NAŠE DÍTĚ JE JEDINÁČEK
Autor: Anne Bacus
V naší moderní, bohaté a pohodlné společnosti je čím dál méně místa pro děti. Klesá porodnost a zvyšuje se počet dětí, které vyrůstají samy. První dítě míváme proto, že sociální a citový tlak je velmi silný nebo protože se o tuto zkušenost nechceme ochudit, protože už nejsme nejmladší, protože se na dítě už hrozně těšíme atd. Ale pro druhé dítě se často nerozhodujeme - byt by byl pro takovou rodinu příliš malý, kvůli své práci bychom na dítě neměli dost času, manželský pár se mezitím rozešel, zdá se nám, že jedno dítě bohatě stačí atd. Mít další dítě znamená pro rodiče více starostí, méně peněz a času. Ale co si o tom myslí vaše dítě?
Ilustrační foto: Nicole-Jacqueline, archiv Martiny Součkové
V první řadě zapomeňte na to, co se často říká - jedináček nemusí být nutně větší sobec než jiné děti. Všechno záleží na tom, jak ho vychováváte. Naopak nebývá často tak veselý, je rozumnější, není tolik aktivní a může se nudit. Potichoučku si někde o samotě vymýšlí své imaginární kamarády a dobrodružství, která by chtěl prožít.
Naproti tomu u sourozenců nás překvapí, jak často se smějí, ale i dohadují a všemi možnými způsoby spolu komunikují. I když má každé dítě svůj vlastní pokoj, nikdy v něm není příliš dlouho samo. A tento vzruch, který nás někdy obtěžuje, svědčí o šastném dětství, protože děti se v něm učí, co znamená život.
Abychom těmto věcem porozuměli a dokázali dobře vychovávat své jediné dítě, musíme vědět, že ho sužují tři problémy, které se dají shrnout těmito slovy: příliš brzy, příliš mnoho a příliš málo.
- Jedináček se příliš brzy stane součástí světa dospělých. Následuje své rodiče všude. Ví všechno o jejich životě, o problémech, přizpůsobí se jejich rozvrhu, a tak vyrůstá často příliš rychle, protože nezapadl do dětského světa. Je rozumnější, někdy je o něco méně veselý a nese si s sebou problémy, které nejsou určeny jemu.
- Přílišné soustředění jen na jednoho znamená přehnaný tlak, který na jediné dítě rodiče vyvíjejí. V rodinách, kde je více sourozenců, se od každého dítěte očekává méně, a v důsledku toho je každé dítě více schopné jít vlastní cestou. Ale dítě, do něhož rodiče vkládají všechny své naděje a očekávání, je pod velkým tlakem. Dost často si nemůže dovolit zklamat a nesmí se lišit od vysněné podoby dítěte, kterou mají rodiče.
- A nakonec příliš málo je toho, co může dítě samo bez sourozence zažít. Přijde o to, co někdy sourozence trápí, ale na co nakonec rádi vzpomínají, co je posiluje a připravuje lépe na život ve společnosti, protože se museli každý den dělit o pokoj, panenky, pastelky, kuličky a tajemství.
Dítěti, které vyrůstá bez sourozenců, můžete vštípit obecný smysl, aby se dovedlo dělit s ostatními, ale nemůžete mu předat to nejpodstatnější, nejtěžší a zároveň nejdůležitější pro výchovu - schopnost podělit se o lásku mámy, o její něžnou péči a její čas. Nemůžete dítěti zprostředkovat tuto bolestnou rivalitu, která je ovšem velmi důležitá proto, abychom se naučili, že nejsme středem světa a že nám svět nepatří.
Jedináček bude mít někdy problém přijmout na základě svých zkušeností skutečnost, že není jediným předmětem citů a pozornosti těch, se kterými se setká.
Nejedná se nám o to, abychom přesvědčili rodiče, kteří nechtějí mít další děti, ale chceme jim pomoci vychovávat jejich jediné dítě. Čím víc bude vyrůstat mezi dětmi, tím lépe se bude rozvíjet. To proto, že se s nimi bude konfrontovat, někdy bude muset ustoupit, někdy zase vyhraje. Necháme ho, aby bylo samo sebou a vyrostla z něj silná osobnost.
Zdroj:
Ukázky z knihy Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let (nakladatelství Portál)
Na AZ RODINA.cz zveřejněno 4.10.2011
