ŠPATNĚ USÍNÁ A V NOCI SE BUDÍ - SPÁNEK 2LETÉHO DÍTĚTE
Autor: odpověď - PhDr. Ilona Špaňhelová
DOTAZ Z PORADNY - Máme téměř dvouletého syna (22 měsíců) a poslední 3-4 týdny vyžaduje, aby s ním při usínání byl jeden z nás v pokoji u postýlky. Dřív usínal bez problémů, po ukolébavce a rozloučení. Situace se zhoršila v posledním týdnu, kdy se v noci probudí a neusne, pokud si nelehnu (nebo tatínek) na matraci k postýlce. Zkoušeli jsme ho znovu uložit a odejít, ale kříčí, opravdu hrozně, takového ho neznáme - dokud se nevrátíme. Přes den se chová celkem normálně, vzteká se jen mírně, když není po jeho. Máme dilema, jestli ho dál striktně vést k tomu, že spinká sám v pokoji a nechat ho vyřvat nebo je možnost, že má třeba z něčeho strach a máme být u něj, když to vyžaduje. Ve vlastním pokoji spí od 5 měsíců a nikdy nebyl problém, usínal sám, po odstavení v roce spával celou noc bez buzení.
Ilustrační foto: archiv AZ RODINA.cz
Co by mohlo být příčinou synova vzbuzení a křiku, zřejmě nerozluštíme. Zvažte, zda si během dne prožívá víc věcí a událostí, které na něj nějakým způsobem více doléhají. Nějaká novinka přes den, něco nově pozitivního nebo něco, z čeho má obavu ...
Je možné, že se mu tyto události pak honí v hlavě v noci a částečně ho probudí.Také je možné, že v těchto dnech roste jeho představivost a on může v pokoji vidět nějaké stíny, které pro něho něco znamenají ...
Kdo ví, co všechno se mu honí v hlavě.
Doporučuji, abyste vždy večer ještě před večerním rituálem pohádky ... zrekapitulovali celý den. Nevím, jak je malý na tom komunikačně, pokud by už
zvládl Vám něco říct, co se mu v daném dnu líbilo a nelíbilo - bylo by to fajn, aby nešel spát se zážitky.
Na Vaši otázku, zda s ním spát na matraci v pokoji - doporučuji ano. Mělo by to být tak - pokud se pro to rozhodnete - že v prvních dnech bude matrace už nachystaná u něj v pokoji. Nějakou dobu, když má jít spát - např. po dobu zpěvu vašich písní - budete ještě u něho a chcete, aby on už zkusil spinkat. Pak bych odešla - matrace je nachystaná i s peřinou - nechala bych pootevřené dveře a dělala bych velmi mírný hluk, aby syn věděl, že jste dál v bytě, neodešli jste.
V noci bych si skutečně lehla na matraci, aby měl jistotu - když ve chvíli slabšího spánku loupne okem na matraci - že jste skutečně tam, neodešli jste. Zůstala bych tam celou noc. Poté bych např. za 5 dnů dala matraci mezi dveře a komentovala bych to - budete dál spolu spát, jen vy se trochu vzdálíte, abyste v noci viděli jeho i mámu nebo tátu do ložnice ... A pak by za nějaký čas měla být matrace na chodbě a za nějakou dobu zase vy spát v ložnici.
Tento zvykací systém by měl přinést synovi jistotu, že se nic neděje, jste tam, máte ho rádi ...
Ilona Špaňhelová, dětská psycholožka, www.spanhelova.cz
29.8.2011
Související odkazy:
Zdroj:
AZ RODINA.cz - informační portál (nejen) pro rodiče, www.azrodina.cz
