Kaloba_baner_965x100

KRÁSA PROMĚNY

Autor: Michaela

Pozitivní příběh pro všechny, kterým vstoupily do života drogy.

Jednou na základce jsme si povídali s učitelkou tělocviku, koukala nám na ruce a podle čar na mé dlani mi řekla, že můj život nebude moc „záživný", že bude takový klidný. Mrzelo mě to, chtěla jsem záživný život...

Krasa_promeny_drogy-400_normal

18. narozeniny: sakra, on ani neví, že mám dnes narozeniny, a neřeknu mu to, musí na to přijít sám. To je strašný, ani na mě nepočká, furt chodí pár kroků přede mnou a já za ním běhám. Miluje mě vůbec? Rychle prodat kradený kafe a čokolády. Říkám mu, že mám dnes narozeniny, když připravuje herák. Jéé, já zapoměl, tak dostaneš o trochu víc heráku...

Nezvládám to, jdu do léčebny. Během měsíce intenzivní sebepoznávací práce se rozhoduju pro pokračování léčby v terapeutické komunitě, do té doby jsem si myslela, že to je pro nějaký trosky, já že to zvládám. Jedu asi 12h. Ve vlaku pijou pivo, vydržím to, nenapiju se. Autobusem dojíždím do hor, je tu krásně. Jdu na klauzuru, tady budu 24h sama psát životopis a proč tu chci být. Dávám moč pro kontrolu, čtu si. Za chvíli přichází terapeuti, moje moč je pozitivní na opiáty. To není možné, to byla moje první léčba, kde jsem nebrala žadné drogy ani jsem nepila. Jo už vim, vždyť jsem brala Spasmopan na menstruační bolesti, je to jediný prášek, co mi pomáhá, zavolejte tam a zeptejte se, musí to mít v mých záznamech. Už jsme tam volali, potvrdili nám, že z léků to není. Křivda, věřila jsem jim. Prý můžu na pár dní do nemocnice na detox a pak se vrátit. Křivda. Odjíždím.

Z nejbližšího telefonního automatu volám Martinovi. Vyhodili mě, co mám dělat, chci tě vidět. Sejdeme se v Pardubicích, to je na půli cesty. Zase spolu, opíjíme se a na schodech v paneláku se milujeme, jako vždy přerušovaná soulož, jé promiň, já to asi nestih, cítila jsem, že je něco jinak... O tři měsíce později - bolí mě prsa, mámo, co to je. A nejsi těhotná? Né, neblázni. Jdi do nemocnice, moje kolegyně ti udělají testy.

O týden později si volám pro výsledky - je to pozitivní, jsi těhotná, ve 3. měsíci. Martin: já se o vás postarám, rozhodnutí je na tobě. Jedeme stopem do jiného města krást, běžná denní rutina, jen já jsem v šoku. Doma brečím, máma mě uklidňuje. Nemůžu mít dítě, nezvládnu se o něj postarat, Martin už vůbec ne, fetuje mnohem dýl. Máma mi říká, že dělá na gynekologii, že určitě budu moc mít ještě děti. Ona sama byla na 3 potratech, nic to není. Tak jo.

Mám týden, abych to stihla do konce 3. měsíce. Každý den po aplikaci jdu na kopec, držím se za bříško, pláču, „nemůžu si tě nechat, miminko, nedokážu se postarat o sebe, jsem závislá, nechci, abys měl závislou mámu, slibuju Ti, že přestanu, udělám to kvůli Tobě, jednou přestanu, ale teď to nezvládnu, beru drogy celou dobu, co jseš v bříšku. Je to nádherný pocit, moc tě miluju, omlouvám se, strašně moc se Ti omlouvám, prosím odpust mi to, je mi to moc líto. Nemůžu mít dítě s Martinem. Slibuju, že přestanu, najdu si pořádnýho kluka, co Ti bude dobrým tátou a pak můžeš přijít, ale teď ne, teď to nedokážu."

V práci brečím každý den, všichni mě uklidňují. Nemocnice. Uspali mě, nic si nepamatuju. Probudím se na pokoji, pláču bolestí, strašně mě bolí břicho a uvnitř sebe cítím prázdno, strašně to bolí. Dostávám léky na bolest, usínám. Probudím se, je tu máma s tátou, ptají se, jak je, je to lepší, můžu jít rovnou domu. Cítím se prázdná...

Je mi 20, v celé republice není herák, tak bereme perník. Několik dní v kuse, Martin je na něj zvyklý z dřívějška, tak spí, nebo aspoň to tvrdí. Já ne, nejde to. Co budu dělat? Tak budu dělat, že spim a budu si přemýšlet, snít. Tak třeba o tom, že najdu obrovskou spoustu peněz. Ty jo, to by byla paráda, to by bylo heráku. A co potom? Absťák bych asi nepřežila, tak si dám zlatou, zabiju se. No jo, ale já potřebuju zkrátit čas, tak jinak. Co bych dělala se spoustou peněz. Cestovala bych, pořídila bych si auto a psa a jezdili bychom po světě a poznávali lidi a nová místa, spala bych v autě. Představuju si místa a lidi a situace, takhle trávím několik večerů, už se na to i přes den těším. Další večer už mě nebaví v představách cestovat, tak se usazuju na vesnici, kupuju barák, peníze zainvestuju, aby mi přinášeli další peníze, nemusím pracovat, několik večerů si zařizuju svůj dům, dost detailně. Když mám vybaveno, jdu se podívat po vesnici. Začnu chodit pomáhat do útulku se psy, zapojuji se do dění ve vesnici, chodím na procházky se svým psem, poznávám zajímavého kluka. Stop. Vždyť já tohle všechno fakt chci! A jakto, že tam nikde není Martin. Tak já ho asi tolik nemiluju. Celou dobu jsem hledala způsob, abychom přestali brát drogy společně, ale právě jsem zjistila, že já chci žít bez drog, ale taky bez něj. A jestli svůj sen chci uskutečnit, tak musím začít tím, že se rozejdu s Martinem. Chci to.

Ráno mu to říkám. Bere si žiletku a jde do vany. Jdu za ním, pláčeme oba. Chci ti pomoct, Martine, ale já už to nemůžu vzít zpátky, já jsem si ten svůj sen zažila a chci to tak, spolu to nedokážeme. Pláčeme, odkládá žiletku, stejně bych se nedokázal zabít...

Do týdne nastupuji do léčby, jsem rozhodlá podstoupit i celou komunitu, neznám jinou možnost. Poslední dávka heráku před budovou nemocnice, kam jdu na detox, natáhnu krev do stříkačky, hmm, teď jsem si vždycky řekla, a teď je to naposled, řeknu si to znova? Ne, já nevím, jestli je to naposled, možná jo, možná ne, jsem příliš vyčerpaná, uvidíme.

Nastupuju do léčebny, 6. pokus. Je to tu nějaké jiné. Je tu jen asi 13 lidí, program je zajímavý, a hlavně se tu nepije na vycházkách, nefetuje na výjezdech domů. Dokonce se tu nemluví sprostě a všichni se tu hlídají navzájem. Asi 5 lidí chce taky jít do komunity. První měsíc se mi špatně spí, usínám tak okolo 3. hodiny ráno. Do hlavy mi lezou vzpomínky spojené s drogami. Ne, nechci mít chutě. Vzpomínám, co bylo dál a dál, všechny důležité události v mém životě si znova prožiju, hodně pláču, až se dostanu do současnosti, toho, že jsem v léčebně a ležím v posteli, teprve potom usínám.

Takhle je to každý večer. Na skupinách spíš mlčím. Terapeut říká, že moje slova jsou jako perly, nádherné, ale je jich málo. I ostatní mě povzbuzují, abych mluvila, zajímám je. Nejde mi to. Jednou po večeři terapeut prohodí, že mi můžou ukončit léčbu i z toho důvodu, že nemluvím, pro nespolupráci. To ne, já se chci léčit. Během pár dní mluvím, zapojuji se, jsem aktivní, baví mě to, jsem oblíbená, sdílím své zkušenosti. Vyřizuju si přestup do komunity, mezitím jedu ještě domů. Doma to bylo emočně náročné, ale zvládla jsem to. Naši mě odvážejí do komunity. To město se mi líbí, možná bych tu mohla zůstat a ne jít dál po komunitě ještě jinam do doléčováku, jak jsem měla v plánu. V komunitě jsem rok, poznávám samu sebe, přestávám hrát hry se svým okolím, ono mi to tam totiž neprochází. Nacházím si práci a bydlení v tom městě, co jsem se do něj zamilovala na první pohled, rituálně ukončuji pobyt v komunitě. Jsem šťastná, znám své potřeby a umím si je naplnit.

28 let, jsem těhotná, hurá, 4 dlouhé měsíce to nešlo, plakala jsem při každé menstruaci, přišlo mi, že si manžel furt něco vymýšlí, ale vlastně jsme potřebovali vyřešit důležitá témata v našem vztahu. Miluju ho, jsme spolu 6 let, od začátku vím, že bude dobrý táta. Mám za sebou různé psychoterapie, regresní terapii, někdy více někdy méně intenzivní práci sama na sobě. Vyléčila jsem si sama žloutenku, hodně jsem pracovala v imaginaci se svým nenarozeným miminkem. Připravuju se na porod, chci rodit ve Vrchlabí, chci rodit přirozeně. Porod je náročný, nejde mi se uvolnit, mám obrovský strach. Až v bazénku mi radí porodní asistentka, že při kontrakci mám dýchat tak, aby to nebylo slyšet. Říkám si, že to je vrchol trpělivosti, při největší bolesti, co jsem kdy zažila, dělat jakože nic. Ale pomáhá to, to jediné pomáhá. Jsem už ale hodně vyčerpaná. Potřebuju tlačit. Moje tělo tlačí. Už rodíte, jdeme na sál. Zkouším v kleče, nejde to. Natržení plodové vody, je zelená, hodně zelená. Musím na stůl, přestávají mi kontrakce, miminku slábnou ozvy, je tam strašně moc lidí, vyhazují manžela, brání se, nakonec jde za dveře, primář bere kleště, tlačím, cítím, jak pronikla hlavička a za chvilku i tělíčko, pláče, sotva na něj vidím, sestra si ho bere a dlouhé vteřiny s ním něco dělá někde za mnou, nevidím na něj, kde je, to je strašný, je v pořádku? Co se děje? Jsem strašně vyčerpaná, celé tělo se mi klepe. Primář říká, tak už jí ho dejte, to počká. Pokládají mi ho na bříško. Uaáá, konečně, synek v mžiku přestává plakat a moje tělo se zklidní, všech 8 lidí, co tam pobíhalo, se zastaví, manžel je po mém boku. Je to nádhera, nepopsatelný pocit... miluju tě, vítej mezi námi, jsi nádherný. Nádherné 4 dny v porodnici, vše je v pořádku, vždy když se vracím z koupelny a vidím je, jak spolu spí přitulení, tak pláču dojetím, miluju je - můj manžel a náš syn. Poslední den jsem v porodnici sama se synem, manžel musel do práce. Máma se po telefonu ptá, jestli tam ještě dělá nějaký primář, kterého zná, prý si kdysi četl můj životopis a plakal. Pokládám telefon a za chvíli pláču a nedokážu to zastavit. Obrovské dojetí, vděčnost a radost, že vůbec žiju, že jsem se dostala z drog, obrovská láska a něha, že jsem dokázala na svět přivést tohoto úžasného syna. Zároveň strach, ochromující, že by někdy měl prožít něco podobného. Obdiv k tomu, jak to zvládla moje máma, taky jsem byla její miminko a ona mě držela, tak jako já teď držím to své, takové křehké, čisté, božské. Pláču a vzlykám a je mi to strašně líto, nevím synku, jak Ti to jednou dokážu říct, co jsem dělala, stydím se, je mi to tak líto. Jsem vděčná za svůj život, děkuju mami.

O půl roku později cítím, že toužím po miminku, manžel taky, ale odkládáme to, to by bylo fakt brzy. 4 měsíce se připravujeme na naše další rodičovství, pak v lásce a velké touze po miminku zaléháme pod jmelí, tajně oba toužíme po dcerce. Okamžitě jsem poznala, že to vyšlo napoprvé. Beru si své těhotenské tričko a štastná usínám manželovi v náručí se synem po boku. Těhotenství je jiné, pohlaví si nenecháme říct, jen tak trochu víc začínám pracovat na svém vztahu s matkou, sestrou, otevírají se mi má ženská témata a vůbec hledám cestu ke svému ženství, k sobě jako ženě. Večer po termínu porodu cítím, že to přichází. Poučena od prvního porodu zachovávám klid, kontroluju, zda mám vše zabaleno a jdu si lehnout, kontrakce prodýchávám, prožívám, přijímám, raduji se z nich a při každé vítám miminko, cítím, že jsou jako vlny, mají svůj počátek, vrchol a odeznívání, je to vlastně docela příjemné, dostávám se do jiného stavu vědomí, mezi kontrakcemi odpočívám. Přemýšlím, kdy vzbudit manžela, ale kontrakce jsou stále stejné, ráno se interval mezi nimi prodlužuje až na 20 minut, jsem zoufalá, pláču, volám kamarádce. Já snad nikdy neporodím, doktorka mi už před měsícem říkala, že to vypadá, že budu brzy rodit, jsem z toho ve stresu, teď mám dojem, že měsíc přenáším, od 3. měsíce mi tvrdne břicho jako při kontrakci a teď tohle. Když se vypláču a vymluvím, je mi líp. Přijímám to tak, jak to je. Jsem trpělivá, pečuji o syna, když prodýchávám kontrakce, vždycky se zamračí a říká auauau, jde nám to spolu.

Odpoledne přijel manžel z práce, jdeme na procházku se synkem a se psem, cestou prodýchávám kontrakce, vyvěšuju se na něj, masíruje mi záda, cítím v něm oporu, psychickou i fyzickou. Stále stejné. Volám do Vrchlabí, radí mi dát si vanu. Nechce se mi, nakonec to zkusím. Kontrakce slábnou. Tak nic, jdu si lehnout. Po pár hodinách jsou silnější, jedeme. I v porodnici se mi daří spát mezi kontrakcemi, je to 30 hodin. Druhé porody prý bývají rychlejší (první byl 12 hodin). Ležet už nemůžu, Jakoby zdálky slyším magické „branka zašla". Jsem v jiném stavu, který už znám. Chodím. Porodní asistentky jsou skvělé, reagují přesně na moje hesla. Manžel mě masíruje, kontrakce neustávají, jen mění intenzitu. Cítím, že chci na kolena. Moje tělo mě tam vede, nechávám se vést. Opírám se o manžela a tlačím, věřím, že to dokážu. Tlačím, je to bolest. Tlačím, už vidí hlavičku. Ještě dvakrát a je celé miminko venku. Dávají mi ho hned do rukou. Takové droboučké nádherné miminko. Pokládám si jej na své nahé bříško. „Panebože, ty jsi nádherné miminko, ahoj, vítej mezi námi." Vůbec nepláče, koukáme si do očí. Porodní asistentky říkají, ať se podíváme, co to je. Je to holčička, nádherná holčička s hlubokýma moudrýma očima. Máme dceru!

Už doma jí držím v náručí: „Dcero moje, dcero moje." Jak je krásné to říkat. Cítím za sebou celou linii žen v mém rodu. Pláču, jsem dojatá a hrdá. Jindy zase cítím, jak je křehká a ženská, nevinná. Děsí mě představa, že by měla zažít sex jako já. Děsí mě představa, jaký sex jsem zažívala já, jak jsem zneužívala své tělo, aby mě druzí měli rádi. Můj první pohlavní styk ve 14 letech ve sklepě, už ani nevím, jak se ten kluk jmenoval a pak další a další, k tomu alkohol. Pak jsem objevila partu kluků, pro které jsem konečně nebyla jen sexuální objekt, kouřili jsme marihuanu, pak drogy... Je mi to líto, je mi to tak líto. Tak moc bych si přála, aby ses dokázala vyhnout mým chybám. Proč mi nikdo neřekl, že porod je nejkrásnější zážitek na světě? Skutečné naplnění mé ženské podstaty. Že menstruace není utrpení, ale posvátné spojení s matkou přírodou, že nám umožňuje takový zázrak jako početí, těhotenství a porod a nejen to? Moc si přeju, abych Ti dokázala předat to, jaká jsem teď a ne to, jaká jsem byla. Děkuju Ti za zrození ženy ve mně.

Mám pocit, jakoby se skládala mozaika mého života, vše začíná dávat smysl a já hledám své poslání. Nacházím odpovědi na mé otázky již z puberty, jak dělat skutečnou protidrogovou prevenci, tedy co dělat, aby děti vůbec nemusely řešit drogy a jiné formy sebedestrukce. Přes všechny terapie, které jsou v podstatě jen regresí do dětství, se díky svým dětem setkávám se světem, kde je vše opravdové, přítomné. Vidím, jak je ovlivňuje vše, co dělám. Je nádherné je porozovat, naslouchat jim a naplňovat jejich potřeby, ke kterým patří i nastavování hranic. Ne vždy mi to jde tak dobře, někdy jsou mé zažité vzorce silnější a moje sebehodnota občas pokulhává za tím, jakou bych mohla být. Ale vidím, že moje intuice se probouzí a je mi moudrou rádkyní. Chci předávat dalším lidem, co objevuji.

Můj život byl, je a bude hodně „záživný", jen mé zážitky už nejsou o sebedestrukci, ale o tvoření krásnějšího světa. Pochopila jsem, že svět okolo mě především odráží to, jaká jsem uvnitř a ten můj svět je čím dál tím krásnější.

Michaela

Zdroj:

Ženské příběhy II

V knize najdete mnoho dalších zajímavých příběhů.

Na AZ RODINA.cz zveřejněno 14.4.2014

Banner250minimal
Radek_banga_-_v_prodeji_250x250

PRŮZKUM JAK FUNGUJE VÁŠ LÉKAŘ V DOBĚ KORONAVIRU

Prosíme, pomozte zmapovat, jak ordinují lékaři v ČR, co se děje s dlouho naplánovanými vyšetřeními či operacemi a jak je vůbec zjišťována běžná lékařská péče.

Užijte si klidný podzim, poradíme jak

Podzim není na první pohled příliš lákavé období. Ubývá denního světla, nepotěší ani klesající teploty a častější déšť. Navíc nám po letním, leckdy volnějším, režimu přibývá povinností v práci a starostí doma, třeba se školou povinnými dětmi. Nezapomeňte však, že podzim je zároveň krásný čas, kdy nás ven lákají nádherně zbarvené listy a zpět nás vábí teplo domova. Přinášíme proto pár tipů, jak si ho užít v klidu.

Chřipkové období aneb Jak probudíme náš imunitní systém?

Dobře fungující imunitní systém je základem celkově vyváženého stavu a naší výkonnosti. Vždyť stále více lidí trpí až neobvykle často nachlazením, a to nejen v typických dobách vyššího výskytu nachlazení během zimy. Mnozí z nás se prokýchávají a prostonávají od jedné infekce k další.

MÁTE ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY A NEVÍTE SI RADY?

Jako řešení se nabízí diagnostika vašeho zdravotního stavu, nalezení příčiny a tomu odpovídající léčba, která příčinu odstraní. Původní česká společnost Energy takto úspěšně pomáhá lidem již přes 20 let…

VINCENTKA A ŠTÍTNÁ ŽLÁZA

S žertovnou nadsázkou se říká, že Vincentka obsahuje téměř celou Mendělejevovu periodickou tabulku prvků. Je to velmi silně mineralizovaná, jodová uhličitá minerální voda z přírodního léčivého zdroje, hydrogenuhličitan-chlorido-sodného typu, se zvýšeným obsahem fluoridů a kyseliny borité, studená, hypotonická. Obsahuje ionty sodíku, draslíku, vápníku, lithia, hořčíku, fluoru, chloru, jódu a železa.

ASEKOL naděloval smysluplně

Každý rok je to stejné. Přijdou Vánoce a všichni si lámou hlavu s dárky. Ať už se jedná o běžné smrtelníky, kteří nevědí, co dát dědečkovi a babičce, nebo nadzvukové supermany firemního marketingu, kteří svádí stále stejný boj a rozhodují se mezi „mazáním“, tedy ověřenou lahví alkoholu, nebo něčím novým, na co jejich klienti nemusí být zvyklí. Ať už se jedná o rodinný kruh nebo velkou korporaci s několika stovkami klientů, boj je to vždy lítý. A alkohol většinou vyhrává.

Život s dítětem na vozíčku

Ačkoli se to nemusí zdát spravedlivé, najde se i malé dítě, které je od narození nebo zásahem osudu upoutáno na invalidní vozík. To ale neznamená, že by muselo vést chudší život než ostatní děti.

Ať jsou i Vaše děti zdravé … Kolostrum pomáhá dětem v období nemocí

Mnohé rodiče jistě zarazí zvýšená nemocnost u dětí, které začnou navštěvovat mateřskou školku nebo školu. Existuje mnoho teorií proč tomu tak je.

JAK NA PROBLÉM S ÚNIKEM MOČI?

INKONTINENCE – INTIMNÍ ZÁLEŽITOST, O KTERÉ SE NEMLUVÍ. JAK JI ZABRÁNIT?

HLEDÁTE NĚCO PŘÍRODNÍHO NA PODPORU IMUNITY? ZKUSTE VČELKU!

Léto skončilo, slunečných dnů ubývá a podzim se už hlásí na scéně. Začíná tak období, které zkouší obranyschopnost naši i našich dětí...

KTERÝ TLAKOMĚR JE SPOLEHLIVÝ A JAK SPRÁVNĚ MĚŘIT TLAK?

Zvýšený krevní tlak je nemoc uspěchané doby, která potichu zabíjí. Vysoký krevní tlak je totiž jednou z nejčastějších příčin úmrtí a invalidity. Příznaky však bývají po dlouhou dobu nerozpoznatelné, neboť většina pacientů trpících hypertenzí se cítí zdráva. Závratě, bolesti hlavy, hučení v uších a další symptomy se vyskytují spíše výjimečně. Jediným spolehlivým řešením je pravidelná kontrola tlaku v ordinaci lékaře nebo přímo doma za pomoci profesionálního tlakoměru. Pouze včasná diagnóza a správná léčba poskytují účinnou ochranu před následky hrozivými pro krevní oběh a srdce.

Jak nastartovat zažívání?

Ve všedních dnech se dokážeme v jídle chovat umírněně – pak ale přijdou volné dny a s nimi jakoby se v naší hlavě něco přeprogramovalo. Smažené pokrmy, chlebíčky a do toho sladkosti a návštěvy, kde s jídlem a většinou i alkoholem vesele pokračujeme. Náš žaludek dostává pořádně na frak.

Žaludeční nevolnost? Novinka se zázvorem uleví i těhotným a dětem

Žaludeční nevolnost patří k nejčastějším zdravotním potížím dospělých i dětí, ovšem její příčiny mohou být různé. Jednak způsobené vlastní vinou, pokud se přejíte nebo na oslavě vypijete o skleničku víc, než je zdrávo. Především dětem pak bývá od žaludku zle při cestování a zcela samostatnou kapitolou je těhotenská nevolnost, která trápí až tři čtvrtiny gravidních žen. Přirozeným pomocníkem pro léčbu takových žaludečních obtíží často doprovázených nechutenstvím bývají byliny, zejména osvědčený zázvor. Nyní je v lékárnách nově k dostání zázvorový extrakt v tabletách Antimetil.

MLÉČNÁ KRUSTA (TZV. SEBOROICKÁ DERMATITIDA)

Problém mnoha kojenců a tím pádem i maminek. Miminku se vytvoří na hlavičce tuhé nažloutlé šupinky, někdy se mohou objevovat i v oblasti obočí. Co s tím?

KTERÝ TEPLOMĚR JE DOBRÝ? CEMIO METRIC 308 SMART. ŽÁDNÉ SKLEPÁVÁNÍ, STŘEPY ANI BUZENÍ NEMOCNÉHO DÍTĚTE. NAVÍC HO VYUŽIJETE I JINAK!

Kvalitní teploměr patří k základnímu vybavení každé domácí lékárničky. Bez teploměru se neobjedete doma ani na cestách, zvlášť pokud máte malé děti. Jenže jaký teploměr vybrat, aby byl opravdu spolehlivý a jen tak se nerozbil? S obyčejnými digitálními bývá potíž v přesnosti, do skleněného zase stačí malinko klepnout a pohroma je na světě. Ty nové sice už neobsahují rtuť, takže nemusíte honit jedovaté kuličky po podlaze, nicméně střepům se stejně nevyhnete. Navíc sklepat je na původní nízkou hodnotu často vyžaduje nadlidský výkon...Naštěstí existuje řešení, které vás všech výše uvedených problémů zbaví a ještě získáte několik bonusů navíc. Teploměr Cemio Metric 308 SMART.

CRP testy si našly cestu i do domácích lékárniček

Určitě to taky znáte. Ráno se probudíte s ucpaným nosem, bolavou hlavou a v krku tak trochu škrábe. To nic není, uvařím si čaj a vyrazím do kanceláře. Ale co když se mi rozjíždí třeba angína, to asi v kanceláři pochvalu nedostanu. Mám tedy jet k doktorovi? A zabít půlden v čekárně plné nemocných lidí, aby to stejně skončilo u toho čaje a paralenu? Kdyby tak existoval způsob, jak dilema mezi „rýmičkou“ a skutečnou nemocí rozhodnout rychle a v pohodlí domova. Pozor, už existuje! Jmenuje se CRP test.

DEJTE SE PO ANTIBIOTIKÁCH RYCHLE DO KUPY

Chladnější měsíce roku jsou rájem pro spotřebu antibiotik. Ta nás sice snadno vyléčí z angín i dalších neduhů, nicméně po sobě zanechají v našem těle tak trochu spoušť. Ničí totiž i prospěšné bakterie: probiotika, která se nachází ve střevech.

KVALITNÍ POLŠTÁŘ PRO ZDRAVÉ SPANÍ

Životní styl většiny z nás není zrovna ideální. Trávíme spoustu času u počítače, nezřídka v poloze, která naší páteři dvakrát neprospívá. Na pravidelný pohyb nám většinou chybí čas. Ordinace rehabilitačních lékařů a fyzioterapeutů pak praskají ve švech, protože nezdravý životní styl si vybírá svou daň v podobě různých potíží, způsobených nesprávně přetěžovanou páteří. Krční páteři přitom uděláme velmi dobrou službu kvalitním ortopedickým polštářem, který by měl být nedílnou součástí ložního vybavení každého z nás. Můžeme tak svému tělu prospět, i když právě spíme.

11499205
Noc vydala svůj plod, Markéta Kotková - malířka intuitivních obrazů, tel.: 724 341 359