Výchova, vzdělávání, vztahy

Staňte se fanouškem WWW.AZRODINA.CZ NA FACEBOOKU

MOJE DÍTĚ NECHCE PRACOVAT

Autor: PhDr. Ludmila Boková

Když se řekne PARAZITUJÍCÍ DOSPÍVAJÍCÍ... napadá vás někdo z vaší rodiny či okolí? Přečtěte si ukázku ze sborníku studií RODIČE, DĚTI A JEJICH PROBLÉMY. Vydalo ho sdružení Linka bezpečí a obsahuje zajímavé zkušenosti i rady, jak jednotlivé situace řešit.

Ilustrační foto: archiv AZ RODINA.cz

V následující části se zaměřím na specifickou krizovou situaci v rodině s adolescentem. Parazitující dospívající je mladý člověk, který dlouhodobě nechodí do práce ani do školy, žije u rodičů a je na nich existenčně závislý. Parazitující dospívající se zastavil na své cestě k dospělosti a přestal usilovat o budování vlastní nezávislé existence. Rodiče využívá, nechává se živit, ale nepřipustí, aby mu zasahovali do jeho způsobu života - v tomto směru se rozhodně dospěle chová.

Rodičů, kterým visí na krku nic nedělající potomek, mezi volajícími na rodičovskou linku stále přibývá. Nepochybně to souvisí s hospodářskou krizí, s vysokou nezaměstnaností, kdy šance najít si práci jsou pro adolescenta bez vzdělání a praxe omezené. Výzkumy zaměřené na životní postoje dospívajících kromě toho poukazují na skutečnost, že část mladých lidí je zklamaná společenským vývojem, opouští ambice na smysluplné společenské uplatnění a orientuje se na konzumní hodnoty (Macek, 2001). Hlavní motivací pro další vzdělávání a přípravu na povolání je vydělávání peněz a (budoucí) vlastnění lákavých předmětů. Realita je však tvrdá - k „bohatství" vede dlouhá, obtížná a navíc nejistá cesta a bez dalších motivujících faktorů (zájem a podpora rodičů, zapálení pro zvolený obor, smysl pro povinnost, dobré pracovní návyky a zodpovědnost) dojde snáze k selhání.

Současná společnost klade na dospělého člověka vysoké nároky - proto také potřebují mladí lidé na zvládnutí svých vývojových úkolů podstatně delší čas. Rodina s dospívajícím, který vypadne z přirozeného a společností obecně předpokládaného procesu přípravy na povolání, se ocitá v mimořádně obtížné situaci. Po dosažení zletilosti dítěte ztrácí podporu státu (daňový bonus, případně přídavek na dítě). Jejich dítě však i po dosažení zletilosti je nezralý a na život nepřipravený dospívající, z pohledu zákona je to však dospělý se všemi právy a povinnostmi. Svých práv se ujímá velmi ochotně, stručně řečeno chce si žít po svém, k povinnostem zaujímá postoj spíše vlažný, což by nemělo překvapovat - v naprosté většině případů totiž pokračuje ve svém dosavadním jednání.

Úloha rodičů je i v této situaci klíčová, dospívající nadále potřebuje jejich podporu a pomoc, i když jsou zklamaní a na svého potomka nazlobení. Postoj „teď jsi dospělý a ukaž, jak to zvládneš", kdy náhle předávají svému nezralému dítěti veškerou zodpovědnost, je velmi riskantní a vede zpravidla k dalšímu a dalšímu selhávání. Přetrvávající ekonomická závislost dospívajícího na nich jim dává právo a zároveň zbraň na stanovení pravidel pro období, než si mladý člověk najde práci a jeho situace se přijatelným způsobem stabilizuje.

Příběh: Co s ním?

Na Rodičovskou linku volá matka téměř dvacetiletého syna. Syn se ničím nevyučil, chodil na tři různé střední školy, pokaždé skončil v prvním ročníku. Teď už je dva roky doma, pracuje pouze příležitostně, nikde nevydrží. Z úřadu práce ho dvakrát vyškrtli, protože tam nedocházel. Většinu času tráví u počítače nebo někde s kamarády. Matka mu poskytuje jídlo. Dříve jí bral peníze, to už přestalo. Matka je přesvědčená, že si neplatí pojištění a zadlužuje se, a obává se, že by k nim mohl přijít exekutor. Je samoživitelka s dalšími dvěma mladšími dětmi. Otec se o syna nezajímá.
Matka se chce poradit, jak vůči synovi postupovat. Nechce ho vyhodit na ulici, bojí se, že by si neporadil a skončil by jako bezdomovec, ale cítí, že takhle to dál nejde, a především se obává exekucí.

Komentář:
Uvedený příběh není ojedinělý. Přestože v jednotlivostech se příběhy liší, vykazují některé podobné rysy:

• v drtivé většině se jedná o chlapce ve věku 17 - 23 let,
• velmi často jde o rodiny, kde se partnerský vztah rozpadl, dítě vyrůstalo v péči matky a otec do výchovy příliš nezasahoval. Pokud je otec v rodině přítomen (a v takovém případě je to často otec, kdo na rodičovskou linku volá), je zřejmé, že jeho výchovný vliv byl slabý,
• životní styl těchto mladých lidí je zaměřený na uspokojení základních potřeb a pasivní zábavu, jsou bez ambicí, nemají žádné zájmy,
• typické je chování vedoucí k zadluženosti - jízda načerno v MHD s následujícími pokutami, neplacení pojistného, půjčky od známých nebo lichvářských společností,
• častá je nějaká forma závislosti - zejména na počítačových hrách a kouření marihuany. Vlivem relativně dostupné „zábavy" - návštěvy restaurací - se může u dospívajících postupně rozvíjet závislost na alkoholu. Pokud sáhnou po „tvrdší" droze (pervitin, heroin), začne mít jejich pohyb na šikmé ploše rychlejší spád a brzy se ocitnou v jiné kategorii problematických dospívajících, protože narůstající problémy (zejména agresivita a krádeže) přimějí rodiče, aby je ze společné domácnosti vypudili,
• starosti si dělají rodiče, mladí lidé jsou „v pohodě", nechápou, o co rodičům jde, odmítají se s nimi o svých záležitostech bavit. Pokud vyvíjejí nějakou aktivitu (hledání práce, nástup do další školy), dělají to většinou pod tlakem rodičů, či aby získali nějakou výhodu, a velmi brzy selhávají. Zde je třeba poznamenat, že za vnější „pohodou" se může skrývat velká nejistota, pocity méněcennosti, prázdnoty a bezmoc. Chovat se skutečně dospěle a zodpovědně je tak těžké! 

Příběhy těchto mladých lidí a jejich cesta k parazitické existenci bývají velmi podobné. Výraznější problémy začínají na střední škole. Jedná se zejména o neprospěch a záškoláctví a jinak problémové chování. Následuje ukončení studia, případně přestup na další školu, kde potíže pokračují. Dospívající nakonec definitivně odchází ze školy (nebo je vyloučen), v lepším případě si najde brigádu nebo se přihlásí na úřad práce.

Pokud práci nenajde (nebo o ni přijde), je odkázán na rodiče, kteří ho živí a snaží se ho přimět k tomu, aby si práci našel. To je velmi těžké - silnou stránkou těchto mladých lidí rozhodně není vytrvalost, houževnatost a cílevědomost, které jsou pro úspěch při hledání práce nezbytné. Evidence na úřadu práce v tom příliš nepomáhá - na rekvalifikační kurzy je třeba čekat, pracovní místa, na která jsou z úřadu posíláni, jsou často obsazená nebo zcela neadekvátní, speciálních programů pro nekvalifikované mladé lidi bez praxe je poskrovnu. Spolupráce s úřadem práce není tedy příliš motivující a má často velmi formální charakter. Mnozí mladí lidé na ni rezignují a nejsou motivováni ani k minimální aktivitě.

Dospívající má náhle spoustu volného času, jeho denní režim ztrácí strukturu. Den může v prázdném bytě strávit u počítače nebo u televize. Navečer mizí ke kamarádům nebo do pohostinství. Může se bavit dlouho do noci, protože ho nic nenutí vstávat. Peníze získává drobnými půjčkami od kamarádů, příležitostnými brigádami nebo je vymámí z rodičů, někdy jako úplatu za příslib nějaké aktivity. Kontaktu s rodiči se však spíše snaží vyhnout, protože je doprovázen výčitkami, dotazy a konflikty. Čím déle tato situace trvá, tím je obtížnější z ní vybřednout. Rodinná atmosféra se zhoršuje, může docházet i k fyzickému napadání rodičů (zejména matek) ze strany dospívajícího nebo ke rvačkám. Na Rodičovskou linku se obracejí rodiče, kteří se takto trápí se svým dítětem i několik let.

Není v možnostech této stati rozebírat do hloubky příčiny takového chování, ani pro to nemáme patřičné podklady. Podstatné zde je, co s tím mohou rodiče dělat, zda vůbec mohou jednání svého syna nebo dcery nějak ovlivnit. Je třeba hned zkraje říci, že rozhodně nemohou hledat příliš velkou oporu v zákonech, zejména je-li jejich dítě zletilé.

U nezletilých je možné obrátit se na kurátora pro mládež, který může vytvářet tlak s hrozbou ústavní výchovy - u téměř zletilého však takové opatření nemá žádný smysl, kromě toho soud nemusí ústavní výchovu nařídit, pokud dospívající nepáchá trestnou činnost a nechová se násilnicky. Skutečnost, že nechodí do školy ani do práce, není pro nařízení ústavní výchovy důvodem, zákon takovou povinnost mladým lidem neukládá.

Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti trvá po dobu jeho školní docházky nebo řádné přípravy na povolání. Může skončit i před 18. rokem věku, pokud dítě ukončí školu a v dalším studiu nepokračuje. Naprostá většina rodičů však i v této situaci nadále svého téměř či zcela dospělého potomka živí a platí náklady na jeho bydlení. Nemají však nárok na žádné úlevy na dani. Nárok na dávky státní sociální podpory vzniká pouze tehdy, prokáží-li členové domácnosti (společně posuzované osoby) své nízké příjmy nebo nezaměstnanost - tedy evidenci na úřadu práce. Podobně jako v našem příběhu však parazitující dospívající své povinnosti vůči úřadu práce většinou neplní a jsou z evidence vyškrtnuti. Především pro osamělé matky, které mají nízké příjmy, jsou invalidní nebo dlouhodobě nemocné, pak vzniká velmi tíživá situace, zejména pomáhají-li kvůli obavám z exekucí svému dítěti s dluhy.

Rodiče často zajímá, zda mohou své dítě vyhodit z domova. Po právní stránce je to problematické - je-li mladý člověk členem domácnosti a dobrovolně ji neopustí (což je třeba prokázat), trvá jeho užívací právo k bytu. To je možné zrušit soudně, podají-li žalobu na zrušení užívacího práva k bytu a vyklizení s uvedením konkrétních důvodů. Například se syn chová vůči rodičům násilnicky (důkazem je přivolání policie, lékařská zpráva o zranění) nebo se dopouští krádeží (rodiče krádež nahlásí). Pokud se tak skutečně děje, rodiče stejně většinou dříve či později k takovému kroku přistoupí. Pádným důvodem může být i skutečnost, že se nepodílí na nákladech domácnosti, či masivní zadlužování. Pokud je ale chování jakž takž v normě, je opuštění domova spíše věcí dohody, do které se pochopitelně parazitujícímu dospívajícímu nechce, a často se takovému řešení vyhýbají i rodiče, i když tím občas vyhrožují.

Dobrá strategie rodičů

Rodiče mohou předcházet chronickému nicnedělání, minimalizovat vlastní pocit zneužívání a zároveň pomoci svému dítěti nastavením jasných pravidel, na kterých je samozřejmě třeba trvat. Je to nezbytně nutné, aby si udrželi dobrý vztah se svým dítětem, i když je tak hořce zklamalo. A je to také velmi těžké - mladí povaleči jsou zdatní manipulátoři a přemlouváním, hraním na city a někdy i neurvalostí se snaží vymámit ze svých rodičů peníze na cigarety, zábavu, kredit do mobilu, na zaplacení svých dluhů a zároveň se snaží vyhnout jakýmkoliv povinnostem. Mají tendenci vyhýbat se pomoci v domácnosti, zato však snědí, na co přijdou, očekávají, že jejich prádlo se bude prát, tak jak tomu bylo vždycky, a zcela samozřejmě využívají veškerého vybavení domácnosti - televize, počítače, internetu.

Za jejich selháváním v běžném životě a ve škole je v minulosti často přespříliš ochranitelský postoj rodičů. To je právě to, co by se teď mělo změnit - rodiče musí jednat tak, aby mladý člověk v této situaci maximálně pocítil nepříjemné důsledky svého počínání. V tuto chvíli je to to jediné, co může jejich dítěti pomoci. Vysvětlování, lamentování, moralizování nemá smysl, naopak vede ke zbytečným konfliktům, dospívající to stejně nebere vážně a spoléhá na to, že mu všechno „projde".

Rodičům může pomoci, uvědomí-li si, že předčasné ukončení školy neznamená konec všech nadějí a i z jejich dítěte jednou může být řádný člověk. I v tuto chvíli je jejich děti potřebují - potřebují jejich podporu při zvládání toho, co dosud nezvládali, možná i radu, jak postupovat např. při hledání práce, kam se obrátit atd. Aby vůbec mohla nastat situace, že se jejich dítě bude s nimi o svých problémech bavit, musí vědět, že přes všechny jeho neúspěchy jsou rodiče připraveni mu pomáhat. Co se stalo, se jim sice nelíbí a dělá jim starost, ale jsou schopni mu nabízet pomoc, vyjádřit podporu, víru, že najde práci, že si třeba v budoucnu i doplní vzdělání, dát ujištění, že i velké dluhy je možné postupně splatit, atd.

Dobrý vztah s rodiči, nastavení pravidel a současně nabídka podpory je to základní, co může v dlouhodobější perspektivě vyvést parazitujícího dospívajícího ze slepé uličky, do které z různých důvodů zabloudil.

Hlavní zásady dobré strategie:

Je třeba informovat dospívajícího včas - rodiče by měli nastavit dítěti hranice ještě předtím, než dojde k situaci, že jejich dospívající není ani ve škole, ani v práci. Výhrůžka typu „Nemysli si, že tě budu živit, až tě vyhodí ze školy!" není příliš účinná - a často ani reálná. V situaci, kdy hrozí, že potomek bude kvůli svému počínání ze své školy (nebo práce) vyloučen, by ho rodiče měli zcela věcně a konkrétně seznámit s tím, co taková situace znamená a jaké bude mít pro něho důsledky.

Předčasný odchod ze školy bez zajištěného zaměstnání znamená především výraznou změnu ve statutu dospívajícího. Role „nezaopatřeného dítěte" mu náleží do zletilosti, ale pouze v případě, že je v evidenci úřadu práce. To s sebou přináší povinnost docházet na smluvené konzultace a prokazatelně se ucházet o pracovní místo na umístěnky, které mu na úřadu práce nabídnou. Pokud tuto povinnost neplní, je z evidence sankčně vyškrtnutý a další možnost zaevidovat se má až za půl roku. Evidence na úřadu práce přináší i úhradu zákonem stanoveného zdravotního pojištění, osoba neevidovaná a bez řádného zaměstnání je povinna si sama platit minimální částku (cca 1000 Kč měsíčně). Pokud tak nečiní, vzniká jí dluh na pojištění, který může pojišťovna vymáhat i exekučně.

Rodiče by měli s dítětem probrat jeho plán, co hodlá dělat v případě, že nastane situace, že bude bez školy nebo zaměstnání. Pokud už se to stalo, neměli by se vyčerpávat vyčítáním a konflikty, ale skutečně bezodkladně společně s dítětem probrat strategii: kdy se zaeviduje na úřadu práce, jak bude postupovat, jakým způsobem bude práci shánět. Představy dospívajících bývají naivní a mlhavé, o to víc je důležité, aby si rodiče opatřili informace, kde je možné se poradit, zda má úřad práce programy pro mladistvé nezaměstnané, které organizace pomáhají nezaměstnaným při sestavování životopisu a přípravě na výběrová řízení, pokud při tom nemohou pomoci sami, na kterých webových stránkách je možné najít pracovní nabídky. Optimální je uzavřít s dítětem dohodu o tom, co bude podnikat a jak se bude chovat, včetně sankcí za její neplnění.

Rodiče mají právo trvat na tom, že mohou kontrolovat v rámci možností, jak jejich dítě své závazky plní (např. evidenční kartičku z úřadu práce, e-mailem odeslané žádosti o zaměstnání apod.). Aby předešli každodennímu dohadování a doptávání se, mohou si domluvit termíny, kdy se budou o průběhu shánění práce bavit.
Součástí dohody a důležitým motivačním prvkem by měl být i přehled naturálních požitků, které jsou rodiče ochotni svému dítěti poskytnout. Rodiče mohou přiznat dítěti i různé výhody - používání počítače, internetu, vlastní televize, přispívat mu na kredit do mobilu - záleží na podmínkách a možnostech konkrétní rodiny. Počítač s internetem, mobil a pevná linka jsou ostatně důležitými prostředky při hledání práce, rodiče ale jistě mají možnost jejich používání omezit. Rodiče by měli zvážit, co jsou skutečně schopni svému dítěti odepřít - a hlavně, jedná-li se o úplnou rodinu, by se na tom sami měli předem dohodnout a pak to i dodržovat.

Rodiče jistě nenechají své dítě umřít hlady. Měli by však spočítat, jaké jsou nutné náklady na jejich stravu a bydlení a svého dospívajícího s touto sumou seznámit. Pokud si jejich potomek příležitostně něco vydělá, měl by počítat s příspěvkem pro rodiče, byť je to sebetvrdší. Je to dobrá příprava na moment, kdy třeba bude plně zaměstnaný a svoje náklady bude rodičům pravidelně uhrazovat. I to by mělo být součástí dohody.

Rodiče by také měli trvat na určitém denním režimu dítěte - skutečnost, že nemusí vstávat do školy, by neměla znamenat ponocování či neomezenou hru na počítači do rána. Hledání práce je třeba se věnovat od rána, pokud potomek vstává z postele v odpoledních hodinách, už toho moc nestihne. Podobně by měli trvat i na pomoci v domácnosti, zejména teď, když má jejich dítě spoustu volného času. Mohou v dohodě stanovit základní povinnosti, jejichž neplnění může vést k odejmutí výhod. Kapesné mohou podmiňovat vykonáním dalších prací nad jejich rámec (např. žehlení prádla, umytí oken, auta, práce na zahradě atd.).
Bohužel, rodiny, kde dítě předčasně opouští školu, se často vyznačují právě nepřítomností pravidel a cesta k této situaci je dlážděna ústupky a nedůsledností rodičů. Jejich dítě má nad nimi moc, osvojilo si umění manipulace, umí vybuchovat a vydírat, využívat i případných neshod mezi rodiči, a tak výše nastíněná a doporučená strategie pro rodiče může být holou utopií. Zejména pro osamělé matky je těžké zaujmout rozhodný postoj, protože jim je jejich dítěte přes všechen vztek a zklamání líto. Někdy jsou i zvyklé je rozmazlovat a podstrojovat mu. Změně v chování dítěte musí předcházet jejich změna. V takovém případě je vhodné hledat podporu v odborné pomoci, např. v poradnách pro rodinu a mezilidské vztahy.

Zdroj:

Ukázka z publikace Rodiče, děti a jejich problémy, kterou vydalo Sdružení Linka bezpečí v roce 2011.

Na AZ RODINA.cz zveřejněno 23.9.2011