejich pedagogové především chytří, přičemž tuto skutečnost zmínily téměř tři čtvrtiny dotázaných dětí. Dále si více než polovina dětí o svých vyučujících myslí, že jsou spravedliví, ochotni jim pomoci a příliš se nerozčilují.

Na druhé straně se ovšem přibližně tři čtvrtiny dotázaných dětí domnívá, že pedagogové nemají na ně příliš času a podobné množství dětí si myslí, že jim pedagogové nenaslouchají, nejsou k nim příliš důvěřiví, občas zalžou, není s nimi zábava a jsou přísní. To jsou téměř všechny povahové rysy, které se respondentům na pedagozích nelíbily, a přesto se podle nich s nimi během školní výuky setkávají ve velké míře.

Důležitým zjištěním pro nás je, že čím jsou děti starší, tím spíše vnímají pedagogy negativně, tedy především jako přísnější a myslí si, že se snadněji rozčílí. Zatímco ve věku 6 - 9 let označila pedagogy jako hodné více než polovina dětí, ve věku 13 - 15 let je tomu tak již jen u necelé třetiny respondentů. Tyto skutečnosti si můžeme vysvětlovat tím, že učitelé obecně přicházejí méně často do konfliktu s menšími dětmi než s dospívajícími jedinci, jejichž chování může být v tomto období problematičtější. Dále to může být také způsobeno vztahem malých školáků ke svým vyučujícím. Častěji totiž oproti starším dětem mívají ve vztahu k učiteli zapojenou citovou dimenzi.

Do přístupu dětí ke škole a k jejich vyučujícím se ale nepromítá jenom věk dětí, výrazný vliv na něj má také vzdělání rodičů dětí a socioekonomické postavení rodiny. Zatímco děti z velmi dobře či spíše dobře situovaných rodin vnímají pedagogy častěji jako chytré, spravedlivé, ochotné pomoci a důvěřují jim, u dětí z hůře či špatně situovaných rodin je znatelný negativnější pohled na pedagogy. Za chytré, ochotné jim pomoci a za spravedlivé je označilo přibližně o 15 až 20 % méně nežli dětí z rodin situovaných lépe. Zajímavým a pro pedagogy až varovným zjištěním také je, že pouhá čtvrtina dětí z hůře postavených rodin se domnívá, že jim pedagog důvěřuje. Negativnější mínění těchto dětí o pedagozích často ovšem pramení od jejich rodičů, kteří vnímají školu a učitele jako část společnosti, ve které sami moc neuspěli, a tuto zkušenost pak přenášejí i na své děti.

Podobný trend jsme zjistili, pokud jsme vztah dětí k pedagogům dali do souvislosti se vzděláním jejich rodičů.
Děti z rodin vysokoškoláků častěji označily své vyučující jako hodné, že se ne tak snadno rozčílí, a více dětí z této skupiny si také myslí, že jim učitel/ka důvěřuje. Tito respondenti se také oproti skupině dětí rodičů s nižším vzděláním (ZŠ, vyučen, SŠ bez maturity) častěji domnívají, že pedagogové jsou spravedliví. To může být způsobeno jednak pozitivní motivací ke vzdělání ze strany vzdělanějších rodičů, ale také mohou být děti vzdělanějších rodičů z domova zvyklé na vyšší nároky a větší přísnost.

Kromě toho, že jsme ve výzkumu zjišťovali, jaký mají děti vztah ke svým vyučujícím a jaké vlastnosti jim připisují, zajímali jsme se také, jak vnímají školu celkově. Škola je tedy pro naprostou většinu dětí především místem, kde potkávají své kamarády a navazují nová přátelství. A většinou právě kamarádi bývají nejoblíbenější součástí školy. Ovšem již jen přibližně polovina dětí uvedla, že se ve škole učí věci, které upotřebí i v životě, a méně než polovina respondentů se domnívá, že jsou jejich učitelé milí (v tomto případě děti hodnotily své vyučující celkově, nikoliv jen učitele třídní). Čtvrtina dětí také uvedla, že ve škole zažívá pocity nudy, a desetina dětí se dokonce vyjádřila tak, že se ve škole necítí dobře nebo jsou v ní stresovány.

Samozřejmě i vztah ke škole samotné je ovlivněn faktory, jakými jsou věk dětí, vzdělání rodičů a socioekonomické postavení rodiny, v níž žijí.
Čím jsou děti starší, tím častěji mají ve škole kamarády, nebo se například více z nich domnívá, že se ve škole naučí potřebné věci. S přibývajícím věkem ale také častěji zažívají pocity nudy nebo se cítí být ve stresu. Konkrétně stres u starších žáků může být zapříčiněn vzrůstajícími nároky na něj a přípravou na další vzdělání (přijímací zkoušky na střední školu apod.).

Vezmeme-li při hodnocení školy v úvahu vzdělání rodičů a socioekonomický status rodiny, je možné konstatovat, že děti rodičů s nižším stupněm vzdělání (bez maturity) a z rodin hůře situovaných socioekonomicky ve škole častěji pociťují nudu a více jich také označilo, že ve škole zažívají stres. Naopak o něco více dětí z rodin, kde alespoň jeden z rodičů dosáhl vysokoškolského vzdělání, si myslí, že se ve škole učí věci upotřebitelné v životě. I v tomto případě platí skutečnost, že hůře situované rodiny sdílejí obecně negativnější hodnocení společnosti, ke které škola jako instituce patří.

Dotázané děti tedy hodnotily pedagogy a prostředí školy velmi rozdílně, a to právě na základě jejich věku a socioekonomického pozadí. Ovšem ve výzkumu nešlo pouze o to, aby se v rámci dotazníkového šetření vyjadřovaly k námi předloženým vlastnostem učitelů a situacím ve škole. Proto jsme je v kvalitativní části výzkumu, tedy při skupinových rozhovorech, nechali volně vypovídat na různé otázky týkající se školy. Přestože řada z nich nemá ke škole nebo vyučujícím zrovna pozitivní vztah, už i v raném věku vnímají školu jako důležitou pro svůj život. Většinou zmiňovaly, že posláním školy je především příprava na budoucí kvalitní život. Škola jim zprostředkovává široké spektrum informací a záleží již pouze na nich, jak s nimi naloží. Škola je pro ně v oblasti vzdělávání největší autoritou a mají i pocit, že kromě rodiny (jejímž úkolem je sice rovněž vzdělávat a předávat zkušenosti, ovšem v trochu jiných oblastech a jinými prostředky) také autoritou jedinou. Tato tvrzení ilustrují i následující výpovědi vycházející z kvalitativní části výzkumu:

Co vám škola dává do života? Co se tam naučíte?

Standa (6-9 let): Oni nás naučí všude něco jiného, třeba na kroužku nás naučí nějaký sport, ve škole nás naučí počítat, číst a psát a rodiče ti zase něco vysvětlí líp, než paní učitelka, protože paní učitelka se musí věnovat všem dětem a ne jen jednomu.

Jirka (13-15 let): Naučit se práci ve skupinách, mluvit, naučit se vyjadřovat, vklad do života.

Lukáš (13-15 let): Myslím, že nám škola dala hodně vzdělání... Budeme moci dosáhnout nějaké práce, u které budem šťastní pro budoucí život.

Z kvalitativní části šetření lze vysledovat, že děti jsou velice empatické k celkovému nasazení a nadšení pedagogů. Pokud vycítí, že učitele práce netěší, většinou přestávají projevovat i zájem o vyučovaný předmět.

Jana (13-15 let): Paní učitelka má neprofesionální chování vůči žákům a někteří učitelé jsou zoufalí z toho, že musí učit.

Respondenti jednotlivých skupinových rozhovorů se často shodovali v odpovědích na otázku „Co je ve škole nebaví, netěší". Nejčastěji zmiňovali konkrétní školní předmět. Pokud byl v pedagogickém sboru učitel, který s dětmi nedokázal navázat přátelský vztah či profesionálně předat učivo, projevilo se to negativně na vztahu dítě - předmět. Vztah žáků ke škole i k vykládané látce je tedy velmi silně determinován schopnostmi pedagoga zaujmout a nadchnout děti pro probírané téma, ale také jeho povahovými rysy.

Úkolem školy jako instituce je nejen vštípit žákům látku, která je obsahem vyučovaných předmětů, ale jak bylo v úvodu článku již zmíněno, přispět i k celkovému formování osobnosti. To znamená, postupně děti vybavovat souborem vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, jimž v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání říkáme souhrnně klíčové kompetence. Ačkoliv se naše šetření primárně nezabývalo otázkami přímo spojenými s těmito kompetencemi, zejména díky analýze skupinových rozhovorů, ve kterých se k nim respondenti nepřímo vyjadřovali, jsme k určitému poznání dospěli. Především můžeme říci, že škola rozvíjí kompetence k učení. Děti si velmi dobře uvědomují význam školy (ačkoliv k ní mají třeba i negativní postoj) a vzdělání. Při přípravě do školy jsou většinou zvyklé čerpat z různých zdrojů a ačkoliv přípravu do školy a psaní úkolů berou jako nezáživnou povinnost, v době jejich volného času po vyučování má tato aktivita většinou pevné místo. Škola totiž patří mezi jeden z činitelů, ze kterých mají děti do budoucna bohužel někdy i strach. V první řadě mají strach děti nejmladší, které jsou na počátku školního vzdělávání a ještě nejsou v prostředí úplně etablovány a nevědí co od školy očekávat. V druhé řadě jsou to pak děti nejstarší, které se připravují na přijímací zkoušky na střední školu a svou budoucnost si již dokáží představit v zásadě „realisticky". Ovšem společným rysem dětí, které se školy obávají, je již několikrát zmíněný nízký status rodiny a nízké vzdělání rodičů.

Díky školní docházce, kdy se děti dostávají do velmi úzké interakce jak se svými vrstevníky, tak vyučujícími či jinými dospělými a jsou „nuceny" s nimi rozvíjet vzájemné vztahy, osvojují si velmi dobře i kompetence personální a sociální.
S kompetencemi sociálními a personálními úzce souvisí pak kompetence občanské. Tyto kompetence jsou spojené se vzájemným respektováním hodnot druhých, s chápáním základních principů, na nichž spočívají zákony a společenské normy. Z výzkumu ovšem vyplynulo, že v případě těchto kompetencí mají žáci značné rezervy. Ačkoliv jsme se zaměřovali na starší děti ve věku 13 - 15 let, ze skupinových rozhovorů vyplynulo, že povědomí respondentů o společenskopolitické situaci v místě jejich bydliště, v ČR i světě je značně neúplné a bez vzájemných souvislostí. Respondenti se nejčastěji vyjadřovali k problému nerovnoměrného rozložení bohatství ve světě, ovšem velmi obecně. Větší pozornost ze strany škol a pedagogů v této oblasti se tedy jeví jako aktuální.
Myslíte si, že se vyznáte ve světě, ve kterém žijete?

Milan (13-15): Většině situací nerozumím.

Láďa (13-15): Já moc nerozumím české politice. Moc mě to nebaví, jenom když mně to táta řekne.

Na rozdíl od vědomostí společensko-politických projevily děti svou angažovanost v oblasti ekologie a environmentálních problémů, což je také občanská kompetence. Většina starších respondentů vnímala ekologii jako závažné téma, které je potřeba řešit především pro lepší budoucnost.

Škola jako základ života. Zda je toto tvrzení stále platné, se nám výzkumem nepodařilo ani potvrdit, ani vyvrátit. Každopádně jsme díky němu získali mnoho důležitých poznatků a srovnání. Především je třeba zmínit, že děti nahlíží na povinnou školní docházku jako na samozřejmou část života svých všedních dnů, řada z nich samozřejmě jako na jakési nutné zlo, ale nikoliv jako na tragedii.

Jako zásadní skutečnost, která se odráží v postoji dětí ke škole, se projevila souvislost s dosaženým vzděláním rodičů a socioekonomickým postavením rodiny. Čím vzdělanější rodiče nebo čím je rodina na tom socioekonomicky lépe (přičemž tyto dva faktory jsou většinou k sobě přímo úměrné), tím vzrůstá i zájem dítěte o školu. Jednak je více přesvědčeno o smyslupl¬nosti školní docházky, ale také pozitivněji nahlíží na pedagogy a ve škole se cítí celkově více příjemně.

Dnešní rodiče, kteří nedosáhli alespoň středního stupně vzdělání a právě jejichž děti vykazují poněkud negativnější postoje ke škole a vyučujícím, už asi jako společnost více nevzděláme. Ale působit pozitivně na současné děti, aby ono pozitivní ve své škole našly a následně pak přenášely na další generace, v našich silách určitě alespoň zčásti je!

Celou výzkumnou zprávu je možné vyhledat a stáhnout na www.kliceprozivot.cz, v sekci výzkumy nebo v Národním registru výzkumů o dětech a mládeži na www.vyzkum-mladez.cz.

Miroslav Bocan, NIDM

Zdroj:

Časopis PREVENCE. V případě zájmu o předplatné lze objednat na daniela@send.cz.

Na AZ RODINA.cz zveřejněno 19.8.2011


Související odkazy:

 

Azrodina_portal_250x250
11499230

Za staré mobily do jihlavské ZOO

Děti uspořily recyklací 40 bazénů vody, za odměnu jedou do ZOO Soutěžní klání základních škol z celé republiky ve sběru mobilních telefonů proběhlo pod názvem Věnuj mobil a vyhraj výlet pro svou třídu. „Ze 121 škol bylo svezeno a předáno k recyklaci 9 412 kusů mobilních telefonů,“ uvedla Hana Ansorgová, ředitelka Recyklohraní aneb Ukliďme si svět, společnosti, která soutěž organizuje. „Děti ekologickou likvidací mobilů pomohly uspořit vodu, která by například více než čtyřicetkrát naplnila oba bazény sportovního multifunkčního objektu Evžena Rošického v Jihlavě,“ dodala Dana Duchečková, tisková mluvčí společnosti ASEKOL.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ! - DÍKY RADKOVI BANGOVI A AV MEDIA

Radek Banga inspiruje mladé lidi k životu bez drog, násilí a dalších variant rizikového chování. Program Když chceš, tak to dokážeš! mělo i díky AV MEDIA v letošním školním roce možnost slyšet téměř 9 000 žáků a studentů z celé České republiky.

Zlatý Ámos 2018 & Mlékárna Valašské Meziříčí

Podporou mladých lidí se Mlékárna Valašské Meziříčí zabývá dlouhodobě. Propaguje zdravý životní styl spojený s pohybem a vyváženým stravováním. Nechyběla tedy logicky ani při podpoře prestižní ankety o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos, protože osobnost učitele považuje při výchově dětí za zcela zásadní. Svými produkty podpořila už krajové semifinále ve Zlínském kraji. Čerstvé kysané výrobky a jogurty nechyběly pak ani na celorepublikovém finále Zlatého Ámose. Voucher na zdravé a chutné produkty z Valašska si odnesl vítěz 25. ročníku ankety o nejoblíbenějšího učitele České republiky. Zlatým Ámosem se stal David Turek ze Základní školy v České Kamenici. Lucii Bakalovou pak vybrala dětská porota jako dětskou Ámosku, ta voucher od Mlékárny Valašské Meziříčí obdržela také. Zlatého Ámose vybrala porota v čele s Janem Cimickým na základě vystoupení ve finále, které přijeli podpořit nejen jeho žáci, ale i příznivci dalších pěti finalistů. Finálové kolo moderoval známý tanečník a moderátor Jan Onder.

Bambini litera 2018. Když děti píšou pohádky

Rodí se další výjimečná pohádková knížka – výsledek již třetího ročníku soutěže pro malé spisovatele Bambini litera. Zapojit se do ní mohou žáci prvního stupně základních škol, kteří mají fantazii a chuť promítnout ji do příběhů. Co je na Bambini litera úžasné? Děti, které dosud psaly pohádky jen tak pro radost „do šuplíku“, je mohou ukázat ostatním v knížce, která se i letos objeví na předvánočním trhu.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ!

HUDEBNÍ PROGRAM zaměřený na PREVENCI RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ úspěšně probíhá již od r. 2011, kdy vznikl pod záštitou zmocněnkyně vlády ČR pro lidská práva Moniky Šimůnkové. RADOSLAV "GIPSY" BANGA se s žáky a studenty podělí o svůj osobní příběh i své zkušenosti a motivuje je k aktivnímu a smysluplnému životu bez násilí, konzumace drog, xenofobie, rasismu, intolerance, agrese, kriminality a dalších variant rizikového chování.

PODÍVEJTE SE NA VIDEOKLIP JIŽNÍ SPOJKA

Je lepší dvojka nebo trojka?

Jak kondolovat na pohřbu a psát kondolenci

Ztráta člověka je bolestivou událostí jak pro nejbližší rodinu a přátele zesnulého, tak pro jeho širší okolí. Pokud jste se dozvěděli o úmrtí prostřednictvím smutečního oznámení, parte nebo od pozůstalých, je vhodné vyjádřit soustrast jeho nejbližším. Způsob kondolování se odvíjí od toho, zda se pohřbu účastníte osobně, nebo chcete kondolenci předat poštou.

UKAŽTE DĚTEM PESTROBAREVNÝ SVĚT

Víte, kolik odstínů zelené se objevuje ve světě kolem nás? Proč si muži pořád pletou růžovou a fialovou? Už v dětství je důležité naučit se barvy správně rozeznat a pojmenovat.

SKVĚLÝ RYCHLÝ MOUČNÍK PRO NEČEKANOU NÁVŠTĚVU VÁS NAUČÍ MARKÉTA PAVLEJE V GOURMET ACADEMY

Taky máte svých pár oblíbených moučníků, které jedete pořád dokola a chtěli byste zase překvapit něčím novým? Hledáte něco osvědčeného, co nedá moc práce, ale výsledek bude tak úžasný, že se po něm okamžitě zapráší? Přesně takový moučník jsem se naučila na Kurzu jarního pečení s Markétou Pavleje (v rámci Gourmet Academy). Galleta má navíc tu výhodu, že je velmi variabilní, takže při jednom pečení, uspokojíte i rozdílné chutě členů rodiny a hostů.

LEU BRAIN STIMULATOR - DIDAKTICKÁ HRA OD 4 DO 104 LET!

Zábavná a poutavá hra s pedagogicky vysokou hodnotou pro lidi všech věkových kategorií ( s výjimkou malých dětí do 3 let). U dětí stejně jako u dospělých je mozek stimulován různými způsoby a tímto je podporován ve svém vývoji. Díky velkému množství čím dále tím náročnějších úkolů a ještě mnohem vyššímu počtu variací her zůstane hra vždy výzvou, která znovu a znovu upoutá děti a dokonce i lidi ve vysokém věku.

DĚTI SE VE ŠKOLKÁCH SKVĚLE BAVÍ

Současné školky umí děti patřičně zaujmout. Stačí několik málo okamžiků a dítě si nové prostředí školky velice oblíbí. Školky totiž nabízí nejen seznámení se stejně starými dětmi, ale naučí je mnohé činnosti zábavnou formou, takže si ani nevšimnou, že se učí něco, co se jim bude v budoucím životě dost hodit.

NEWSLETTER bEDUin - TÝDENNÍ PRŮVODCE SVĚTEM VZDĚLÁVÁNÍ

Přináší inspirativní informace pedagogům, rodičům i všem ostatním, kteří se o vzdělávání zajímají. V aktuálním vydání se můžete např. podívat jaká jídla dostávají děti ve školních jídelnách v různých zemích světa nebo se dozvědět víc o novele zákona o ochraně veřejného zdraví, která nutí rodiče k očkování. Setkáváte se ve škole s nesnášenlivostí? Podívejte se na praktický manuál pro učitele Chci to řešit! Pokud se přihlásíte k odběru, můžete pravidelně dostávat informace k zajímavým tématům i v dalších týdnech.

HLEDÁTE DOBRÉ KURZY ANGLIČTINY, KTERÉ BAVÍ DĚTI I DOSPĚLÉ? ZKUSTE MORTIMER ENGLISH CLUB!

Výuka jazyků, konkrétně angličtiny může vypadat různě, a většinou tomu odpovídají i výsledky. Pokud nechcete pořád dokola začínat v nezáživných kurzech nebo odradit děti hned z počátku nudnou výukou, zkuste MORTIMER ENGLISH CLUB. Díky těmto kurzům se naučíte anglicky zábavně a všemi smysly. V nabídce jsou kurzy angličtiny pro děti, dospělé i seniory. Kurzy mohou být inspirací i pro všechny, kteří hledají zajímavou možnost pracovního uplatnění nebo podnikání.

FIRMY MOHOU RECYKLACÍ POMOCI DĚTEM Z DĚTSKÝCH DOMOVŮ

ASEKOL ODSTARTOVAL PROJEKT VĚNUJ POČÍTAČ. Nezisková organizace ASEKOL od července spustila dlouhodobý projekt Věnuj počítač. Jde o akci na podporu sběru a recyklace počítačů a notebooků z firem po celé České republice. Firmy podle výzkumu totiž až v 80 % případů nakupují nové zařízení mnohem dříve, než staré skutečně doslouží. Tyto funkční přístroje chce ASEKOL po repasování předávat dětem z dětských domovů. Navíc zapojené firmy obdrží i certifikát společenské odpovědnosti.

PROČ ZAČÍT S EKOLOGICKOU VÝCHOVOU U DĚTÍ

Děti, které vidí rodiče, jak třídí odpad, to dělají samy. Naučí se to, protože rodiče odpad třídí. V rodinách, kde se odpad automaticky třídí, se takto nenápadně pěstuje "pečovatelský" vztah k přírodě. Ve školách pomáhají vzdělávací projekty společnosti ASEKOL.

Asekol_cervene_k_468x60px__05