Animace-eon

PRÁCE PRO POSTIŽENÉ

Autor: Jindřiška Vitvarová

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením je běh na dlouhou trať.
Jak se žije v rodinách, kde jeden nebo oba partneři mají handicap? Aby se ve společnosti cítili plnohodnotně a rovnoprávně, handicapovaní potřebují žít jako ostatní lidé a mít alespoň základní finanční jistoty pro sebe i své děti.

Z důvodů finančních ale i potřeby uplatnit se vyplývá jejich snaha vykonávat práci, která má smysl. V dnešní době však může být nalezení odpovídajícího zaměstnání nadlidským úkolem i pro zdravého člověka jakéhokoliv věku. A lidé s postižením to mají těžké dvojnásob, ačkoliv jejich pracovní výkonnost může být velmi vysoká a hodnoty, které vytvářejí, mohou být naprosto srovnatelné s výstupy zdravého člověka.

Výše částečného invalidního důchodu se v současné době pohybuje průměrně jen okolo 6000 Kč měsíčně. Směšná částka, a tak není divu, že ti, kterým to zdravotní stav alespoň trochu umožňuje, se snaží jakkoliv si přivydělat. Záleží samozřejmě na stupni postižení, nicméně motivovanost je značná, čehož dokladem je příběh jedné hluchoněmé slečny, která dojíždí do práce 40 kilometrů vlakem. Dívka má neuvěřitelné odhodlání pracovat, ani překážky, které musí zdolat při cestě, jí neodradí od snahy zapojit se do běžného života jako zdravý člověk. A proč tuto dlouhou cestu absolvuje? Nechce skončit v ústavu, musí si vydělat na nájem, aby mohla bydlet v bytě ve městě a navíc jí musí zbýt na léky. Všechno záleží jen na ní, nikdo jí nic neusnadní.

Osoby se zdravotním postižením (OZP) pracují na všemožných pozicích, může se dokonce stát, že s vámi pracuje člověk, který má postižení a nevíte o tom, pokud jeho handicap není vzhledově vidět. Bývají zaměstnáni jako vrátní a recepční, uklízečky, manuální pracovníci včetně zaměstnanců chráněných dílen, ale třeba i jako obchodníci či administrativní pracovníci. Jejich ohodnocením přitom většinou bývá minimální mzda nebo dokonce jen její část.

Jaké jsou problémy, se kterými se ekonomicky aktivní lidé s postižením setkávají?

Všeobecně v ČR jde především o nedostatek pracovních míst na částečný úvazek, nedostatek chráněných dílen a prostředků na jejich financování, málo možností se kvalifikovat či rekvalifikovat, velmi nízkou podporu zaměstnávání občanů s těžším zdravotním postižením, skrytou pracovní diskriminaci při výběru zaměstnanců, zneužívaní institutu náhradního plnění a malé pokuty podnikům, které porušují pravidla zaměstnávání OZP. Pracovních míst je málo a navíc, pokud handicapovaný nějaké místo sežene, nemusí to být vždy seriózní nabídka. Časté jsou případy, kdy zaměstnavatelům jde jen o to, jak na postiženém zaměstnanci vydělat. Firma zaměstná handicapované a uplatňuje daňové slevy, popř. pobírá příspěvky, přičemž tito lidé prakticky nevykonávají žádnou pracovní činnost. Pouze si formálně odsedí x hodin v práci a jdou domů, což jim pocit užitečnosti zrovna nedodá...

Médii proběhlo i několik případů zneužívání peněz od úřadu práce (určených na handicapované zaměstnance) pro osobní účely majitele firmy. Mzda OZP, jak už bylo výše zmíněno, bývá často mzdou minimální, ale může být dokonce ještě nižší (umožňuje to vládní nařízení), tj pouze kolem 4000 - 6000 Kč.

Některé z výše zmíněných problémů jsou postupně odstraňovány prostřednictvím různých novel zákona o zaměstnanosti či jiných zákonů, přesto problémů zůstává dost a dost a nedostatek peněz v neziskovém sektoru je tím největším. Míru nezaměstnanosti lidí se ZTP nelze podle úřadů práce vypočítat, protože přesný počet ekonomicky aktivních občanů se zdravotním handicapem není znám. Po roce 2000 bývalo uváděno číslo 30 - 40% s tím, že oproti počátku devadesátých let se nezaměstnanost osob se ZTP (v souladu s celorepublikovým trendem vývoje nezaměstnanosti) výrazně zvýšila. Zaměstnat osobu se zdravotním postižením je pro soukromou firmu složité jednak z hlediska náročného papírování a jednak i s přihlédnutím k okolnosti, že postižení mohou častěji než zdraví zaměstnanci marodit a zůstávat doma na nemocenské.

Na druhou stranu výhodou pro takové podniky je možnost uplatňovat slevy na dani, využívat příspěvky na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa, příspěvek na pokrytí mzdových nákladů zaměstnance) a v neposlední řadě i možnost ušetřit prostředky odváděné jako náhradní plnění. Inspirací především pro velké české firmy by mohl být přístup některých nadnárodních společností v čele s IBM, která dlouhodobě a cílevědomě zaměstnává OZP na administrativních pozicích.

Oproti některým evropským zemím je ta naše stále ještě velmi nedospělá. Zejména někteří liberální ekonomové stále nechápou, že problémy, které nemůže vyřešit soukromý sektor, by ve vyspělé společnosti měl řešit stát. Některé osoby, ať už jde o OZP nebo třeba studenty, zkrátka výraznější pomoc a podporu na pracovním trhu potřebují. Dotování podniků zaměstnávajících lidi s postižením je jistě v pořádku, ale samo o sobě nestačí. Stát sám je majoritním vlastníkem řady podniků, kde může pracovní místa pro postižené vytvářet a podobné podniky by měl i aktivně zakládat. Že k tomu chybí finance a proč chybí, to už si může každý z nás zdůvodňovat po svém...

A na závěr - co vzkazují lidé s postižením potenciálním zaměstnavatelům? „Řekněte handicapovanému, že máte pro něj práci, která mu bude vyhovovat při jeho zdravotním stavu a ten člověk nebude s nástupem váhat ani minutu!"

Zdroj:

AZ RODINA.cz - informační portál (nejen) pro rodiče, www.azrodina.cz

30.8.2012

Radek_banga_-_predobjednavka_250x250
Banner_flexikurz