12838562__1_

PODZIMNÍ DÉŠŤ K NÁM PŘINESL ELU

Autor: Sandra, Štěpán a Ela Stárkovi

Tato zkušenost byla sepsána jako Příběh pro Ivanu.

Začátek roku 2007.
S přítelem nám bylo čtyřiadvacet a čekali jsme první dítě.
Ačkoliv, nebo možná právě proto, že jsem vystudovaná zdravotní sestra, jsem věděla, že moje těhotenství a naše dítě je opravdu jen naše, nechci tak důležitý a přirozený proces vložit do rukou lékařů, nemocnic nebo státu.

Porod_starkovi_normal

Pokud bude vše probíhat bez komplikací, já i děťátko budeme zdravé, neni důvod být pod neustálou lékařskou kontrolou a porodit v pro mne nepříjemném a nepřirozeném nemocničním zařízení s lidmi, kteří neznají ani mé jméno.

Moc jsem si přála, aby ten, kdo bude asistovat u mého porodu, měl rád mě i mé dítě a radoval se současně se mnou z narození nového človíčka, aby si rozuměl s partnerem, který byl pro mne neoddělitelnou součástí toho všeho.
Jenže kde někoho takového vzít?

Byla jsem ve třetím měsíci, každý den jsem zvracela a z přístupu svého lékaře se cítila vydeptaná. Právě mi nadiktoval seznam vyšetření a testů, které MUSÍM absolvovat. Jednou jsem se opatrně zeptala, co když některý z testů odmítnu... ten dotaz ho překvapil.
„Proč chcete odmítnout? Copak nechcete mít zdravé miminko?"
Co na to říct? Jistě že chci a cítila jsem se provinile.

Netušila jsem, zda je možné přivést na svět dítě jinde než v nemocnici. Genetické testy v průběhu těhotenství mi přišly zbytečné vzhledem k mému přesvědčení, že každý má právo na život a navíc vzhledem k jejich omylnosti. Nevěděla jsem, jestli porod doma není dokonce zakázán. Hned po příchodu od lékaře jsem na internetu pročetla desítky článků, pročítala zákony a překvapivě zjistila, že odmítnout můžu cokoliv a porod doma v ČR nepatří k běžným, ale není nemožný.

Další kroky jsem směřovala do knihkupectví, kde jsem si mezi řadami knih pro nastávající maminky vybrala jedinou, „Hovory s porodní bábou".
Snad během hodiny jsem ji zhltala a dostala tak odpovědi na své otázky. Jako by mi ta porodní bába mluvila z duše.
Našla sem si kontakt na Ivanu Königsmarkovou a chvíli otálela. Co když mne odmítne?? Určitě má na práci lepší věci než zabývat se právě mnou. Ivana mi přišla trochu jako celebrita :-)
Našla jsem odvahu a zavolala. Překvapila mě. Úplně normální, milá ženská a za týden s ní mám schůzku.
Nemohla jsem se dočkat.

Přišla jsem na naše první setkání s hlavou plnou otázek, na které mi Ivana trpělivě odpovídala. Stejně tak měla i ona mnoho otázek na mne, o zdravotním stavu, o průběhu těhotenství. Zkontrolovala mě i bříško a domluvily jsem si další schůzku.

Hned od prvního našeho setkání jsem se cítila mnohem lépe, díky čemuž mi dokonce ze dne na den přestalo být špatně. Ivana do mě také vlila sílu a jistotu, že na to mám a konečně jsem měla pocit, že nejsem blázen, když chci o svém těhotenství rozhodovat sama.

Za měsíc proběhlo další setkání, tentokrát i s přítomností partnera. I on měl připraveno mnoho otázek a z mého rozhodnutí porodit doma nadšen zpočátku nebyl. Jak už to bývá, nevědomost budí strach.

Byl Ivanou ujištěn, že porod v domácím prostředí bude možný jen v případě, že já i dítě budeme pravidelně docházet na kontroly a celé těhotenství bude bez zjevných komplikací. Samozřejmě je důležitá i psychika. Být si jistá vlastní silou a tím, že to opravdu chci. Z toho jasně plyne, že Ivany kriteria pro přijetí ženy k péči při domácím porodu jsou přísně daná a svědomitě se snaží nic nezanedbat.

Čas rychle plynul. S Ivanou jsem se pravidelně vídala v poradně, později i na předporodním kurzu, a kdykoliv jsem potřebovala radu, byla na telefonu. Už v těhotenství se pro nás s partnerem stala členem rodiny, kterému důvěřujeme, a já se na porod díky tomu opravdu moc těšila.
Pár dní před termínem k nám přišla na návštěvu, aby se ujistila, že ve chvíli, kdy zavoláme bude vědět, kam přesně jet, a také se seznámila s naší domácností, kde ten důležitý okamžik nastane. Seznam nezbytných věcí k porodu jsme měli již pochopitlně připraven v "porodním šuplíku"

Vše probíhalo báječně a harmonicky a já se cítila připravena. Den D může přijít.

První listopadový týden končil a já od rána tušila, že se něco bude dít. Cítila jsem dobře, nic mě nebolelo, jen jsem to prostě už měla v podvědomí. Uklidila jsem celý byt (asi příprava hnízda), navařila maliníkový čaj, houpala se na míči a rozmlouvala s miminkem. Večer mě pobolívala záda a pak pozdě večer při sledování televize a příjemném posezení s kamarádem, který nás navštívil, najednou cítím mokro. Doslova záplava, kalhoty mokré až ke kolenům.
"Miláčku, asi mi praskla voda, asi určitě."

Přítel vylítl jak kdyby ho pobodaly vosy.
Adrenalin mi projel celé tělo, tak už je to tu, znělo mi v hlavě. Nebyl to strach, jen zvědavost a radost.

Ivana na telefonu mě přesvědčila, že všecko je tak jak má a do pár minut dorazí na kontrolu. Stalo se. Zjistila, že miminku i mně se vede dobře, máme ještě čas a poslala mě spát s tím, že zavolat můžu kdykoliv.

Semtam slabá kontrakce, nic moc se nedělo, ale spánku jsme moc nedala, neustále jsem přemýšlela o jménech, která nebyla vybrána, a představovala si, jak bude děťátko vypadat. 
Ráno Ivana opět dorazila. Situace se téměř nezměnila, stále máme čas. Totéž se opakovalo dopoledne. Trávila jsem čas odpočinkem u pohádek a občasným chozením po bytě. Bylo mi krásně. Myslím, že jsem se nikdy necíila tak silná a vyrovnaná.

Na doporučení Ivany partner napustil vanu, kolem rozmístil svíčky a zapnul hudbu. Bylo to dokonalé. Ve vaně se kontrakce zrychlily a zintenzivněly.
Partner zavolal na mou žádost Ivaně, která dorazila a už neodešla, i když určitě věděla, že mám ještě pár hodin před sebou. Nemusela jsem ji o to žádat, v tom je ta výhoda vztahu, který jsme za ty měsíce vybudovaly. Vycítila, že ji tam chci, že potřebuju její podporu.

Vana mi připadala nepohodlná, střídal se u mě chlad s nesnesitelným horkem. Raději jsem se přemístila do obýváku, pak na chvíli do ložnice, zpět do obýváku. Ivana mě trpělivě následovala, občas zkontrolovala, jak se vede miminku, a pak tiše seděla, a když bylo potřeba, konejšila mne.
Naladila se na mou vlnu, vnímala jsem její tichou podporu. Přesně věděla, kdy se mě dotknout a kdy naopak nechat být. I mého partnera vedla nenásilně náznaky a gesty tak, aby mne v těžké práci nerušil a byl mi oporou.

V podvečer už jsem nebyla schopna vnímat nic jiného než další a další pravidelně přicházející kontrakce. Ivana stále svědomitě kontrolovala mě i miminko a já se cítila v bezpečí. Byla tam, klidná a ochotná mi kdykoliv pomoct a zodpovědět jakoukoliv pochybnost.

Potřebovala jsem být chvíli sama, přemístila jsem se do koupelny. Vlastně ta samota byla relativní. Chtěla jsem být sama v místnosti, ale cítit oporu. To se povedlo perfektně. Ivana s mým přítelem byli hned vedle, blízko otevřených dveří do koupelny. Věděla jsem, že mě slyší, že mě vnímají, a to mi stačilo. Nevím, jak dlouho jsem tam byla, snad hodinu, dvě. Plně jsem se ponořila do sebe a nechala se unášet porodem. Občas přišla mezi kontrakcemi Ivana poslechnout srdíčko miminka. Bylo úžasné poslouchat ten zvuk. Silné srdíčko.

Jediné, co mne vytrhávalo zpět do reality, byla občasná nevolnost a zašustění igelitového pytlíku, který jsem svírala pro jistotu v ruce. Také mi začalo být chladno a s pomocí přítele jsem si přes košili oblékla dlouhý svetr.
Potřebovala jsem čerstvý vzduch, otevřela jsem malé okno do světlíku a sledovala, jak prší, dokonce chvíli padaly kroupy. Studený vítr mi pomáhal uklidnit rozbouřený žaludek.
Z ničeho nic přišel pocit, že už toho mám dost, už se nedokážu soustředit, ani ovládat. Přišlo mi, že už jsem na vrcholu a dochází mi síly.

Ivana se po tomhle mém sdělení usmála a řekla: "Jdeme na to."
Přítel si sedl za mě, já na porodní stoličku a mohla sem se o něj pohodlně opírat.
Ivana seděla přede mnou na zemi a čekala. Přišlo mi zvláštní, že by se najednou něco mělo začít dít něco jiného než doposud.
Sledovala jsem našeho kocoura, který se každou chvíli tiše přikradl k Ivaně, popadl do zubů krabici s rukavicemi a několikrát se ji snažil odtáhnout. Uvízlo mi to v paměti dost živě a dokonce mi to v tu chvíli přišlo zábavné.
Následovalo několik dalších silných kontrakcí, přidal se lehký třes, který jsem nedokázala zastavit, a v průběhu jednoho stahu jsem pochopila, o jakou změnu jde.

Tělo začalo samovolně tlačit. Překvapilo mě to a automaticky jsem to vlastními silami podpořila. Byla to obrovská vlna, kterou zcela přirozeně řídil můj organismus ve spolupráci s miminkem. Jakobych se nad tím vším vznášela a užasle pozorovala, že to opravdu funguje.

Nikdo mi nemusel říkat, co dělat, jak dýchat, kdy tlačit, ačkoliv to byl první porod. Všecko se dělo samo a tak samozřejmě.
Rozhodně to nebyla snadná práce. Jak pro mě, tak i pro právě přicházejicího človíčka. V pauze mezi tlačením jsem ze sebe doslova servala svetr a přítel mi rozepl košili. Cítila jsem kapky potu, jak mi stékají po čele, zádech a dokonce i na bříšku se leskly.

Měla jsem žízeň a nutně potřebovala balzám na rty. Obojí mi Ivana zajistila a mohla jsem pokračovat.

Miminko nespěchalo, tak jsem mezi kontrakcemi mohla hladit kousek vlasaté hlavičky děťátka, ze které bylo po každém zatlačení vidět víc a víc, až najednou a téměř bez bolesti vykoukla celá.
Miminko ještě nebylo ani na světě a už křičelo, že je tady. Pak po chvíli vklouzlo Ivaně do dlaní.
Tiše mi ho podala a bylo to jak zázrak.

Slyšela jsem se, jak si šeptám "dokázala jsem to". Ten pocit byl nepopsatelný.

"Štěpáne, máme holčičku, že je krásná."
"Je nádherná," odpověděl a společně se mnou ji mazlil a vítal.

Ivanina péče poté jak o mě, tak o miminko v následujících prvních minutách po porodu, tak v následujících dnech a týdnech by vydala za další samostatnou kapitolu.

Nejde jen o ten jeden den, díky ní považuju celé těhotenství a porod za nejkrásnější okamžiky života a pevně doufám, že tu euforii budu moct společně s ní prožít ještě několikrát

Ivano děkujeme,

Sandra+Štěpán+Ela Stárkovi

Zdroj:

Příběhy pro Ivanu - příběhy budou zveřejňovány po celou dobu, kdy Ivana nemůže vykonávat svou práci, a to denně, vždy v 18 hodin jako večerníček, počínaje Štědrým dnem 2011.

Na AZ RODINA.cz zveřejněno 19.1.2012


Související odkazy:

 

Radek_banga_-_v_prodeji_250x250

POMOC TĚHOTNÝM ŽENÁM A ŽENÁM KRÁTCE PO PORODU Z UKRAJINY (V BRNĚ)

Jste těhotná? Nebo jste nedávno porodila? Ви вагітнa? Чи недавно народили?

JAK PROŽÍT ŠESTINEDĚLÍ V POHODĚ

Období počátků mateřství bývá obecně společností vnímáno jako jedno z nejkrásnějších v životě ženy. Někdy se ovšem dostatečně nezdůrazňuje, že se vždy jedná o náročný životní úsek. I když porod proběhl dobře, maminky se mohou zpočátku cítit zaskočeny tolika změnami a nároky novorozeného miminka. To na začátku potřebuje fyzický kontakt s matkou prakticky dvacet čtyři hodiny denně, aby se dobře rozeběhlo kojení, dítě bylo spokojené a mohlo se ideálně vyvíjet. Období šestinedělí je zároveň také velmi důležité pro samotnou matku. Potřebuje hodně odpočívat a nabírat síly na další měsíce a roky mateřství.

NE KAŽDÁ ŽENA CHCE PORODIT DOMA, ALE VĚTŠINA ŽEN POTŘEBUJE SVOJI PORODNÍ ASISTENTKU!

České zdravotnictví se rádo chlubí svými úspěchy v oblasti porodnictví a neonatologie, zejména jednou z nejnižších úmrtností novorozenců. O čem se ale mluví podstatně méně, je (ne)svoboda matek v porodnicích, množství rutinních, ale často zbytečných invazivních lékařských zákroků a separace dítěte, či nemožnost rodit v porodním domě či doma se zajištěnou péčí, za což leží odpovědnost výhradně na státu. Země, které nabízejí daleko pestřejší systém péče během porodu, přitom mají statistické výsledky srovnatelné, některé dokonce i lepší, například severské státy.

JAK CVIČIT V TĚHOTENSTVÍ? DOBRÁ JE GRAVIDJÓGA

Těhotenství není nemoc a rození dětí je pro ženu přirozeným údělem. Nejlepší pohybová aktivita v těhotenství je GRAVIDJÓGA.

KDYŽ UŽ TO PO PORODU NENÍ TAM DOLE JAKO DŘÍV

Depilace intimních partií je dnes samozřejmostí. Zřejmě i proto ženy začaly řešit, jak vypadají na intimních místech. Nejmodernější metoda rejuvenace ženského vnějšího genitálu přístrojem ProtégeIntima a laserové ošetření g-set přináší bezbolestné řešení – vyhladí pokožku, srovná asymetrie, stáhne povolenou pochvu po porodu a poradí si i s inkontinencí.

JAK POZNÁM, ŽE JSEM TĚHOTNÁ?

Pro potvrzení těhotenství už dnes stačí zajít do lékárny a koupit si kvalitní těhotenský test. Tušíte od kdy se těhotenské testy využívají a jak fungují? Věděli jste, že už si můžete koupit i krevní těhotenský test, který umožňuje rychlou a přesnou diagnostiku v klidu domova?

DOPŘEJTE SVÝM DĚTEM KOSMICKÝ KOMFORT

Která z nás by si nepřála, aby se naše miminko cítilo jako v bavlnce? A to bez ohledu na to, jaké panuje počasí, zda chodíme pěšky nebo jezdíme převážně autem, zda trávíme většinu času ve městě nebo v přírodě. A určitě by se nejedné z nás ulevilo, kdybychom mohly tuto starost úplně pustit z hlavy a mít jistotu, že je dětem prostě krásně, a jen si užívat společné chvíle.

DĚTI A CHEMIE K SOBĚ NEPATŘÍ!

Zodpovědným rodičům nejspíš není třeba vysvětlovat, jaké riziko představuje pro jejich děti chemie, běžně používaná v domácnosti. Možná ale spousta z nás netuší, že se škodlivými látkami mohou děti přijít do styku také nošením některého oblečení a užíváním hygienických potřeb či kosmetiky. Je potřeba si uvědomit, že i malé množství může při dlouhodobém působení nadělat velké škody na zdraví celé vaší rodiny. Pro ty, kteří nechtějí nic riskovat, jsme dali dohromady několik tipů, jak se obejít bez chemie.

Jako maminčino pohlazení Bupi Baby mycí pěna – dotek přírody pro vaše děťátko

Pokud jste si právě přinesli z porodnice domů malinkatý vrnící uzlíček, je vám naprosto jasné, že pro své miminko potřebujete jen to nejlepší, nejněžnější a nejzdravější. A nejen pro novorozence je určená jemná a maximálně šetrná Bupi BABY mycí pěna s vysokým obsahem přírodních složek, ocení ji také všichni alergici a lidé s citlivou pokožkou.

KLIDNÉ MATEŘSTVÍ? UŽÍVEJTE SI HO I VY!

Trápíte se tím, že vaše miminko nespí a je neklidné? Hledáte odpověď na otázku, zda je skutečně v bezpečí a zda pro něj děláte to nejlepší? Těšila jste se na mateřskou dovolenou, ale trápí vás jen stres a obavy?

NOSTE SVÉ DĚTI POHODLNĚ

Rádi bychom vám představili babynosítka značky Tula. Nosítko je praktickým pomocníkem maminek a tatínků. Oceníte jej jak při běžných domácích činnostech jako je uklízení, vaření – kdy se děti „pletou pod nohy“ a nebo chtějí nosit či vidět, co právě maminka vaří.

CHCI SVŮJ POROD!

Online formulář, kterým oslovíte odpovědné úřady a politiky. Cílem iniciativy Chci svůj porod je umožnit především ženám, maminkám, budoucím maminkám a nejen jim oslovit odpovědné úřady a politiky, sdělit jim svůj názor, své potřeby a zkušenosti a požadovat od nich, aby se současnou neuspokojivou situací v péči o těhotné a rodičky a systematickým porušováním jejich práv a práv jejich dětí důkladně zabývaly. Cílem této iniciativy není propagovat porody doma, ale prosazovat právo ženy zvolit si svobodně místo porodu i poskytovanou zdravotní péči.

POMOC PŘI PLOCHÝCH ČI VPÁČENÝCH BRADAVKÁCH - AVENT NIPLETTE

Niplette je revoluční vynález...je jednoduchý, bezbolestný a může být použit ženou v každém věku

O AVENTU

AVENT je jediný speciálně navržený program pro krmení, aby pro vás a vaše dítě byl co nejjednodušší...

Asekol_cervene_k_200x600px__03
V děloze světa, Markéta Kotková - malířka intuitivních obrazů, tel.: 724 341 359