MOJE STŘÍDAVÁ PÉČE
Autor: TS
Střídává péče z pohledu již dospělého dítěte.
Je mi 6. Sedím na posteli a brečím. Právě jsem se dozvěděla, že se moji rodiče rozvádějí. V tu chvíli ještě nevím, co to pro mě znamená. A nemůžu za to já? Nejsem já ten problém?
Než se stihnu rozkoukat, navštěvuji psychology. Přiřazuji kartičky k osobám v rodině a okolí. Ke komu dát „MÁM HO/JI RÁDA"? K mamce? K taťkovi? Ale já mám ráda oba...
Po pár návštěvách jsem brzy pochopila, o co jde. Musím se rozhodnout, s kým chci bydlet. Se kterým z rodičů chci trávit více času? Ale já nevím. Mám ráda oba. Nechci ani jednomu ublížit. A vzhledem k tomu, že se rodiče nemohou domluvit a používají mě jako nástroj pomsty, soud rozhodne o střídavé péči. Sudé týdny u matky, liché u otce. Vánoce u matky, Silvestr u otce. Další rok opačně.
Každý týden je jiný. S mamkou jezdíme na výlety a učíme se. U taťky trávím víc času v domě, kde jsem vyrostla. Mamka dbá na to, abych měla pěkné oblečení a plnila školní povinnosti. Taťka má parťáka na sportovní aktivity. Mamka se zajímá, zda jím zdravě a aktivně trávím svůj volný čas. Taťka je, co se týče výchovy, benevolentnější. Oba se snaží, abych byla stoprocentně spokojená, vymýšlí pro mě zajímavé aktivity a s každým si to užívám.
Pak přijde nedělní večer. Sedm hodin přesně. Jeden z rodičů mě vyzvedává, aby mě odvezl k sobě domů. Stres. Jsem smutná, ale nesmím být moc smutná, aby to rodiči, který mě právě vyzvedl, nebylo líto. Ale nesmím být úplně v pohodě, aby si rodič, od kterého odjíždím nemyslel, že ho nemám ráda.
V tomto módu se to táhlo dlouhých 8 let. Za tu dobu jsem se naučila být takovou, jakou mě každý z rodičů chtěl mít. Jeden týden jsem byla uvědomělou mladou slečnou, další jsem plavala a lyžovala lépe než kdejaký kluk. Málokdy se stalo, že bych proti nějakým činnostem, které mi naplánovali, protestovala. Prostě jsem jim chtěla dělat radost a nebýt komplikací.
Od 14 let jsem žila už jenom u matky, ale prožití střídavky se u mě podepsalo zřejmě napořád. Díky své schopnosti přizpůsobit se okolí a chovat se tak, jak si daný okamžik a člověk žádá, jsem zjistila, že dokážu vycházet téměř s každým. A co víc, nechat každého, aby nabyl dojmu, že mu absolutně rozumím a zapadám.
Dalo by se říct, že se to v životě hodí. Pouze ale pokud víte, kdo skutečně jste. Hrála jsem tolik rolí, že jsem ztratila svou skutečnou osobnost.
Další věcí, kterou z velké části zapříčinilo mé žití ve střídavé péči, byla neschopnost v dospívání poklidně setrvat v jednom vztahu. Stále jsem toužila po tom, aby o mě bylo bojováno. Vyvolávala jsem situace, při kterých jsem byla na rozcestí mezi dvěma vztahy, a nebyla schopná ani jeden ukončit.
Četla jsem spoustu textů, ve kterých psychologové a právníci tvrdí, že střídavá péče je v zájmu dítěte, pokud budou zabezpečeny jeho potřeby. Ano, pomůže, když nebude měnit školu, město a bude mít možnost vídat se svými přáteli. Ale nikdy nikdo nemůže podchytit, zda danému dítěti neuškodí střídání režimů, pravidelné loučení nebo nátlak okolí.
TS
Máte také zkušenost se střídavou péči? Napište nám na: info@azrodina.cz
Čtěte také: STŘÍDAVÁ PÉČE OČIMA PSYCHOLOGA
Zdroj:
Napsáno pro AZ RODINA.cz, zveřejněno 26.11.2019
