11488786

KLEOFÁŠ A HONZA ANEB POHÁDKA O PŘEDLUŽENOSTI

Autor: Vladimír Pikora, Markéta Šichtařová

Finanční potíže jsou aktuálním problémem mnoha rodin. Jak se v životě chovat, abychom se do finančních potíží nedostali? Pokud chcete dětem nenásilnou formou vysvětlit základní pojmy finanční gramotnosti, můžete se nechat inspirovat např. touto pohádkou z knihy Zlatý poklad aneb Pohádky o penězích, které vaši rodiče nesměli znát. Kniha obsahuje mnoho dalších zajímavých pohádek a je čtenáři hodnocena jako velmi přínosné čtení i pro dospělé.

Zlaty_poklad_normal

Byli jednou dva bratři. Starší se jmenoval Karel a mladší Jan. „Jane," mu však nikdy nikdo neřekl. Pro všechny to byl Honza a ještě spíš Honzíček, protože byl vždy o dost menší než Karel.

Společně žili pod hradem Žebrák ve stejnojmenném městečku. Jejich otec, sedlák Jurečka, měl mnoho polí a mnoho práce. Byl to chlap jako hora. Silný, větrem ošlehaný. Ale jednoho dne i na něj přišla nemoc. Byla zákeřná, zlá a silná. Netrvalo dlouho a sedláka přemohla. Matka zůstala s chlapci sama. Na práci na polích nestačila a peněz rychle ubývalo. Chlapci ale naštěstí rychle rostli a sílili.

Jednoho dne byli právě na poli, slunce bylo vysoko nad hlavou, když na ně přišla ohromná únava a už nemohli dál. Lehli si na mezi pod strom plný špendlíků. Jak tak leželi, tu a tam na ně některý červený špendlík spadnul, stačilo jen otevřít pusu. A tak jen leželi, nic nedělali, a užívali si toho, že jim padají sladké plody přímo do pusy. Vtom Karel povídá: „To by v tom byl čert, abychom ta naše pole nezvládli obhospodařit." A Honza na to jen líně opáčil: „Čert? Jo, toho bychom potřebovali. Ale kde ho vzít?"

Vtom se najednou z ničeho nic zatáhlo, rozfoukal se ohromný vítr, zahřmělo, zablesklo a stál před nimi. Nejprve vypadal jenom jako stín, pak jako roj včel. Roj rostl a rostl a houstnul, až před nimi stál čert v plné kráse. Měl tmavě zelený zaprášený oblek, bílou košili a světle zelenou kravatu, hlavu chlupatou a z ní jak dva bodáky vykukovaly dlouhé zahnuté rohy. Nebýt těch chlupů a rohů, byl by vlastně krásně oblečený jako advokát nebo bankéř. Poklonil se, podal jim ruku a představil se: „Jmenuji se Kleofáš, čert druhé kategorie. Volali jste mě?"
Karel i Honza byli strachy bez sebe, stáli, jako když do nich hrom praští.

Než ze sebe vydali hlásku, už se Kleofáš pustil do řeči: „Již dlouho vás pozoruji. Máte problémů až nad hlavu. Potřebovali byste zasít, ale dřív, než objedete svá pole, už abyste sklízeli. Je vás na tolik polí málo hospodářů. Potřebovali byste pomoc. Jak ovšem jistě víte, peklo je nejstarší firma na světě. A vzhledem k tomu, že letos slavíme kulaté výročí, připravili jsme pro naše zákazníky neodolatelnou nabídku. Půjčíme Vám peníze a vy je nebudete muset deset let splácet. Po deseti letech budeme chtít zpět desetinásobek. Co si o tom myslíte? No není to skvělá nabídka?" V ruce při těch řečech čert držel cár papíru, kterým jim neustále šermoval před nosem.

Když už čert Karlovi papír málem nacpal do nosu, chytil Karel třesoucí se strachem čertovi ruku a papír přečetl. Byla to smlouva mezi Pekelnou korporací, společností bez ručení, a bratry Jurečkovými. Psalo se v ní, že každý z bratrů dostane pytel zlata. Za deset let ale musí každý vrátit čertovi místo jednoho pytle deset pytlů. Pokud se tak nestane, odnese si čert toho z bratrů, který včas nevrátí desetinásobek, do pekla. Smlouva pak ještě pokračovala malým písmem, tak malým, že ho ani Karel, ani Honza nemohli přečíst. Psalo se tam něco o tom, že Karel a Honza podepisují smlouvu dobrovolně, vlastnoručně, a hlavně krví. Dále už chlapci smlouvu ani nečetli. Psaní tam bylo ještě moc, ale písmo bylo moc malé. Neměli nad čím váhat. Smlouva byla podle i podle jejich názoru, jak by byl řekl čert, skvělá.

Nejistě se tedy rozhlédli kolem, čím by se podepsali. Ale to už jim čert podával nabroušený brk, že prý se jím mají píchnout do prstu. I učinili tak a podepsali.
Čert se zachechtal, a tak rychle, jak se objevil, zase zmizel. Jen smrad po něm zůstal.

Než se Karel s Honzou stačili rozkoukat, stál před každým z nich pytel plný zlaťáků. Chtěli si je naložit na záda, ale ouha! Moc lidí to neví, ale zlato je ohromně těžké. Pytel zlaťáků jeden muž neunese. To zvládne jenom čert. A tak Karel poslal Honzu domů pro vůz a koně.

Jen co Honza s koňmi přijel, naložili společnými silami pytle na vůz a vydali se k domovu. Ten den už nepracovali. Byli neuvěřitelně bohatí. Raději slavili. Honza zaběhl do vsi k hokynáři pro víno, ze sklepa vyndali sýr a radovali se z peněz. Za chvíli jim to ale připadlo málo a vydali se slavit rovnou do hospody.

Hospodskému bylo sice divné, že se právě tihle dva, kteří obyčejně měli do kapsy hluboko, ženou ke stolu, jako by chtěli jíst, ale když ukázali, že mají čím zaplatit, přinesl jim husičku i kachničku. Teprve když se najedli a napili tak, že pomalu nemohli chodit, začali přemýšlet, co si s takovým množstvím peněz počnou.
Honza hned začal vyprávět, že si vždycky přál krásné kožené boty a krásný oblek a kočár se čtyřspřežím bílých lipicánů. A že by chtěl cestovat. Vždycky chtěl vidět moře, palmy a Ameriku.

To Karel takové plány neměl. Také by rád viděl moře a palmy, ale přitom se mu stále v hlavě honilo, jak jednou čertovi dluh splatí. A tak se taky zeptal na názor svého bratra: „Honzo, a jak ty ten dluh splatíš?"
Tím se ale Honza nezabýval: „Proč bych to teď měl řešit? To mě bude zajímat za deset let. Teď mě zajímá, jak si ty peníze užiju."
Karlovi se to ale nezdálo: „A co naše pole? Chtěli jsme přeci peníze, abychom mohli lépe obhospodařit naše pole po tátovi!"
„Pole? K čemu se pachtit na polích, když si můžu žít jako pán i bez práce? Víš, co se dá koupit za pytel zlata? Za to můžeš mít skoro všechno. Teď budu rok nebo dva cestovat, budu chodit krásně oblečený, budu dobře jíst a u muziky budu tančit s nejkrásnějšími dívkami. A pak se budu zajímat o to, jak splatit dluhy."
„Ale s čerty nebývá legrace, Honzo..."
„Proč mi kazíš náladu?! Když bude nejhůř, čert s penězi počká. Znáš pantátu Hnátka, ne? Ten, když jsme mu dlužili, vždycky počkal. Remcal, ale počkal. Čert taky počká. Vždyť jsi slyšel, z jak bohaté firmy byl. Tam si toho ani nevšimnou, když zaplatíme později. Víš, kolik musí mít dlužníků, jako jsme my?"
Karel se ale pořád všelijak kroutil a ošíval, jako že se mu to nějak nezdá.
Honza ale nechtěl nic slyšet. „Víš co? Když nedáš pokoj, půjdu do světa hned. Nenechám si tak hezký den kazit tak hloupými řečmi. Nech si všechna pole a dej mi pokoj." Sebral se a vztekle z hospody odešel. A ještě za sebou prásknul dveřmi.

Karel tedy zaplatil a také se pomalu vydal k domovu. Doufal, že to Honza nemyslel vážně a ještě si svá slova rozmyslí. Ale nerozmyslel. Doma už Karel Honzu nenašel. A Honzův pytel zlaťáků také ne.
I sedl si Karel v prázdné kuchyni ke stolu a přemýšlel, co se svým pytlem zlaťáků udělá on. A vtom ho to napadlo. Čert mu to přece sám říkal: „Pole jsou velká, ale sil na jejich obhospodaření je málo." Zjedná si proto pomocníky! Bude jich potřebovat aspoň deset. Když každému z nich vyplatí měsíčně jednu zlatku, bude to ažaž. Rok má dvanáct měsíců, bude tedy za rok potřebovat deset hromádek po dvanácti zlaťácích.

A jak se rozhodnul, tak hned učinil. Na stole se mu zanedlouho blýskalo deset úhledných komínků zlaťáků, každý komínek připravený pro jednoho pomocníka, a v pytli mu stále zbývalo dost peněz, aby k tomu ještě přikoupil koně, pořádný pluh a nějaké to náčiní pro pomocníky. Na stůl na to připravil další komínky peněz. A ještě zbyly zlaťáky na jednu malou hromádku na osivo.
Na jaře Karel zasel a práce mu šla s pomocníky jako po drátkách. Pole se rychle zelenala, v létě zezlátla, a když přišla sklizeň, sýpky se naplnily až po okraj. Obilí Karel výhodně prodal, za utržené peníze přikoupil další pole, najmul si jedenáctého pomocníka a znovu zasel. Tak to šlo rok za rokem. Každý rok přikoupil další a další pole, víc a víc zasel i sklidil a víc a víc za obilí utržil.

Jak čas pomalu běžel, z Karla se stal bohatý sedlák s mnoha čeledíny a děvečkami. Jeho statek rostl a bohatl. Široko daleko nebyl nikdo tak úspěšný jako Karel. Mnoha lidem to bylo nepříjemné. Mnozí mu záviděli. Nikdo mu ale nic do očí neřekl. Jen v hospodě si s ním už tolik nepovídali a on viděl, že z něj lidé mají strach. Z krajského města za ním dokonce přijeli novináři, aby se ho zeptali, jaké používá metody; Karel jim ale odpověděl jen to, že jeho metodou je střídmost a používání zdravého rozumu. Nic by mu ke štěstí už nechybělo, kdyby si čas od času s povzdechem nevzpomněl na bratra...

Po Honzovi se ale slehla zem. Nikdo ho neviděl, nikdo o něm neslyšel. Asi byl v Americe. Až jednoho dne někdo klepe Karlovi na vrata.
Karel už byl tou dobou velký pán. Ke vratům neběžel, od toho už měl čeledína Hauptvogela. Hauptvogel byl chlap jako hora. Když otevřel vrata, za vraty stál shrbený muž s vyžilou tváří. A že prý chce mluvit s Karlem. Hauptvogel ho ale nechtěl pustit dál. Shrbený muž podivně páchnul a byl vyhublý na kost - jistě nějaký žebrák. Co by si s ním asi tak velkostatkář Karel mohl říct? Shrbený muž se ale nechtěl nechat odbýt. Hauptvogel byl ale prima chlap, a tak se mu nakonec žebráka zželelo. Jen co mu dovolil vstoupit do dvora, muž se hned hnal ke Karlovi.
Karel ho poznal okamžitě. Byl to Honza. Vypadal hrozně. Zestárnul, zhubnul. „Honzo! Kde se tu bereš? Kde jsi byl? Co jsi dělal? Proč jsi utekl?" Karlovy otázky neměly konce.
„Ále... Byl jsem ve světě," mávnul rukou unaveně Honza. „Hledal jsem krásy života."
„A našel jsi je?"
„Našel. Viděl jsem celý svět. Bylo to krásné. Ale za chvíli to začalo být nudné. A pak mi ještě navíc došly peníze," odpověděl Honza popravdě. „S poslední hrstkou zlaťáčků jsem se vydal domů. Ani na celou cestu domů už mi ale nestačily. Z Hamburku jsem musel jít pěšky. Nevím, co teď budu dělat."
„Ty jsi vůbec nepracoval? Nešetřil?" podivil se Karel.
„Nešetřil," podivil se na oplátku Honza. „K čemu šetřit? Peníze jsou od toho, aby si jich člověk užil! Na šetření je dost času!"
„Jak dost času?!" rozzlobil se Karel. „Já jsem pracoval od rána do večera, honil jsem čeledíny, jezdil na pole, abych měl dost peněz pro čerta."
„No sláva!" zaradoval se Honza. „Tak to mi můžeš půjčit!"
„Cože?! Já ti mám půjčovat? Když jsi deset let nic nedělal, jen sis užíval života a všechnu práci nechal na mně, teď si jdi po svých. U mě pomoc nehledej! Tady máš deset zlaťáků, abys neřekl, že jsem držgrešle, a jdi si po svých. Jsem zvědavý, jak našetříš peníze pro čerta." A zabouchnul před Honzou dveře.
Honza stál jak opařený. Sevřel zlaťáky v hrsti a vydal se do hospody. Tam si dal dobré jídlo a objednal nocleh.
Tu noc neměl Karel dobré spaní. Trápilo ho svědomí. Kde asi Honza je? Co asi dělá?

Jak tak Karel přemýšlí, rozfouká se vítr a do místnosti otevřeným oknem vletí jakýsi stín, pak se rozbzučí roj včel. Roj postupně houstne a sílí, až to už není roj, náhle ejhle, je to čert.
„Čerte, jsi to ty?" zeptá se Karel, i když už dávno zná odpověď.
„Samozřejmě jsem to já, pane, v rámci našich vylepšených služeb pro klienty jsem vám přišel oznámit, že už za týden vyprší termín, do kterého byste měl splatit svůj dluh. Jestli dobře počítám, měl byste vrátit deset pytlů zlata."
„Morces hadry, už?" vylekal se Karel. Ale čert už byl pryč, jen čoud po něm v místnosti zůstal.
Tu noc už Karel neusnul. Počítal a počítal, kolik pytlů zlata dá dohromady. Devět dá dohromady snadno. Ale ten desátý? Potřeboval by rychle prodat část úrody, ale počasí mu nepřálo, tak brzo sklízet nemůže. Bude muset část polí ještě před sklizní prodat. Není to sice výhodné, prodá tu část polí pod cenou, ale je to jediná možnost, jak dluh splatit.

A tak taky udělal. Hned druhý den běží za sousedním statkářem Nacherem. Nacher měl peněz dost. Miloval je. A nechal by si pro ně i koleno vrtat. A proto dlouho smlouval, než část polí od Karla koupil. Ale dohodli se. Karlovi zbylo i tak pořád dost polí, a taky měl už dost peněz pro čerta.

Uplynulo přesně 168 hodin od okamžiku, co ho navštívil čert. A už tu je zase. „Tak co - máte zlaťáky?" ptal se Karla a šklebil se přitom samým natěšením, jak si Karla odnese.
„Mám!" odvětil Karel. „Klidně si to přepočítejte."
Čert se trochu zamračil, ale pořád zachovával důstojnost. „To já musím, my čerti druhé kategorie musíme vždy přepočítávat. To až čerti první kategorie mohou přijímat splátky bez přepočítání."
Všechno sedělo. Pytlů bylo přesně tolik, kolik mělo, a byly plné po okraj. Čert byl zklamaný, mračil se ještě o trochu víc, ale jinak na sobě nedal nic znát. Jenom kývl hlavou a byl fuč. Koneckonců, je tu ještě Honza.
Tentokrát ovšem čert tušil, že uspěje. Když Honzu viděl před týdnem, bylo mu jasné, že na rozdíl od Karla si dobře nevede. A kde by tak rychle, během pouhého týdne, sehnal peníze? A opravdu. Když se čert zjevil vedle Honzy, Honza právě přepočítával své poslední zlaťáky a přemýšlel, že si koupí pušku. Tou čerta zastřelí a bude mít pokoj. No jo, jenomže cožpak se dá zastřelit roj včel, nebo stín? Kdepak, čerti jsou neprůstřelná pakáž.
A tak když zaskučel vítr, před Honzou to zčernalo, pak zabzučelo jako v úle a pak se objevil čert, padl na kolena a začal prosit: „Slitování, dejte mi ještě čas, pane čerte, já peníze určitě seženu!"
Kleofáš byl ale neoblomný: „Smlouva je smlouva, pane, ta se musí dodržet. Já bych vám klidně počkal, ale co moji nadřízení čerti první kategorie? Ti by to nestrpěli. Nedá se nic dělat, budete muset jít se mnou." Roztáhl kabát, popadnul milého Honzu a odnesl si ho s sebou do pekla.

V pekle čekalo na Honzu slzavé údolí. Každé ráno musel brzo ráno vstávat a v děsivém vedru štípat až do půlnoci dřevo pod čertovský kotel. A tak to šlo den za dnem. Bylo to k nevydržení.

Karel měl zatím krásný život. Už ho netížil dluh a statek mu přitom zůstal velký. A přesto nebyl šťastný. Soužil ho strach o bratra. Od toho dne, co ho poslal pryč od svých dveří, ho už neviděl. Dobře ale tušil, že ho nic pěkného nečekalo. A tak mu to nedalo a začal Honzu hledat.

Ale nikde ho nenašel. Jen chlapi z hospody ho prý viděli, ale ten den, co v noci přišel ten velký vítr, jako by se vypařil. Zem se po něm slehla.
Karlovi bylo hned jasné, že si Honzu odnesl čert. Co teď s tím? Honza je sice vrták, peníze prohýřil, ale přeci ho peklu nenechá! Najednou ho napadlo, že by možná šlo bratra vykoupit. Co když dá čertovi ne deset pytlů, ale hned dvanáct pytlů zlaťáků? To by snad mohlo čertovi stačit, ne?

A protože byl Karel muž činu, na nic nečekal a hned se dal do práce. Poslal čeledíny na pole a sám začal stavět nový kravín, aby hospodářství ještě víc rozšířil. Nervalo to ani pět let a Karel si sedl ke stolu a znovu počítal. Když dobře prodá úrodu a když zase prodá i menší část polí, bude mít celých dvanáct pytlů. Snad to bude dost peněz na to, aby Honzu vykoupil. A ještě mu trocha zbyde na slušné živobytí.

Prodal všechnu úrodu a pak opět zašel za statkářem Nacherem a opět mu nabídl nějaká ta pole k odkupu. Nacher znovu smlouval, ale pole chtěl, a tak se dohodli. S dvanácti pytli na voze uháněl Karel tam, kde to všechno začal. Ke špendlíkům. Špendlíky se tentokrát teprve zelenaly. Karel si lehl pod ně a zašeptal: „Čerte!"
Kde se vzal, tu se vzal, objevil se čert. Měl znovu stejný zelený oblek a kravatu a stejně jako tenkrát připomínal advokáta nebo bankéře. „Co byste si přál, pane?" zeptal se velice překvapeným hlasem s brněnským přízvukem.
„Chtěl bych vyměnit bratra za dvanáct pytlů zlata," pronesl odhodlaným hlasem Karel.
„To je ale málo," rozesmál se čert. „Honza nám dluží deset pytlů a to už celých pět let. To znamená, že dnes už nechceme deset, ani dvanáct, ale celých patnáct pytlů!"
„Tolik já ale nemám," svěsil hlavu Karel. „Co se s tím dá dělat?"
Čert si zamnul ruce. „Uděláme novou dohodu. Počkáme vám ještě rok a pak nám za bratra zaplatíte celkem šestnáct pytlů zlaťáků. A když ne, půjdete za bratrem k nám."

„No počkejte! Vy pořád přidáváte, pane čert! Nejprve to bylo deset, před chvílí jste mluvil o patnácti pytlích, a teď už o šestnácti!" nechtěl si to nechat líbit Karel.
Čert se zahihňal: „Delší doba splácení, víc peněz! Čím déle vám budeme na splátku čekat, tím víc si od vás vezmeme, pane Jurečka! To dá přeci rozum!"

Karel dlouho přemýšlel. Kde na to vezme? Celých pět let vydělával na dvanáct pytlů a teď by během pouhého jednoho roku měl vydělat pytle čtyři? Pak ale nad tím mávnul rukou - o co méně vydělá, o to víc prodá polí. Kývnul.
Čert vytáhl smlouvu a naostřený brk. Karel se píchnul do prstu a podepsal.
Tak, jak očekával, úroda mu za jeden rok dost peněz nevynesla. I běžel do třetice za držgrešlí Nacherem. A Nacher opět koupil. Zato Karlovi už moc polí nezbylo. Měl jich už jen tolik jako tehdy, kdy poprvé potkal čerta. Zato měl pohromadě všech šestnáct pytlů zlata.
Karel tedy vzal pytle a jel na pole pod špendlík. Tam pytle vyskládal a opět zavolal: „Čerte!"

Kde se vzal, tu se vzal, objevil se čert oblečený jako advokát. Jako čert druhé kategorie přepočítal pytle, pokývnul hlavou a prohlásil: „Tak, pane Jurečka, dohodu jste splnil. I my dodržíme slovo a Vám bratra propustíme." Dupnul, v tu chvíli se zablesklo a před Karlem stál Honza. Byl ještě zbídačenější, než když se viděli naposledy. Zato čert zmizel i s pytli zlaťáků.
Bratrům vytryskly slzy radostí, že se zase vidí. Objali se a byli rádi, že jsou konečně spolu.

A co bylo dál? Dál spolu hospodařili. Honza si vzal z Karla ponaučení. Od té doby utrácel jenom tolik, kolik vydělal, a o dluhu už nechtěl ani slyšet. Věděl, že když už si někdo bere půjčku, musí dopředu vědět, jak ji splatí. A když už má někdo dluh, nesmí ho projíst jako Honza. Nesplácet dluhy se totiž nevyplácí. Každý nemá hodného bratra, který by ho z dluhů vykoupil.

Otázky:
1. Co musí mít dlužník rozmyšleno ještě předtím, než si vezme půjčku?


2. Je jedno, na co dlužník peníze z půjčky použije, anebo na tom záleží? (Vysvětli na příkladu Karla a Honzy)


3. Je každá půjčka automaticky špatná, či nevýhodná pro dlužníka?


4. Jak s penězi z půjčky naložit, aby půjčka byla pro dlužníka výhodná?


5. Když si dlužník vezme půjčku, je splátka té půjčky vždy stejně vysoká bez ohledu na to, jak dlouho splácení trvá?


6. Je možné vzít si půjčku a pak se rozhodnout, že ji nebudu splácet, protože se mi nechce, nebo protože nemám dost peněz na splátku?


7. Když už se stane, že nakonec dlužník není schopen při sebevětší snaze půjčku splatit, vážně už se nedá nic dělat, anebo mu ještě může někdo pomoct? Dá se na takovou pomoc spolehnout?

 

Zdroj:

Kniha Zlatý poklad, na AZ RODINA.cz zveřejněno 21.1.2016

11482855
11499230

Za staré mobily do jihlavské ZOO

Děti uspořily recyklací 40 bazénů vody, za odměnu jedou do ZOO Soutěžní klání základních škol z celé republiky ve sběru mobilních telefonů proběhlo pod názvem Věnuj mobil a vyhraj výlet pro svou třídu. „Ze 121 škol bylo svezeno a předáno k recyklaci 9 412 kusů mobilních telefonů,“ uvedla Hana Ansorgová, ředitelka Recyklohraní aneb Ukliďme si svět, společnosti, která soutěž organizuje. „Děti ekologickou likvidací mobilů pomohly uspořit vodu, která by například více než čtyřicetkrát naplnila oba bazény sportovního multifunkčního objektu Evžena Rošického v Jihlavě,“ dodala Dana Duchečková, tisková mluvčí společnosti ASEKOL.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ! - DÍKY RADKOVI BANGOVI A AV MEDIA

Radek Banga inspiruje mladé lidi k životu bez drog, násilí a dalších variant rizikového chování. Program Když chceš, tak to dokážeš! mělo i díky AV MEDIA v letošním školním roce možnost slyšet téměř 9 000 žáků a studentů z celé České republiky.

Zlatý Ámos 2018 & Mlékárna Valašské Meziříčí

Podporou mladých lidí se Mlékárna Valašské Meziříčí zabývá dlouhodobě. Propaguje zdravý životní styl spojený s pohybem a vyváženým stravováním. Nechyběla tedy logicky ani při podpoře prestižní ankety o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos, protože osobnost učitele považuje při výchově dětí za zcela zásadní. Svými produkty podpořila už krajové semifinále ve Zlínském kraji. Čerstvé kysané výrobky a jogurty nechyběly pak ani na celorepublikovém finále Zlatého Ámose. Voucher na zdravé a chutné produkty z Valašska si odnesl vítěz 25. ročníku ankety o nejoblíbenějšího učitele České republiky. Zlatým Ámosem se stal David Turek ze Základní školy v České Kamenici. Lucii Bakalovou pak vybrala dětská porota jako dětskou Ámosku, ta voucher od Mlékárny Valašské Meziříčí obdržela také. Zlatého Ámose vybrala porota v čele s Janem Cimickým na základě vystoupení ve finále, které přijeli podpořit nejen jeho žáci, ale i příznivci dalších pěti finalistů. Finálové kolo moderoval známý tanečník a moderátor Jan Onder.

Bambini litera 2018. Když děti píšou pohádky

Rodí se další výjimečná pohádková knížka – výsledek již třetího ročníku soutěže pro malé spisovatele Bambini litera. Zapojit se do ní mohou žáci prvního stupně základních škol, kteří mají fantazii a chuť promítnout ji do příběhů. Co je na Bambini litera úžasné? Děti, které dosud psaly pohádky jen tak pro radost „do šuplíku“, je mohou ukázat ostatním v knížce, která se i letos objeví na předvánočním trhu.

KDYŽ CHCEŠ, TAK TO DOKÁŽEŠ!

HUDEBNÍ PROGRAM zaměřený na PREVENCI RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ úspěšně probíhá již od r. 2011, kdy vznikl pod záštitou zmocněnkyně vlády ČR pro lidská práva Moniky Šimůnkové. RADOSLAV "GIPSY" BANGA se s žáky a studenty podělí o svůj osobní příběh i své zkušenosti a motivuje je k aktivnímu a smysluplnému životu bez násilí, konzumace drog, xenofobie, rasismu, intolerance, agrese, kriminality a dalších variant rizikového chování.

PODÍVEJTE SE NA VIDEOKLIP JIŽNÍ SPOJKA

Je lepší dvojka nebo trojka?

Jak kondolovat na pohřbu a psát kondolenci

Ztráta člověka je bolestivou událostí jak pro nejbližší rodinu a přátele zesnulého, tak pro jeho širší okolí. Pokud jste se dozvěděli o úmrtí prostřednictvím smutečního oznámení, parte nebo od pozůstalých, je vhodné vyjádřit soustrast jeho nejbližším. Způsob kondolování se odvíjí od toho, zda se pohřbu účastníte osobně, nebo chcete kondolenci předat poštou.

UKAŽTE DĚTEM PESTROBAREVNÝ SVĚT

Víte, kolik odstínů zelené se objevuje ve světě kolem nás? Proč si muži pořád pletou růžovou a fialovou? Už v dětství je důležité naučit se barvy správně rozeznat a pojmenovat.

SKVĚLÝ RYCHLÝ MOUČNÍK PRO NEČEKANOU NÁVŠTĚVU VÁS NAUČÍ MARKÉTA PAVLEJE V GOURMET ACADEMY

Taky máte svých pár oblíbených moučníků, které jedete pořád dokola a chtěli byste zase překvapit něčím novým? Hledáte něco osvědčeného, co nedá moc práce, ale výsledek bude tak úžasný, že se po něm okamžitě zapráší? Přesně takový moučník jsem se naučila na Kurzu jarního pečení s Markétou Pavleje (v rámci Gourmet Academy). Galleta má navíc tu výhodu, že je velmi variabilní, takže při jednom pečení, uspokojíte i rozdílné chutě členů rodiny a hostů.

LEU BRAIN STIMULATOR - DIDAKTICKÁ HRA OD 4 DO 104 LET!

Zábavná a poutavá hra s pedagogicky vysokou hodnotou pro lidi všech věkových kategorií ( s výjimkou malých dětí do 3 let). U dětí stejně jako u dospělých je mozek stimulován různými způsoby a tímto je podporován ve svém vývoji. Díky velkému množství čím dále tím náročnějších úkolů a ještě mnohem vyššímu počtu variací her zůstane hra vždy výzvou, která znovu a znovu upoutá děti a dokonce i lidi ve vysokém věku.

DĚTI SE VE ŠKOLKÁCH SKVĚLE BAVÍ

Současné školky umí děti patřičně zaujmout. Stačí několik málo okamžiků a dítě si nové prostředí školky velice oblíbí. Školky totiž nabízí nejen seznámení se stejně starými dětmi, ale naučí je mnohé činnosti zábavnou formou, takže si ani nevšimnou, že se učí něco, co se jim bude v budoucím životě dost hodit.

NEWSLETTER bEDUin - TÝDENNÍ PRŮVODCE SVĚTEM VZDĚLÁVÁNÍ

Přináší inspirativní informace pedagogům, rodičům i všem ostatním, kteří se o vzdělávání zajímají. V aktuálním vydání se můžete např. podívat jaká jídla dostávají děti ve školních jídelnách v různých zemích světa nebo se dozvědět víc o novele zákona o ochraně veřejného zdraví, která nutí rodiče k očkování. Setkáváte se ve škole s nesnášenlivostí? Podívejte se na praktický manuál pro učitele Chci to řešit! Pokud se přihlásíte k odběru, můžete pravidelně dostávat informace k zajímavým tématům i v dalších týdnech.

HLEDÁTE DOBRÉ KURZY ANGLIČTINY, KTERÉ BAVÍ DĚTI I DOSPĚLÉ? ZKUSTE MORTIMER ENGLISH CLUB!

Výuka jazyků, konkrétně angličtiny může vypadat různě, a většinou tomu odpovídají i výsledky. Pokud nechcete pořád dokola začínat v nezáživných kurzech nebo odradit děti hned z počátku nudnou výukou, zkuste MORTIMER ENGLISH CLUB. Díky těmto kurzům se naučíte anglicky zábavně a všemi smysly. V nabídce jsou kurzy angličtiny pro děti, dospělé i seniory. Kurzy mohou být inspirací i pro všechny, kteří hledají zajímavou možnost pracovního uplatnění nebo podnikání.

FIRMY MOHOU RECYKLACÍ POMOCI DĚTEM Z DĚTSKÝCH DOMOVŮ

ASEKOL ODSTARTOVAL PROJEKT VĚNUJ POČÍTAČ. Nezisková organizace ASEKOL od července spustila dlouhodobý projekt Věnuj počítač. Jde o akci na podporu sběru a recyklace počítačů a notebooků z firem po celé České republice. Firmy podle výzkumu totiž až v 80 % případů nakupují nové zařízení mnohem dříve, než staré skutečně doslouží. Tyto funkční přístroje chce ASEKOL po repasování předávat dětem z dětských domovů. Navíc zapojené firmy obdrží i certifikát společenské odpovědnosti.

PROČ ZAČÍT S EKOLOGICKOU VÝCHOVOU U DĚTÍ

Děti, které vidí rodiče, jak třídí odpad, to dělají samy. Naučí se to, protože rodiče odpad třídí. V rodinách, kde se odpad automaticky třídí, se takto nenápadně pěstuje "pečovatelský" vztah k přírodě. Ve školách pomáhají vzdělávací projekty společnosti ASEKOL.

Asekol_cervene_k_468x60px__05