ŽÁRLIVOST TROCHU JINAK
Autor: Vittoria Cesari Lusso
Předmětem žárlivosti bývá často láska. V určité míře je přirozená, ale dosáhne-li nepřiměřené formy, je patologická. Žárlivost se však nemusí projevovat jen v milostném vztahu. Víte, co může způsobit žárlivost ve vztazích mezi prarodiči, rodiči a dětmi?
Ilustrační foto: archiv AZ RODINA.cz
Jak žárlivost ve vzájemných vztazích rodiče a prarodiče prožívají?
Zde je několik příkladů.
Mladý rodič říká:
Od té doby, co se mi narodilo dítě, se moji rodiče pokaždé, když k nim přijdeme na návštěvu, vrhnou k němu, a dokonce se zapomenou pozdravit se mnou i se ženou.
Syn:
Už svého otce nepoznávám. Se mnou si nikdy nehrál, když jsem byl malý. Pro mě si nikdy čas nenašel!
Snacha:
Tchán s tchyní jsou - ve srovnání s našimi dětmi - k dětem své dcery mnohem velkorysejší a jsou i ochotnější je hlídat.
Vadí mi to.
Dá se žárlivost léčit? Pokud se jedná o vlastní děti, je důležité jim například povědět:
Víš, teď vidím, že jsem měl být v minulosti pro tebe lepším rodičem. Teď bych byl rád, kdyby to tak bylo. Ale byl jsem tenkrát mnohem mladší a měl jsem toho strašně moc na práci. Takže jsem ti vděčný, že to díky tobě můžu trošku dohnat s tvými dětmi. Děkuju. Přeju ti, aby ses jednou mohl taky tak radovat ze svých vnuků.
Pokud máte syny i dcery, měli byste si dávat velký pozor, abyste nevyvolali žárlivost u svých snach tím, že to bude vypadat, že se více věnujete potomstvu vlastní dcery.
V každém případě platí, že máte-li více dětí, je užitečné si připomínat, že fakt, že jsou teď dospělí a rodiče, neznamená, že potenciální vzájemná žárlivost mezi nimi zmizela.
Co může způsobit žárlivost ve vztahu k našim vnoučatům?
Jako ochranu proti žárlivým výbuchům vnoučat nabízím tři následující metody:
Ta první spočívá v tom, že dětem pomůžeme žárlivost vyjádřit, aniž by cítily vinu. Tady je zkušenost jedné babičky:
Včerejšek jsme já a můj manžel strávili s naším (jediným) vnukem Erikem. Je mu pět let. Byla s námi také čtyřletá holčička Anička. Erik nám o své kamarádce už předtím s obdivem vyprávěl: „S tou jsem rád, vezmu si ji za ženu!" Když můj vnuk řádil v bazénu, starala jsem se pouze o holčičku. Hrály jsme si s míčem.
Všechno bylo v nejlepším pořádku až do chvíle, kdy Erik přišel z vody a řekl mi, že si se mnou chce taky zahrát s míčem. Ale jenom my dva! Překvapilo mě to. Obvykle si k takovému typu hry přibere tátu nebo dědečka. A pak mi to došlo: „On žárlí." Jemně jsem se ho zeptala: „Víš, tak si říkám, jestli tak trochu nevadí, že si hraju s Aničkou? To se stává a je to normální... protože jsi zvyklý mít babičku a dědečka jenom pro sebe." Odpověděl mi jednoduše: „Ano, je to tak!" A já jsem měla pocit, že se nám díky mojí otázce i jeho odpovědi ulevilo! Důkazem bylo, že na své přání zahrát si se mnou rychle zapomněl!
Když k vám přijdou vnuci nebo vnučky, nebojte se jim pomoci najít slova, aby vyjádřili svou žárlivost, která je úplně normální a lidská.
Jedna maminka se neustále chlubila, že její osmiletý syn vůbec nežárlí na svou novorozenou sestřičku. Chlapec zjevně dělal všechno pro to, aby odpovídal ideálnímu obrazu, který o něm jeho matka měla, a ta také tento obraz stále předávala svému okolí. Jediný problém byl v tom, že nemohla nechat obě děti ani minutu o samotě. Jakmile se totiž vzdálila, chlapce se zmocnil záchvat paniky, protože se bál, že jeho sestřička umře. Psychoanalýza nás učí, že v podobných případech lze u dítěte rozeznat příznaky potlačené žárlivosti, která vyvolává podvědomou touhou po smrti jeho sokyně. Odtud pramení panika při představě, že by tato touha mohla sestru skutečně zabít.
Na troše žárlivosti není nic patologického. Přehnaná žárlivost je spíše výplodem negace a studu, které jedinci způsobuje jeho okolí, a případně také citového utrpení v rodině.
Dalším postupem při prevenci žárlivosti je střídání společných a soukromých chvil. Znamená to, že pokud máte víc vnoučat, stojí za to nescházet se výhradně se všemi najednou, ale také je zvát k sobě individuálně, aby měl každý z nich pocit, že oceňujete jeho jedinečnost.
Třetí bariérou proti žárlivosti je věnovat velkou pozornost kritériím rovnosti mezi vnoučaty. Děti jakéhokoli věku se neustále navzájem srovnávají, aby se ujistily
o spravedlnosti. Pokud máte dobré důvody dát něco navíc jednomu dítěti, je žádoucí vysvětlit ostatním dětem své důvody a pokud možno je zahrnout do svého rozhodnutí.
Na závěr je třeba zdůraznit, že navzdory všem uvedeným metodám se dětí občas může zmocnit žárlivost. Pak se pokuste nevěnovat takovým regresivním projevům dětí (i dospělých) zbytečně velkou pozornost... a počkejte, až se bouřka přežene.
Zdroj:
Úryvek z knihy nakladatelství Portál, s.r.o. PRARODIČE, RODIČE A VNOUČATA
Na AZ RODINA.cz zveřejněno 22.9.2011
Související odkazy:
