STRACH (NEJEN) O DÍTĚ - JAK HO ZVLÁDNOUT?
Autor: Renata K.
Je přirozené, že jako rodiče máme někdy strach. S nějakými obavami se v životě setká každý z nás a nemusí to zdaleka být jen strach o dítě. Je ale důležité vědět, co s námi strach dělá, jakým způsobem nás (a často i naše dítě) ovlivňuje a proč nedovolit, aby nám přerostl přes hlavu. Znáte způsoby, jak se uklidnit a nedopustit, aby strach příliš zasahoval do vašeho života?
Ilustrace: Pastel Markéty Kotkové, Srdce staré krajky, 70 x 70 cm. Obraz je možné koupit na: www.kotkova.cz
Abychom zjistili proč a jak můžeme strach zvládnout, je potřeba se zamyslet nad příčinami a důsledky strachu. Posvítit si na to, z čeho náš konkrétní strach pramení, jak vznikl, co ho způsobilo. Pak mnohem lépe přijdeme na to, jakými postupy ho můžeme zmírnit nebo se ho ideálně úplně zbavit.
Čtěte také: OD KDY MŮŽE DÍTĚ SAMO DO ŠKOLY A VEN, NA CO DÁT POZOR...
Co nejčastěji způsobuje strach?
Slovo někoho jiného
Slovo má velkou moc a často stačí jedno jediné, aby nás na dlouhou dobu uvěznilo v nepříjemném pocitu strachu. Pokud se tedy uvěznit necháme.
Když byly mojí dceři asi 4 roky, zbořila kamarádovi ve školce stavbu z kostek. Už ani nevím, jestli to udělala schválně nebo nerada, každopádně se kluk velmi rozzlobil a řekl jí, že s ní bude ÁMEN. Možná to v podobných situacích slýchával někde doma, s velkou pravděpodobností ani sám nevěděl, co přesně to slovo znamená, stejně jako moje dcera. Nicméně ta nevědomost i negativní zabarvení, s jakým to vyřkl, zapůsobila na 4 letou holčičku naprosto destruktivně. Strach z neznámého slova, u kterého ale pochopila, že pro ni má znamenat něco hodně zlého, ji zcela ochromil. Přestala se smát, nechtěla si moc hrát, špatně jedla a do školky už vůbec nechtěla.
Naštěstí byla sdílná povaha, a tak se nám během relativně krátké doby podařilo jí vysvětlit, že není proč se bát. Tím spíš, že kluk, který to hrozivé zaklínadlo vyřkl, za pár minut o ničem nevěděl, vesele si stavěl nová umělecká díla a samozřejmě absolutně netušil, co svými slovy způsobil.
Dneska už se té historce všichni smějeme a přijde nám neuvěřitelné, jak málo stačilo k vyděšení dětské dušičky, ale ruku na srdce - kolik z nás dospělých každý den podlehne nějakému malému či většímu ÁMEN?
I nám dospělým často stačí jedno jediné slovo, aby nás ovládl strach. A v důsledku není vlastně ani velký rozdíl v tom, jestli to slovo bylo vyřčené bez jakéhokoliv záměru nás vyděsit nebo chce našeho strachu někdo záměrně využít.
Se slovy, které spustí lavinu strachu, se bohužel často setkáváme např. u lékaře. Možná bychom těžko hledali člověka, který nezažil tísnivé pocity ve chvíli, když čeká na výsledky vyšetření, má před sebou lékařský zákrok nebo mu lékař právě sdělil nějakou neveselou diagnózu či prognózu. Pokud se to všechno týká našeho dítěte, strach se s největší pravděpodobností ještě znásobí.
Jenže jak často je to, čeho se bojíme, skutečně reálné?
V naprosté většině se to, čeho se dny, týdny, měsíce nebo celé roky bojíme, nikdy nestane.
Přeborníkem ve strašení je tzv. TRIPLE TEST. Jedné budoucí mamince vyšel pozitivní a ona se tak vyděsila z představy postiženého dítěte, že podstoupila v prvním možném termínu potrat, aniž by čekala na výsledky doplňujících vyšetření. Ta přitom klidně mohla ukázat, že dítě je zcela zdravé. Testy vykazují vysoké procento falešně pozitivních výsledků (uvádí se až 1/3 z celkového počtu).
Jiné těhotné ženě také na základě TRIPLE TESTU sdělili, že bude mít postižené dítě, potrat pro ni byl nepřijatelný, takže se celé těhotenství těžce smiřovala s vyřčenou diagnózou, aby se jí nakonec narodilo úplně zdravé dítě.
Podobný způsobem lékaři nechtěně vystrašili ženu cca měsíc před porodem, když našli miminku na ultrazvuku, jakýsi velký útvar v oblasti mozku. Paní strávila celý měsíc v obrovském stresu, že má dítě nádor, téměř nemohla jíst, stále plakala. Lékaři těhotenství předčasně ukončili císařským řezem a zjistilo se, že miminko má hlavičku i mozek naprosto v pořádku (prý se jednalo o chybnou diagnózu způsobenou jakýmsi stínem).
I já jsem si prošla zkušeností, kdy strach mohl rozhodnout o životě mého dítěte. V prvním těhotenství se mi trochu zvýšil krevní tlak. Stalo se to ve chvíli, kdy mě ošetřoval zastupující lékař, kterého jsem před tím moc neznala a jehož projev mi byl dost nepříjemný. To by samo o sobě nebyl problém, kdyby nevyřkl osudová slova "Pokud příště bude tlak zase vyšší, půjdete si lehnout do nemocnice". Celý týden jsem na nic jiného nemyslela, takže tlak samozřejmě vyšší byl. Následoval měsíc hospitalizace na rizikovém těhotenství, kde jsem si vyslechla tolik strašidelných historek, že tlak ne a ne jít dolů. Vlastně se pořádně snížil, až když mě pustili domů na propustku.
Ten závěr těhotenství strávený v nemocnici byl pro mě natolik stresující, že už jsem to nechtěla zažít znovu. Intenzivně jsem cítila, že hospitalizace byla zbytečná a nebyla dobrým řešením ani pro mě, ani pro mé dítě. Bylo mi ale jasné, že jak se toho budu v příštím těhotenství bát, tak mi tlak při každé kontrole znovu stoupne a poženou mě zase do nemocnice. Cítila jsem se jako v pasti. Druhé dítě jsem chtěla, ale představa těhotenství stráveného v nemocnici mě děsila. Zažila jsem tam totiž i paní, která měla také v těhotenství hypertenzi, vytržení z domácího prostředí velmi těžko snášela (měla doma malé dítě), lékaři se jí snažili tlak různými léky snižovat, ale nedařilo se. Chtěla velmi domů, ale místo toho ji strašili, že bude muset v nemocnici ležet až do konce těhotenství (což byly ještě asi 4 měsíce). Krátce po sdělení této prognózy o dítě přišla.
Zařekla jsem se, že v dalším těhotenství už cestou hospitalizace (pokud to nebude nezbytně nutné) v žádném případě nepůjdu. Nevěděla jsem ale, jak se strachu zbavit. Nakonec jsem si našla pro sebe přijatelnou cestu - zvolila jsem lékaře, který akceptoval, že si měřím tlak sama v klidu domova. Vůbec jsem celkově přistupovala k druhému těhotenství i porodu aktivněji a pozitivněji. Spoléhala jsem hlavně na svou intuici a věřila, že vše bude v pořádku. Prožila jsem mnohem pohodovější těhotenství i porod a díky tomuto zvládnutému strachu mám i druhou zdravou holčičku. Kdyby se mi nepodařilo najít cestu, jak strach překonat, nikdy by se nenarodila.
Se strašidelnými historkami a všemožnými negativními prognózami se nepochybně setkala v průběhu těhotenství téměř každá žena. Historky se předávají od kamarádky ke kamarádce nebo dokonce putují v rodině celými generacemi . Přestože příběh, který se dostal až k nám, nemá už často téměř nic společného s tím, jak to tenkrát doopravdy bylo (nebo kdo ví, jestli se to vůbec stalo), zabydlí se nepříjemně v naší mysli a dokáže nás strašit dlouhé dny, měsíce nebo i roky.
Těhotenství je bohužel na tyhle situace doslova magnetem. V nové, neznámé situaci, kterou minimálně první těhotenství a mateřství nepochybně je, člověk zcela přirozeně pociťuje obavy. Strach z neznámého. Nejistotu, co všechno mě čeká a jestli to zvládnu. A v takové chvíli je dvojnásobně důležité, jaká slova slyšíme a jak si je vyhodnotíme. Tzn., co si o těch slovech, která se k nám různými cestami dostanou, myslíme.
Druhou příčinou, která způsobuje náš strach jsou totiž
Naše vlastní myšlenky
Strach z toho co přijde, co nás čeká - tedy z budoucnosti - se obecně považuje za normální součást života. Když se na to ale podíváme blíž, zjistíme, že se v naprosté většině případů nebojíme toho, co se skutečně stane, ale toho, co si vytvoříme v našich myšlenkách (toho, co si myslíme, že by se mohlo stát). Bez těchto znepokojujících myšlenek bychom se nebáli, strach by neexistoval. Pokud ale svým myšlenkám uvěříme, strach nás začne ovládat.
Co se děje, když člověka ovládne strach (co s námi strach dělá):
- paralyzuje (zabraňuje tvořivé, smysluplné činnosti)
- redukuje naši schopnost přemýšlet, pod vlivem strachu chybujeme v rozhodnutích
- nutí nás dělat věci, které vůbec dělat nechceme a které nám samotným i lidem kolem často škodí
- brání nám dělat věci, které bychom dělali rádi (nebýt strachu, že...se nám to nepovede, někdo se nám bude smát, odsoudí nás, nebudou nás mít rádi, přijdeme o peníze, lásku)
- bere nám radost ze života, zabraňuje užívat si naplno přítomnou chvíli
- dlouhodobý strach negativně ovlivňuje naše zdraví
To jsou určitě pádné důvody pro to, aby nás zajímalo:
Co pomáhá strach zvládnout
- V prvním okamžiku se soustřeďte na svůj dech - vnímejte naplno každý nádech a výdech i přestávku mezi nimi. To vám může pomoct nejen ve chvíli, kdy vás něco akutně vystraší, ale takovou relaxaci můžete využívat i pravidelně jako součást každodenní duševní hygieny
- Vyjděte na čerstvý vzduch (nebo si alespoň otevřete okno), zhluboka dýchejte a soustřeďte se na všechno, co kolem sebe v přírodě vidíte (zvuky, vůně, barvy atd.). Nijak to nehodnoťte jen to všemi smysly vnímejte.
- Odveďte myšlenky jinam. Uvědomte si svůj strach, nechte znepokojující myšlenky projít hlavou, jako kdybyste sledovali film a začněte "myslet srdcem". Soustřeďte se alespoň chvíli na cokoliv příjemného, co vám dělá radost. Může to být malé dítě, člověk nebo zvíře, které milujete, pozorujte třeba chvíli plynoucí mraky na obloze. Začněte se cíleně věnovat čemukoliv smysluplnému, pozitivnímu.
- Sdílejte své obavy s někým blízkým - pokud je to jen trochu možné, vždy je lepší osobní kontakt. Když se vypovídáte přes telefon nebo mail či Facebook, určitě se vám taky uleví, ale pokud se můžete někoho držet za ruku nebo se nechat obejmout, bude vám ještě líp. (V případě, že důsledkem rozhovoru je ještě větší strach, vyberte si příště pro sdílení někoho jiného ;-)
- Posviťte si na problém. Ptejte se, zjišťujte si skutečně podložené informace a možnosti řešení (vždycky nějaké řešení je)
- Respektujte sami sebe a svoji situaci. Pokud je to jen trochu možné, ulevte si, dopřejte si dostupnými způsoby pocit jistoty a bezpečí.
Např.:
- Strach v těhotenství nebo z porodu: Dopřejte si péči porodní asistentky nebo duly, mějte s sebou u porodu kohokoliv komu důvěřujete. Čerpejte informace ze zdrojů, které posilují vaši sebedůvěru viz. např.: 10 KROKŮ K PORODU nebo POROD. Pokud to jde, vyhněte se strašidelným historkám a nevěřte hned negativním prognózám.
- Strach, když je dítě nemocné: Najděte si lékaře, kterému budete důvěřovat a který vám dodá jistotu, nebojte se požádat o názor víc odborníků, čerpejte informace ze zdrojů, které vám dodají klid a sebedůvěru - viz např. O LÉČIVÉ SÍLE HOREČKY)
- Strach, že se dítěti něco stane (zraní se, někdo mu ublíží), strach pustit dítě někam samotné: Vzpomeňte si, co všechno jste jako děti vyváděli vy a přežili jste to. Inspirujte se např. tady: OD KDY MŮŽE DÍTĚ SAMO DO ŠKOLY, VEN, NA CO DÁT POZOR...)
- Strach, že nejsem dobrý rodič nebo s mým dítětem není něco v pořádku. Sdílejte zkušenosti s ostatními rodiči, ale dejte hlavně sami na sebe, řiďte se tím, co vy sami považujete za správné nebo dobré pro vás i vaše dítě. Myslete na to, že nikdo není v přesně stejné situaci jako vy a nezná vaše dítě lépe než vy. Pokud vás trápí strach nebo nejistota, potřebujete se poradit, využijte anonymní RODIČOVSKOU LINKU.
Věřte vždy hlavně své intuici.
Pokud si uvědomíte, že jste ovládáni strachem a pevně se rozhodnete to změnit, určitě se vám to dříve nebo později podaří!
Zajímá nás, jaký strach jste museli někdy zvládnout vy a jak se vám to podařilo. Napište nám svůj příběh. Pomozte nám dodat odvahu ostatním. Zachycená zkušenost může být z dětství nebo dospělosti, z období těhotenství, mateřství nebo i zcela jiné části vašeho života. Uvítáme příběhy veselé i vážné, jedná se nám zejména o to, aby byly pro ostatní inspirativní.
Text můžete doplnit i fotografií nebo ilustrací. Zkušenost je možné zveřejnit také anonymně (aniž byste byli vyloučeni ze soutěže).
Redakcí vybraný nejzajímavější příběh dospělého autora odměníme didaktickou hrou LEU BRAIN STIMULATOR. Stejnou hrou odměníme i vybraný příběh dětského autora.
Příběh zašlete nejpozději do 10.12.2016 na adresu: info@azrodina.cz. Do předmětu mailu uveďte SOUTĚŽ STRACH.
Zasláním příběhu dáváte souhlas s jeho zveřejněním. Připište, zda si přejete zveřejnit jméno autora (a v jakém znění). Nezapomeňte také uvést svůj věk a poštovní adresu, na kterou chcete zaslat případnou výhru (adresa nebude zveřejněna).
Předem děkujeme za všechny zaslané příspěvky.
Některé již zaslané zkušenosti:
Čtěte také: JAK BOJOVAT SE STRACHEM O SVÉ DĚTI
Zdroj:
AZ RODINA.cz, informační portál (nejen) pro rodiče
4.7.2016
