ROZMAZLENÉ DÍTĚ?

Autor: Aletha Solterová

Překladatel: Alžběta Labusová

Kladete si otázky kolik péče a pozornosti dopřát miminku, abyste ho nerozmazlili? Jak reagovat na pláč? Chovat ho nebo nechovat? Řídit se radami z odborných knih nebo tím, co sami intuitivně cítíte, že je správné? Je třeba se bát, že miminko rozmazlíte? Přečtěte si ukázku z knihy Moudrost raného dětství.

Rozmazlene_miminko_normal

Ilustrační foto: Nicole-Jacqueline, archiv Martiny Součkové


Představa rozmazlování dětí je příliš rozšířená. Je ovšem nemožné rozmazlit malé miminko. Někteří rodiče byli některými dřívějšími výchovnými metodami vedeni k názoru, že miminka se musí naučit vydržet nějakou dobu o samotě a že se nemají příliš hýčkat, aby byla brzy nezávislá. Rodiče se bojí, že příliš lásky a mazlení způsobí, že dítě bude chtít stále víc a stane se z něho žádostivé monstrum, které rodičům nedopřeje ani minutku oddechu. Takové uvažování je však zpátečnické a škodlivé. Miminka žádají jen tolik, kolik potřebují, a když je jejich potřeba naplněna, jsou spokojená.

V zajímavé studii zabývající se interakcí mezi matkou a dítětem bylo zjištěno, že miminka, která jejich matky během prvních tří měsíců života hodně chovaly, byla na konci prvního roku poměrně nezávislá. Přestože se jim v náruči líbilo, nevadilo jim, když byla odložena na zem, a dokázala si většinou i sama hrát. Naopak výsledky u dětí, které byly zpočátku chované jen málokdy, byly ke konci roku značně rozpolcené. Děti nevypadaly v náruči příliš spokojeně, ale zároveň protestovaly, když měly být odloženy, ani nebyly příliš ochotné si hrát o samotě.49 Z výsledků je jasné, že problematicky a rozmazleně se projevovaly ty děti, pro které nebyla rodičovská náruč dostatečně dostupná.

Jak reagovat na pláč? Mnoho „odborníků" na výchovu dětí rodiče varovalo, aby k dětem nechodili pokaždé, když děti zapláčou, protože by potom byly náročné a „rozmazlené". A tak si hodně lidí dodnes myslí, že pláč by se u dětí neměl konejšit, protože miminka pak pláčou víc a víc jenom proto, aby upoutala pozornost. Lze se setkat s názorem, že když budete pláč tu a tam ignorovat, dítě postupně plakat přestane. Přesně to se děje dětem v ústavech, na jejichž potřeby většinou nikdo nereaguje. Takové děti nakonec plakat opravdu přestanou, jenže také začnou být extrémně pasivní, opožďovat se téměř ve všech aspektech vývoje a nevytvoří si zdravá citová pouta. Jsou prototypem lidských bytostí, které to vzdaly.


U miminek vychovávaných v rodině bylo zjištěno, že matky, které na pláč reagovaly nejrychleji, měly po čase méně náročná miminka, která přitom vůbec nebyla pasivní. Děti si místo toho už v raném věku vypěstovaly jiné způsoby, jak vyjádřit své potřeby, než jen pláčem.

Je velmi důležité snažit se naplnit co nejrychleji všechny potřeby miminka, pokud pláče, a to z několika důvodů. Během několika prvních let si miminka vytvářejí názory sama na sebe, na lidi okolo i na svět obecně. Miminko, jehož pláč všichni ignorují, může začít věřit, že svět je nepředvídatelné místo a že se nelze spoléhat na ostatní, že by naplnili jeho potřeby. Možná takové dítě ani v dospělosti nebude schopné někomu plně důvěřovat. Může také získat pocit, že není v jeho silách ovlivnit, co se mu děje - bude se v dospělosti možná cítit bezmocné, nemilované a nedůležité. Pokud se naopak někdo miminku bude věnovat pokaždé, když začne plakat, dítě získá základní pocit jistoty a s přibývajícím věkem i pocit moci nad svým osudem a zdravé sebevědomí.

Děti se nesnaží manipulovat svými rodiči, nechápou koncept boje o moc. Cítí jen, že mají své potřeby, a že když pláčou, tak někdo buď přijde, nebo nepřijde. Když na pláč miminka nikdo neodpovídá, nedokáže miminko vyhodnotit situaci na základě motivů ostatních, jako třeba: „Maminka mě má opravdu ráda, ale dneska je unavená." Rozumějí jen svému úhlu pohledu „tady a teď", proto si o sobě dělají instinktivní závěry typu „Nejsem důležité", „Nemůžu nijak ovlivnit, co se mi děje" nebo „Nikdo mě nemá rád". Nevšímat si plačícího miminka znamená dávat mu o něm samém špatné výchozí informace, na kterých si postaví celý svůj budoucí přístup.

Někteří rodiče ve snaze ušetřit svému dítěti nepotřebnou frustraci a námahu zkoušejí jeho potřeby předvídat. Krmí je dříve, než dostane hlad, převracejí je, než dá najevo, že se mu leží nepohodlně, nabízejí mu hračky, než se po nich samo natáhne. Je sice pravda, že dítě, jehož všechna přání jsou předvídána, je málokdy frustrované, ale bohužel také přichází o možnost rozvinout pocit vlastní schopnosti ovlivnit, co se mu bude dít. Nenaučí se včas spojovat vlastní chování s děním v okolí. Nejlepší cesta k osvojení této důležité schopnosti spočívá v tom, že na po-třeby miminka reagujeme až poté, co je samo vyjádří.

Když jsou rodiče vůči signálům přicházejícím od dětí vnímaví a udržují s nimi blízký tělesný kontakt, je možné, že děti své potřeby ani nebudou dávat najevo pláčem. Naučí se komunikovat jemnými pohyby a broukáním, jak ilustruje následující případ:

Když byl můj syn maličký, spal odděleně v postýlce a v noci mě pláčem vzbudil, když byl čas krmení. Když se ale o pět let později narodila moje dcera, spala hned od začátku vedle mě, byly jsme v přímém fyzickém kontaktu a nikdy v noci kvůli krmení neplakala. Vždycky mě probudila svým jemným a dychtivým broukáním a cítila jsem, jak se vrtí a hledá moje prsa. Naučila se, že dychtivé broukání jí zajistí, co potřebuje, a dělala to tak i ve dne. Nesnažila jsem se předvídat, co bude chtít, ale také jsem nečekala, až se naplno rozpláče.

Může být docela dobře pravda, že dítě, které něco potřebuje (například nakrmit), pláče až poté, co byly jeho jemnější náznaky ignorovány. Pláče, protože je frustrované, netrpělivé a necítí se pohodlně - protože pociťuje svou potřebu naléhavěji.

Je ovšem také důležité uvědomit si, že ne všechen pláč znamená akutní potřebu. To může rodiče mást a frustrovat. Miminka také v mnoha přípa-dech pláčou, aby se (často na konci dne) prostě jen zbavila stresu. Ať už vaše miminko pláče z jakéhokoliv důvodu, rozhodně ho nerozmazlíte, pokud ho vezmete do náruče, kdykoliv když začne plakat. Miminko zkrátka potřebuje vaši okamžitou reakci a pozornost.

(Další informace nejen o pláči najdete v níže uvedené knize)

 

Zdroj:

Kniha Moudrost raného dětství, text je zde uveden pod názvem Je třeba se bát, že miminko rozmazlím?

Na www.azrodina.cz zveřejněno 12.2.2014

Azrodina_portal_250x250
11499230

KDYŽ CHCEŠ TAK TO DOKÁŽEŠ! on-line

Již v sobotu 10.října od 16.00 hod.! Je Vaše dítě v něčem jiné a vnímá to jako handicap? Má někdy problém s vrstevníky nebo se dokonce potkalo se šikanou? Procházíte jako rodina náročným obdobím? Potřebuje Vaše dítě překonat strach, nebo dodat odvahu ke zvládnutí nějakého úkolu? Vnímáte, že mu chybí motivace k lepším výsledkům ve škole či v jiných vhodných aktivitách? Inklinuje k nějaké závislosti? Chcete ho podpořit a pomoct mu to změnit? Již 10. rokem realizujeme s Radkem Bangou preventivní program KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ! Nyní se ho mohou děti zúčastnit odkudkoliv z ČR, v klidu a soukromí domova.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ! - UKÁZKY ZPĚTNÉ VAZBY

Reakce žáků, studentů, pedagogů i rodičů na preventivní program Radky Bangy.

VYŠEL PŘEPRACOVANÝ MANUÁL PRO SPOKOJENÉ RODIČE, DĚTI I UČITELE – KNIHA RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN

Původní kniha Respektovat a být respektován vyšla v r. 2005 a od té doby se jí prodalo téměř 100 000 kusů. Za těch 15 let od vydání vyšla nová literatura, realizovaly se stovky kurzů se stejnojmenným názvem. A tak se autoři rozhodli knihu přepracovat. Z původní čtveřice autorů se toho ujaly J. Nováčková a D. Nevolová. Na více než 350 stranách autorky rozkrývají, jak vychovávat děti k sebeúctě a zodpovědnosti. Pomáhají porozumět potřebám dítěte a upozorňují na velká rizika metod, kterými jsou děti vedeny k poslušnosti i na neblahé důsledky takového jednání. My dospělí samozřejmě většinou vše děláme v dobré víře, že pro děti činíme jen to nejlepší, jenže opak bývá pravdou...

Za staré mobily pomoc do dětských domovů

Sběrová kampaň společnosti ASEKOL s názvem Věnuj mobil pravidelně pomáhá dobročinným organizacím. Za sběr vysloužilých mobilních telefonů daruje ASEKOL nové mobilní zařízení vybrané organizaci a navíc se postará o správnou ekologickou likvidaci starých zařízení. Letos se do této sběrové kampaně zapojili i zaměstnanci společnosti Avast, kteří během jednoho roku sesbírali 173 starých nefunkčních mobilů a odevzdali je k odborné recyklaci. Za tento počin ASEKOL věnoval 2 nové přístroje, které byly předány organizaci Dejme dětem šanci.

DĚTI SE VE ŠKOLKÁCH SKVĚLE BAVÍ

Současné školky umí děti patřičně zaujmout. Stačí několik málo okamžiků a dítě si nové prostředí školky velice oblíbí. Školky totiž nabízí nejen seznámení se stejně starými dětmi, ale naučí je mnohé činnosti zábavnou formou, takže si ani nevšimnou, že se učí něco, co se jim bude v budoucím životě dost hodit.

UKAŽTE DĚTEM PESTROBAREVNÝ SVĚT

Víte, kolik odstínů zelené se objevuje ve světě kolem nás? Proč si muži pořád pletou růžovou a fialovou? Už v dětství je důležité naučit se barvy správně rozeznat a pojmenovat.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ!

HUDEBNÍ PROGRAM zaměřený na PREVENCI RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ úspěšně probíhá již od r. 2011, kdy vznikl pod záštitou zmocněnkyně vlády ČR pro lidská práva Moniky Šimůnkové. RADOSLAV "GIPSY" BANGA se s žáky a studenty podělí o svůj osobní příběh i své zkušenosti a motivuje je k aktivnímu a smysluplnému životu bez násilí, konzumace drog, xenofobie, rasismu, intolerance, agrese, kriminality a dalších variant rizikového chování.

PODÍVEJTE SE NA VIDEOKLIP JIŽNÍ SPOJKA

Je lepší dvojka nebo trojka?

Jak kondolovat na pohřbu a psát kondolenci

Ztráta člověka je bolestivou událostí jak pro nejbližší rodinu a přátele zesnulého, tak pro jeho širší okolí. Pokud jste se dozvěděli o úmrtí prostřednictvím smutečního oznámení, parte nebo od pozůstalých, je vhodné vyjádřit soustrast jeho nejbližším. Způsob kondolování se odvíjí od toho, zda se pohřbu účastníte osobně, nebo chcete kondolenci předat poštou.

SKVĚLÝ RYCHLÝ MOUČNÍK PRO NEČEKANOU NÁVŠTĚVU VÁS NAUČÍ MARKÉTA PAVLEJE V GOURMET ACADEMY

Taky máte svých pár oblíbených moučníků, které jedete pořád dokola a chtěli byste zase překvapit něčím novým? Hledáte něco osvědčeného, co nedá moc práce, ale výsledek bude tak úžasný, že se po něm okamžitě zapráší? Přesně takový moučník jsem se naučila na Kurzu jarního pečení s Markétou Pavleje (v rámci Gourmet Academy). Galleta má navíc tu výhodu, že je velmi variabilní, takže při jednom pečení, uspokojíte i rozdílné chutě členů rodiny a hostů.

LEU BRAIN STIMULATOR - DIDAKTICKÁ HRA OD 4 DO 104 LET!

Zábavná a poutavá hra s pedagogicky vysokou hodnotou pro lidi všech věkových kategorií ( s výjimkou malých dětí do 3 let). U dětí stejně jako u dospělých je mozek stimulován různými způsoby a tímto je podporován ve svém vývoji. Díky velkému množství čím dále tím náročnějších úkolů a ještě mnohem vyššímu počtu variací her zůstane hra vždy výzvou, která znovu a znovu upoutá děti a dokonce i lidi ve vysokém věku.

NEWSLETTER bEDUin - TÝDENNÍ PRŮVODCE SVĚTEM VZDĚLÁVÁNÍ

Přináší inspirativní informace pedagogům, rodičům i všem ostatním, kteří se o vzdělávání zajímají. V aktuálním vydání se můžete např. podívat jaká jídla dostávají děti ve školních jídelnách v různých zemích světa nebo se dozvědět víc o novele zákona o ochraně veřejného zdraví, která nutí rodiče k očkování. Setkáváte se ve škole s nesnášenlivostí? Podívejte se na praktický manuál pro učitele Chci to řešit! Pokud se přihlásíte k odběru, můžete pravidelně dostávat informace k zajímavým tématům i v dalších týdnech.

HLEDÁTE DOBRÉ KURZY ANGLIČTINY, KTERÉ BAVÍ DĚTI I DOSPĚLÉ? ZKUSTE MORTIMER ENGLISH CLUB!

Výuka jazyků, konkrétně angličtiny může vypadat různě, a většinou tomu odpovídají i výsledky. Pokud nechcete pořád dokola začínat v nezáživných kurzech nebo odradit děti hned z počátku nudnou výukou, zkuste MORTIMER ENGLISH CLUB. Díky těmto kurzům se naučíte anglicky zábavně a všemi smysly. V nabídce jsou kurzy angličtiny pro děti, dospělé i seniory. Kurzy mohou být inspirací i pro všechny, kteří hledají zajímavou možnost pracovního uplatnění nebo podnikání.

PROČ ZAČÍT S EKOLOGICKOU VÝCHOVOU U DĚTÍ

Děti, které vidí rodiče, jak třídí odpad, to dělají samy. Naučí se to, protože rodiče odpad třídí. V rodinách, kde se odpad automaticky třídí, se takto nenápadně pěstuje "pečovatelský" vztah k přírodě. Ve školách pomáhají vzdělávací projekty společnosti ASEKOL.

Asekol_cervene_k_468x60px__05