12838562__1_

PODPORA PŘI PORODU

Autor: zaznamenala Martina Bartošová

Stále se diskutuje o kvalitě českého porodnictví. Na jedné straně se o něm mluví superlativech, na druhé straně pořád přibývá žen, které chtějí rodit jinak, než je v našich porodnicích běžné. Usilují o možnost porodit v klidnějším, intimnějším prostředí, se zdravotníkem, který rodičku z průběhu těhotenství zná, vnímá ji jako partnera, respektuje její potřeby i fyziologický porodní děj. Co konkrétně rodičům v porodnicích vadí? Přečtěte si jeden z autentických porodních příběhů, který byl zaznamenán v rámci výzkumného projektu při Katedře psychologie FF UK „Psychosociální klima porodnice očima rodičky".

Podpora_v_porodnici_normal

Ilustrační foto: archviv AZ RODINA.cz


S manželem jsme se o dítě snažili 18 let. Oba jsme podle lékařů zdraví, ačkoli já jsem měla jisté hormonální potíže a brala dlouhé roky hormony. Poslední rok jsem je vysadila, léčila se bylinkami a konečně otěhotněla. Těhotenství bylo od začátku rizikové, pracovala jsem jen od 4. do 6. měsíce.

Jak začal porod

Syna jsem porodila přesně v termínu. Ten večer jsme měli s manželem oslavu a děsně jsme se něčemu začali smát. Smála jsem se tak vydatně, až mě začalo bolet břicho. Kamarádi si ze mě dělali srandu, že jim tam snad ještě porodím. Pobolívalo mě břicho, ale nebylo to nijak intenzivní. Na porod jsem byla připravená, ale nevěděla jsem, jak přesně porodní bolesti vypadají, jestli je to už ono a je čas jet do porodnice. Zavolali jsme mému lékaři. Řekl, že porodní bolesti určitě poznám a - jak se ukázalo později - měl úplnou pravdu. Šli jsme si lehnout a asi kolem půlnoci to skutečně přišlo. V tu chvíli jsem věděla, že to je ono a že porod začíná. Byli jsme připraveni, věci byly sbalené, jen jsem se doma ještě osprchovala. S manželem jsme se domluvili, že při mně bude stát v dobrém i ve zlém (smích). Kontrakce přicházely pozvolna a daly se prodýchat, dívali jsme se ještě chvíli na televizi, manžel měřil intervaly mezi kontrakcemi a když se opakovaly po patnácti až dvaceti minutách a byly velmi intenzívní, zavolali jsme mému lékaři a na jeho radu vyrazili do porodnice.

Vraťte se domů

Na příjmu v nemocnici byli opravdu nepříjemní. Nejdřív nás nechali čekat, tvářili se otráveně a chtěli mě poslat zpátky domů s tím, že jsem „vyplašená hysterická prvorodička a ať vodpluju domů do postele", že je to ještě na pěknou chvíli a že tady jim ležet nebudu. Jelikož mi tvrdili opak toho, co mi řekl můj lékař, šel mu manžel zavolat. Já byla na rozpacích, ale zároveň jsem byla rozhodnutá, že zpátky domů už nepojedu. Lékař přerušil ambulanci a přišel. Potkali jsme se na chodbě, protože z příjmu mě mezitím poslali pryč. Vyptal se, jak porod postupuje, a odešel za sestrami. Příjem do porodnice byl náhle okamžitý, sestry byly najednou milé.

Příliš mnoho lidí a příliš mnoho samoty

Odvedli mě na přípravnu, kde proběhly klasické procedury. Holení, klystýr... To mi ale nevadilo, vadila mi hlavně ta nepříjemná atmosféra na příjmu. Prostor přípravny byl velmi malý a tísnilo se v něm hodně žen. Mezi námi byly jen takové poloplenty, takže jsme se navzájem všechny viděly. Neměla jsem žádné soukromí, a když to hodnotím zpětně, připadá mi divné, že rodící žena kolem sebe vidí polonahé sténající ženy. Tím pádem tam se mnou ani nemohl být manžel. Bylo mi řečeno, že muži na přípravu nesmějí, což je pochopitelné, když je tam tolik rodících žen pohromadě. Pak mě převezli na nějaký pokoj. Měli pocit, že se mi porod zastavuje. Sestra řekla, že mě nechá chvíli v klidu a pak za mnou pošle lékaře. Poprosila jsem ji, aby mi zavolala manžela. Ale dlouho nikdo nepřicházel. Pak se objevil lékař, zase se ztratil, neměla jsem ponětí, co bude dál, co se děje a na co se vlastně čeká. Po nějaké době přišla porodní asistentka, vyšetřila mě, odešla a už se tam ani jednou neukázala. Cítila jsem se dost nepříjemně, sama, odříznutá od manžela, bez informací, proč jsem tam, kde jsem a co se bude dít. Zavolala jsem manželovi, který čekal na chodbě, ale dovnitř ho nepustili, ačkoli to bylo domluvené a přislíbené. Sestry na mne naopak ještě naléhaly, abych poslala manžela domů, že mu to prý vzkážou. Pořád dokola jsem jim opakovala, že v žádném případě, že chci, aby byl manžel se mnou, ale jako by mě neslyšely.

Šťastné setkání

Pak mi lékař píchnul oxytocin a domluvili jsme se, že mi napíchne vodu. Konečně se mnou někdo mluvil. Porod se rozběhl a mě převezli na porodní sál. Tam se stalo něco úžasného, na co nikdy nezapomenu: po tom všem stresu, po tom několikahodinovém pobytu o samotě a v neznámu a ve chvíli, kdy už jsem v to vůbec nedoufala, se najednou objevil můj muž. Byla jsem ve stavu, kdy jsem se necítila na to, abych komunikovala s personálem, a manžel byl jediný, s kým jsem byla schopna mluvit a říkat mu, jak se cítím. Opravdu jsem už nedoufala, že tam se mnou bude, nikdo mi nic neřekl. A najednou tam byl a od té chvíle bylo všechno dobré. Věděla jsem, že tam mám oporu. Musím říct, že tohle zdravotníci naprosto nezvládli. Přežiju, když je někdo nepříjemný. Ale potřebuju vědět, o co jde, co se děje, a to jsem v porodnici nevěděla. Připadala jsem si jako zaměstnanec, který musí čekat, až mu nadřízený laskavě podá nějaké informace.

Proč je dobré mít u porodu muže

Porodní asistentku mi vybral můj lékař. Působila profesionálně, ale málo empaticky. Bylo vidět, že všemu rozumí, ale neusmála se, neřekla slovo podpory, přišla, popsala mi, v jakém stavu se nacházím a co bude přibližně následovat. Naštěstí tam se mnou byl můj muž, podporoval mě a aranžoval mi pomůcky (malý overball, teplou plenu...), jak bylo zrovna zapotřebí. Původně jsem chtěla rodit na koze. Polohovali mi záda a já si mohla vybrat takovou polohu, ve které budu mít sílu tlačit. Pak jsem ale chtěla polohu změnit, měla jsem najednou pocit, že by se mi lépe tlačilo třeba v závěsu za partnera nebo vkleče, ale nedovolili mi to. V porodnici jsem si uvědomila, jak důležitý je muž u porodu, protože Vám může dát psychickou podporu a pak už ji nepotřebujete od personálu a je Vám jedno, že se nějaká sestra zrovna špatně vyspala.

Konec dobrý, všechno dobré?

U porodu bylo asi pět nebo šest doktorů a já se řídila jejich instrukcemi. To mi vyhovovalo, hodně jsem se jich ptala a žádala je, aby mi říkali, co mám dělat. Porod probíhal dobře, ale pak se najednou něco stalo. Nevěděla jsem co, ale z chování personálu jsem vyrozuměla, že něco není v pořádku. Později jsem se dozvěděla, že synovi zlomili klíční kost. Řekli mi to ale až po porodu s vysvětlením, že mě nechtěli strašit. Chápu sice jejich obavy, ale kdyby mi to řekli hned, mohla jsem být víc v klidu a neprožít posledních dvacet minut porodu, kdy jsem se potřebovala soustředit na vytlačení miminka, ve strachu a obavách, jestli se s miminkem nestalo něco zlého.

Když se malý narodil, hned mi ho dali na břicho. Byl to zvláštní pocit. Jsem ale Rh negativní, takže mi ho hned zase vzali, ale to jsem věděla předem a byla jsem na to připravená. Poté, co ho vyšetřili, mi ho vrátili, ještě špinavého a zabaleného v plence. Přesněji řečeno, dali ho manželovi, který malého držel u mojí hlavy, když mě šili. Byla to krásná chvíle, jak jsme tam byli všichni tři. Tak krásná, že jsem ani necítila bolest z šití. Řekli mi, že mne na šití nemohou nijak umrtvit, že to musím vydržet in natura. Pak jsem ležela další tři hodiny na sále, přinesli mi svačinu, kterou snědl manžel. Nato přiběhla nějaká sestra, kterou jsem nikdy předtím neviděla, a spustila, jak si to představujeme, že jsem celý den bez jídla, že jim tam zkolabuju. Byla hrozně nepříjemná, ale už mi to ani nevadilo. Malý byl na světě a my jsme byli štastní. Asi po dvaceti minutách si malého vzala mladá a příjemná sestra, oblékla ho, umyla, přinesla mi ho zpátky, sedla si ke mně a radila mi s kojením. To bylo moc příjemné.

Vaše miminko je hluché

Na šestinedělí nebyl volný nadstandardní pokoj, ale nakonec jsem byla ráda za třílužkový, protože jsme si přes den s maminkami mohly navzájem pohlídat děti. Měla jsem poloviční rooming, přes noc byl malý u sester. Ztratila jsem při porodu hodně krve, byla jsem vyčerpaná a potřebovala jsem si odpočinout. Na šestinedělí ale nerada vzpomínám kvůli tomu, co se začalo dít druhý den po porodu. Na ranní vizitě si mě vzal lékař k sobě a řekl mi, že je mu to moc líto, ale že vyšetřením zjistili, že je naše miminko hluché. No, tak co k tomu říct... naprosto mě to sebralo a pořád jsem brečela. Ale co teprve to chování sester... Naprosto neměly žádný soucit, na syna jedna příšerná směna ani nemluvila, protože „na něj to stejně neplatí" a bohužel jsem se setkala i s poznámkami typu „mrzáček z pětky" a podobně. To mě opravdu položilo. Nezapomenu na to, jak přiběhla nějaká sestra, sedla si ke mně a přinesla nějaké papíry. Že prý je tady možnost dát syna do ústavu nebo si ho nechat. A že si to mám pořádně rozmyslet, protože že se to pak špatně mění. Zůstala jsem naprosto v šoku a nechápala jsem, co mi to vůbec říká a co to má celé znamenat. Poslala jsem ji pryč. Odpoledne v ten samý den přišla jiná, hodně nepříjemná sestra, a vyvalila na mě oči: "Vy si to dítě jako chcete vodnýst domu, jo? A rozmyslela jste si to pořádně?" Personál mě tímto necitlivým chováním velice zklamal a nikdy bych tam proto už znovu rodit nešla. Třetí den přišli lékaři s tím, že syn slyší na 40% na jedno ucho. Sláva, říkala jsem si, nakonec bude přece alespoň trochu slyšet. Z porodnice jsem odcházela s normálně slyšícím miminkem. Na chování personálu ale nikdy nezapomenu.

Porodní příběh zaznamenala Martina Bartošová v rámci výzkumného projektu při Katedře psychologie FF UK „Psychosociální klima porodnice očima rodičky"

 

Zdroj:

AZ RODINA.cz - informační portál (nejen) pro rodiče, www.azrodina.cz

16.5.2012

12990150
11112922

JAK PROŽÍT ŠESTINEDĚLÍ V POHODĚ

Období počátků mateřství bývá obecně společností vnímáno jako jedno z nejkrásnějších v životě ženy. Někdy se ovšem dostatečně nezdůrazňuje, že se vždy jedná o náročný životní úsek. I když porod proběhl dobře, maminky se mohou zpočátku cítit zaskočeny tolika změnami a nároky novorozeného miminka. To na začátku potřebuje fyzický kontakt s matkou prakticky dvacet čtyři hodiny denně, aby se dobře rozeběhlo kojení, dítě bylo spokojené a mohlo se ideálně vyvíjet. Období šestinedělí je zároveň také velmi důležité pro samotnou matku. Potřebuje hodně odpočívat a nabírat síly na další měsíce a roky mateřství.

Darujte tu nejjemnější dětskou kosmetiku HiPP

Přemýšlíte o pěkném, ale i praktickém dárku pro novopečenou maminku, miminko nebo kamarádku s citlivou pletí? Kosmetika HiPP patří mezi to nejkvalitnější, čím můžete dětskou i dospěláckou pokožku potěšit.

NE KAŽDÁ ŽENA CHCE PORODIT DOMA, ALE VĚTŠINA ŽEN POTŘEBUJE SVOJI PORODNÍ ASISTENTKU!

České zdravotnictví se rádo chlubí svými úspěchy v oblasti porodnictví a neonatologie, zejména jednou z nejnižších úmrtností novorozenců. O čem se ale mluví podstatně méně, je (ne)svoboda matek v porodnicích, množství rutinních, ale často zbytečných invazivních lékařských zákroků a separace dítěte, či nemožnost rodit v porodním domě či doma se zajištěnou péčí, za což leží odpovědnost výhradně na státu. Země, které nabízejí daleko pestřejší systém péče během porodu, přitom mají statistické výsledky srovnatelné, některé dokonce i lepší, například severské státy.

JAK CVIČIT V TĚHOTENSTVÍ? DOBRÁ JE GRAVIDJÓGA

Těhotenství není nemoc a rození dětí je pro ženu přirozeným údělem. Nejlepší pohybová aktivita v těhotenství je GRAVIDJÓGA.

KDYŽ UŽ TO PO PORODU NENÍ TAM DOLE JAKO DŘÍV

Depilace intimních partií je dnes samozřejmostí. Zřejmě i proto ženy začaly řešit, jak vypadají na intimních místech. Nejmodernější metoda rejuvenace ženského vnějšího genitálu přístrojem ProtégeIntima a laserové ošetření g-set přináší bezbolestné řešení – vyhladí pokožku, srovná asymetrie, stáhne povolenou pochvu po porodu a poradí si i s inkontinencí.

JAK POZNÁM, ŽE JSEM TĚHOTNÁ?

Pro potvrzení těhotenství už dnes stačí zajít do lékárny a koupit si kvalitní těhotenský test. Tušíte od kdy se těhotenské testy využívají a jak fungují? Věděli jste, že už si můžete koupit i krevní těhotenský test, který umožňuje rychlou a přesnou diagnostiku v klidu domova?

DOPŘEJTE SVÝM DĚTEM KOSMICKÝ KOMFORT

Která z nás by si nepřála, aby se naše miminko cítilo jako v bavlnce? A to bez ohledu na to, jaké panuje počasí, zda chodíme pěšky nebo jezdíme převážně autem, zda trávíme většinu času ve městě nebo v přírodě. A určitě by se nejedné z nás ulevilo, kdybychom mohly tuto starost úplně pustit z hlavy a mít jistotu, že je dětem prostě krásně, a jen si užívat společné chvíle.

LÁTKOVÉ PLENY - JAK VYBRAT TY PRAVÉ V RŮZNÝCH SITUACÍCH?

Rozhodli jste se svému dítěti dopřát látkové pleny? Pravděpodobně při jejich výběru přijde na pořad dne některá z těchto praktických otázek. Možná budete přemýšlet, co za plenky zvolit do šátku, nebo jak látkovat, když nemáte moc místa na sušení. Někoho zajímá, jak při látkování co nejvíce ušetřit náklady a jiný chce ušetřit vlastní práci. Určité pleny sedí drobným dětem a jiné malým „pucínkům“. Ideální typ pleny pro vás se liší v různých situacích. Na 6 typických otázek při používání látkových plen odpovídaly látkovací poradkyně a zkušené maminky z týmu Brány k dětem – největšího českého ochodu s ekologickými potřebami pro děti i celou rodinu.

DĚTI A CHEMIE K SOBĚ NEPATŘÍ!

Zodpovědným rodičům nejspíš není třeba vysvětlovat, jaké riziko představuje pro jejich děti chemie, běžně používaná v domácnosti. Možná ale spousta z nás netuší, že se škodlivými látkami mohou děti přijít do styku také nošením některého oblečení a užíváním hygienických potřeb či kosmetiky. Je potřeba si uvědomit, že i malé množství může při dlouhodobém působení nadělat velké škody na zdraví celé vaší rodiny. Pro ty, kteří nechtějí nic riskovat, jsme dali dohromady několik tipů, jak se obejít bez chemie.

Jako maminčino pohlazení Bupi Baby mycí pěna – dotek přírody pro vaše děťátko

Pokud jste si právě přinesli z porodnice domů malinkatý vrnící uzlíček, je vám naprosto jasné, že pro své miminko potřebujete jen to nejlepší, nejněžnější a nejzdravější. A nejen pro novorozence je určená jemná a maximálně šetrná Bupi BABY mycí pěna s vysokým obsahem přírodních složek, ocení ji také všichni alergici a lidé s citlivou pokožkou.

KLIDNÉ MATEŘSTVÍ? UŽÍVEJTE SI HO I VY!

Trápíte se tím, že vaše miminko nespí a je neklidné? Hledáte odpověď na otázku, zda je skutečně v bezpečí a zda pro něj děláte to nejlepší? Těšila jste se na mateřskou dovolenou, ale trápí vás jen stres a obavy?

NOSTE SVÉ DĚTI POHODLNĚ

Rádi bychom vám představili babynosítka značky Tula. Nosítko je praktickým pomocníkem maminek a tatínků. Oceníte jej jak při běžných domácích činnostech jako je uklízení, vaření – kdy se děti „pletou pod nohy“ a nebo chtějí nosit či vidět, co právě maminka vaří.

KRÁSNÝ DĚTSKÝ NÁBYTEK Z MASIVU

Čekáte miminko, jste čerství rodiče nebo už máte odrostlejší dítě a přemýšlíte jaký nábytek vybrat do dětského pokoje? Kvalitní dětský dřevěný nábytek najdete v nabídce firmy Domestav s.r.o. Jedná se o českou společnost, která se specializuje na masiv a zdravé spaní. Kromě kvality nepodceňuje firma ani design, takže vaše dítě bude z nového pokojíčku určitě nadšené. Přesvědčte se sami.

CHCI SVŮJ POROD!

Online formulář, kterým oslovíte odpovědné úřady a politiky. Cílem iniciativy Chci svůj porod je umožnit především ženám, maminkám, budoucím maminkám a nejen jim oslovit odpovědné úřady a politiky, sdělit jim svůj názor, své potřeby a zkušenosti a požadovat od nich, aby se současnou neuspokojivou situací v péči o těhotné a rodičky a systematickým porušováním jejich práv a práv jejich dětí důkladně zabývaly. Cílem této iniciativy není propagovat porody doma, ale prosazovat právo ženy zvolit si svobodně místo porodu i poskytovanou zdravotní péči.

POMOC PŘI PLOCHÝCH ČI VPÁČENÝCH BRADAVKÁCH - AVENT NIPLETTE

Niplette je revoluční vynález...je jednoduchý, bezbolestný a může být použit ženou v každém věku

O AVENTU

AVENT je jediný speciálně navržený program pro krmení, aby pro vás a vaše dítě byl co nejjednodušší...

Asekol_cervene_k_200x600px__03
V děloze světa, Markéta Kotková - malířka intuitivních obrazů, tel.: 724 341 359